Odejít na jih přehled

14.11.2024

Jak se říká: Not great, not terrible. Přesně do téhle kolonky u mě Odejít na jih zapadá. Kniha má skvělé pasáže, ale taky spousta problémů.
Začnu tím pozitivním a to koncem. Je vidět, že zakončení měl autor opravdu promyšlené a pasovalo fakt skvěle. Atmosféra Louisianských močálů byla výborná. Líbilo se mi skrze Dana zpracování problémů veteránu z Vietnamu.
Jestliže konec byl výborně naplánovaný, tak zejména prostřední části knihy na mě působily opačným dojmem. Spousta zcela nepravděpodobných scén jako z béčkového akčňáku. Zbytečně absurdní situace ve chvílích, kdy by kontext a děj potřeboval spíše vážnou tvář. Spousta těchto situací měli na triku podivní lovci odměn, ale nejen oni. A také nemastné, neslané postavy. To jsou některé z věcí, které v mých očích tuhle knihu sráží.
Četla se dobře, měla spád, napětí a super atmosféru, ale na víc, než 3* to u mně nedotáhla. Je to škoda, protože ústřední námět nebyl špatný, jen jeho zpracování mi osobně tolik nesedlo.

13.11.2024

Tato kniha následovala po Smrti před úsvitem a napsal jsem ji víceméně v temném zoufalství.
Autor si v předmluvě stýská nad tím, že Odejít na jih napsal jen proto, že měl ve smlouvě dvě knihy. Mluví o tom, že té předchozí a dle něj doposud nejlepší, co kdy napsal, se dostalo nulové propagace (něco na tom bude, protože kdyby někdo tenkrát Smrti před úsvitem více věřil, mohli jsme se jí u nás dočkat dříve, než za třicet let od vydání).
Autor taky vzdychá nad pevným zaškatulkováním v žánru hororu, kdy nakladatel jiný typ příběhu odmítal a od milovníků hororu mu bylo vyčítáno málo krve i napodobování S.Kinga. Jeho frustraci plně chápu, a jsem ráda, že našel svou cestu byť se musel na deset let odmlčet.

Odejít na jih začíná příběhem Dana Lamberta, veterána z Vietnamu, kterému chce banka sebrat auto. To on ale nutně potřebuje, aby nespadl z okraje naděje do bezbřehé beznaděje. Dojde k potyčce a pak… už je Dan na útěku. V patách má velmi svérázné lovce odměn, a v bažinách smůly tak dojde i na trochu humoru.
Čtenář se postupně prokousává nejen do hloubky duše uprchlíka, ale i jeho lovců Flinta a Pelvise. A někde za první třetinou knihy se ke třem zoufalcům přidá i Arden, dívka, pro kterou je cesta na jih jedinou nadějí.
Všechny čtyři postavy mají svá trápení a bolest - Zatímco u Arden je její soužení vidět na první pohled, muži to své maskují.
Nejde o horor, ale příběh vás zavede do temných koutů lidské duše a beznaděje… což je občas děsivější než klaun v kanále, který otravuje jednou za tři dekády

Odejít na jih je přesně tím příběhem, který vás nutí otáčet na další a další stranu. Stejně jako u Smrti před úsvitem vyniká autorův precizní vypravěčský styl, který nenudí, nezdržuje a hořce hladí na duši.
U Roberta McCammona i s druhou knihou cítím, že nepíše na efekt a cíleně, ale srdcem. Možná i kousek sebe promítl do Pelvise Eisleyho, když jej skrze jinou postavu nabádal, aby se vykašlal na Elvise a sladký dřevo a byl sám sebou… Musím říct, že mu to rozhodně jde a já se těším na další knihy od ně. Doufám, že Fobos bude v překladech pokračovat.