JanaŠamšová komentáře u knih
"Život ve dvou je tolik lepší, než když jsem byla sama."
Patrik Hartl byl a pořád je můj velmi oblíbený autor humorných knih. Jeho smích je nakažlivý. Mile mě překvapilo, že se pustil do příběhu pro děti.
Možná to přijde jen mně, ale já v tom příběhu vidím hlavně poselství. A to, jak je důležitá rodina, jak naše strachy, které máme už předem, můžou být úplně zbytečné, jak máme vždy dveře, případně okno, dokořán, abychom se kdykoliv mohli vrátit domů.
Příběh je obyčejný, ale přitom tolik neobyčejný, když čtenář hledá právě to "něco" navíc mezi řádky. Knihu přečtěte během chvíle a nebo ji můžete mít s dětmi na celý týden.
A obrázky od ilustrátorky jsou nádherné a příběh krásně doplní a věřím, že děti, ale i vy, rodiče, budete jejich krásou, barvami i vtipem uchváceni.
"Některé rány se nikdy nezacelí, nikdy se nezajizví. Ale čím jsme od těch ran dál, tím snáze se dokážeme usmát."
Přesně ten typ příběhu, které ráda čtu. Kniha z dvou pohledů hlavních postav. Oba jsou velmi zajímavé a poutavě napsané. Líbí se mi, že čtenář má šanci nahlédnout do duše a mysli více postav. Joeho život není procházkou růžovým sadem. Ztratil sestru a pak i bratra. Cítí vinu a to má dopad i na jeho život. Norma má podivné sny, nechápe je. Celé dětství a dospívání si všímá nesrovnalostí s rodinou, že některé otázky jí nebyly zodpovězeny a zůstávají v ní roky.
Ze začátku jsem měla malinko problém se začíst, ale pak to nabralo spád. Hltala jsem slovo od slova. Příběh je sice malinko předvídatelný, ale nebere mu to na jeho kvalitě, ani na jeho hloubce. A konec? Prostě mě dojal a rozbrečel jako malou holku. Vím, že touto knihou udělám velkou radost mé mamince, ona ty dojemné příběhy, co vezmou nás citlivé duše za srdce, má ráda, stejně jako já.
Jestli by někdo měl získat cenu za nejkrásnější obálky, určitě bych volila právě nakladatelství Jota. To prostě své čtenáře přitáhne na první pohled a pak dostanou i svým příběhem.
"Na ničem nezáleží,. protože všechno začíná jen proto, aby to skončilo. V okamžiku, kdy jsme se narodili, jste začali umírat. A tak je to se vším. Zeměkoule je stará čtyři miliardy let, ale vy se dožijete maximálně stovky. Existovat vůbec nestojí za námahu. Celé je to jedna divadelní hra, jejímž cílem je dělat něco jen jako a být v tom nejlepší."
Přemýšlím o významu kniha, kdy 13 letý chlapec přestal chodit do školy, vylezl na strom, házel po ostatních švestky. Kniha byla b Dánsku zakázána a následně přeložena do 36 jazyků. Jak může jeden člověk, tím spíš, že malý chlapec mít takovou moc změnit zprvu nevinné děti v totální monstra. Byla tam pasáže, které mi rvaly srdce na kusy (pes, který svého pána miloval tolik, že po jeho smrti leží na jeho hrobě) a pak scény, nad kterými se mi zastavoval rozum. Proč obětovat to pro nás nejvíc důležité, co v životě máme? Co získáme poté, co právě toto ztratíme? A dá se vůbec udržet vztahy po všech těch hrůzách a ztrátách? Celý příběh nám ukazuje význam "prach si a v prach se obrátíš".
Kniha se dočkala i filmového zpracování.
V záplavě všech těch krásných knih tato byla velmi podivná. Neřekla bych hrozná, jen z ní mám divný pocit. Donutila mě však zamyslet se, co vlastně dnešní mládež má za starosti a jestli by někdy nezasloužili prostě jen na zadek.
“Čas každého z nás je neúprosně krátký, ale láska, ta skutečná láska, přetrvá po staletí. V našich dětech, v odkazu, který jim předáme."
Velmi nevšední povídková kniha, kde součástí každého příběhu je jedna žena. Žena, mně velmi blízká. V některých situacích jsem viděla sebe. Ano, i můj život a věřím že každého z nás, je protkaný příběhy. Líbilo se mi, jak Evelína přemýšlí, jak přes naivitu dozrává ve velmi uvědomělou a silnou ženu.
"Žena je jak pytlík čaje. Člověk nikdy nepozná, jak je silná, dokud se neocitne v horké vodě."
A to že má smysl pro humor patří k životnímu postoji. Život se má prožít a ne přežít, jak říkám já. Evelína to vnímá zase tak, že "život není komplikovaný, to jen my si ho úspěšně komplikujeme sami".
Stejně jako já má dospívající dceru, se kterou ji pojí krásný vztah.
Jsme bytosti hledající spřízněnou duši a věřím, že každý ji někde má. Třeba ji ještě nepotkal a třeba stejně jako Evelína potká v tom nejstarším mladí nebo nejmladším stáří.
Věřím, že "to, co vyzařuješ, to i přitahuješ", že v životě člověk pozná různé lidi, ale potká je z nějakého důvodu. "Život je dar a bláznivých dní není nikdy dost." Na to nezapomínejme.
Kniha se mi líbila, byla motivační, vtipná, plná životních mouder, citátů a také krásných básní. Rozesmála mě a konec mě rozplakal.
Mám duši v péří.
Chcete se nahlas smát a také si pobrečet? Chcete zažít to nejdivnější přátelství? Tato kniha vám zaručí obojí. Love story plné dopisů, které nikdy nebyly milé, ba naopak. Pohled obou postav vám zaručí, že budete znát každý pohnutek jejich mysli. Také to, jak se dokáže nenávist, která prostupuje jejich konverzací, změnit v podporu a závislost na čekání na poštu od toho druhého. Velmi návykové čtení, tato kniha se ve vašich rukou dlouho neohřeje.
Pátrání po sobě navzájem vás vtáhne do děje a vy se budete pomalu, ale jistě zamilovávat. Ideální čtení pro tento letní čas. A v zimě naopak zahřeje i to nejchladnější srdce. A na konci vás zamrzí , že se s vámi oba rozloučí s jejich grácií a zvykem, že konec musí být ve vší slušnosti.
S láskou Luco
S láskou Naomi
Velké překvapení. Budu doporučovat , kudy budu chodit, protože tohle je skvost, pohlazení po duši a pastva pro oko v podobě obálky.
"Žij, zlato. Směj se, plač, křič a miluj. Uvědom si, že každá vteřina, kterou máš, stojí za každou kapku potu a slz, co jí můžeš dát."
Dvacetiletá Ember čelí nejtěžší zkoušce svého života: ze dne na den má na starosti tátův pohřeb, zhroucenou mámu i dva mladší sourozence. Ve správné chvíli se zjeví Josh Walker, potetovaná hokejová hvězda a zároveň její nový soused....
Protože Čtvrté křídlo není úplně můj žánr, rozhodla jsem se sáhnout po jiné knize autorky, abych si udělala objektivní názor na styl psaní a musím říct, že mi velmi sedl a kniha, kterou jsem koupila dceři, mě velmi mile překvapila. Škoda té jedné hrubky v ní. Příběh plný bolesti, touhy po životě a také sebeobětování a jak jinak, i vášně. Ember se ke všemu postavila čelem a vyrovnává se se smrtí nejbližšího člověka, otce. Ten zahynul jako lékař v Afghánistánu. Autorce inspirací byl manžel, což jsem se dozvěděla až na konci knihy, který je vojenský pilot.
Nejedná se o úplně odpočinkové čtení, příběh chvílemi láme srdce, na jeho konci jsem nezadržela slzy. Pochválit musím i ořízku, obálku. Velmi povedené a budu se těšit na další díl Vzlety a pády. Třeba dám šanci i Čtvrtému křídlu.
Osm povídek a jedna lepší než druhá. Hned v první povídce pod názvem Prokletí se setkáte s upíry. Mám je ráda od Twilight ságy, takže za mě skvělé. Ovšem Ostrov byl ještě lepší. Zmizelí zaměstnanci a velmi nadaný kuchař mi zůstanou asi nejvíc v paměti. U Domov za domov mi skutečně běhal mráz po zádech. Docházelo mi, že vše, co se nám děje má nějaký význam a nebo je to náš trest. Pivovar, nu což, jsem ráda, že pivo nepiju. Plavba lodí pro mě byla jedna z nejdrsnějších. Chvílemi se mi až obracel žaludek. Hlad člověka donutí se o sebe postarat a věřím , že opravdu v této situaci sní cokoliv. Zajetí je hlavně o odpuštění. V sedmé povídce Petr a Anna jsem našla i kus lásky, která tu drsnost trochu zjemnila, ovšem ne na dlouho. A jak se říká, nejlepší na konec. Horská túra byla jedna z nejlepších. Ovšem závidět jsem mohla jen Karen, příroda Norska mě láká a tak jsem si užila každý řádek. Ovšem i hory skrývají svá tajemství a žijí svým životem a nebo jsou v nich živé bytosti, se kterými se potkat nechcete.
Autorka dokazuje, že i na 46 stranách rozdělených do 8 povídek lze popsat skvěle příběh, atmosféru, která mrazí, děsí a stahuje žaludek. A je hezké, že v tom temném lze vždy najít paprsek naděje, slunce, věrnou duši, pomocnou ruku a ochránce. Že ten život, ať už je jakkoliv krutý, tak přece jen lze nějak přežít.
Četla jsem i první povídkovou knihu Světluška a obě mají něco do sebe. Bylo moc fajn si vedle těch romantických letních románků přečíst i něco, co mě vrátilo zpět na zem, abych si uvědomila, že život se prostě s námi občas nemazlí. Už teď se těším na další povídky.
Vřele doporučuji, přečetla jsem ji dnes u oběda a přešla mě dokonce i chuť na něj, jak věrohodně autorka popsala některé pasáže.
"Bůh dokáže člověka provézt mnoha cestami a mnoha sídly. Není důležité, kde právě jste, počítá se, kam směřujete."
V loňském roce jsem od autora četla Smrt před úsvitem a ten příběh mě zcela pohltil. A ne jinak tomu bylo i u této knihy. Dan je vrah. Zabil člověka. Kdo z nás v životě někdy něco nepokazil? Kdo někdy nebyl ve fázi "odejít na jih"? Není to jen o cestě, ale o frázi, která znamená něco pokazit. Smůla hlavní postavy se změní v naprostou tragédii. A mně od začátku v hlavě běžela myšlenka, že přece v každém špatném je něco dobrého, stejně jako v každém dobrém, je něco špatného. Cesta, kterou Dan absolvuje a na které potká dívku, které se snaží pomoci, je cesta poznání, uvědomění si, odpuštění a naděje.
Náš život je cesta, která někam směřuje, myslíme si, že my ten život směřujeme někam, ale opravdu máme vše my ve svých rukou?
"Musíš vědět lépe než kdo jiný, že Bůh stvořil příliv i odliv, stvořil větry a proudy. Ty tě někdy odnesou jedním směrem, pak zavanou zase druhým a ty nad tím nemáš kontrolu ."
Někdy je dobré jen tak plout, nechat se nést, ať už vodou a nebo příběhem, který se před námi otvírá. Jakou hodnotu má lidský život, řekla bych, že vyšší než patnáct tisíc babek. Na cestě potkáme spoustu lidí a věřím, že každého, koho potkáme, potkáváme z nějakého důvodu. Mají nás něco naučit, něco nám ukázat a nebo jsou prostě jen těmi převozníky na loďce.
A jaký smysl má život? A co třeba takový jaký mu dáme.
Tady opravdu pracovala fantazie a stejně jako tato podařená obálka (nu řekněte, není dokonalá?) vám běží barevné obrazy před vámi, protože autor umí svými slovy poutavě a snadno vtáhnout čtenáře do děje. A vám se otevře labyrint a vy se v něm ztratíte a na jeho konci naleznete. Možná budete lepšími lidmi, možná vám to otevře oči a zahřeje srdce nadějí na lepší zítřky, protože jak už bylo řečeno, nezáleží, kde teď jste, ale kam směřujete.
Do rukou se mi dostal debut autorky a nemohla jsem se dočkat, až se nechám unést tímto příběhem. Od první věty mě čtení chytlo a musím říct, že to byla neskutečná jízda. Ani na chvíli jsem se nenudila, naopak. Věřím , že každý čtenář si najde to, co má v knihách rád. Chvílemi erotika, chvíli romantika, prvky detektivky a sem tam slušný horor. Byla jsem napnutá, jak vše dopadne. Matyldě jsem fandila, protože Jana je tchýně, kterou nechcete. Mám ráda knihy, kde je pohled více osob, čtenář si dokáže udělat objektivnější názor a pochopí lépe obě strany. Navíc krátké kapitoly a gradace příběhu za mě mají opravdu velké plus.
Věřím, že tohle se bude líbit napříč generacemi. Nejen dívkám, které seznámení s potenciální tchýní čeká, ale i maminkám, kterým jednou děti přivedou představit své partnery.
"V pochybnostech se zahledím na obraz tvůj,
tvé oči mi řeknou, jaký je úkol můj.
Když hodinku jen mluvím s tebou, jak bys byl zde a dýchal se mnou.
Ve chvíli ztišení před činem
útěchu mám v příteli jediném.
V tvé tváři čtu slova vlastenecká,
co znamená být dítětem Německa."
VELKÁ LÁSKA V POCHMURNÝCH ČASECH A TAJEMSTVÍ, JEŽ MĚLA BÝT ZAPOMENUTA
Tom je známý televizní moderátor z Kolína nad Rýnem a dělá si starosti o svoji matku Gretu trpící demencí. Jednoho dne se objeví fotografie dívky s tmavou pletí a Greta oněmí...
Četla jsem mnoho knih o válce, o všem, co se dělo na různých území. Ale co se dělo po válce a v Německu, tak to pro mě bylo novinkou. A stejně tak i Brown Babies. I když se jedná o fiktivní román, jeho pozadí tvoří skutečné události. Kniha je vskutku dokonalá. Dvě časové linky, které lépe vykreslí vše, co se stalo a pak příběh spojí. Někdy je třeba se dívat do minulosti, abychom našli odpovědi. Ze začátku se děj chvíli vlekl, ale pak nabral spád a čtenář chtěl znát, co se tenkrát stalo. Tom si mě získal pro svoji vytrvalost a trpělivost a Greta? Bylo mi jí líto , jejího života, ztracené lásky, ale nic se v životě neděje náhodou. Nesnáším rasovou diskriminaci, bohužel tady se s ní člověk setkal.
Moc ráda v knihách hledám hluboké myšlenky, citáty a tady mě nejvíce zaujal tento:
"Věřím v zázrak zdravého lidského rozumu, ale zdravý lidský rozum mi zakazuje věřit v zázraky."
Ale zázraky se dějí! A dějí se těm, kdo v ně věří.
Kniha, kterou jsem si už nějaký ten rok chtěla neskutečně moc přečíst. A musím říct, že to bylo naprosto dokonalé. Autorka umí čtenářům navodit pocit husí kůže a do hlavy se zavrtat natolik, že když jsem včera byla plavat, musela jsem nad příběhem pořád přemýšlet. Hlavně mi v hlavě utkvěla tato slova, která otevírají tento příběh:
"Všem, na které tak trochu padne strach, když plavou v hluboké, temné vodě. Říkáte si, že tam dole nic není, ale něco tam přece jen je. Vždycky."
Dvě časové linky člověku lépe pomůžou porozumět. Z příběhu mrazí a rozplétání historie domu a jezera je velmi poutavé a dechberoucí. Sama ráda a často v historii hledám odpovědi na otázky.
A závěr? Toho jsem se bála a musím říct, že byl dokonalý. Do poslední tečky naprosto skvělé.
"Ludé už nemajú tolik času, aby něco poznávali. Kupujú v obchodoch barjaké žgarby. Enomže kamaradú si člověk nekúpí, tož lidé už žádných nemajú."
Jedno z nejslavnějších děl světové literatury bylo přeloženo do více než 450 jazyků a dialektů a jsem nesmírně ráda, že se po české, anglické verzi můžu pyšnit výtiskem v slováckém nářečí.
Bydlím v samém srdci, v Uherském Hradišti. Už od přečtení anotace jsem se usmívala jak měsíček na hnoji. Dám vám tady malou ochutnávku.
Malušenký princ, co už obletěl celú našu planétu, přistál včil na Slovácku. Ale ne doopravdicky, to šak sami víte, ale toť ve vašich rukách! Ale mosíte s ním opatrňučko, jak s malovaným vajcem, ale ne že vám ho děcka počářú a lebo naň postavíte prutvan s hodovú kačenú.
A že ste si mysleli, že už ho dobře znáte? Tož to ste sa pomýlili.
Celou dobu jsem měla pocit, že v dálce slyším stařečka Pagáča, jak vypravujú. Je velmi milé číst slova a nebo přirovnání, která doma běžně používáme. Schválně, kdo z vás zná výrazy jako je napaprčený, chlastometr, ňúrat, bazmek, pazgřivec, rozglábené, štabarcovat? Moc mě pobavilo "čučíš na to, jak Vacenjovják na vlak". A nejvíce mě potěšila zmínka o Erikovi Feldvabelovi, který moji dceru vedl a učil tancovat a kluky cifrovat ve folklorním souboru Dolinečka.
Velmi podařený překlad do slováckého nářečí, líbí se mi pojetí a čtenář tím, že příběh zná, tak i ten, kdo nepochází ze Slovácka, nemá problém porozumět. Je pravda, že jsem knihu měla spíše pro pobavení a svůj účel splnila.
Asi tady je opravdu jen málo čtenářů, kteří tuto knihu nečetli! Já jsem jejímu kouzlu propadla už dávno a čtu si ji pokaždé, když jsem nemocná. Vždy v ní objevím něco nového.
"Nemusíš se zasloužit, aby Tě lidé milovali. Láska není žádná zásluha, láska je dar."
MÁ SRDCE Z LEDU, ALE PRO NI BY SPÁLIL CELÝ SVĚT
Alex Volkov a Ava Chen. Dva protipóly. On chladný, hůř čitelný než učebnice latiny ve tmě a ona až moc vřelá, otevřená, svobodná duše. Navíc sestra nejlepšího kamaráda.
Oblíbená série mé dcery. Tohle jsem si prostě musela přečíst. Čtivost knize nelze upřít, ale u některých oslovení jsem měla pocit, že vyskočím z kůže. Nicméně nejde jen o milostný příběh dvojice. V celém příběhu je ukryto mnoho tajemství, která začnou vyplouvat na povrch. Nečekejte přeslazený příběh, ale dávku erotiky s kapkou napětí a traumat.
Ale jo, někdy člověk potřebuje vypnout a vzít si právě takový žánr, například právě teď v létě a "někdy člověk potřebuje zákusek nebo dva, aby přečkal deštivé dny."
Velmi emotivní příběh je vlastně zpovědí hlavní postavy. Popisuje svůj žal nad ztrátou milovaného manžela. Několik dějových linek čtenáři přibližuje celou cestu Kate, od toho, kdy byli spolu s manželem Camem, od chvíle zjištění závazné nemoci, přes její pokrok až po jeho smrt a vypořádávání se s ní. Ano, někdy si člověk uvědomí, co ztratí, až o to přijde. Ale u Kate to bylo jiné. Ona manžela milovala a on ji. Jejich vztah byl výjimečný, láskyplný. O to horší byla jeho ztráta. A jak řekla Kate:
"Láska pro mě není něžný dar, ale násilím odebraný poklad."
"Láska se dá objevovat, dávat, dostávat, v lásce se můžeš topit, můžeš v ní žít, můžeš kvůli ní odejít."
Pokračování knihy Námi to končí ukazuje život Lily poté, kdy udělala ve svém životě zásadní rozhodnutí.
Lily, Atlas a Ryle. Tři hlavní postavy knihy. Dva muži, kteří pro Lily v životě mají své místo.
Pro mě je autorka zárukou kvality a její příběhy jsou velmi nevšedním a také velmi silným zážitkem. Ne jinak tomu bylo i teď.
Minulost, která Lily neustále provází, vlastně tu je pořád, činí udělat zásadní rozhodnutí. Minulost je, ať už chceme či nikoliv, součástí každého z nás. Dělá z nás právě ty lidi, kterými jsme.
"Když dostaneme šanci někým se stát, má to vždycky i svou odvrácenou tvář."
U obou knih mi tekly slzy, když mi došlo, koho autorka myslí tím "nás". Obě knihy jsou velmi silné, obě jsou krásné, hluboké a dokonalé. Kéž by člověk vedle sebe měl takovou Lily, která je ochotna pomoci, kéž by člověk měl vedle sebe takového Atlase, který je empatický a umí milovat z hloubi svého srdce celou věčnost. Kéž by svět měl tak výborné lékaře, jako je Ryle a kéž by by našimi přáteli byli Alysia a Marshall.
A ano, "žárlivost zřejmě nemá datum spotřeby." Ale věřím, že ani láska ne.
Tohle je přesně ten typ příběhu, které mám ráda. Život totiž není jen zalitý sluncem. Konkrétně ten Andrey je od malička boj. Rodina, z které pochází není zrovna dobrým útočištěm. V dospělosti se provdá za spolužáka, u jehož rodičů nalézá zázemí a lásku, kterou neznala.
Autorka Andreu tedy nešetřila. Věnuje se tomu, po čem toužila, je malířka a učí na umělecké škole, ale v soukromí to tak růžové není. Bylo mi jí často velmi líto. Příběh se četl naprosto skvěle a vytušila jsem, jak dopadne. Ale ten závěr předčil má očekávání! Měla jsem husí kůži, po tváři se mi kutálely slzy jako hrachy a se zatajeným dechem jsem doslova hltala každé slovo a nedokázala jsem knihu odložit.
"Všichni jsme prostě lidí, co někdy dělají špatný věci."
Občas právě ten, kdo nás nejvíc miluje, dovede nejvíc ublížit. Lily to neměla v životě vždy jednoduché.
Jedno setkání na střeše domu a tisíce vzpomínek, na které nejde zapomenout.
Z autorky se stal fenomén. Její knihy nejsou jen obyčejné příběhy, ale mají v sobě přesah a schopnost vrýt se právě pro svoji neobyčejnost do paměti.
Četla jsem od ní zatím čtvrtou, ale musím říct že mě zaujal tento příběh, který je jejím nejosobitějších, ze všech doposud čtených nejvíc. Vážné téma, na které jsem hodně citlivá, vede k člověka k zamyšlení a uvědomění, že máme několik podob lásky. A ano, někdy prostě láska bolí.
"Podoba lásky je možná v každém věku jiná, ale podstata musí být stejná."
Autorka knihu obohatila velmi krásnými úvahami. Tím, že Lily měla své květinářství, líbila se mi právě tato:
"Rostliny musíš milovat, aby přežily. Pro lidi to platí taky."
"Potravní řetězec je tu jasně daný, silnější vyhrává."
Michelle svoji práci kameramanky miluje. Zatím jen asistuje, ale i toho si nesmírně váží. Šéf ji pošle natáčet do daleké Keni a ona věří, že jí spolužák, který tam žije pomůže a zažije tam dobrodružství při cestě za zvířaty a nasbírá i cenné zkušenosti a možná najde i novou lásku...
Afrika, můj milovaný kontinent. Příběhy z těchto míst mě vždy velmi bavily a ne jinak tomu bylo i teď. Tato novinka má jednoduchý děj a přesto jsem nic podobného doposud nečetla. Jedna žena, dva muži a nezkrotná příroda. Ethan, spolužák a Dean, muž, kterého potkala Michelle v letadle. A skoro bych zapomněla na Katie, která je stejně nezkrotná jako příroda v Keni.
Líbilo se mi, jak vše plynulo, příběh se skvěle četl. Autorka vše popisuje tak, že vám před očima běží jeden obraz za druhým. Nemůžu se dočkat pokračování.
Melancholicky laděný příběh dospívající Zuzany, která nepřemýšlí jako dítě, vypráví o zážitcích, které z ní právě dospělou udělaly. Setkává se se smrtí a jejích blízkých. Kniha se velmi dobře četla, ale čtenář neměl možnost blíže poznat postavy. Zuzku ano, i její myšlení bylo pochopitelné, dokonce i díky dopisům bylo možné nahlédnout do myšlenek její kamarádky. Autorka píše velmi dobře, ale klidně se mohla více věnovat i ostatním postavám a natáhnout příběh ještě o 50 stran.
Měli bychom si uvědomit, že smrt je součástí každého života.
Tři dechberoucí příběhy o síle přírody a žen Kate, Violet a Althe, které nikdy nic nevzdají vás dostanou od prvních řádků. Je to přesně ten druh příběhu, který nechcete, aby skončil. Užíváte si každé slovo, řádek, stránku a většina z nás si uvědomí, jaká je to výhoda být ženou. Ano, "spousta věcí vypadá zdálky jinak. Pravda je jako škaredost: člověk musí být blízko, aby si jí všiml."
Příběh ve vás bude rezonovat dlouho, věřím, že navždy. Pokaždé, když spatříte vránu nad hlavou, spatříte i je. Uvidíte, jak si osud s některými lidmi umí pohrát a také to, jak osudu nejde uniknout. Stejně jako své kořeny a předky nemůžete zapřít.
Nejsilnější příběh, jaký jsem za poslední roky četla.
A pamatujte, že "ne všechna tajemství je nutné odhalit. Některá můžou klidně navždy zůstat nevysvětlená."