Zapomenuté příběhy 2 přehled

10.09.2023

Možná je v tom ještě přetrvávající euforie z právě dočteného díla, ale druhý díl Zapomenutých příběhů mi přijde zatím nejlepší z dosud přečtených.

Nesmírně oceňuji, jak umně autor propojuje přírodovědná a společenskovědní témata, aneb jak zájemcům o historii nenásilně přisune poučení v technických či přírodovědných oborech, a naopak technickým nadšencům ukáže krásy historie. Přesně to se v tomhle díle povedlo na maximum. Při čtení o kurdějích, jež kosily námořníky více než děla nepřátel, se dozvíte, jak reaguje tělo na nedostatek vitamínů a proč neznalost funkce a původu vitamínu C vedla při snaze vymýtit kurděje k tolika tragickým omylům. Když čtete o tom, jak se dříve při soumraku zastavil život a jaké patálie byly spojeny se snahou zavést ve městech veřejné osvětlení, tak se dozvíte principy fungování plynových lamp (věděli jste, že se do nich dával velrybí tuk?), i principy fungování elektrického oblouku a způsob výroby prvních žárovek (věděli jste, že jedna vyrobená v roce 1901 v Kalifornii dodnes svítí?). Také se dozvíte, že brambory, kterých jsou dnes v supermarketech plné regály, znamenaly revoluci ve výživě Evropanů a že právě díky nim zmizely z Evropy periodicky se opakující hladomory. Ironií osudu právě bramborová plíseň vedla k jednomu z posledních hladomorů, který v letech 1845-1849 zdecimoval téměř třetinu populace v Irsku. Příběh irského hladomoru byl pro mě fascinující hlavně tím, jak hluboce k němu přispěla zmatečná opatření ústřední vlády v Londýně, což mi lépe pomohlo pochopit averzi Irů vůči Angličanům.

Neméně mě fascinovalo, jaké náhody až banality přinesly zásadní zvraty ve válečných konfliktech. Dosud jsem netušil, že Blitzkrieg do západní Evropy byl vlastně narychlo sestaveným plánem B, neboť původní plán šel k ledu díky osobnímu selhání jediného důstojníka, který se z pařby v důstojnickém klubu nechal odvézt letadlem a neuváženě si přibral i kufřík s operačními plány. Nebo že o vstupu USA do první světové války nakonec rozhodlo jedno neuvážené prořeknutí německého ministra zahraničí (jehož upřímná snaha nelhat je ale v porovnání s vykrucováním současných politiků až skoro dojemná). Hrozivé bylo srovnání, kterak infekční nemoci kosily lidstvo mnohem víc než válečné konflikty. Kromě již zmiňovaného příběhu o kurdějích mě mrazil závěrečný příběh o pandemii španělské chřipky z let 1917-1919, jež počtem obětí překonala zákopové boje první světové války. V této souvislosti byl děsivým mementem úplný závěr, kde autor vyslovil obavu, že návrat podobné pandemie ani dnes nemusí být zcela vyloučen - což napsal na jaře roku 2019 (téměř přesně za rok na jeho slova došlo...).

Zkrátka famózní dílo, za mě 6* z 5*