Nic
Janne Teller
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524640/bmid_nic-6530d9f3474e2.jpg
4
69
69
Román Nic je závažnou zprávou o mladých lidech. V čem vidí smysl svého života. Jak snadno se mohou pod tlakem vrstevníků proměnit v násilnická monstra. Pomůže jim vlastní svědomí najít cestu zpět? Vzhledem k otevřenosti, s jakou Janne Teller popsala myšlení a chování studentů v jednom dánském provinčním městě, byla kniha v Dánsku nejprve zakázána a vyšla až po celospolečenské diskusi. Následně byla přeložena do 35 jazyků a dosud se prodalo přes jeden a půl miliónů výtisků. V několika zemích je dokonce na seznamu povinné školní četby nebo mezi tituly doporučené četby studentů filosofie a psychologie. Kniha se dočkala několika divadelních adaptací a stala se předlohou k filmovému zpracování. V Čechách a na Slovensku je film Nic k vidění v kinech od začátku letošního června. Hlavní postavou příběhu je Pierre Anthon, který první školní den dospěje k názoru, že nic nemá smysl, na ničem nezáleží, takže nemá cenu nic dělat. Odejde ze třídy, vyleze na strom a odmítá slézt. Spolužáci se s jeho názory nehodlají smířit. Nejsou si sice úplně jistí, zda nemá náhodou pravdu, protože jsou ale odmalička vedeni k tomu, aby v životě něčeho dosáhli, byli někým, něčím, snaží se ho ze stromu dostat. Nejprve mu vyhrožují, házejí na něj kameny, vždyť zpochybnil jejich životní vizi, jistotu. Později mu smysl života dokazují tím, že vytvoří jakousi hromadu smyslů. Vrší pod strom své oblíbené věci, mezi něž patří například knihy, adopční listina, křeček, ale postupem času se začnou obviňovat z nedostatečné hodnoty věnovaných předmětů a vyvíjejí na sebe navzájem nátlak k větší a větší oběti. A tak se na hromadě objeví vykopaná rakev s pozůstatky bratra jednoho z hochů, useknutý prst nebo odťatá hlava psa. Situace spěje k velké tragédii. Text Janne Teller je rovněž o osamělosti a odlišnosti. Pierre Anthon žije s rodiči v komuně, která pěstuje biopotraviny a chová zvířata, aby byla potravinově soběstačná, a tím se od ostatních dětí zásadně odlišuje. Sice se separuje sám, dobrovolně a svobodně vyjadřuje svůj názor, ale právě proto, že je jiný, ostatní dráždí a vyvolává v nich agresivní chování a jednání. Nikdo ze spolužáků se Anthona nesnaží pochopit, nikdo nestojí na jeho straně. Jinakost se neodpouští. Dalším závažným tématem je zde způsob ovlivňování a manipulace. V knize jen velmi okrajově vystupují dospělí lidé. Děti si své problémy chtějí řešit samy. Rodiče ztratili svůj vliv a chování jednotlivce už od školních let ovlivňuje zejména komunita vrstevníků, s níž se dotyčný stýká. Internet a média skýtají mnoho návodů, jak manipulovat ostatními a kdo má k takovému chování sklony, většinou dokáže ostatní ovlivnit natolik, že udělají věci, o nichž by za normálních okolností ani neuvažovali.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha NIC od Janne Teller mi přijde jako provokativní, brutální filozofická novela pro mládež, která čtenáře nutí přemýšlet o smyslu života, hodnotách a morálce. Příběh se odehrává v malé dánské vesnici a začíná, když třináctiletý Pierre Anthon náhle prohlásí, že život nemá žádný smysl, a odejde ze školy. Jeho spolužáci, kteří se cítí znepokojeni, se rozhodnou mu dokázat, že smysl života existuje.
Kniha vykresluje, jak daleko jsou lidé schopni zajít, aby dokázali smysl svého bytí.
Precitala som si vela zaujatych komentarov k tejto knihe a mam pocit, ze gro citatelov a citateliek velmi nepochopilo, o com tato kniha toci. Dansky Boh much vo svojej modernej variacii. Nerozumiem tomu, ako niekto moze brat doslova niektore fakty a obrazy, bavime sa tu o beletrii, omg. Beletria=fikcia.
Povazujem tuto knihu za velmi vhodny material na diskusiu s nastrocnymi (nielen), nakolko vyvolava mnozstvo dolezitych otazok a zmusluplnosti a dolezitosti "veci" v nasom zivote. Co by ste pridali na svoju hromadu vy?
Zajímavá myšlenka (Stanfordský experiment + Pán much), ale celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to umělé. Vykonstruované. Katalyzátor (Pierre Anthon) pronáší věty neadekvátní jeho věku. Věk je zde zvolen pro efekt, kvůli většímu účinku (aby činy/oběti byly více šokující). A závěr. Nelogická konstrukce, která jen směřuje k "nečekanému". Jiný závěr nemohl nastat. Ale každý průměrný čtenář detektivek jen pohrdlivě odfrkne, protože ví, že to by rozhodně nebyl konec... Kdyby následovala Fuente ovejuna byl by to lepší závěr, uvěřitelnější, pověstný hřebíček do rakve 7.A...
"Na ničem nezáleží,. protože všechno začíná jen proto, aby to skončilo. V okamžiku, kdy jsme se narodili, jste začali umírat. A tak je to se vším. Zeměkoule je stará čtyři miliardy let, ale vy se dožijete maximálně stovky. Existovat vůbec nestojí za námahu. Celé je to jedna divadelní hra, jejímž cílem je dělat něco jen jako a být v tom nejlepší."
Přemýšlím o významu kniha, kdy 13 letý chlapec přestal chodit do školy, vylezl na strom, házel po ostatních švestky. Kniha byla b Dánsku zakázána a následně přeložena do 36 jazyků. Jak může jeden člověk, tím spíš, že malý chlapec mít takovou moc změnit zprvu nevinné děti v totální monstra. Byla tam pasáže, které mi rvaly srdce na kusy (pes, který svého pána miloval tolik, že po jeho smrti leží na jeho hrobě) a pak scény, nad kterými se mi zastavoval rozum. Proč obětovat to pro nás nejvíc důležité, co v životě máme? Co získáme poté, co právě toto ztratíme? A dá se vůbec udržet vztahy po všech těch hrůzách a ztrátách? Celý příběh nám ukazuje význam "prach si a v prach se obrátíš".
Kniha se dočkala i filmového zpracování.
V záplavě všech těch krásných knih tato byla velmi podivná. Neřekla bych hrozná, jen z ní mám divný pocit. Donutila mě však zamyslet se, co vlastně dnešní mládež má za starosti a jestli by někdy nezasloužili prostě jen na zadek.
Osobně přemýšlím o knize jako o alegorii.
Žánrově je pojata jako pohádkový horor. Stupňující se dějová absurdita dostává knihu do určité nereálnosti a osobně se neztotožňuji s přesahem, který má kniha vyvolat.
Děj plyne rozvážně i neuváženě, rozporuplnost chování dětí je očividná a nemyslím si, že reálná, či možná.
Problém, jenž autorka vytvořila, sklouzává z filozofického rozměru do téměř kriminálního, až patetického kýče.
Každý čtenář pojme text jinak. Přirozeně se taková možnost nabízí.
Ze svého pohledu považuji knihu za průměrnou, s nikterak výjimečným literárním stylem.
Reakce dánské společnosti pro mě zůstává záhadou (zákaz), protože dle mého názoru jsou knihy, které více balancují na hranici zvrácené morálky, přičemž si žijí svůj literární život bez poskvrnky.
Ale takový je život a lidské normy mají různý úhel pohledu.
Určitě nejsem cílová skupina, a to v žádném ohledu. On i mladý člověk bude muset být poněkud specifický, aby vlastní pochybnosti o smyslu života zkoumal právě tímto aktivním způsobem, který mu znecitliví i ty buňky, které citlivé měl a nepřinese nic, než další zmar. Zvláštních výzev koluje na sociálních sítích aktuálně skutečně hodně, nicméně i u nich platí, že se do nich zapojí pouze hodně speciální typy lidí. Text se čte snadno a rychle, jen mně osobně nepřinesl nic, a to ani nějaký nový možný úhel pohledu.
tak zatímco Sofie (sic!) hledá význam, já (marně) hledám smysl... této pseudofilozofické, školácké alegorie
Takové střepy Pána much a Betonové zahrady, promíchané s Nadaným žákem a tmelené Cizincem. Prostě zpráva o vstupu do dospělosti, ve které NIC (ne)čeká. Bavilo mě to velmi. Skoro jako by to mělo význam.
Obdivovatelů knih této autorky bych se chtěl zeptat: to vám stačí opravdu tak málo?
Překladatelky bych se chtěl (za všechna místa v textu) zeptat: v Dánsku si své domácí mazlíčky nechávají po jejich smrti vycpat? Nebo někdo říká svým plyšovým hračkám “domácí mazlíčci?
Ilustrátorky (autorky obálky) bych se chtěl zeptat: “proč, když už musíte být tak otravně doslovná, ilustrujete knížku, kterou jste nečetla?
Kniha vlastně stojí za přečtení, minimálně pro svou střední gradující část, i když nechápu, proč autorka vypustila scénu odevzdání nevinnosti, která vlastně hraje ve vyprávění významnou úlohu. Ovšem nevyvolala ve mě existenciální tíseň, jak by nejspíš měla a to by vysvětlovalo, proč ji nechtěli v Dánsku dát do rukou mládeži. Na to byla kniha příliš přímočará a nekomplikovaná, takže asi nebyla určena pro mě. Nejvíc mě přiměla přemýšlet nad významem a smyslem umění. A scény se sochou Krista mě upřímně rozesmály. Zbytek byl jak od Stephena Kinga.
Taková příručka mladého nihilisty: skvěle promyšlené a napsané vyprávění-podobenství ze světa zhruba čtrnáctiletých dětí (ale určitě ne výlučně pro náctiletého čtenáře), které dovedně tematizuje problematiku „bytí a nicoty“, tedy zjednodušeně vztahování se ke smyslu existence tváří v tvář vědomí její pomíjivosti. Oceňuju sérii překvapivých point i závěrečnou katarzi-nekatarzi, díky čemuž autorka ponechává příběhu a úvahám v něm obsaženým značnou míru nedourčenosti (ono to nakonec ani jinak nejde).
Jediná má drobná výtka směřuje k překladu. Jakkoli je Markéta Kliková bezesporu zkušená a zdatná překladatelka (a sám ani nemám možnost srovnávat s dánským originálem), přišlo mi, že zejména v první půlce knihy se tu a tam vyskytl výraz kontextově poněkud nepatřičný, lehce posouvající autorský zámysl, tedy alespoň tak, jak jsem ho vycítil (např. místo slova „odvaha“ by se v jisté pasáži víc hodilo „odhodlání“ atp.). A občas byla větná či souvětná struktura příliš složitá, šroubovaná, což není úplně šťastné, zvlášť jde-li o četbu určenou mj. i mládeži. Na této rovině ovšem měla zasáhnout redaktorka, která jinak odvedla skvělou práci (nenarazil jsem na žádný překlep). Ale to jsou jen drobné skvrnky na jinak nesmírně pozoruhodném a podnětném celku.
(SPOILER)
SPOILER!
No... Jak začít. Je to asi o tom, jak se asi cítí znuděný dětičky na základní škole, která je nebaví. A jedno z dítek si usmyslí, že nic, prostě nic, nemá význam, včetně školy. Vyleze si na strom a tam setrvá až do konce příběhu. Přitom stele svoje rozumy o bezvýznamnosti úplně všech a všeho. Ach jo, tolik deprese Spolužáci se pak snaží přesvědčit rebela o opaku, že něco význam má, a proto přece chodí do školy a učí se novým věcem. Rozhodnou se tedy přesvědčit svého kamaráda tím, že každý z nich určí věc, která má pro jiného nějaký význam. V bývalé truhlárně pak tajně, na tzv. kupě významu (jak píše autorka) shromáždí př. živého křečka, jízdní kolo, ustřižené vlasy,... vzájemná naštvanost při určování těchto věcí začíná nabírat obrátek. A tak pro kupu významu obětují mrtvého bratříčka jedné ze spolužaček, kterého vykopou z hrobu, pak třeba odcizí kříž s Ježíšem z kostela, uříznou dokonce hlavu psovi, který je následuje do truhlárny, uříznou prst spolužákovi... Vzájemným určováním věcí významu si vlastně kompenzují vztek na ty druhé. Když se vše provalí, je z toho humbuk doma, ve škole, ve světě. Ale kupodivu, kupa významu se později stane předmětem zájmu médií, dokonce ji chce koupit světové muzeum. Zvrat přichází ve chvíli, kdy rebelujícího spolužáka, který je přesvědčen, že ani tak nemají nashromážděné veci žádný význam, zabíjí jeho kamarádi ze třídy, kteří ho doposud přesvědčovali o významu, o tom, že "něco" má smysl...
Nevím, čím si kniha zasloužila takovou pozornost. Za mě to není žádná psychologická sonda do života mládeže, ale spíš neskutečně uvěřitelný příběh typu S. Kinga.
(SPOILER)
Ak vás kniha Nič donúti niečo cítiť, stojí za prečítanie. Inak nič nemá zmysel. Ten mladý nihilista - stromolezec ma s*al už od začiatku. A ešte viac jeho rodičia, ktorým nevadilo, ako synátor trávi čas. A vlastne aj ostaní dospelí boli úplne len do počtu.
Namiesto povinnej školskej dochádzky vylezie na strom, žere si slivky a tam ide tráviť svoj čas zbytočnej existencie? A trvá to celý rok? Že kašle na školu a v ničom nenachádza zmysel, ok, takým obdobím si prejde veľa ľudí, keď sa dostanú do bodu, kedy sa maju rozhodnúť o budúcnosti. Existenciálne otázky si kladie takmer každý, no toto bol extrém, že dokázal takto na diaľku ovplyvniť svojich rovesníkov a nikto si pritom nič nevšimol. Nerozumiem skrátka tomu, že taký dosah mohol mať na svojich spolužiakov. Jasné, nesedel tam stále, obcas si zbehol domov napapať sa a vyspinkať a potom zase s nadobudnutou energiou vykrikoval. Sami sa vyhecovali k absurdným výzvam, keď mu chceli ukázať, čo dáva (ich) životu zmysel. Mrzí ma, že si neuvedomili, že takto mu nepomôžu, že on za to vôbec nestál. Vlastne som si myslela, že niekoho osvieti, takže skončí omnoho skôr pod spíleným stromom, alebo mu ho pod zadkom podpália, priviažu ho tam, alebo niečo podobné, kde bude adresátom. On mal prísť o veci, ktoré by ho zaboleli, jemu sa malo zaťať do živého, on mal prísť o nevinnosť a na konci, keď to gradovalo a stále by mu na živote nezáležalo, tak si ho mal vziať sám.
Film si nepozriem, knihu radím k podobným ako sú Pomaľované vtáča, Malý život, či Láskavé bohyne, smutné a kruté a nebudem sa k nej vracať, ani o nej viac premýšľať. Jediná vyhoda je, že má len pár strán a autorka tieto absurdity nenaťahovala príliš dlho.
Jsem ráda, že jsem si dopředu nepřečetla popisek knihy, který je zde, říká zbytečně moc. Knihy samotná byla super, akorát do doby kdy se na vše přišlo, to už pak bylo trochu nereálné. Ale první polovina super a vyvolávala ve mě silné pocity. Četbu bych doporučila asi středoškolákům.
Proč psal hlášku na obálku někdo, kdo o knize neví nic, a anotaci někdo, kdo ví až příliš?
Zvláštní kniha, zvláštní název a zvláštní příběh. Z dětského plánu hledání opravdového významu se stává čím dál tím děsivější příběh s příšernými nápady a tragickým koncem. Kniha je o všem a vlastně o ničem, stejně jako ono dětské hledání významu. Na zamyšlení je text dobrý, ale vlastně si nejsem úplně jistá, co si o knize myslet.
Všechno má význam? Nic nemá význam?!
Přečteno za jeden večer. Teď teprve čtu anotaci a takhle dlouhou jsem ještě nikdy neviděla, přijde mi naprosto zbytečné vysvětlovat obsah knížky. Obojí jakoby opravdu psal žák sedmé třídy. Dokazovat, co má smysl, tímto způsobem? NE.
Trošku mě překvapuje nižší hodnocení. Na knížku jsem narazila úplně náhodou. Zaujal především název, téma a hlavně to, že kniha byla dřív zakázaná, ale teď je i v některých povinných seznamech četby.
Wow! Je to tenká knížka, ale hrozně mě bavila a rozhodně doporučuju přečíst, na tohle si totiž musí každej udělat názor sám :)
Určitě vyhledám i jiný díla téhle autorky.
Nic
Tato kniha se mi líbila. Dostali jsme ji ve škole jako povinnou četbu s možností přidat si ji do seznamu četby k maturitní zkoušce. První dojem zrovna pozitivní nebyl, když se mi dostal do ruky obal od této knihy, na kterém je nakreslena “Kupa významu (to jsem samozřejmě nevěděl), pomyslel jsem si “No tak to bude dobrá blbost.. Všechno začalo nevinně, děti na kupu odevzdávaly knížky, hračky, boty a podobné věci, které pro ně měly význam. Bod zlomu přišel ve chvíli, kdy jeden z kamarádů chtěl po Elis, aby odevzdala rakev se svým malým mrtvým bráškou. “To jako vážně?! Od té doby si děti vymýšlely samé nesmysly, které pro ně význam víceméně ani neměly, ale odevzdat to musely, protože jim to někdo nakázal. Rozhodně doporučuji přečíst, všechno nakonec dopadne zajímavě.