-

Janne Teller

Přidat do oblíbených Koupit knihy

dánská, 1964

Nová kniha

Nic

Nic - Janne Teller

Román Nic je závažnou zprávou o mladých lidech. V čem vidí smysl svého života. Jak snadno se mohou pod tlakem vrstevníků proměnit v násilnická monstra. Pomůže j... detail knihy

Nové komentáře u knih Janne Teller

Nic Nic

„Tato kniha se mi líbila. Dostali jsme ji ve škole jako povinnou četbu s možností přidat si ji do seznamu četby k maturitní zkoušce. První dojem zrovna pozitivní nebyl, když se mi dostal do ruky obal od této knihy, na kterém je nakreslena “Kupa významu (to jsem samozřejmě nevěděl), pomyslel jsem si “No tak to bude dobrá blbost.. Všechno začalo nevinně, děti na kupu odevzdávaly knížky, hračky, boty a podobné věci, které pro ně měly význam. Bod zlomu přišel ve chvíli, kdy jeden z kamarádů chtěl po Elis, aby odevzdala rakev se svým malým mrtvým bráškou. “To jako vážně?! Od té doby si děti vymýšlely samé nesmysly, které pro ně význam víceméně ani neměly, ale odevzdat to musely, protože jim to někdo nakázal. Rozhodně doporučuji přečíst, všechno nakonec dopadne zajímavě.“... celý text
— Ga-ma

Nic Nic

„Kniha NIC od Janne Teller mi přijde jako provokativní, brutální filozofická novela pro mládež, která čtenáře nutí přemýšlet o smyslu života, hodnotách a morálce. Příběh  se odehrává v malé dánské vesnici a začíná, když třináctiletý Pierre Anthon náhle prohlásí, že život nemá žádný smysl, a odejde ze školy. Jeho spolužáci, kteří se cítí znepokojeni, se rozhodnou mu dokázat, že smysl života existuje. Kniha vykresluje, jak daleko jsou lidé schopni zajít, aby dokázali smysl svého bytí.“... celý text
— Barcaaa12345

Nič Nič

„Precitala som si vela zaujatych komentarov k tejto knihe a mam pocit, ze gro citatelov a citateliek velmi nepochopilo, o com tato kniha toci. Dansky Boh much vo svojej modernej variacii. Nerozumiem tomu, ako niekto moze brat doslova niektore fakty a obrazy, bavime sa tu o beletrii, omg. Beletria=fikcia. Povazujem tuto knihu za velmi vhodny material na diskusiu s nastrocnymi (nielen), nakolko vyvolava mnozstvo dolezitych otazok a zmusluplnosti a dolezitosti "veci" v nasom zivote. Co by ste pridali na svoju hromadu vy?“... celý text
— zuzulique

Nic Nic

„Zajímavá myšlenka (Stanfordský experiment + Pán much), ale celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to umělé. Vykonstruované. Katalyzátor (Pierre Anthon) pronáší věty neadekvátní jeho věku. Věk je zde zvolen pro efekt, kvůli většímu účinku (aby činy/oběti byly více šokující). A závěr. Nelogická konstrukce, která jen směřuje k "nečekanému". Jiný závěr nemohl nastat. Ale každý průměrný čtenář detektivek jen pohrdlivě odfrkne, protože ví, že to by rozhodně nebyl konec... Kdyby následovala Fuente ovejuna byl by to lepší závěr, uvěřitelnější, pověstný hřebíček do rakve 7.A...“... celý text
— kruppe

Nic Nic

„"Na ničem nezáleží,. protože všechno začíná jen proto, aby to skončilo. V okamžiku, kdy jsme se narodili, jste začali umírat. A tak je to se vším. Zeměkoule je stará čtyři miliardy let, ale vy se dožijete maximálně stovky. Existovat vůbec nestojí za námahu. Celé je to jedna divadelní hra, jejímž cílem je dělat něco jen jako a být v tom nejlepší." Přemýšlím o významu kniha, kdy 13 letý chlapec přestal chodit do školy, vylezl na strom, házel po ostatních švestky. Kniha byla b Dánsku zakázána a následně přeložena do 36 jazyků. Jak může jeden člověk, tím spíš, že malý chlapec mít takovou moc změnit zprvu nevinné děti v totální monstra. Byla tam pasáže, které mi rvaly srdce na kusy (pes, který svého pána miloval tolik, že po jeho smrti leží na jeho hrobě) a pak scény, nad kterými se mi zastavoval rozum. Proč obětovat to pro nás nejvíc důležité, co v životě máme? Co získáme poté, co právě toto ztratíme? A dá se vůbec udržet vztahy po všech těch hrůzách a ztrátách? Celý příběh nám ukazuje význam "prach si a v prach se obrátíš". Kniha se dočkala i filmového zpracování. V záplavě všech těch krásných knih tato byla velmi podivná. Neřekla bych hrozná, jen z ní mám divný pocit. Donutila mě však zamyslet se, co vlastně dnešní mládež má za starosti a jestli by někdy nezasloužili prostě jen na zadek.“... celý text
— JanaŠamšová

Přejít na knížky autora