kruppe komentáře u knih
Zajímavá myšlenka (Stanfordský experiment + Pán much), ale celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to umělé. Vykonstruované. Katalyzátor (Pierre Anthon) pronáší věty neadekvátní jeho věku. Věk je zde zvolen pro efekt, kvůli většímu účinku (aby činy/oběti byly více šokující). A závěr. Nelogická konstrukce, která jen směřuje k "nečekanému". Jiný závěr nemohl nastat. Ale každý průměrný čtenář detektivek jen pohrdlivě odfrkne, protože ví, že to by rozhodně nebyl konec... Kdyby následovala Fuente ovejuna byl by to lepší závěr, uvěřitelnější, pověstný hřebíček do rakve 7.A...
Přečteno v AJ. Pokud se vám líbila https://www.databazeknih.cz/serie/cesta-samana-7285 , tak tohle je důstojný nástupce. Respektive to nejlepší z LitRPG, co u nás vyšlo, a bylo zasaženo do fantasijního světa. Hlavní hrdina a jeho parta se nechovají jako hlupáci. Dialogy v rámci žánru smysluplné. Svět/y je/jsou dostatečně zajímavé. Systém magie je s přibývajícími díly zajímavě propracovaný. V rámci žánru je to v mém top 10. Styl from zero to hero.
Zajímavá detektivka, kde měla být největší předností realita, ve které se kniha měla odehrávat. Ta měla ale trochu zklamala. Když už autor zasadil dílo do takovéto doby, čekal bych detailnější popis prostředí. A konec byl asi logický, ale ještě epilog bych prosil... Mám ještě tolik otázek.
Komentář po třech přečtených dílech. Hurá, konečně někdo zase rozčeřil hladiny fantasy, které se po Eriksonovi začinaly zanášet. Poslední fantasy pro mě byly jen neustálá patetická schematičnost, do které jen občas někdo hodil oblázek nápaditosti.
Zde máme fantasy z ranku snad alternativní historie, se kterou si autor poradil velmi dobře. Po dějové stránce napínavé, neustále se něco děje v enklávách, u válčících stran, v politice. Hraje se o trůny, hraje se o lidské životy. Hlavní hrdinové jsou zmítáni dějinnými událostmi.
Jediné, co mi lezlo na nervy, je nevyrovnanost hlavního hrdiny. Chvíli se chová racionálně, tak, jak byste to na základě profilu, který mu autor na stránkách knihy dal do vínku. Jindy se chová naprosto neadekvátně a jde proti svému dosavadnímu vzorci chování... To je snad jediná větší výtka.
Jazyková stránka mi naprosto vyhovovala, včetně rusismů, které tomu daly hvězdičku navíc.
Za mě neotřelá fantasy, svěží vítr z Polska, který by se vám mohla líbit, pokud vás oslovili https://www.databazeknih.cz/serie/prachmistri-5679.
PS. Vím, že hodnocení jsem přepálil, jen 4 hvězdičky jsou prostě málo a 5 je moc... takových pěkných 85 % by bylo adekvátní.
Výborně napsané. Střídající se pohled dodal tomuto v dnešní době častému námětů nový podnět k zamyšlení. Přestože jsem Barce celou dobu držel palce, ať se ocitne v hřejivé náruči Frodovy mámy navždy ( já vím, pohádka), bylo jasné, jak to skončí. Vždyť ústřední vraní motiv se celou knihou táhne jako rudá nit. Jen bych chtěl epilog. Tak nerad si domýšlím, co bylo dál...
PS. Paní Dokonalá byla monstrum, co vychovala minimonstrum Kátusku. Otec byl matčinou prodlouženou rukou a být Barka ještě chvíli u nich tak i... Syrové!
Těšil jsem se na Lednickou, dostal jsem Mornštajnovou. Tak nějak bych shrnul formu knihy. Očekával jsem pomalejší vývoj, byl jsem zahlušen dějem. Autor naložil na bedra hlavním protagonistům vše, ale úplně vše, co v této neklidné době mohl. Až už to bylo moc. Mohlo to být komornější, klidně bez excesu gestapáků a ruských vojáků na začátku, i bez toho by bylo chování Františka a jeho vztah k Němcům (a jeho pochybnosti o výlučném zlu) opodstatněn/o. Vztah Františka a Paulu je rušivý, prvoplánový. Paula je zidealizovaná, František je korouhvička (své osobní přesvědčení během týdne změní 6x). Ne, tomuhle románu by, podle mě, slušel vypravěč á la Tučková/Lednická...
Naprosto průměrný literární počin zabalený do krásného grafického zpracování. Poutavé je zasazení děje do prostředí Teplic nad Bečvou a Zbrašova (v knize Vracov). Pěkné jsou popisné pasáže s nápaditými epitety, ale práce se zápletkou a psychologickým profilem postav to sráží o několik řádů směrem k průměrnosti...
Postavy se chvíli chovají odvážně, jen aby o pár řádků níže skučely strachem. Zbytečné nadpřirozené prvky v jeskynní anabázi. Příliš dlouhá odborná pojednání o netopýrech, jeskyních atd. (na to, že je to novelka).
Prostě Petr Hugo Šlik ( https://www.databazeknih.cz/serie/dobrodruzstvi-z-klarova-7844 ) tento literární počin překonává o parník.
Zatím nejslabší případ. Dějová linie s Kristýnou mi lezla na nervy. Tak nelogický a tak průhledný...
Stephen King tentokrát koukal přes rameno Rowlingové, Lewisovi. Čtenáři tak dostávají výborně napsaný příběh, kde začátek je civilní příběh o dospívání, ztrátách a znovunalezené naději. Druhá část, když projdeme do Empisu už připomíná Rowlingovic Ikaboga. Temná pohádka podaná očima 17letého (29) synka (muže). Se závěrem, se kterým se naprosto ztotožňuji: nezapomeňte svým ratolestem vyprávět pohádky, nechte je snít o úžasných světech, kde i oni budou přesně takoví Šárlí Readové a budou bojovat s Gogmagogem. Zachraňovat království. A proto:,,Bylo nebylo..."
Mám rád historické detektivky. S Tomaszem Duszynskim se přesouváme do období (i země), kterému v tomto žánru vévodí Volker Kutscher. A mohu říci, že Duszynski je mu víc než důstojným sekundantem. Dokonce Wilhelma Kleina jsem si v tomto díle oblíbil víc než Gereona Ratha (mají podobné rysy).
Případ je zajímavý, dostatečně uvěřitelný (má to pár slabých míst). Sám osobně považuji posledních pět stran za až příliš překombinovaných (hlavně hybatelovy motivy, je jaro roku 1920). Postavy jsou zajímavé, dobře prokreslené. Ano, autor využívá jisté stereotypní vlastnosti, a tak Klein je Sherlock s traumatem, Jürgen je Watson a Koschella je...je Koschella (nejlepší postava). Dialogy jsou dobře napsané, žádné patetické monology. Úsporné projevy, které odpovídají povaze postav.
Dobové kulisy a historické postavy tomu dávají body, procenta, hvězdičky navíc. Měl jsem nutkání si dostudovávat, zda zrovna tyto postavy opravdu žily, jak to s Kladskem bylo v tomto období, jak ulice vypadají v dnešní době. V knize najdete i mapu tehdejšího Kladska. Najdeme ji i na stránkách v druhé polovině knihy. Nevím, jestli je to záležitost Slovartu nebo je to tak i v originále, ale mapka, která je vytištěná snad na 30% stránky, je čitelná jen s lupou. Není v ní nic naznačeno. Kdyby se objevila jen jednou. Chápu ji jako dekoraci, ale objevuje se několikrát. Lepší by byla jedna a čitelná, ať se zorientuji v geometrických obrazcích.
Resumé: Díky zajímavým postavám, autorově stylu psaní a samozřejmě geniu loci je tato kniha pro mě za 90%.
Snad nejslabší díl série. Začátek a vlastně i samotný průběh v Itálii je zajímavý, ale autor si svým standardizovaným postupem psaní ničí případné vybudování napětí. Takovými filmovými prostřihy skáčete v čase a předem víte, co se s hlavním hrdinou v závěru stane. Ano rozumím: slouží to k posouvání v ději, jisté retardaci, ale pokud se tento postup opakuje již 4. knihu a s takovou četností, je to na škodu. V předchozím díle to mělo své opodstatnění (dvě ústřední postavy, dva pohledy), tady je to rušivé.
Největší problém mám se závěrem. Ten tentokráte úplně chybí. Po dočtení posledních slov máte pocit, že by snad mělo být pokračování v příštím díle, ale...
Pan Niedl zabrousil do vod young adult history. Platnéř Lukáš se ve třech dílech stává nedostižným superhrdinou, který zdolává 4patrové budovy, vykovává mithrilová brnění, klátí ženy všech vrstev, vyhrává rétorická klání... Do toho se občas vměstná infantilní dialog v duchu rytířské cti... Pokud chcete oddychovku k práci, je to ideální poslech načtený Matoušem Rumlem, který tomu ten půlbod přidává.
Skvělá jednohubka. Četla se výborně. Někdo tady píše, že si nevytvořil k postavám vztah. To byl podle mého i účel. Hasičů tam bylo kolik? Deset? A ani jeden nebyl sám o sobě hrdinou. Všichni dohromady tvořili jedno hrdinské soukolí. Jsou ochotni se za každého obětovat a i pro sebemenší jiskru naděje na záchranu dát všanc svůj život. Darovat ten nádech kyslíku, co by jim zachránil život. Tenhle příběh není jen fabulací, ale do jisté míry odráží realitu jejich všedního dne.
A tajemná žena? Oslí můstek k představení atmosféry mezi "kaštany". A taková Miluše Hrmová z Ostře sledovaných vlaků. Hrdinka jednoho okamžiku. Kdy nastalá situace z vás dostane to hrdinské.
Výborná kniha, na které mě iritovala jen jedna věc. Samotný Sinuhet. Jeho naivita. Jak s 3*Nefer, tak s Atonem. Jak říkal Kaptah:" Pane můj, ty jsi tak prostý, že se musím postarat, abys nedošel újmy... Jeho naivní názory mě doslova popouzely.
Tato kniha mě upoutala svou obálkou. Když se mi dostala do rukou, mohu říci, že Planeta9 si dala opět záležet a kniha vypadá skvěle.
Po dějové stránce- zápletka je jednoduchá, pozadí je složité. Jde vlastně o postapo? Když se většina lidstva dobrovolně vzdá své fyzické existence a stává se jen kódem?
Ti, kteří přenos vědomí odmítnou, vytváří svůj stát Kaspickou republiku. Z demokratické vlády se stává diktatura. A do této diktatury je situován děj. Detektivní, špionážní a dystopický thriller. 3/4 díla jsou výborné. Detektivní pasáže jsou prokládány flashbacky, reáliemi, občas úvahami. Trochu zpomalují děj , ale dokreslují atmosféru v Kaspicku. Připomíná to Orwella, Dicka či Gibsona. Škoda toho 30 stránkového epilogu... Ten mohl být kratší.
Překlad byl velmi dobrý (úplně vidím překladatele, jak se potí při vymýšlení toho, jak vybruslit z narážek postav na jméno hlavního hrdiny ).
Kniha pro Jardu Duška a jeho fanklub. Po literární stránce chudé. Vlastně je to kniha poskládaná z citátů, naroubovaná na pohádkový děj. Bez jiskry. Epická složka bržděna neustálými moudry, které, samozřejmě ty "opravdu" důležité, jsou pro jistotu zdůrazněny VELKÝMI PÍSMENY.
„Každý člověk má poklad, který na něj čeká.“
„Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl."
Pokud zbožňujete esotera přednášky, Coelho je pro vás jasná volba...
PS: Hodně štěstí v přesvědčování Vesmíru, že vy po tom ale opravdu toužíte, tak ať vám to kouká teda jako SPLNIT!
Duna je kniha, které jsem se dlouhou dobu vyhýbal. Nevím ani sám proč. Dunu a Dunu 2000 jsem hrál. Bavila mě. Ale souvislosti mi unikaly. O více než 20 let později jsem se konečně odhodlal ke přečtení a byl jsem překvapen komplexností této space opery. Živoucí charaktery. Promyšlený svět. Zajímavá filozofie. Ona to není ani tak sci-fi. Klidně můžete nahradit kosmické lodě za obyčejné lodě. Laserpaly za, no... za špetku magie. Důležitá je politika. Forma absolutní vlády a svobody. Výsady vládnout a nutnost se podřídit. A vybudovat si své místo na světě. Vybojovat si svou svobodu i za cenu strádání. Schopnost obětovat se za budoucí generace versus osobní pohodlí. O tom všem je Duna.
Postmoderní detektivka se vším, co k postmoderně patří. Společně s detektivem George Dupinem, nerudným introvertním detektivem, který by nejraději s nikým nemluvil, jen popíjel své la petit Café, vychutnával si dobré jídlo a pohled na moře, vyšetřujete vraždu 91letého hoteliéra. Sekundárně je vám představena Bretaň - ten kus Francie, kde jsou Francouzi vlastně cizinci, a dostáváte kratší přednášky o pontavenské malířské škole a Gauguinovi. Nečekejte třeskutou akci, to se k Bretani nehodí. Nečekejte vypjaté emoce. To také není bretaňské. Očekávejte detektivku á la Agatha Christie.
Skandinávská detektivka, která by mohla ubrat... snad ve všem. Hlavní hrdinka je na jednu stranu přespříliš bezstarostná ( kde tu vykládá o případu cizím lidem), přecitlivělá a čteme až moc jejích vnitřních monologů, které zpomalují děj ( s kým by se ráda vyspala, s kým by se ráda vyspala její kamarádka, kdo jak voní atd.) Na druhou stranu Tom Stilton kontrastuje málomluvností a přestože se jedná o skandinávskou produkci, tak tady autoři přestřelili. Očekáváme, že hlavní hrdina má nějaký problém. Sociální, psychický... Ale bezdomovec?
Od toho se odvíjí další uvěřitelnost vyšetřovacích postupů.
Logické chyby v argumentech (Zločince zadrží vrhacími noži, nikdo je neošetří, jdou rovnou k výslechu. Po více než 20 letech si vzpomene na skvrnu na fotce atd.)
3,5 hvězdy.
David Walliams utekl do světa fantazie? Teda nejenom. Přiblížil "malým" dětem dystopii. Diktaturu. Záměrně užívám uvozovky, protože tyto příběhy nečtou děti samy, ale asistují jim většinou rodiče. Ať už u poslechu audioknihy (úžasně načítané J. Lábusem) nebo s úžasnými ilustracemi (ale v paperbacku). Ale zpět k ději. Celý příběh je vyprávěn z pohledu 12letého Alfreda, prince připravujícího se na vládu Anglii. Z anglie ovšem neviděl nic než stěny Buckinghamského paláce. Na který bedlivě dohlíží lord protektor a po chodbách poletuje vševidoucí oko. Nebudu z děje mnoho prozrazovat. Pokud jste četli jiné Walliamsovky, tak víte, že na vás čeká kombinace humoristických až groteskních pasáží s těmi tragickými.
PS. Tato kniha mi v mnoha ohledech připomíná Pottera.