Píseň L. přehled
Veronika Opatřilová
Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Píseň L.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (47)
Tak tahle kniha byla zvláštní.
Dva příběhy, které mají být něčím propojení. Ale bohužel nevím čím.....
Každopádně příběh středověký byl skvělý a člověk chtěl vědět, jak to všechno s hlavním hrdinou bude.
Ale příběh ze současnosti mě svým způsobem nějak štval.
Za mě kdyby byla kniha jen příběh ze středověku, tak byla skvělá.
Občas jsme měla problém se těmi stránkami prokousat, ale hlavně v novodobém příběhu.
Přidám se k většině, ze středověkého příběhu jsem byla nadšená, z novodobého na rozpacích. Ano,pochopila jsem poselství, ale do nebe mě nevystřelilo. Ty procítěné příběhy lásky Veronice jdou jak málokomu. Moc krásné popisy pocitů, procesů,co se v nitru odehrávají. Procházka nejistým mladým srdcem. Něžné. Kéž Veronika zas něco takového stvoří.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (3)
„Jak už to tak se vzpomínkami bývá, většina z nich je nejspíš smyšlená.“
„Věčnost je teď.“
„Vzpomínky. Tak nespolehlivý zdroj. Přizpůsobují se podle toho, co se stalo později. Mění se a tvarují podle pozdějších událostí.“
Kniha Píseň L. v seznamech
v Právě čtených | 13x |
v Přečtených | 160x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 20x |
v Knihotéce | 87x |
v Chystám se číst | 171x |
v Chci si koupit | 53x |
v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
Anglie romantika středověká Anglie Laponsko sokolnictví LGBT, queer, LGBT+
Kniha plná poezie, kterou je třeba číst pomalu a vychutnávat si její něžnost, její nádherné popisy lesa, přírody a myšlenek. Je to skutečná píseň, oslavující les, ale také lidi, kteří jsou v něčem jiní než ostatní, nejsou druhými pochopeni , ale les je nesoudí a přijímá je takové, jací jsou. Nakonec kam chodíme nabíjet energii, kam se obracíme, když nás někdo zklame, když se cítíme sami? Příroda nám poskytuje útěchu, klid a smíření.
Jsou tu dvě dějové linky v čase tolik vzdálené, přesto pozorný čtenář poznává jasnou propojenost. Co se stalo kdysi, vrátilo se i do dnešních dnů. Láska je celá staletí stále stejná. Nemusíte všemu úplně porozumět, ale poselství je naprosto jasné. Možná trochu zdlouhavé a na můj vkus až příliš mnoho lyriky, ale celkově velmi hodnotné dílo.
"Až odejdeme z tohoto světa, zanecháme tu všechno, co máme i na co vzpomínáme. Jediné, co si vezmeme, je láska."