JanaŠamšová komentáře u knih
"Za chyby se platí, ale každý si zaslouží alespoň jednu šanci."
Jednoduchý příběh na jeden večer, ale já jsem z něj nadšená. Někdy je fajn chvíli vypnout hlavu a jen si užít čtení. Příběh o tom, jak je těžké odolat Arabům. Jejich exotický vzhled, neskutečný šarm a sexappeal, který z nich sálá je pro některé tak neodolatelný. Ano, je to tak, prostě mají své kouzlo a svými řečmi dokáží zblbnout nejednu holku na dovolené. Ne jinak tomu bylo i u Lindy. Když to srdce někdy nedokáže poslechnout mozek. A když poslechne, mnohdy je už pozdě.
Autorka píše velmi čtivě, poutavě. Zápletka není složitá, ale i tak je napínavá do poslední chvíle. Podobných příběhů jsem četla nespočet a vždy ráda sáhnu po dalším, podobném a toto téma mě asi nikdy neomrzí.
Děj se odehrává na rodné půdě autorky, a to na Slovensku. Egypťanů znám hodně a musím říct, že jsou velmi podobného smýšlení téměř všichni. Mají buď vlohy nebo se tomu učí všichni do jednoho už ve škole, jak zblbnout ženy. A jak s nimi pak manipulovat a chovat se majetnicky. Vyrůstají v jiné kultuře a pro ně je tohle normální. Je fajn si to v takových příbězích připomínat, abychom si na dovolené vzpomněly, že většina těchto lásek brzy skončí a i když vám zůstanou oči pro pláč, nezoufejte. "Čas zahojí všechny rány."
Dvě důležitá poučení od dráčka Ilíka pro vás čtenáře:
Stres je nejlepší zajíst!
Pravý kamarád při tobě stojí v dobrém i ve zlém.
Ilík je malý jablunkovský drak s velkým srdcem a ještě větší touhou zažít něco nevšedního. Všechno se při odhalování tajemství magických rohů nečekaně zamotá a Ilík se ocitá ztracen v Beskydech, daleko od domova.
Kniha je pro děti od 8 let, ale horní hranice není dána, tudíž je i pro čtenáře mé věkové kategorie.
Kdo by nemiloval pohádky!
Jako malá jsem měla ráda dráčka Mráčka a několik zpět jsem se zamilovala do draka z ruské pohádky On je drak.
Mé dítě už sice vyrostlo a neměla jsem ji komu číst, ale to nevadí. Užila jsem si ji do poslední stránky, do posledního QR kódu. Ano, věřím, že v dnešní době, kdy děti s mobilem umí lépe než my, bude pro ně kombinace knihy a skvělých a zábavných odkazů právě to pravé. Autor využil své znalosti v oblasti IT a naprosto skvěle propojil dva světy. Knižní a virtuální. A co mě dostalo nejvíce? Že se v Beskydech chystá i stezka dráčka Ilíka.
Na veletrhu v Brně jsem se zúčastnila i besedy s autorem a byla jsem velmi mile překvapena, jak pracoval a komunikoval s dětským publikem. Většina dětí měla už příběh dráčka přečtený a byly nadšené.
Ano, jedná se o krásný příběh pro dobrodruhy. Ilík vás vezme, do mnou milované, krajiny Beskyd a při jeho putování a hledání cesty domů vás seznámí nejen se známými i těmi méně známými místy, ale také potkáte řadu bytostí. Příroda je mocná.
Na začátku se seznámíme s tím, jak draci přichází na svět, jaké mají školičky, jak se učí létat. Důležité je si vše pořádně zapsat, proto název je právě po kronice, kterou dráček pečlivě vede a kterou si po návratu domů pečlivě doplnil o nové dobrodružství. Na konci knihy je i mapa, kudy putoval a koho na daném místě potkal. Mně se nejvíce líbila Sněžínka.
Ano, můžeme poznávat nové země, můžeme se na chvíli ztratit, ale věřím, stejně jako dráček, že všude dobře, ale doma nejlíp. A že mi po návratu vždy ten domov přijde nějaký hezčí a milejší, se mi stává také.
Jsem nadšená a věřím, že vaše děti budou také. Protože příběh, i obrázky od ilustrátorky Iny Kreisingerové, jsou nádherné A na fotce můžete vidět dráčka v plyšové podobě a nebo také jako přívěšek. Do posledního detailu dokonale propracované. Smekám.
"Člověk si má dobře rozmyslet, co si přeje, aby se mu to náhodou nevyplnilo."
Autorka dokáže svým stylem psaní vytáhnout do děje velmi snadno, pomalu jsem uvěřila, že Štědrý den je zase za dveřmi. Psychologie postav byla velmi působivá. Ovšem ty dlouhé kapitoly mi dávaly zabrat, ale absolutně neubíraly na kvalitě příběhu. Stalkera jsem odhadla v jeden okamžik. Hlavní postava Zuzana neoplývala zrovna nějak vysokou inteligencí, bylo mi jí líto. Ztratila kdysi kamarádku, maminku, ztratila manžela, neměla děti, pouze kočku. Život se s ní moc nemazlil a v podstatě já být v její kůži, asi se psychicky sesypu. Ona byla však velmi silná.
Super příběh, ale ten závěr pro mě je jedním OBROVSKÝM otazníkem a díky němu, nad spádem některých událostí, musím neustále přemýšlet.
"Většina lidí žije na pomezí dobrá a zla. Záleží na nás, kterou stranu si sami zvolíme."
Má druhá přečtená kniha tohoto mladého autora. Musím říct, že postav v ní bylo tolik, že jsem si je musela vypsat a udělat takovou mapu osob a menší rodokmen. Tento propracovaný thriller mě neskutečně bavil. Spousta velmi hlubokých myšlenek ukrytých mezi řádky mrazivého příběhu, které se vám vryjí pod kůži. Autor i postavy velmi podrobně rozebral, takže čtenář je lépe pochopil. Nemám tomu absolutně co vytknout. Naopak. Již druhou knihu, kterou bych ráda vyzdvihla, protože je napsána velmi dobře, poutavě a krátké kapitoly tomu dodávají ještě více na dynamičnosti.
Co mě donutilo hodně k přemýšlení bych zde ráda zanechala.
"Oči jsou nejen oknem do duše, ale i nejspolehlivějším detektorem lži."
"Člověk bez lásky je jen oživlou mrtvolou, shlukem dat a náhodným jménem, bez láska jen marnotratným bytím beze smyslu."
A asi nejhlubší myšlenka, která ve mně rezonuje od včerejška je tato:
"Bůh nestvořil člověka. Je to přesně naopak, člověk stvořil Boha."
"Bůh nikdy neměl v úmyslu vpustit do ráje úplně všechny. Osudem některých lidí je naplnit kotle v pekle."
VYHÝBEJTE SE TEMNOTĚ.
MOHLI BYSTE PROPADNOUT TOMU, CO SE V NÍ SKRÝVÁ....
Městem Bottom Springs se šíří strach. Jde o upírskou postavu zabíjející hříšníky a nebo člověka z masa a kostí? Knihovnice Ruth se cítila vždy jako outsider a to nejen kvůli tomu, že její otec je kazatel v kostele Svatého ohně. Zdá se, že jedině Ruth a Everett, její dlouholetý kamarád s temnou minulostí mohou odhalit a najít skutečného původce zla.
Mysteriózní thriller s atmosférou Stmívání a knihy Kde zpívají raci je svým dějem i stylem velmi poutavý od prvních řádků. Příběh mě lákal právě náboženskou tématikou a musím říct, že mě někdy až děsí, jak někteří lidé dokáží být fanatičtí. Líbilo se mi pouto hlavních postav, ta síla přátelství byla neskutečná. Autorka svými popisy umí čtenáře vtáhnout mezi bažiny a poté mezi věřící do kostela a ukázat i ta nejtemnější zákoutí lidské mysli. Byly pasáže, u kterých se mi až tajil dech a tato patří mezi jednu z mála z nich.
"Člověk může být někdy víc než jen člověk. Občas může být záchranným lanem. Lístkem pryč odsud, nejen z domu nebo z města, ale z neviditelného vězení, jehož mříže tvoří vaše vlastní mysl. Někdy může být člověk klíčem, který přesně pasuje do zámku, který vás drží v kleci."
Musím podotknout, že jsem zatím nenarazila na knihu z Nakladatelství Jota, která by mě zklamala. Všechny byly výborné a ne jinak tomu je právě u této. Tento příběh mi v hlavě určitě zůstane napořád.
"Hledáme hlubiny na dně nížin a zatím je najdeme na vrcholcích hor."
Příběhy tohoto slavného autora, mistra a průkopníka hororové literatury, nabízejí pohled do jiné reality, temné a často děsivě nadpřirozené. Čtenáře pohltí tajuplná atmosféra, ponoří se do světa plného napětí, strachu a tajemné nejasnosti. A právě ona nevšední atmosféra láká číst díla E.A.Poea znovu znovu.
Ano ano, četla jsem už poněkolikáté. Nyní v AJ. Dvě staletí staré příběhy a vůbec nevyčpěla jejich atmosféra.
Tato dvojjazyčná publikace obsahuje zrovna mé nejoblíbenější povídky. Černý kocour
Zánik domů Usherů
Maska rudé smrti
Jáma a kyvadlo
Vraždy v ulici Morgue
Právě poslední bych chtěla přiblížit trochu blíže. Jde o jeden z prvních moderních detektivních příběhů. Bez detektiva Augustina Dupina by zřejmě nevznikl ani Sherlock Holmes a ani Hercule Poirot. Naprosto bravurní dedukce, kdo byl vrahem, vás vtáhne do vyšetřování. Ten myšlenkový pochod, každý detail, který vysvětlí, mě dostává pokaždé. A na konci vám dojde, že to byla vážně "extraordinary murder".
"Každý, koho potkáte bojuje v bitvě, o které nic nevíte. Buďte hodní. Vždycky."
SKUTEČNÝ PŘÍBĚH, KTERÝ SE MŮŽE STÁT I VÁM...
Hlavní hrdina Jan - známý, obletovaný a slávou zkažený i unavený herec. Když mu v telefonu přistane smska z neznámého čísla, využije toho k nezávaznému klábosení. Jaká úleva bavit se jen tak s dívkou, která o něm nic neví a on si tak nemusí na nic hrát. Konverzace s bystrou a vtipnou Martinou se brzy změní v psychologickou šarádu.
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím říct, že necelých 5 hodin naprosto napínavého povídání většinou formou smsek bylo tak poutavých, že jsem nemohla přestat.
Autora této naprosto skvělé psychologické, trochu i detektivní knihy znám jako herce, výborného herce a také je mluvčí v Slovácké divadlo.
Zaručuji vám nevšední zážitek s několika zvraty, které vás paralyzují. Kniha je také dokreslena i deníkem hlavní postavy. A co mě dostalo nejvíce? Že inspirací této knihy byl podobný příběh, který se stal Lucii Bílé.
Zaručuji vám, že ať už si vyberete knihu a nebo audio, tak vás to nepustí, dokud nebudete na konci. Měla jsem několikrát husí kůži a některé pasáže mě dovedly i k slzám.
"Copak nechápeš, že svoboda má mnohem větší cenu než nějaké cetky?"
Je to 80 let od vydání této knihy, která se stala fenoménem, a příběh neztratil svůj punc. Autor byl neskutečný vizionář už v románu 1984.
Není to pouze ukázka, jak totalitní režim dokáže zpracovat společnost, je to právě o tom, že se společnost nechá a snadno uvěří lži. Proč? Protože si lidé chtějí být rovnější? Protože potřebují mít svého Napoleona? Nevýrazného, ale aby ho bylo slyšet?
Ne nadarmo je v knize nejvýraznějším písmem napsáno:
VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA,
ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.
A to platí dodnes. Je úplně jedno, že kniha byla napsána těsně po teheránské konferenci, o které si mnozí mysleli, že nastolí mezi Sovětským svazem a západem ty nejlepší možné vztahy. A kde jsou teď tyto vztahy? Tolik let po napsání této bajky a kde jsou tyto vztahy? Jsou vůbec udržitelné?
Byly chvíle, kdy mi bylo líto Boxera, koně, jehož odvážejí. Někdy je prostě holt jednodušší uvěřit lži. Abychom ulehčili naší duši.
A závěr je prostě dechberoucí. Je důležité to uvědomění si. V čem se vlastně lišíme od zvířat? V počtu končetin? V inteligenci? V našich právech? Nebo jsme prostě také zvířata a naše obličeje nejsou zase tolik odlišné?
Na závěr ještě jeden citát, který mě oslovil. Otázka je, zda mu věříme a nebo nás přesvědčili, abychom mu uvěřili.
"Opravdové štěstí spočívá v houževnaté práci a skromném životě."
Musím u tohoto vydání vyzdvihnout ořízku a naprosto dokonalé obrázky, které celý příběh dokonale dokreslují.
Musím říct, že za mě skvělá. Mnohem lepší než 1984. Ale asi k ní člověk potřebuje také dozrát.
Naprostá dokonalost. Od nádherných básniček plných krásných rýmů o zvířatech, až po překrásné ilustrace. Jsem naprosto unešená. Nejkrásnější za mě labuť, dojímavé.
"Na to, aby zlo zvíťazilo, stačí málo: aby dobrí l'udia nerobili nič."
Velmi silný příběh se skrývá mezi řádky. Marinu většina lidí z její rodné vsi nesnáší. Ale vy ji budete milovat. Matka ji a její sourozence opustila, když ji bylo dvanáct.
Autorka si vybírá pro své knihy velmi silná témata, ale nezapomíná sem tam knihu odlehčit a nebo ji protkat velmi hlubokými a nadějeplnými myšlenkami a nebo citáty.
"Každý máme svoje bitvy a vyhrát je nebo prohrát můžeme jen my sami."
Každá kapitola vás více a více vtahuje do příběhu Mariny a Marcela. Snažíte se z úryvků z minulosti vyčíst, proč dělala, co dělala a proč jí nikdo nedokázal podat pomocnou ruku.
"Někdy se člověk snaží tak moc předstírat, že je jeho život v pořádku, že tomu sám uvěří."
"Není odvážný ten, kdo se nebojí, ale ten, kdo i navzdory strachu koná."
"Peklo je v nás samých, to si pamatuj, a den, kdy umře poslední naděje l, tak bude navždy dnem, kdy zemře celý svět."
Třináct různorodých povídek. Chcete si zahrát vabank o víně a trestu? Putovat ke hvězdám či za duhu? Nahlédnout do nejhrůznějšího pekla? Objevovat tajemství lidské duše? Odvážíte se nahlédnout? Opravdu?
Tak to zkuste a knihu otevřete. Slyšíte ten němý křik?
Madla si mě získala svou knihou V pekle jsme všichni Hébert. A teď jsem měla tu čest si přečíst i tuto.
Jak už to u sbírky povídek bývá, tak některé jsou slabší, některé naprosto skvělé. Tady byly některé uvěřitelné, ze života, některé méně uvěřitelné, například postapo, sci-fi a některé neuvěřitelné, za mě naprosto skvělé.
Ráda bych něco málo o těch nejlepších, kterým jsem dala pět hvězdiček, napsala.
Den, kdy na světě zemřela naděje - válečná povídka o tom, jak se člověk může změnit, jak ho změní válka. O tom, že každá situace má rub a líc.
Pravda je tam někde - některé sny jsou tak skutečné, že se nám vryjí do podvědomí a nebo to podvědomí tvoří naše sny?
Zrůda z č.p. 52 - tady jsem ani nedýchala. Horor, thriller, detektivka?
Balónek ke štěstí - tady bych ráda zmínila jeden citát: "čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami." A prozradí autorka, jaký ten konec vlastně byl? Jsem optimista, věřím, že dobrý.
Lovec Monster - sci-fi z roku 2039, jo nebylo by to zlé, kdyby to tak fungovalo, nebo bylo? Má být každý trest po zásluze potrestán?
Tam za tou duhou - postapo není úplně můj žánr, ale toto se mi moc líbilo. Odvaha a láska nás žene kupředu, ale stačí to v dnešní době?
Můj miláček Lisa - ohh, stejně jako NIKDY nezapomenu na povídku 1922 od KINGa, tak nikdy nezapomenu na tohle. Můj první bizar. Jako vážně? Mazec!
Zacyklený - nejvíce reálná povídka a věřím, že stejně děsivá. Opravdu horor a věřím, že pro všechny strany. Tohle nikdo z nás nechce zažít.
Ostatní povídky:
Štěstí
Preventista
Vzpomínky na Zemi
Malá růžová teniska
Polibek Venuše
"Na boj se zlem není nikdy pozdě.
Nikdy není pozdě, abyste v sebe věřila. Nikdy."
Chcete zažít tu správnou vánoční atmosféru s dávkou mrazení v zádech? Trochu thriller, více však horor, vás vtáhne do děje od prvních stránek a budete mít pocit, že mezi zdmi sirotčince, mezi všemi těmi opuštěnými dětmi, žijete také. Zlo bublá po poklicí a je až hmatatelné. Kdo je Gloria, proč se tady objevila právě 1. prosince? Kam mizí děti? Proč někteří mají na tělech rány a proč se většině běhá mráz po zádech při setkání s ní?
Tento ryze vánoční horor na pár stránkách je důkazem, že dobrý příběh nutně nemusí mít tři stran a víc a přesto je možné vykreslit tu správnou mrazivou atmosféru s vůní Vánoc, stolem s lískovými ořechy, lahví medové vodky a nadějí, že se nám narodil Spasitel. Tedy u nás, ale každá země má své tradice, své příběhy a postavy, které jsou jejich součástí.
Tajemno a temnota.
Vyprávění plná přízraků, netušených hrůz, napětí, zoufalství, ale i naděje odpradávna přitahují.
Příběhy inspirované povídačkami i skutečnými událostmi.
Antologie 16 hororových povídek, které velmi poutavé. Horor mám prostě ráda. Poslední dobou mě povídky baví, hlavně z nakladatelství Goldendog. Opět šlo o setkání s autory, které jsem měla tu čest poznat už v antologii Smečka.
Ráda bych zmínila ty, které se mi líbily opravdu nejvíce.
ZUBY - Miroslav Pech
Upírský námět o malé Elišce. Fuj, ten dům i dívenka mě budou děsit ještě dlouho a ten loupavý zvuk u audia, brr...
HAGEN - Otomar Dvořák
Skvělá trampská atmosféra v lomu. Pěkná, podařená duchařina.
HLAD - Vladimír Pospíchal
Tohle byla lahůdka. Tomáš a Monika a rakev. Ty jo, ještě, že mám dostatečné tukové zásoby. Márnice mě děsily od doby, kdy jsem četla Divou Báru.
SKOKANI - Pavel Renčín
Nuselský most asi zná každý, asi každý ví, že si ho vybírají sebevrazi. Tohle místo lapilo hodně duší a co když tam zůstaly?
ZAHRADA - Honza Vojtíšek
Autor umí svými popisy skutečně vtáhnout do příběhu, tohle však nebude procházka rajskou zahradou, tohle je horor se spoustou peprných slov.
PŘÍSTĚNEK - Petr Boček
Nejlepší povídka za mě. Smekám. Připomnělo mi to A.E. Poa. Ta ponurá atmosféra samoty, dům jako z Tríbeče od Kariky. Běhal mi mráz po zádech a nechci na ni raději vzpomínat, jak mě děsila.
"Nikdy není pozdě požádat o odpuštění.Nikdy není pozdě začít od začátku. Věřte mi."
Nina žije v zajetém stereotypu. Má dobrého partnera, práci snů a předem nalinkovanou budoucnost, ale uvědomí si, že tohle všechno vlastně není vůbec pro ni. A tak v jejím životě nastává zlom - rozchod, seznámení s někým novým a hledáním pravého já, které postupně odkrývá s pomocí čtyřiadvaceti předvánočních úkolů, z nichž si sestavila speciální adventní kalendář.
Jak si představujeme ideální adventní čas? Já s přáteli, užít si tu atmosféru vánočních trhů a vůni svařáků a bramboráků. A také s adventním kalendářem. A tento byl prostě dokonalý.
Nejkrásnější kniha letošního roku bylo Otvorené nebo, ale tato, od stejné autorky, jí těžce šlape na paty.
Vyvolala ve mně neskutečně moc emocí. Smích, smutek, slzy i naději. Vždy říkám, že člověk má jedno právo, které mu nelze upřít, a to právo být sám sebou. Nina mi byla velmi blízká. Trochu bláznivá, trochu citlivá, nebojácná. A bude mi chybět, i Dominik.
Nejkrásnější vánoční kniha, jakou jsem kdy četla. Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem vůbec kdy četla. A mám ji jak ve slovenském jazyce, tak v českém.
Přeji vám všem k Vánocům, ať láska vítězí po všechny dny v roce, nejen dnes, ať se vám plní vaše přání a nezapomínejte být sami sebou
Děkuji za tuto knihu, pohladila, rozbila mě a zase slepila. Díky ní tento advent byl jeden z nejkrásnějších. Každý den jsem se těšila, co bláznivého mě čeká.
"Tichá voda břehy mele...."
Ano, po této knize jsem sáhla ve svém životě už podruhé. Poprvé na střední škole a teď, abych splnila výzvu na databázi knih.
Dlouhá předlouhá souvětí, dlouhé myšlenky, ale krátké činy hlavního hrdiny jsou i na těch pár stránkách náročné.
Pasáže se zvířaty mi dělaly stejně zle tenkrát i teď. V době mého mládí mě kniha noslovila, ale teď je mi bližší možná trochu tím, protože manžel dělal strojvedoucího a ano, vztahy jsou tam trochu specifické. Erotika až perverze, kterou je kniha protkaná není pro ně zcela cizí.
Hrma, Hrdlička, Zdenička. Na ně nelze zapomenout, stejně jako na filmové zpracování této známé knihy autora v podání režiséra Jiřího Menzela. Film získal v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Ano, ta doba byla hrozná, ano vlaky byly sledovány, to je podstatné, nikoliv razítka na zadnici a slabá výdrž nevinného mladíčka Miloše.
Konec mi poprvé a snad naposled vzal dech.
"Čas běží a člověk se najednou ohlédne zpět a zjistí, že spoustu toho už nedožene."
Je pondělí odpoledne a Heleně se život hroutí jako domeček z karet...a ještě ke všemu budou Vánoce. Je tedy ideální čas napsat Ježíškovi. Co všechno si kdy přála? A co si přeje dnes?
Ideální čas přečíst si nějakou knihu, kde na vás dýchne kouzlo Vánoc. Akorát tato moc vánoční kromě obálky není. Ale to nevadí. Příběh Heleny, který se odehrává v době vánoční je velmi čtivý od začátku. Člověku dochází ta pomíjivost. Ze dne na den můžeme ztratit vše. Ale nic se neděje jen tak.
Hlavní postava mi připomínala mě. Jsem někdy také dost impulzivní a spontánní.
Jednu hvězdu musím ubrat kvůli některých nelogickým a řekla bych až nereálným pasážím ke konci knihy. Ale knihu můžu doporučit, odpočinula jsem si u ní a těšila se na každou další kapitolu.
"To, že pracuje jako doktor ještě neznamená, že není vůl."
Při jeho práci jde o vteřiny. Během nich se musí rozhodnout, vytěsnit emoce a často si sáhnout na dno. Lékař letecké záchranky takové situace zažívá denně a teď vás vezme do světa, o kterém snil už jako malý kluk.
Ne, ten citát se nevztahuje na Marka. Od první chvíle vás chytne za srdce svým vtipem, inteligentní, spontánností a citem. Od Martina jsem četla už Josefa Mareše, což bylo výborné, ale toto bylo ještě o level výše. Za tuto knihu získal autor ocenění od čtenářů v soutěži Magnesia litera. A právem!Symfonie, která mezi dvěma muži při tomto rozhovoru na vás dýchá, vám přijde, že jsou přátelé už dlouho. Řekla bych, že jsem víc jak polovinu rozhovoru měla husí kůži a několikrát jsem brečela, ale také se od srdce smála. Marek vzpomíná na začátky svého snu, na studium, na učitele, na své začátky jako lékaře. Popisuje práci na urgentu, na letecké záchrance a také vzpomíná na konkrétní pacienty a někdy i na naprosto šílené případy. Mě vždy nemocniční prostředí fascinovalo, proto jsem celou dobu pány opravdu poctivě poslouchala. Tato audiokniha mi zpříjemnila několik dní v práci.
Pánové, byli jste skvělí.
"Už ani nevím, kdo je kdo."
TOHLE NENÍ SCI-FI.
TOHLE JE PŘÍBĚH, CO SE STANE. KRIMINÁLNÍ.
Všechny postavy v tomto příběhu jsou skutečné.___________________________________________a jejich i naše osudy se brzy náplní.
Kolem této knihy panuje embargo na informace. Autor byl tajemný jako hrad v Karpatech i na veletrhu a já se po přečtení Sudentladu těšila na další příběh z pera Leoše. A musím říct, že tady je to on, on v plné kráse.
(nebo je to Alter-ego František Kotleta?).
Mám ráda jeho humor, mám ráda jeho prudkost a přímost. Mám ráda tento příběh, který vás od začátku nenechá klidnými.
Nechci nic vyzradit, protože tady je opravdu vše spoiler. Chci jen říct, že děkuji, že toto aktuální téma vytáhnul, že se do něj pustil s grácií a že si nechal i trochu otevřená vrátka. Děkuji i za zmínku jednoho nejmenovaného "Syndikátu" z doby minulé, a to JZD Slušovice. Myslím si, že by Al Caponemu tehdejšího družstva srdce zaplesalo, že ani po 35 letech není toto dílo zapomenuto. Helence Vondráčkové srdce bude plesat už asi méně.
Jedna z nejtěžších recenzí, co jsem psala. Snad jsem nic neprozradila a snad i vy brzy budete mít v rukou příběh, který se týká i vás. Který se týká nás všech. Po přečtení nebudete vědět, čí jste a budete se bát, až vám pípne zpráva. Nic, jdu se podívat na účet, kolik mám peněz, nějak záhadně mi mizí (asi Vánoce), tak jestli zbyly drobné, kuknu se, jestli tam není nějaká další kniha od autora na předobjednání.
Leoši, tleskám.
Pište, pište, pište!
"Říká se, že někdy bylo Oka čarodějnice použito ve smyslu varování - vidím tě, hleď si svého."
Další jednohubka, další moc fajn příběh, který mi spíše připomínal thriller šmrnclý detektivkou. Hlavní hrdinka mě bavila. I já jsem na střední byla zamilovaná do Bukowskeho a Keroaca a také do učitele. Příběh je napínavý a čtenáře to nutí pokračovat dál a dál, aby zjistil víc. Na dramatičnosti přidávají i novinové články a obrázky dokreslující tento napínavý příběh, ze kterého se chvílemi ježí chlupy. No a aby toho nebylo málo, epochální výlety do 17. století tomu dávají ještě větší význam. Chvíli jsem se bála a ještě budu. Až půjdu před zrcadlo a vzpomenu si na průvodní dopis. Snad mě nepohltí.
Vzpomínky na padlé anděle dokazují, že zlo se nerodí, že to v nás klíčí a záleží jen na nás, jak moc tyto klíčky necháme růst. Někdy je ten boj těžký!
"Svět je krutej. Bezcitnej. Ne, že by nás nenáviděl, ale taky nás nemiluje. Na světě se dějou ošklivý věci, který nikdo nedokáže vysvětlit."
UTEČ. RYCHLE. A PAMATUJ SI, ŽE TĚ MÁM STRAŠNĚ RÁD.
Je nutné představovat tento příběh? Či snad autora?
Jen v krátkosti.
Jack Torrance získá místo zimního správce v hotelu Overlook. Práce to není složitá. Až na jednu maličkost. V hotelu straší.
Ne, vážně jsem neviděla nikdy film, knihu jsem četla poprvé, ale znám fotografii běsnícího Jacka Nicholsona (za posledních několik dnů na mě vykukuje velmi často) a řekla bych, že už i Kinga jsem měla tu čest poznat, jeho styl.
Co k tomu říct. Klasika, hlavní hrdina je dítě, které má zvláštní schopnosti (v autorově tvorbě je hodně příběhů o dětech, mimochodem i hodně závorek). Otec, ten je naprosto skvěle vykreslen. Psychologie postav je geniální, tempo vražedně pomalé, ale na to jsem si zvykla, navíc to dodává na ponurosti tohoto uzavřeného místa. A obálka 4. vydání je dokonalá. Za mě teda. A ne, ta červená na ni není prvoplánová.
Skvělé to bylo, měla jsem dlouho dilema, jestli už náhodou kniha nepokořila Řbitov zvířátek, ale ten je asi TOP. I když atmosféra na hotelu Overlook byla hustá tak, že by se dala je krájet.