• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Odejít na jih - Robert R. McCammon

Panovalo pekelné léto a vzduch páchl po hořících dětech… Touto „jednou z nejchytlavějších prvních vět v současné literatuře“ (dle deníku The Atlanta Journal-... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Robert R. McCammon

Smrt před úsvitem

„Rovnou přiznávám, že první 1/4 knihy jsem se do četby vyloženě nutil. Chtě nechtě se mi dralo na mysl, že chce kniha být něco jako To, ale naprostá absence jakéhokoliv tajemného a neznámého zla jí akorát podkopává nohy. Jak jsem tak ve čtení pokračoval, zjistil jsem dvě věci. Jednak že kniha nejenže nechce, ale také nepotřebuje být něco jako To. Příběh je svůj a na nic si nehraje. Druhá věc, při které jsem se přistihl, je ta, že jsem během vyprávění žádné ono zlo nepotřeboval (i když se ho na konci dočkáme). Stačilo mi sledovat život dvanáctiletého mladíka a jeho "obyčejná" dobrodružství s kamarády, rodiči a všemi ostatními obyvatelemi místního maloměsta. A na poslední stránce jsem si uvědomil, jak moc mě mrzí, že je konec.“... celý text
— DominikV

---

Smrt před úsvitem

„Asi budu remcat přesně na to, co si chtěl autor vychválit. Ale mně osobně otravovaly scény, které se nezaměřovaly přímo na děj, tzn. scény popisující život v Zephyru. Asi prostě spadám pod ty grafy a statistiky hlásající, že chceme vraždu a vše jen kolem ní :D Strašně jsem se musel přemlouvat, abych šel znovu číst, protože mi kniha nepřipadala moc napínavá. Každá kapitola měla svoje rozuzlení, a tak mě nic nenutilo číst dál. Ale takhle zpětně hodnotím knihu kladně a vlastně se mi podvědomě líbilo, že děj nebyl šíleně uspěchaný a občas se jen vyprávělo o klukovském životě.“... celý text
— denoush

---

Odejít na jih

„Tuhle knížku jsem opustila na straně 100. Už delší čas si troufám opouštět knihy bez vlastních výčitek, ač dřív, v mládí, jsem četla a dočetla všechno, opravdu všechno, a ještě i s předmluvou, doslovem, poděkováním, i když mě to třeba nebavilo. Takže dvě hvězdy za těch 100 stránek, kde akce stíhá akci, samé střety a honičky a úniky - filmový scénář pro nenáročné diváky jak vyšitý! Možná děj potom pokračoval mírněji a pravděpodobněji, ale nebylo to nic pro mne.“... celý text
— micha-ella

---

---

Odejít na jih

„Jak se říká: Not great, not terrible. Přesně do téhle kolonky u mě Odejít na jih zapadá. Kniha má skvělé pasáže, ale taky spousta problémů. Začnu tím pozitivním a to koncem. Je vidět, že zakončení měl autor opravdu promyšlené a pasovalo fakt skvěle. Atmosféra Louisianských močálů byla výborná. Líbilo se mi skrze Dana zpracování problémů veteránu z Vietnamu. Jestliže konec byl výborně naplánovaný, tak zejména prostřední části knihy na mě působily opačným dojmem. Spousta zcela nepravděpodobných scén jako z béčkového akčňáku. Zbytečně absurdní situace ve chvílích, kdy by kontext a děj potřeboval spíše vážnou tvář. Spousta těchto situací měli na triku podivní lovci odměn, ale nejen oni. A také nemastné, neslané postavy. To jsou některé z věcí, které v mých očích tuhle knihu sráží. Četla se dobře, měla spád, napětí a super atmosféru, ale na víc, než 3* to u mně nedotáhla. Je to škoda, protože ústřední námět nebyl špatný, jen jeho zpracování mi osobně tolik nesedlo.“... celý text
— Slezadav

---

Odejít na jih

„Tato kniha následovala po Smrti před úsvitem a napsal jsem ji víceméně v temném zoufalství. Autor si v předmluvě stýská nad tím, že Odejít na jih napsal jen proto, že měl ve smlouvě dvě knihy. Mluví o tom, že té předchozí a dle něj doposud nejlepší, co kdy napsal, se dostalo nulové propagace (něco na tom bude, protože kdyby někdo tenkrát Smrti před úsvitem více věřil, mohli jsme se jí u nás dočkat dříve, než za třicet let od vydání). Autor taky vzdychá nad pevným zaškatulkováním v žánru hororu, kdy nakladatel jiný typ příběhu odmítal a od milovníků hororu mu bylo vyčítáno málo krve i napodobování S.Kinga. Jeho frustraci plně chápu, a jsem ráda, že našel svou cestu byť se musel na deset let odmlčet. Odejít na jih začíná příběhem Dana Lamberta, veterána z Vietnamu, kterému chce banka sebrat auto. To on ale nutně potřebuje, aby nespadl z okraje naděje do bezbřehé beznaděje. Dojde k potyčce a pak… už je Dan na útěku. V patách má velmi svérázné lovce odměn, a v bažinách smůly tak dojde i na trochu humoru. Čtenář se postupně prokousává nejen do hloubky duše uprchlíka, ale i jeho lovců Flinta a Pelvise. A někde za první třetinou knihy se ke třem zoufalcům přidá i Arden, dívka, pro kterou je cesta na jih jedinou nadějí. Všechny čtyři postavy mají svá trápení a bolest - Zatímco u Arden je její soužení vidět na první pohled, muži to své maskují. Nejde o horor, ale příběh vás zavede do temných koutů lidské duše a beznaděje… což je občas děsivější než klaun v kanále, který otravuje jednou za tři dekády Odejít na jih je přesně tím příběhem, který vás nutí otáčet na další a další stranu. Stejně jako u Smrti před úsvitem vyniká autorův precizní vypravěčský styl, který nenudí, nezdržuje a hořce hladí na duši. U Roberta McCammona i s druhou knihou cítím, že nepíše na efekt a cíleně, ale srdcem. Možná i kousek sebe promítl do Pelvise Eisleyho, když jej skrze jinou postavu nabádal, aby se vykašlal na Elvise a sladký dřevo a byl sám sebou… Musím říct, že mu to rozhodně jde a já se těším na další knihy od ně. Doufám, že Fobos bude v překladech pokračovat.“... celý text
— Kanuska