Krvavé levandule
Marian Kechlibar
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416104/bmid_krvave-levandule-w1z-416104.jpg
4
122
122
Jižní Francie blízké budoucnosti. Pouliční nepokoje v pobřežních městech se vymknou úřadům z rukou a přerostou v povstání. Proti džihádistům pod vedením samozvaného emíra Abdulláha bojuje směsice veteránů, partyzánů a zločinců z povolání. A armádní velitelé, vystavení těžkým rozhodnutím, čím dál méně respektují názory vzdálené Paříže…... celý text
Přidat komentář
čiší z toho inspirace klasiky žánru dystopie a postapo, cítím v tom Wyndhama, Orwela, Neffa, Štětiny...
rozhodně stojí za to číst, a nutno přiznat, že autor má na víc a má potenciál dál zrát.
těším se na každou jeho další knihu.
Musím uznat, že mě překvapilo, že se jedná snad o nejmenší vydanou knihu jakou sem viděl, je velmi krátká, povídek je pár, ale to důležité řeknou.
Škoda, moc mě to nezaujalo, literárně nedonošené a nevyvážilo to ani aktuální ,,dramatické.. téma, které podtrhuje krátkost povídek. Jenže chybí zralost obsahu. Jako tvrdá, zelená hruška, láká k zakousnutí, ale vylomíte si na ní málem zub.
Tématicky 100%. Tak proč jenom 3 hvězdy? Protože Marian Kechlibar není ještě jako beletrista vypsaný. A tak je to vyprávění často kostrbaté a dialogy škrobené, nepřirozené. Zatím je to tak, že autorovu faktografickou nebo názorovou publicistiku považuji za výrazně zdařilejší než tento soubor povídek. Přesto ale knížečku doporučuji. Je útlá, zvládnete ji hned a stojí za přečtení. Velice si cením odvahy jít s kůží na trh a zpracovat takové téma.
Zvolené téma a zvolený styl syrového popisu jsou určitě na úrovni 5*. Trochu mě zklamala zvolená literární forma. Spíš než povídky bych chtěl na toto téma číst román s pevně daným provázáním příběhu. A tahle kniha by mohla sloužit jako jeho doplněk. Ale autor není tak starý, aby k tomu nemohlo ještě dojít.
Při čtení jsem pocítil i určitou národní hrdost. Na rozdíl od té západní části stojíme pevně na zemi a odmítáme podporovat ekonomickou migraci, i když schovávanou pod různé sociální zástěrky. Ale když je potřeba pomoci skutečným obětem války, tak na rozdíl od té západní části nekecáme a pomáháme. Tak jako v těchto dnech.
Povídková kniha s velmi varujícím tématem, jedná se sice o fikci, ale co když? Autor popisuje situaci ve Francii, kde už k nějakým incidentům došlo, ale není to zase tak daleko .
Tak tohle bychom asi zažít nechtěli. Takovou budoucnost křesťanské Evropě snad nemůže nikdo ani ve snu přát. Je to děsivé a syrové, nemilosrdné a kruté. U povídky Filípek se mi chtělo plakat...
Doporučuji především jako studijní materiál všem vítačům...ale nejen jim.
Kniha povídek, ze kterých běhá mráz po zádech a kterou by si povinně měli přečíst všichni "vítači". Mezi lidmi jsou totiž i "pilní žáci" a není nic horšího než si "ochutnat svou polívčičku". Každopádně doufám, že se my do takové situace nikdy nedostaneme, protože nevím, zda by se u nás takoví partyzáni, vyjednávači a mstitelé našli.
Povídkovou knihu jsem poslouchala poprvé, a nebylo to vůbec špatné…
Bylo to docela drsné, ale Filípek byl teda síla…
Dosti aktuální a mrazivá předpověď občanské války ve Francii. Kniha je to velmi útlá a dá se přečíst za jedno odpoledne. Kdyby byla delší, dám plný počet. Určitě doporučuji.
Říkal jsem si, že napíši k této knize komentář. Ale pak jsem přečetl to, co napsal Kapis, a zjistil jsem, že nemám co dodat. V podstatě jsem chtěl napsat nämlich to samé. S aktuálním dodatkem, že se z dystopie pomalu stává realita (francouzská generalita se začíná bouřit proti FUGEES WELCO...)
PS: -1 hvězdička za to, že jsem po chvíli neměl co číst a v hlavě mi rezonoval neodbytný pocit, že tomu ještě pár desítek stran chybí...
Perfektní práce!!! Vztyčenej varovnej prst, co by se mohlo stát a ta pravděpodobnost je podle mě docela velká. Sice se z toho některejm lidem budou kroutit palce u nohou, ale je to tak. A ty, než si něco takovýho vůbec jenom připustí, tak už bude pozdě.
Plný počet. Ano, je trochu znát, že Marian Kechlibar je spíše autor – podotýkám, že výborný - literatury faktu a společensko-politických komentářů. Ale věřím, že i v beletrii bude pokračovat.
Povídky v Krvavých levandulích jsou syrové, drsné, zaryjí se pod kůži. Realisticky vykreslují to, k čemu může dojít. A Francie má našlápnuto, aby se takový scénář na jejím území skutečně odehrál. Optimistický závěr je fajn, jen otázka, nakolik bude reálný.
Zvažuji několik exemplářů knihy zakoupit a zaslat je na adresu našich politických činitelů, aby se jim rozsvítilo. Lidé jako T. Petříček, J. Hamáček, V. Jourová, M. Pekarová-Adamová a celé politbyro její strany, I. Bartoš a další by si knížku měli pozorně přečíst. Stejně tak aktivističtí novináři, kteří vehementně kopou za multikulturalismus.
Takovou sílu v deseti povídkách jsem nečekala. Jsou skvělé, jen kdyby nebyly tak děsivé, tak realisticky vykreslené. Jsem vděčná za optimistický závěr, ale nejsem si vůbec jistá, že by to tak dopadlo i ve skutečnosti.
V prostředí této dystopie bych se fakt nechtěla ocitnout, téma čtenářské výzvy kniha splňuje dokonale. Já jsem teda pořád optimista a doufám, že to sem nedojde. Že Francie to sice bude mít v následujících letech strašně těžké, ale ten kulturní boj vyhraje bez tanků a granátů. A na nějaké úrovni zůstane Francií. Ale to je asi princip dystopií - nemyslím, že jejich autoři by opravdu věřili, že se stanou realitou, ale ukazují společnosti, "co kdyby." Co do kvalit jsem byla příjemně překvapená. I když se jedná jen o soubor povídek, postavy mě chladnou nenechaly, děj byl napínavý a prošpikovaný detaily, i tematicky na sebe povídky logicky navazovaly - není to nějaký volný soubor, tvoří ucelen komplet. A ačkoliv čtu autorův blog ráda a mrzelo by mě, kdyby na jeho psané neměl čas, tak by se měl k beletristické tvorbě vrátit.
Knížku jsem přečetl na jeden zátah. Tak poutavé čtení ve formě krátkých příběhů opředenými fakty se jen k nevidí!
Byla by to taková zábavná, oddechová distropie, kdyby... kdyby jsem ji nečetl jen pár dní po dekapitaci francouzského učitele, a útocích ve Vídni. Ach jo...
Vysoko zdvižený varovný prst. Nad Nice, nad Francií, nad Evropou. Co se bude dít, až se z no-go zóny stane chalífát? Autor v deseti povídkách, které na sebe nenavazují, popisuje život a boj v části Francie, kde se to stalo/stane. Smutné čtení, podobně smutné jako zprávy o nábožensky motivovaných krvavých konfliktech, které k nám v současnosti ze západu, jehož velkoměsta lákají muslimy jako vosy na med, občas, skrz politicky superkorektní cenzuru, proniknou. Muslim lives mather?
Na kvalitě povídek je patrný vývoj a přerod z prostého popisovatele situace v první polovině knihy na plnohodnotného autora v polovině druhé.
80 % (aktuálně 49 hodnotících s průměrem 84 %).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Francie terorismus občanská válka partyzáni přistěhovalci, imigranti imigrace české povídky antiislamismusAutorovy další knížky
| 2018 |  Zapomenuté příběhy |
| 2019 |  Krvavé levandule |
| 2020 | Zapomenuté příběhy 3 |
| 2019 | Zapomenuté příběhy 2 |
| 2020 | Zapomenuté příběhy 4: Pověšen za krk, dokud nezemřeš |
Trochu mě překvapilo, že jde o soubor povídek, to mě mrzelo, protože hned první povídkou rozehraný náběh na dystopii mě hodně bavil. Další povídky byly jako na sinusoidě, některé se mi líbily velmi, hlavně po stránce atmosféry a pointy, některé mi přišly vlastně i dost zbytečné. V souhrnu se mi ale celá kniha - a právě její atmosféra - líbila, takže kdyby autor náhodou chtěl tohle téma rozvést do románové podoby, hlásím se jako čtenář do první řady.
A ne, s Podvolením nemají Krvavé levandule kromě Francie společného prakticky vůbec nic.