kruppe komentáře u knih
(SPOILER) kokrokr mě předběhl. Ale já mu to příště vrátím!!! :)
Krátký komentář ke knížce. Při čtení prologu jsem si vybavil začátek anime Overlordu a byl jsem natěšený, že půjde o něco podobného. Ale nakonec jsme přepnuli výhybku a Ainz-sama se nekoná. Ovšem pokud se vám Mahan líbil, dostanete vlastně Mahana ve zhuštěné podobě (Galaktogon má jen 3 díly vs 7 dílů Mahana) a sci-fi kulisách. Proto nedoporučuji Galaktogon číst hned po Šamanovi. Lexa taky projde výcvikovým táborem. Taky se dostane do vězení. Taky zakopne o epické Q, které nikdy nikdo nespatřil. Taky se dostane k pirátům. Taky se proti němu obrátí nejlepší klany. Obdrží nikým nevídané jedinečné předměty. A zatím se nepřítel formuje na hranicích i v nejbližším okolí.
Hodnocení:
Souhlasím s kokrokrem, není to Mahan, ale ten měl nádech jedinečnosti(litrpg byloi u nás ještě v plenkách),. Čte se to pořád dobře a 3 hvezdičky jsou málo. Jsem pro 3,5 a proto dám 4, abych kompenzoval prozatimní ztrátu. Atamanov byl se svým Sektorem 8 lepší.
Tento díl je vlastně takové strategické přešlapávání na místě. Dochází k formování sil, přesunům na frontách a zastavení se na barikádách. Gleb skáče z jednoho (časo)prostoru do druhého. Konečně vyrovná levelový deficit.Vyčistí cestu Maoistům. Nakopne zadnici imperialistům, dostane vyznamenání od "Putina", předvede pár bohatýrských činů, kterými předčí Ilju Muromce i Čurilu Plenkoviče, jen nějaký kolemjdoucí Obejda si s ním pohraje.
Jako vždy je to přitažené za vlasy, přehnané, chvílemi fantasy lavíruje na hraně sci-fi, říkáte si, jaké božské staty ještě autor pro Laitha vyhrabe. A v tom je ten problém. Pro hlavního hrdinu už se horkotěžko hledá soupeř, a tak ono to už i nudí. Proto 3,5 hvězd jako kokrokr...
Autor pomocí deníkových zápisů glosuje podmínky v anglické nemocniční péči. Z pohledu doktora. Těžce přepracovaného, podhodnoceného, zkoušeného britským zdravotnickým systémem...
Občas je vtipný. Občas jde za hranu, ale dobře se to čte...
Ve stínu slunce, český autor. Nečekané překvapení. Kombinace detektivní sci-fi, military sci-fi. Výborně napsané. Děj odsýpá (rozhodně nesípá). Postavy výborné, nic plochého, každý si v té plejádě různorodých hrdinů vybere. Pěkně dávkovaný humor, který opravdu do situací, kde jej autor použije, sedne. Je dobře že autor netlačí na pilu, nechce být krutopřísně vtipný.
Mně to sedlo, rozhodně víc než Expanze (https://www.databazeknih.cz/knihy/expanze-leviatan-se-probouzi-175637)
Jak jsem psal už i u ostatních litRPG: Když se do knih tohoto žánru pouštíte, nečekáte Dickinse, Kafku, Murakamiho, čekáte rychle odsýpající děj, dobře dávkované napětí, černobílé postavy (sem tam nějaká šedá) a from zero to hero hlavního hrdinu. Disgardium to splňuje. Dokonce si dovolím nesouhlasit s Kokrokrem. Sugralinov je rozhodně lepší než poslední Atamanov (z posledního vyšlého bylinkáře jsem rozčarovaný natolik, že už 2 měsíce vychládávám, abych u něj napsal komentář) i než Korněv.
Ano, není to dokonalé, ano Obránce Perimetru a Barliona je lepší, ale pokud se vám tyto knihy líbily, tak vám mohu Disgard jen doporučit. Určitě jim autor alespoň v tomto díle šlape na paty.
Projdete se úvodní lokací. Bojů v zatuchlých kobkách si užijete dostatek. Do děje přináší pár nových a zajímavých prvků a nápadů, ale ty nebudu prozrazovat.
Pokud jste někdy hráli WoWko, nostalgicky zamáčknete slzu. Autor vás společně s Alexem provede úvodními lokacemi XYDSAMOKGBEI, ale to nebudu říkat, ať si jo-aha-tojsem dobýval-taky! efekt zažije každý sám :).
PS: Chtělo by to korektora pro e-knihu, tolik chyb jsem už dlouho v žádné knize nezaznamenal.
Atamanov pokračuje ve stejnem duchu i v druhém díle. Ten je o trošku zajímavější. Ale pořád mi zde něco chybí. Amra nebojuje, nevyužívá svých schopností. A když už se něco heroického udá, tak z velké části je to dílem náhody nebo deus ex machina. Chybí tomu nosný děj. Protože samotná kniha je roztříštěna na epizodní děje zastřešené honem na mounta (i tohle vyřešeno zásahem shůry). Potěšila aluze na Mahana ( Měděný důl Pr ke). Škoda že Amra není opravdu temným bylinkářem...(takový witch doctor by byl super postava pro litRPG)
Přečteno. Je to má pátá kniha od Atamanova. Po obránci perimetru, který se na LitRPG změnil snad na žádost vydavatele, aby dílo nezapadlo mezi ostatní military sci-fi, přichází fantasy LitRPG. Musím říci, že obránce perimetru byl pro mě zatím zajímavější, byť obecně holduji spíše fantasy. Proč tomu tak je? Protože když tuto knihu čtete, máte pocit jako by to tu už jednou bylo. Jednoduše je to Mahan díl druhý (Kartosský gambit). Opravdu to má spoustu shodných bodů. Podobné prostředí, charaktery. Jen zde se vám prolíná reálný svět se světem MMORPG... Ale má to spád, udržuje vás to v pohotovosti a čekáte, kdy se tam objeví nějací pořádní záporáci. Už aby to bylo. Zatím tak na 3,5*
Poslední díl byl kupodivu a bohům žel nejslabší. Ukončení v půlce a restart tomu vůbec neprospěl. Do konce první části tak slabší 4*. Poslední část, povídka, 3*.moc rychle ukončeno. Kdyby to pokračovalo, mohlo to být ještě zajímavé ale takhle? Hloupá proměna osobností, dějové zkratky... Škoda. Čekám na bylinkáře a doufám, že bude povedenější...
Nechápu, jak tato kniha mohla zapadnout. Vždyť mezi těmi všemi Terry Brooksy, Davidy Eddingsi či snad T. Goodkiny se jedná o skvost. Dobře promyšlený a fungující svět, magie a i postavy (ano ti mladíé jsou občas protivní, ale tak nějak uvěřitelně, navíc prochází vývojem)). Autor má vybroušený styl, umí dobře vystavět dramatické i vtipné scény. Několikrát jsem si vzpomněl na R. Feista a jeho Riftwar sagu. Uvidíme, kam nás zavede druhý díl. Vím, že to není na 5 hvězd, ale zohledňuji i rok, kdy to autor napsal...
Velmi slušné military sci-fi. Takové, které v českých luzích a hájích naleznete jen těžko. Ono je to taky i tím, že by to klidně mohlo být jen military bez sci-fi. Postavy v knize jsou pěkně propracovány, držíte jim palce během výcviku (který dá vzpomenout na seržantka Himmelstosse z Na západní frontě klid). Držíte jim palce, aby v těch misích, kde se vždy něco posere, vše zvládli. A tak utíká strana za stranou až zjistíte, že jste na konci a chcete číst další díl. Důkaz toho, že to autor napsal velmi dobře!
Povídky, na kterých jsem v 80. letech vyrůstal. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, byly to mé první audioknihy. Poslouchal jsem tyto geniální povídky gramci, kdy stará jehla chrastila na obehraných LPíčkách a já společně se Šimkem recitoval milostnou báseň, jak Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky, učil jsem se s Janebou, nebo chcete-li Nikotinem, kouřit, vyřvával jsem: Na Plzeň, Vávro, na Plzeň! a vždy se potutelně usmíval, když jsme měli o víkendu vepřo, knedlo, Zelí.
Když si chci zavzpomínat, přečtu si, nebo pustím pár těchto skvostů!
Tohle nesnáším. Vždy se snažím knihu dočíst. A tohle jsem dočítal opravdu násilím. Nutil jsem se přetrpět hlavní postavy, některé monology jsem musel radši přeskočit. Říkal jsem si, že je to román a v románu dochází k vývoji postav. Bohužel u R. Cooka tomu tak není. Hlavní hrdinka je kráva od začátku do konce. Co na tom, že je to doktorka, co na tom, že pracuje na patologii, kde už musela vidět spoustu tragických příběhů a smířit se tak s realitou všedního dne. Mohla pochopit, že vše není černé nebo bílé... Přesto se chová neustále jako nána. Ke každému. Stejně tak prý světem protřelý detektiv seržant Lou. Ten se chová jako zamilovaný puberťák a uráží se jak sedmačka, a to prosím několikrát během 20 stran (připadal jsem si, jako bych četl young adult)... Detektivní linii prohlédnete v první třetině knihy a pak se jen nudíte...Pane Cooku, tak takhle teda ne!
Soukromé očko Lars, bývalý policajt, syn policajta... co té disciplíně moc nedal a za spravení fasády tupého velitele byl odejit od policie. Tvrďák s morálním kodexem.
V této novelce vám Gris nedá oddechu. Rozjede se a zastavuje až na posledních stránkách. Není čas na zbytečné intermezza do pochmurných životů zainteresovaných postav. Není čas na zbytečné odbočky, budování zmatečných dějových linií, aby se zastřel hlavní záporák. Proto jej určitě odhalíte dřív než Lars a nebudete jako on kroutit nevěřícně hlavou.
Dějištěm je české město, ale může to být jakékoliv město na světě. Toponymie nehraje vůbec žádnou roli...
Přečteno. Rozhodně lepší než první díl. Neustále nějaká akce (PVE, PVP, dungeoneering, prostě vše, co od litRPG očekáváte), navíc hlavní hrdina má zajímavou profesi. Pomalu se prokousává dalšími lvly a ne vše mu spadne rovnou do klína jako Mahanovi nebo Laithovi. Petové hlavního hrdiny taky prochází vývojem. Jsem zvědavý jak nakonec autor využije Nea. Pomalu se odhalují motivace zainteresovaných stran i jednotlivců, tady jen menší povzdech, že autor na závěrečných stranách pokukoval k Dmitriji Rusovi a využil korporátní únik do alternativního světa, jako...(ne nebudu spoilovat, však to sami zjistíte)
Tuhle knihu jsem si dal hned po Co to žere a kde to spí. Asi jsem to neměl dělat. Co to žere mi vyhovovalo víc. Četlo se to lépe, obsahovalo méně hluchých míst. A méně odporovalo logice (i když tou se mi nechce ohánět v dílech podobného typu).
Něco málo o této knize. Nejvíc mi to připomínalo Fallouta. Stejné prostředí, zaplněné ztracenými existencemi. Všudypřítomné stříkačky s psychem (SDC). Implantáty. Vaulty a do toho šílené postavičky a magnáti. Chyběly jen brahminí farmy. Byla to pomalu se rozjíždějící jízda, ve které nechyběly tuny úchyláren. Jen té akce mohlo být víc. A mouchy, ty tam prý taky chyběly, říká Cynik Maxmilián...
PS: Jak sakra autor ví, jak vypadá vlčí vagína?????
Sympatická detektivka se suprovou agentkou FBI v hlavní roli. Nápadité, plné výborných dialogů s "ofrklou", nebojácnou hlavní hrdinkou. Vše je krásně provázené soundtrackem. Stačí spotify a jedete. Kam se na tuhle akci hrabe https://www.databazeknih.cz/knihy/expanze-leviatan-se-probouzi-175637 . Hlášky jak od Mistra (znalci mi rozumí, proč Mistr s velkým M). A závěr? Nejlepší jaký mohl autor vymyslet.
PS. Děkuji opět Trudošovi za tip :)
PPS. Autorovi nezapomenu to jeho kopnutí do Healera!! (měl i "mužské" pasáže. Aspoň trochu...)
Přečteno druhým dechem. Zpočátku jsem se do toho nemohl dostat. Fungování světa pro mě nebylo až tak přitažlivé, stejně jako hlavní hrdina. Ale postupně, rozuměj cca do třicáté strany se to vystříbřilo. Začala akce, odhalování motivací, vytahování kostlivců ze skříní a samozřejmě traumata hlavních postav.
Naštěstí autor není ve vztahových pasážích příliš infantilní (samozřejmě k tomu dojde, ale na malém prostoru a je to únosné). Závěr je uspěchaný a přijde mi, že v důsledku charakteristiky na předchozích stranách ne zas tak uvěřitelný, ale vyvolalo to ve mě pocit satisfakce. Závěrečná stránka ve stylu Harryho Dresdena byla nečekaná, uvidíme, kam to autor ve svých dalších 9 dílech posune.