kruppe komentáře u knih
Ideální letní detektivka. Kupodivu ani lákadlo na detektivku ve stylu Agathy Christie neklamalo. Fakt jsem si připadal jak na ospalém anglickém venkově. Ale pěkně popořadě. Když čtu detektivku, chci, aby vyšetřovatel byl sympatický. Zde chemie mezi anglickým gentlemanem a pravou švédskou progresivní omladinou fungovala velmi dobře.
Dialogy byly napsány s lehkostí a občas i humorem. Autorům se podařilo do knihy dostat i několik narážek na horrorovou, detektivní i světovou klasiku. Že plutonovský havr...teda kocoure... Hold je tedy složen nejenom Agatě, ale i Edgarovi...
Děj je dostatečně zajímavý, aby udržel pozornost do posledních stran. Ač budete vraha podezřívat už nejspíše na dřívějších stranách (počet podezřelých není tak velký), tak motiv je trochu zapeklitější.
Za mě tedy de la Motte a Nilsson odvedli velmi dobrou práci a mají ode mě 90%
Projekt každodenní rutina je RPG s krumpáčem obohacené o zápletku z real life, která by se dala shrnout do souvětí:"Hraju, aby žila". Má to pomalejší rozjezd. Není to tak záživné jako Mahan, ale postupně vás autor zaháčkuje. Je to hlavně zapříčiněno handycapem, který si stanovil sám autor. Jednoduše, v tomto díle je hlavním hrdinou nebojová postava. Grinder. Kamenokop.
Potenciál to má, napsáno to je dobře, jen první stránky jsou jazykově nevyrovnané. Autor nebo překladatel začal na tento typ literatury příliš vzletně- opisná pasiva, inverze atd. Až skončila audience v bance, jazyk se ustálil...
Za mě pěkných 70%
Poslední díl s podrychtářem Václavem. Tady nelze mnoho napsat, aniž bych vyzradil děj. Vlastně jen budu naznačovat. Václav vyšetřuje tři na sobě nezávislé případy. Pátrání je omezeno na úkor soudních pří. Trochu mě mrzí, že ten případ, který měl být tahákem celého díla (soudě podle názvu) je vlastně vyřešen takříkajíc de hus ex machina... Doslova. A zbytečně. Druhý případ je výplň k uzavření osudů důležitých postav. No a poslední případ mě přikoval na posledních stranách do křesla. Pěkná soudní pře, u které se bojíte, jaký že to osud autor přichystal pro hlavního hrdinu, když víte, že už další díl není...
Podrychtář Václav od Černého koně dopodrychtářoval. Václav dokraloval a ta Liška ryšavá si v Čechách dělá co chce. Ale toho bohdá nebude, aby podrychtář z boje utíkal. Je třeba ze schlíplého Petra Kolomazníka udělat pořádného Wohnouta, je třeba vysvobodit Šebka z podpantoflu a udělat pořádek ve Vídni, ať si ti Habsburkové moc nemyslí. A proto úřadu zbavený podrychtář míří pod kladivem a obručí na exkurzi do Vídně, aby pomohl zachránit krále. K dobře známým postavám se přidává nová, šaškovská a je to jen ku prospěchu. Je výborně napsaná. Vlastně tak trochu nahrazuje hašteření mezi Václavem a Kateřinou :)
V audioknize i se zpěvy pana Fridricha.
PS. Nečtěte a neposlouchejte nalačno, hrozí Pavlovův reflex!!!
Výborná historická detektivka, pro kterou platí to, co jsem psal u předchozího dílu. Tentokráte se přesuneme do doby, kdy je Praha obléhána Míšňany a vzbouřenou šlechtou a Václavovými bratry a odbojnými měšťany a... Až je vám líto toho chudáka Václava IV., který si nemůže ani pořádně propít a prolovit 10 měsíců v roce na Točníku. Dialogy mezi Václavem a jeho ženou, mezi magistrem a Václavem jsou psány s lehkostí. Objevují se nové typizované postavy, vlastně karikatury tehdejší šlechty (rytířstva)-dveřník, jehož jméno jsem v zápětí zapomněl (stejně jako Václav IV.), rytíř z Choustníka - který je po pár minutách strávených ve společnosti magistra překřtěn...
celkově je kniha slabší jak předchozí díl, přesto pořád jde o velmi kvalitní historickou detektivku.
PS. Líbí se mi kritika, že autor nemá zvládnutí historické počítání času. Ono pokud chcete, aby tato žánrově lehká četba plynula, nemůžete do všeho strkat historická fakta. Navíc, když operujete s časem, který v té době určovaly křesťanské rituály a pohyb slunce. Hodinu i půl hodiny v té době už znali a jestli by řekli půl zvonění nebo půl hodiny, kde všude byly umístěny sluneční hodiny, to je otázka...
Výborná historická detektivka, která vám dává nahlédnout do každodennosti městského obyvatelstva v době (ne)vlády Václava IV. Tentokrát podrychtář Václav od Černého koně řeší zapeklitý případ žhářství nejen na staroměstské radnici. Pavel Hrdlička zkušeně kombinuje detektivku s historií. Pracuje s historickými mírami, tehdejším počítáním času (staroměstský orloj ještě nestojí) a používá dobovou právnickou rétoriku. Vše v míře takové, aby to čtenáře příliš nezatěžovalo a aby se v tom po pár stranách bez nutnosti listovat dozadu zorientoval. Navíc, jeho dialogy jsou vycizelované, jak nože šmejdíře Maříka. Hlavně mezi magistrem praeconum Šebkem a podrychtářem. To si, čtenářskej, piš!
V téhle knize zůstal Walliams na pomezí. Chtěl zůstat svůj, ale zároveň se mu tentokrát jeho psaní zvrhlo v intimní drama o rozpolcené duši 12letého chlapce. Ale ani jeden žánr nedotáhl do konce. Takže se tentokrát s vaší drobotinou nenasmějete, a ani si neužijete propracovanější psychologii postav. Až budete s dětmi číst, připravte se na ostřejší slovník.
Za mě 3 hvězdy a nejslabší Walliams...
Myslím, že nejvýstižnější komentář je od Lenky víly, Miloučké. Vím, zní to jako oxymoron. Miloučké a King, ale kdybych nevěděl, že je to od Kinga, nepoznal bych to. 70 % knihy je ducharská rodinná vztahovka s 6-15letým chlapcem v hlavní roli. Pak následuje akce a nakonec se uzavře vztahovka. Je to dobře napsané. Ich formou s neotřelým slovníkem syna literární agentky.
Všem postavám, na kterých záleží, přichystal King miloučký osud (viz kontrast osudů Siobhan a Tii).
Jestli si King nechystá půdu na POZDĚJší ducharský masakr.
Tohle bylo slabší... Prosím o 20 kg méně sebelítosti pro Bennyho Griessela!
Odpočinková četba. Nic převratného, ale čte se to dobře. Ač je to detektivní román, tak samotné pátrání je slabší, předvídatelné, ale ozvláštněné o moderní technologie, hackovani atd. Největší slabinou je pomalý rozjezd a nezvládnutý závěr.
Přesto mě závěrečný Cliffhangr nalákal. Asi je to tím, zcela podobných detektivek je poskrovnu...
Nemohu jinak. Karin Lednicka podstoupila jistojistě časově velmi náročný historický výzkum, diskuzi s historiky, pohovory s pamětníky a vše pak zabalila do neuvěřitelně čtivého hávu. A to natolik, že vás kniha pohltí. Toužíte se dozvědět jak postavy dopadnou v hospodářské krizi, po Mnichovu, během 2. světové. Jaká kovadlina na ně dopadne. Když nečtete, přemýšlíte o jejich osudech. Procházíte Ostravou a říkáte, no jo, tak tady se přestěhovala Julka, tu byl Union a támhle Savoy... No řekněte, kolik knih jste přečetli, co dokázaly něco takového. Musel bych byt pohlupavy, abych tam střelil cosyk menšiho jak pět...
Nedočkavě vyhlížím osudy Tomaszka, s nadějí Julku a novou paní Beranovou??.
Úžasná dětská knížka, která vlastně obrací všechny archetypy dětských dobrodružných knih naruby. Vnouček plní svému dědečkovi jeho velké poslání (a zároveň svou iniciaci). Vnouček je ten, který se chová dospěle. Na závěr dostaneme Malého, ehm, pardon, Starého prince, který odlétá výš a ještě dál na svou planetku s ústřední myšlenkou z Coco - dokud na mě myslíš, nezmizím (potuplováno doslovem...).
Krásný příběh pro celou rodinu...
Šachové figurky byly slabší než Muž z ostrova Lewis. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, detektivní linie. V Muži byla dávkovaná retrospektiva akceptovatelná indispozicí Tormoda, ale tady... je to postupem času ubíjející. Ubírá to na gradaci a detektivní zápletka, no ta je tady vlastně navíc. Vše by fungovalo i bez ní...
Prostředí je natolik fascinující, že se i přes ten dějový nedostatek na Hebridy těšíte. Je vám líto, že Lewis opouštíte. Jako vrchol románu je pro mě vlastně církevní proces, který vlastně poodhaluje další kousek ze severských kulis, kdy do jejich životů promlouvá víra (a pokrytectví) víc, než by (nejen)Fin dokázal skousnout.
Za mě tedy jako psychologicko-sociální román ze severského prostředí 4*
jako detektivka 3* (zde lehce překvapil gangsterkým intermezzem)
K poslechu u čtení doporučuji https://en.wikipedia.org/wiki/Solas_(group) skutečně existující i se zpěvačkou Maired (byť jen do roku 2010). Uslyšíte i Piskořovu tklivou flétnu...
Peter May nás ve své detektivce vrací na Hebridy. Konec světa, kde každé podcenění počasí se vám může stát osudným. Ostrovy, kde život a i obyvatelé jsou drsní jako tamější krajina. Fin MaCleod se vrací na Lewis, aby zde přišel na jiné myšlenky po osobní tragédii. Snaží se tak nějak po hebridsku napravit své dřívější vztahy. I proto se rozhodne pomoci své první lásce s pátráním po minulosti jejího otce. Tohle vyšetřování je velmi netradiční, protože podstatná část je pátrání ve vzpomínkách zatemněných postupující stařeckou demencí. Paměť občas po proustovsku zableskne, když ucítí vůni koláče, povědomou květinu, bílý písek na pláži...
Detektivní rovina ale není ta nejdůležitější. Sekundárně je zde rozvíjeno psychologicko-sociální drama. Intimní i celospolečenské. Do kontrastu zde staví nádhernou a nesmlouvavou přírodu, tvrdost života a obtížné protloukání se životem v moderní společnosti. Pronikání tradic a náboženství do života zdejší komunity.
To vše utváří pomalu se odvíjející děj, který postupně graduje do finále... tedy pardon finále se vlastně odehraje až ve třetím díle, který si rozhodně nenechejte ujít. Litovali byste...Nechci mnoho prozrazovat, ale autor si vlastně připravuje šachovnici pro závěrečný šach mat pokrytectví (nejenom náboženskému), které krásně rozjede na závěrečných stránkách (v závěrečných minutách) Šachových figurek.
Uriáš (Jiří Dvořák) byl úžasný. Výborná interpretace. Knihu jsem již četl, ale přednesem pana Dvořáka jsem si dokázal vychutnat na 100%.
Nejlepší urban fantasy od Nikdykde. Suprově vystavěný svět, jeho fungování, zákonitosti, forma vlády (netradiční inspirace raně novověkou Itálií). Naprosto skvěle vymyšlené fungování magie - skribování, které funguje vlastně jako enchanting s vypůjčenými principy z programování :). S tím, že autor si s tím opravdu vyhrál. Ne, jako to můžeme vidět u mnoha současných autorů fantasy, kteří vymyslí fungování magie/světa, poté jen klouzají po povrchu a nebo porušují jimi stanovená pravidla.
Postavy jsou zajímavé s propracovanou psychologií. Ano, některé vztahy jsou rušivé, ale ne natolik, abych si nad nimi povzdechl, nebo knihu odložil. Sancie a Clef jsou super, Gregor je snesitelný a jeho motivace být takový, jaký je, je po posledních stránkách i pochopitelná. Orso se postupně vybarví v snad nej postavu. Jen Berenika mi na posledních stránkách mírně lezla na nervy.
Příběh se postupně zašmodrchá, ale spěje k předvídatelnému... Nevadí mi to. Zajímavých linií je dostatek.
Jazyk? Neotřelý s výborným překladem! Snad největší přednost knihy. Tak akorát novotvarů, aby kniha nebyla zahlušena.
Za mě to je na 5 zkrunděnejch hvězdiček a ať sežeru pružoura, jestli to autor ve dvojce zkrundí!
Vánoční Příběh hraček od J.K.Rowlingové. Umná kombinace několika pohádkových příběhů. Hlavní hrdina prochází v reálném světě těžkým obdobím (rozvod rodičů, nová nevlastní sestra, špatné soužití atd.) O magické vánoční noci vstupuje do světa ztracených hraček na velkou záchrannou výpravu.
Nemá cenu sáhodlouze rozebírat knížku. Patlat se v tom, kolik toho načerpala v Dantově Pekle či Pixarovském Příběhu hraček. Je to prostě velmi dobrá moderní pohádka pro celou rodinu s aktuálním poselstvím. A já jsem rád, že každý rok můžu předčítat kvalitní pohádkový román (loni Ikaboga). Je to opravdu na předčítání, styl J.K.R. není pro samočtení dětí do cca 12 (náročnější větná skladba, netradiční slova ---) historismy, velký počet stran).
Albatrosu nezávidím, jak musí narychlo překládat, aby to na vánoční trh stihli. Jde to poznat. Netradiční množství chyb, překlepů, mizerný převod básně... Ale v konečném důsledku to nenarušuje samotnou četbu. Jen to prostě občas klopýtne...
Tak zas za rok paní Rowlingová. Celá rodina se těší!
Krysař naruby. Se všemi detaily. Co kdyby krysař nevyháněl krysy z měst, ale naopak je využíval pro své drobné pomsty. Co kdyby krysař byl tou nejhorší, nejpodlejší krysou ze všech. A co kdyby si takovýto zakomplexovaný maloměšťák, absolutně bezpáteřní, zřídil ve sklepě svého domu krysí kolonii a vycvičil si ji, aby jej poslouchala na slovo. Pokud Vás některé z kdyby zaujalo, dejte Gilbertovu dílu šanci a začtěte se do něj...
PS. Četl jsem vydání z roku 1980 a překladatelka Helena Kryštofová si plete deratizaci a deratifikaci (celou knihu používá tento pojem, který znamená úplně něco jiného!!!), používá i na tu dobu archaické weekend, patvar interwievovat někoho atd. Doufám, že v pozdějším vydání už toto není.
Nevidím důvod pro tolik nadšených komentářů. Byla to pěkná sci-fi pohádka. Nic víc, nic míň.
Pokud jste četli Marťana, znáte i zdejšího hlavního hrdinu, v ději vás také nic nepřekvapí a i konec je očekávatelný. Poctivé 4*, ale víc ne.
Říkal jsem si, že napíši k této knize komentář. Ale pak jsem přečetl to, co napsal Kapis, a zjistil jsem, že nemám co dodat. V podstatě jsem chtěl napsat nämlich to samé. S aktuálním dodatkem, že se z dystopie pomalu stává realita (francouzská generalita se začíná bouřit proti FUGEES WELCO...)
PS: -1 hvězdička za to, že jsem po chvíli neměl co číst a v hlavě mi rezonoval neodbytný pocit, že tomu ještě pár desítek stran chybí...
Čteno synovi před spaním. Kniha, která kopíruje potterovské schéma s akcentem na zvěromágy a přidává nějakou tu druidi omáčku. Pár rozdílů by se našlo: rodiče Caraga nejsou nositeli negativním vlastností, přesto má protivného nevlastního bratra. Odchází do školy pro druidy (odváží jej tam obrovský školník, vlastně Hagrid), kde se setkává s Ronem (Brandonem) a Hermionou (Holly). Máte tu zmijozelskou partu vlků. Učitelé kopírují také stejné schéma, jako znáte z Bradavic (přátelští dobráci jako Lupin, i postavičky neurčitě šedé jako Snape).
Děj ovšem rychle odsýpá. Dramatických situací přibývá a hlavní záporák se stačí ke konci knihy demaskovat. Pro děti fajn kniha. Výraznějším nedostatkem je to, že by se dětem určitě šiknul vzadu/vpředu umístěný seznam postav s převtěleneckými podobami. Hlavní postavy si zapamatujete rychle, ale ty vedlejší postavy, no holt se vám to bude plést...