Krvavé levandule
Marian Kechlibar
Jižní Francie blízké budoucnosti. Pouliční nepokoje v pobřežních městech se vymknou úřadům z rukou a přerostou v povstání. Proti džihádistům pod vedením samozvaného emíra Abdulláha bojuje směsice veteránů, partyzánů a zločinců z povolání. A armádní velitelé, vystavení těžkým rozhodnutím, čím dál méně respektují názory vzdálené Paříže…... celý text
Přidat komentář
Pana Kechlibara znám jako autora komentářů k současnému dění, jeho hlavním znakem je neprůstřelná logika a podložená data. Jako autor beletrie mě překvapil a to příjemně. Povídky jsou napsány tak, že jim čtenář věří. V zlomových chvílích se totiž lidé chovají už po staletí stejně a přesně to v Krvavých levandulích je. Nic na tom nemění doba nebo místo. Knížka je v tomto ohledu velmi pravdivá. Jinak si pochopitelně moc přeji, aby se autorova předpověď nesplnila a vše zůstalo v rovině fikce.
Texty pana Kechlibara mám velice rád. Když jsem zjistil, že chystá vydat svojí první beletrii, která se bude odehrávat v scenériích "občanské války" na jihu Francii, neváhal jsem a knihu si předobjednal. Kniha mě svými příběhy nezklamala, opět zde byl znát osobitý styl autora. Na druhou stranu musím upřímně dodat, že "Zapomenuté příběhy" řadím o třídu výš a proto "jen" tři hvězdy v hodnocení.
Sbírka drsných a dobře napsaných povídek v rámci reálných možností vývoje ve Francii. Jen jest otázkou, zda je na místě autorův optimistický výhled...
Desítka krátých povídek z jiného světa, který nechceme zažít a říkám si, že jej přeci ani není možné zažít. Skutečně tomu tak však je, vážně se nemůže pokazit něco v takhle velkém měřítku?
Všechny příběhy jsou rozhodně zajímavé čtení, které by klidně mohlo být delší, neboť autor má čtivý styl psaní a téma, které pro tuto knihu zvolil, by bez problému uneslo více stránek. Ze všech povídek se mi nejvíce líbila trojice Epidemie, Nákup a Poslední slovo.
„Co v tom je?“ zeptal se Modesto.
„Granáty... trocha munice... určitě bych vzal i další bednu, tam jsou noktovizory.“
„Čisticí prostředky,“ uchechtl se Bonifacio. „Ty teda máš fantazii, Peretti.“
„A nejsou to snad svého druhu čisticí prostředky?“ odpověděl mu Modesto.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Francie terorismus občanská válka partyzáni přistěhovalci, imigranti imigrace české povídky antiislamismusAutorovy další knížky
2018 | Zapomenuté příběhy |
2019 | Krvavé levandule |
2020 | Zapomenuté příběhy 3 |
2019 | Zapomenuté příběhy 2 |
2020 | Zapomenuté příběhy 4: Pověšen za krk, dokud nezemřeš |
Prvotina autora co se týče krásné literatury. Plastický popis fiktivního střetu v (doufám ne) blízké budoucnosti se čte jedním dechem. Jediná vada na kráse je jistá nerozsáhlost, skoro by se dalo říci přílišná krátkost. I tak doporučuji.