Zapomenuté příběhy 3
Marian Kechlibar
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432555/bmid_zapomenute-pribehy-3-qzY-432555.png
5
97
97
Zapomenuté příběhy série
< 3. díl >
Třetí pokračování série Zapomenutých příběhů. Dalších dvanáct zábavných, poučných i udivujících kapitol z historie světa. Londýn zahalený příliš neprůhledným smogem. Osudy vikingů na samotném konci známého světa. Agent, který vodil za nos Třetí říši, a ještě za to od ní dostal vyznamenání. Jak bavlna změnila dějiny světa obecně a USA zvláště. Hora plná pohádkového bohatství. A lidé, kteří za něj zaplatili cenu nejvyšší. Pátrání po kostech svrženého krále. Sovětský sen o přistání na Měsíci. A na závěr něco jasného a zářivého. Až moc zářivého, jak už to u fyziky bývá. Na přání čtenářů – velmi podstatně rozšířená barevná příloha, cca čtyřnásobek proti Zapomenutým příběhům 2.... celý text
Přidat komentář
Takové moc hezky napsané články například do 100+1. Moje smůla u téhle knihy tkvěla v tom, že z pestré škály zpracovávaných témat mne zajímala sotva polovina. Ale určitě si ještě některý díl Zapomenutých příběhů rád přečtu.
Další skvělý díl této série, díky které se dozvídáme zajímavé informace z historie naší planety. Kniha se opět výborně četla a já jsem vůbec neměla pocit, že jde o naučnou literaturu. Jen jsem žasla nad nápady, hrdinskými činy, ale i omyly a krutostí našich předků. Nejvíc mě zaujal příběh agenta Garcii a 80000 diváků námořní bitvy u Gibraltaru.
Tento třetí díl se mi dostal do ruky jako první ze série a díky němu si ji oblíbil. Jde o krátké shrnutí různých historických událostí, které obecně (nebo aspoň v našich končinách) nejsou příliš známé, ačkoliv jejich dopady na lidský vývoj byly nezřídka značné. Titul Zapomenuté příběhy je zcela trefný.
Fascinoval mě popis středověkého osidlování Grónska, dosud jsem netušil, že tato oblast od objevení Erikem Rudým v 10. století měla až do 14. století stálé evropské (resp. norské) osídlení, dokonce i s vlastním biskupství! Tamní obyvatelé - kteří odváděli daně norskému trůnu - přitom dobře věděli o americkém pobřeží, které bylo doslova za humny, proto je neuvěřitelné, že zbytek Evropy s jeho osidlováním vyčkával až do Kolumbovy plavby.
Neméně mě fascinoval příběh Juana Pujola Garcíi, který svou špionážní kariéru vybudoval na naprostých výmyslech a fabulacích, které ale při vyváženém poměru dovedly příznivě ovlivnit průběh spojeneckého vylodění v Normandii.
S napětím jsem četl o odvaze izraelských obránců v pevnůstce Budapešť v tzv. jomkipurské válce v roce 1973, a nestačil se divit nad nepřipraveností tehdejšího izraelského vrchního velení. (Zde musím ocitovat geniální hlášku autora: "Ve čtvrtek 4 . října však dorazily dvě zprávy, které byly asi stejně subtilní jako cihla prohozená oknem" :D :D)
Obdivoval jsem kuráž britské posádky hájící v 18. století Gibraltar, který je (nejen) díky tomu v rukou Britů dodnes.
Mrazilo mě, když jsem se dočetl, jak se největší stříbrný důl v Potosí stal fakticky koncentrákem pro mužskou populaci jihoamerických Indiánů, kdy hlavní roli hrál tradiční incký daňový systém založený na odvádění práce v kombinaci s nenažraností španělského trůnu (aneb kam se hrabou všichni conquistadoři na rtuť v dolech...).
Ještě víc mě mrazilo, kolik nebohých zaměstnankyň doplatilo na lehkovážné vedení firmy vyrábějící radioaktivní ciferníky, jakým volem byl marnivý milionář draze platící za používání radioaktivního životabudiče, a jak to dopadne, když se mezi vědci zkoumajícími radiaci objeví aspoň dva nezodpovědní pitomci.
Žasnul jsem, jak přílišná snaha centrální moci o odstranění hlavních vůdců národnostní menšiny může paradoxně vyústit v její úplnou nezávislost, aneb v čem se chyby Angličanů vůči Irům podobaly pozdějším chybám Iráčanů vůči Kurdům.
Litoval jsem geniálního raketového inženýra Sergej Koroljova, že mu osud nadělil narodit se zrovna v Rusku. A kroutil jsem hlavou, jak nesmyslně Sověti plýtvali materiálními i lidskými prostředky při snaze přistát na měsíci a kolik drahých raket nazdařbůh povybuchovalo v kazažské stepi.
A vůbec nejvíc mě dostal příběh o tom, jak se vědecké kruhy v 19. století vzájemně utvrzovaly v omylu, že se cholera šíří díky městskému smradu, ale naštěstí se objevil jeden všímavý lékař a jeden všímavý farář, kteří přišli na to, že skutečnou příčinou je kontaminovaná voda, takže k vymýcení epidemie v celé londýnské čtvrti Soho nakonec stačilo jen vyměnit táhlo z místní veřejné pumpy.
Shrnutí těchto událostí je přitom podáno neskutečně zajímavě, čtivě, a především s výborným zasazením do kontextu s jinými známějšímu událostmi. Vřele doporučuji nejen zájemcům o historii!
Další kniha plná zajímavých historických událostí, podaných v kostce s trefnými komentáři. Některé příběhy baví víc, některé méně, ale čtenář si dobře počte, zopakuje si něco z historie a dozví se spoustu nových informací a souvislostí.
"Kdykoliv, když se u nějaké nemoci začne argumentovat morálním selháním pacientů, je to příznak toho, že její skutečné podstatě dosud nerozumíme." Velmi moderní myšlenka.
Tak jsem sérii Zapomenutých příběhů začala čtením třetího dílu. První a druhý díl byly v knihovně půjčeny. Naštěstí se tyto knížky nemusí číst postupně, nenavazují na sebe.
Marian Kechlibar jednotlivé příběhy popisuje s velkým přehledem o příslušném problému. Je to velmi čtivé, nezahltí nás nezáživnými historkami, ani nesklouzne k nepodloženým domněnkám. A občas vše zpestří i humornými průpovídkami.
Vzhledem k mé zálibě v historii mne tím pádem nejvíce bavily příběhy s touto tématikou (Vikingové, Richard III.) Ale s chutí jsem si přečetla i ostatní příběhy.
„Je mnoho věd, jedna je ale nejdůležitější, a tou je historie“, tak před několika lety opakovaně hučel do svého vnuka jeden ruský dědeček v námořnickém triku na pláži západního Kypru. A pak mu vyprávěl nějaký příběh z historie. Byl to malý hotýlek, Rusové byli stále poblíž, takže jsem jejich komunikaci občas vyslechl. Děda by si s Mariánem Kechlibarem hezky popovídal a já bych chtěl být u toho. Vyrostl jsem na fyzice, ale dějiny mě v posledních letech baví víc, připadá mi, že se v nich dá víc objevovat. A autorovy výlovy perliček a potopených pokladů z oceánu historických událostí jsou pro mě tou pravou zábavou. Jeho knihy mám s věnováním, jejich střídmý design odpovídá mému vkusu, v knihovně vytváří pěknou duhu, a co je důležitější - jejich obsah považuji za poznatky ducha obohacující. Autor se dokáže na události dívat netradičním úhlem pohledu, takže i v některých pro mě známých příbězích nacházím vždy něco nového. Navíc tento třetí díl oživil množstvím kvalitních ilustrací a fotodokumentů a podobně jako vylepšil HW knihy, tak v porovnání s předchozími díly vybrousil i literární styl. Pět palců nahoru.
90 % (aktuálně 64 hodnotících s průměrem 96 %).
Opět naprosto dokonalé, poutavé, co poutavé, strhující, pestré a do sebe vtahující čtení, s lehkostí, vtipem, kontextem a detaily, které jen Marian dokáže dát takhle pěkně dohromady. Jdu hned na čtvrtý díl.
Zapomenuté příběhy od Mariana Kechlibara se čtou doslova samy. Ani v pořadí třetí vydání nebylo vyjímkou. Opět jsem se dozvěděl řadu informací, o kterých jsem neměl ani ponětí a příjemně si u knihy odpočinul. Pokud hledáte kvalitní (nenaročnou) četbu, která obsahuje zajímavé historické události a ne jen nějaký smyšlený balast, tak rozhodně neváhejte vzít do ruky jakýkoliv díl této knižní série.
Zapomenuté příběhy jsou moje oblíbená populárně naučná oddechovka. Předchozí díly jsem četl už před nějakou dobou, takže nemám přímé srovnání, ale rozhodně si nemyslím, že by kvalita šla nějak dolů, spíše naopak. Příběhy jsou dobře vybrané a Kechlibar je vypráví velmi poutavě, jaksi z širší perspektivy a s mnoha souvislostmi. Kladem oproti prvním dvěma dílům je rozšířená obrazová příloha a to, že už se z většiny nejedná o příběhy dříve vydané v Časopise 067.
Čtvrtý díl je už dávno vydaný a asi si ho hned objednám.
Zde už asi nemá cenu nic psát o formě a obsahu, to už bylo mnohokráte napsáno a pochváleno. Zapomenuté příběhy se etablovaly jako stálice české literatury, je to pojem a svým způsobem i vlastní žánr. Doufejme že pro nás pan Kechlibar bude i nadále objevovat, ať už je doluje odkudkoliv, další a další Zapomenuté příběhy.
Na čtení knih mi moc volného času nezbývá a tudíž si hodně vybírám literaturu, která za přečtení stojí. Před nějakou dobou se mi do rukou dostal první díl Zapomenutých příběhů a kniha mě natolik zaujala, že jsem si hned pořídil i druhý díl. Nyní jsem dočetl již třetí pokračování.
Líbí se mi skladba příběhů, kdy se z Anglie 19. století přeneseme o několik staletí dozadu na pobřeží Grónska či do Jižní Ameriky, abychom se zas v dalším příběhu přenesli na Blízký východ 20. století a byli "vtaženi" do bojů Izraele s arabskými sousedy.
Autor umí velice poutavě vyprávět, všímá si zdánlivě banálních detailů, které nakonec mají pro vyústění příběhu rozhodující vliv. Mnohé příběhy mohou být i poučením se z minulosti, abychom se podobným situacím a chybám dokázali vyhnout, pokud by někdy v budoucnu měly nastat.
Třetí díl dočten, jdu si otevřít čtvrté pokračování...
I když jsem byl hlavně v mládí vášnivým čtenářem, pokud si pamatuji, nikdy jsem během prosincových svátků nepřečetl čtyři knihy. Letos k tomu došlo, jednak díky covidové obezřetnosti, druhak díky Zapomenutým příběhům Mariana Kechlibara.
Musím konstatovat, že pro mne většina příběhů popisovaných v těchto knihách (snad s vyjímkou čtvrtého dílu popisujícímu hlavně případy poprav v Anglii a Velké Británii) nebyla zcela nová. Ovšem něco jiného je vědět, že se něco událo a zcela něco jiného je dozvědět se zákulisí a podrobnosti těchto příběhů. Autor se neomezuje jen na konkrétní detaily, ale snaží se příběh osvětlit v celém kontextu. Nezbývá doufat, že uváděné detaily jsou výsledkem důkladné rešerše a ne bujné fantazie. Autora. Několik v Příbězích uváděných detailů z oblastí mne známých (medicinální chemie, farmakologie, farmakognozie) mne přesvědčuje o tom, že první možnost je správná. Text je doplněn řadou poznámek pod čarou, zřejmě vzhledem k úspoře místa ale bohužel bez odkazů na původní zdroje. V době internetu by ale případné dohledání nemělo být problémem.
Pokud to shrnu, Příběhy jsou čtivé, psané svěžím jazykem s typickými občasnými návaznostmi na současné dění. Jak jsem zmínil v úvodu, Příběhy jsem přečetl téměř „jedním dechem“ a jsem si jistý, že se k některým z nich určitě časem vrátím.
Třetí pokračování a kvalita stále roste. Čtivé, zajímavé, neznámé, nečekané. Baví mě to. Už se těším na 4, 5, 6, 7....
Nezbývá mi než se přidat k pozitívním hodnocením, velmi zajimavé čtení které poučí, pobaví a od něhož se nelze odtrhnout jinak než dočtením do konce, těším se na další.
Jen malá technická poznámka, čtení textu mě tak zaujalo že jsem zcela opoměl sledovat barevné fotografie na konci knihy, jejich umístění na konec je zřejmě jednodužší (levnější),
já osobně bych uvítal jejich umístění do příslušného příběhu, nebo aspoň na jeho konec.
Děkuji pane Kechlibare, řečeno sportovní terminologií, píšete 1. ligu ! ( a nejen píšete, i Vaše videa, přednášky či besedy o "dnešních aktuálních" příbězích jsou na 1+ , )
Ani potřetí pan Kechlibar nezklamal mé velmi vysoké očekávání. Ty krátké příběhy opředené fakty mě prostě nikdy neomrzí
Další díl a další momenty z historie o kterých většina z nás nikdy neslyšela. Například Příběh špióna Garbo, či Hora která požírá muže. Zatím každému, komu jsem knihu zapůjčil, se líbila!
Doufám, že bude další díl...
Poučné, zajímavé, zábavné, napínavé, zkrátka úžasné. Vždy si koupím knihy Mariana Kechlibara.
Kdo si přečetl první díl, nemohl jinak než přečíst i díl druhý a třetí... a doufat, že se snad dočkáme pokračování. Marian Kechlibar odvádí skvělou práci při odkrývání zajímavých momentů dějin, navíc tak činí mistrně poutavým způsobem.
Každý díl Zapomenutých příběhů provází jedno společné - jedná se o napínavé čtení o neznámých obyčejných lidech, kteří měli obrovský vliv na chod dějin, aniž by to sami tehdy mohli tušit. Z příběhů vyplývá poučení z historie a přitom se to čte jako detektivka - příběhy jsou napínavé od začátku do konce.
Autor čtenáře seznámí s událostmi, které se ve své době nezdály být vyjímečné a přitom byly klíčové pro další vývoj celé společnosti. Člověka po přečtení vždy napadnou souvislosti se současností.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Zapomenuté příběhy |
| 2019 |  Krvavé levandule |
| 2020 | Zapomenuté příběhy 3 |
| 2019 | Zapomenuté příběhy 2 |
| 2020 | Zapomenuté příběhy 4: Pověšen za krk, dokud nezemřeš |
Takové výpisky z brouzdání netem, články do populárního obrázkového magazínu, nic, co by nebylo jinde, a často lépe (žánr Součkův, Pacnerův, Lesného aj.). Kultivované čtení do vlaku.