Slezadav
komentáře u knih
Ctnosti králů
Ken Liu
Trochu přemýšlím, k čemu bych The Grace of Kings přirovnal a docházím k závěru, že je vysoce originální. Snad ani ne tak dějem nebo světotvorbou, ale zejména strukturou.
Líbilo se mi velké zaměření na děj, kterého je kniha opravdu plná. Ne, že by jednotliví protagonisté byli nějak v pozadí, ale skutečně do hloubky zpracované postavy byly asi dvě. Díky jednoznačné převaze děje se kniha velmi dobře četla. Líbily se mi také různé intriky a vojenské strategie, které byly popsané tak akorát, aby čtenář pochopil, ale nebyl znuděn přílišnými detaily.
Netypická struktura mi ovšem moc neseděla. Během příběhu se vystřídaly různé formy od dopisů a deníků, přes vyprávění nějaké postavy až ke klasickému vypravěči ve třetí osobě. Možná autor trochu experimentoval, ale mě by více seděla jednotná forma. V knize se toho stalo opravdu hodně, možná až příliš a ke konci už mě jednotlivé zvraty a zrady nedokázaly příliš překvapovat. Taky je trochu škoda, že jméno série je tak trochu spoiler závěru tohoto prvního dílu. Taky bych ocenil trochu více fantasy prvků.
Další díl zkusím, ale doufám, že jde o trochu standardnější příběh. Přeci jen tady byla první polovina knihy dost encyklopedická. Na druhou stranu po přečtení jediného dílu série vím o daném světě hodně a je položen velmi solidní základ pro krásně epický příběh. Je to zde na pomezí 3 a 4. Zatím dávám 3, ale je dost možné, že další díly budou fungovat tak dobře, že to můj dojem z této knihy jako úvodu do série zvedne.
Vidění
Vilma Kadlečková
Po třetím díle, který se mi líbil hodně bohužel Vidění sklouzlu opět ke šnečímu tempu. Na to, jak je kniha dlouhá je děje strašně málo a vaty hrozně moc. Seškrtat na polovinu a bylo by to parádní. Jakoby autorka měla po většinu knihy problém napsat krátkou a údernou scénu , přitom minimálně v závěru přesvědčuje, že to umí.
Pořád se mi líbí odhalování skrytých motivů, kompliců a mystérií. Líbila se mi i práce s charakterem některých postav. Zejména Pinky se dostala z kategorie hrozných do kyblíčku sympatických. Opačným směrem pomalu ale jistě putuje Lucas. Bohužel i tady platí, že spousta scén je opakuje a zdůrazňuje charakterové rysy postav, které jsou již známé a nic nového nepřináší.
Ačkoliv Vidění úplně nepřesvědčilo, sérii stále nezavrhuji a ani tuto knihu nepovažuji za nejslabší z dosavadního průběhu. Jen je trochu škoda, že pro mě Mycelium ztratilo stoupající trend.
Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
Moc pěkná hororová záležitost. Moje druhé zkušenost s Fracassim a opět za plný počet. Myslím, že mám nového hororového oblíbence.
Příběh je nádherně atmosférický a tísnivý. Moc se mi líbilo, jak ono zlo bylo zpočátku hodně pozvolné a v jednu chvíli se uvolnilo přímo explozivně. Velmi nečekané a působivé. Prostředí odlehlého sirotčince bylo také zpracováno působivě a přesvědčivě. Postavy byly také napsané dobře a realisticky. Autor velmi dobře dokáže držet napětí a intenzitu hrůzy, kterou pěkně prokládá i hnusotou.
Trošku mě v první části knihy rušilo střídání forem vyprávění a celkově byl rozjezd trošku pomalejší. Nicméně tyto výtky jsou spíše kosmetického charakteru.
Mám rád, když se toho autor nebojí a je na protagonisty pořádně krutý. Zejména v hororovém žánru je to prostě nutnost a Fracassi s tím problém nemá. Excelentní zakončení příběhu mě jen utvrdilo v plném hodnocení. Jde o plnokrevný horor, žádnou soft duchařinu a to mám rád.
Pád do temnot
Vilma Kadlečková
Třetí díl Mycelia mě příjemně překvapil. Byl jsem na vážkách, jestli v sérii pokračovat a tenhle díl mě rozhodně přesvědčil, že ano.
Dost ubylo věcí, které mi v předchozích dílech připadaly otravné. Je tu méně flashbacků, výrazně méně Pinky. Také hrabání se vlastních citech a pocitech znatelně ubylo (ačkoliv závěr to dost dohnal). Co naopak přibylo jsou některá odhalení, politické boje, špionážní akce, plány uvnitř plánů a zejména děj. Mám pocit, že v tomhle díle je konečně trochu méně expozice a více děje, což se mi rozhodně líbilo. Hodně mě bavily scény s Ëltaühl.
Něco ovšem zůstává stále trochu slabší. Pořád mi moc nezáleží prakticky na žádné postavě. Pořád je tu introspekce víc, než by se mi líbilo. Pár věcí, které mi připadají dost nelogické stále nebylo vysvětleno.
Celkově hodnotím 4/5 a jelikož série má pro mne stále stoupající tendenci, tak budu pokračovat. Třeba mě některý z dalších dílů přiměje vidět, proč je Mycelium tak vysoce hodnocené.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Dnes již klasická americká pohádka pro děti mi nepřipadala vůbec špatná. Četli jsme s dcerkou, které se příběh o Dorotce líbil a na čtení se většinou těšila.
Líbilo se mi, že většina metafor a skrytých významů byla dostatečně povrchová, aby je i menší děti prokoukly. Hlavní partička byla dostatečně rozmanitá, aby putování bylo nápadité a originální. Také roztomilého pejska Tota také považuji za pozitivum.
Jedna hvězdička jde dolů jednak za zbytečnou zdlouhavost a tomu nepřiměřeně rychlý závěr. Druhak za to , že některé scény mi připadaly trošku nadmíru násilné pro menší děti.
Led pod kůží
Vilma Kadlečková
Druhý díl Mycelia se mi četl velmi podobně jako ten první. Je to jednoduše pokračování ve všech ohledech.
Pořád platí, že mě baví Össeané a po doplňkové povídce i Gerdánci. Pořád se mi jako postava líbí Lucas, který má svých problémů a temných zákoutí habaděj. Oceňuji i menší účast Pinky, což byla v prvním díle zcela zoufalá postava.
Nesedí mi velmi pomalý děj se spoustou flashbacků a introspekce. Není to špatně vždy, jen to tady na mě bylo až příliš často. Stále nechápu motivaci některých postav (zejména Kamëlë) se do základní zápletky neustále zapojovat. V poslední třetině začala kniha příjemně gradovat a rozjíždět se, ale moc mi nesedlo, jak i v těchto akčnějších pasážích byla autorčina próza dost květnatá a napětí trochu vyprchávalo.
Nejsem si úplně jistý, jestli tato série je úplně pro mě. Zakončení Ledu pod kůží mě ovšem nalákalo dát jí ještě šanci, protože finální odhalení nebylo sice úplně nečekané, ale i tak velmi silné. Doplňková povídka v závěru mi tentokrát sedla snad ještě lépe, než román jako takový a dává mi naději, že mě další díl zaujme víc.
Odejít na jih
Robert R. McCammon
Jak se říká: Not great, not terrible. Přesně do téhle kolonky u mě Odejít na jih zapadá. Kniha má skvělé pasáže, ale taky spousta problémů.
Začnu tím pozitivním a to koncem. Je vidět, že zakončení měl autor opravdu promyšlené a pasovalo fakt skvěle. Atmosféra Louisianských močálů byla výborná. Líbilo se mi skrze Dana zpracování problémů veteránu z Vietnamu.
Jestliže konec byl výborně naplánovaný, tak zejména prostřední části knihy na mě působily opačným dojmem. Spousta zcela nepravděpodobných scén jako z béčkového akčňáku. Zbytečně absurdní situace ve chvílích, kdy by kontext a děj potřeboval spíše vážnou tvář. Spousta těchto situací měli na triku podivní lovci odměn, ale nejen oni. A také nemastné, neslané postavy. To jsou některé z věcí, které v mých očích tuhle knihu sráží.
Četla se dobře, měla spád, napětí a super atmosféru, ale na víc, než 3* to u mně nedotáhla. Je to škoda, protože ústřední námět nebyl špatný, jen jeho zpracování mi osobně tolik nesedlo.
Jantarové oči
Vilma Kadlečková
Upřímně po přečtení prvního dílu Mycelia cítím mírné zklamání. Ne, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, ale očekávání asi bylo příliš vysoké.
Tím pozitivním je tady jednoznačně technologie a kultura Össeanů. Jen škoda, že o náboženství a kultuře jsem se dozvěděl daleko víc, než o technologiích, které by mě zajímaly trochu víc. Nicméně jejich houby, drogy i bůh v podobě vesmírného hmyzáka mě dost bavili. Příjemným zpestřením byla občasná humorná vsuvka.
Za slabší považuji celkové tempo děje, které hodně kolísá, potažmo i děj samotný, který často odbíhá do zbytečných odboček. Flashbacků, které měly nejspíš přiblížit Lucasova traumata a konflikty bylo příliš mnoho. Na to, kolik v knize bylo introspekce a psychologických náhledů bylo spousta postav překvapivě plochých, nezajímavých a chovajících se dost podivně.
Chápu, že jde o úvod do série, ale i tak bych čekal důmyslnější zakončení se silnějším vyvrcholením. Další díl si přečtu, ale už nejsem tak natěšený jako jsem byl na začátku této série. Jantarové oči mají hodně potenciálu, který se nepovedlo naplno využít. Za přidané dvě povídky jsem rád, hezky doplnily svět, nicméně celkový dojem nevylepšily.
Loď osudu
Robin Hobb (p)
Naprosto parádní závěr trilogie Liveship traders. Rozhodně jedno z nejpovedenějších ukončení, které jsem četl a Robin Hobb u mě zase o kousek vystoupala.
V Ship of Desriny jsem dostal snad úplně všechno, co jsem si po přečtení předchozích dílů přál. Všechny dějové linky do sebe perfektně zapadly jako puzzle. Postavy neskutečně vykreslené a realistické, i ten poslední bídný námořník má svůj charakter. Hrozně se mi líbilo, jak se veškerá tajemství postupně odhalovala a kolik měla kniha ohrožujících a působivých momentů. Určitě má tahle série jedny z nejlepších záporáků, na které lze kdekoliv ve fantasy narazit. Nechat antagonistu dosáhnout vykoupení a čtenářových sympatií jen aby se nakonec zase vybarvil byl tady naprosto geniální počin.
Negativa se tu hledají těžko. Možná bylo pár postav, které prodělaly vývoj až příliš nepřirozeně rychle. Byla tu postava v průběhu série odstavená, kde jsem čekal signifikantní návrat, který se nekonal. Bylo tu asi pár stránek navíc, které se daly vynechat.
Ani jeden z negativních bodů není zásadní a jsou spíše důsledkem mého hnidopišství. Plné hodnocení pro knihu, která je výborná sama o sobě, ale zejména parádním způsobem uzavírá skvělou (sub)sérii. Rozhodně se do tohoto světa chystám vrátit a přečíst toho od autorky víc. Ship of Destiny u mě aspiruje na knihu roku.
Šílená loď
Robin Hobb (p)
Opět naprosto parádní kniha od Robin Hobb. Prostřední díly trilogií bývají často ty nejslabší, ale tady rozhodně není potřeba se obávat.
Příběh pokračuje přesně tam, kde v prvním díle končil. A pokračuje prakticky stejným stylem i tempem. Co je na téhle knize nejlepší jsou, jak je u Hobb standard, postavy. Úplně všechny postavy se chovají přirozeně a prochází neskutečně přesvědčivým vývojem plynoucím z různých strastiplných okolností. Zamiloval jsem si tu i postavy, které mě v první knize dost štvaly (Malta, Paragon). Ale největším úspěchem jsou tady podle mě antagonisté. Tady i záporaci jsou napsání tak, že s nimi skoro sympatizujete, no minimálně chápete jejich motivy a vůbec se nedivíte, proč dělají, co dělají.
Co zabránilo tomu, aby The Mad Ship měla ode mne plné hodnocení je zejména tempo děje. Jsou tu kapitoly, kde se toho stane spousta a v solidním napětí. Ale taky jsou tu části, kdy se děj nehýbe prakticky vůbec, postavy vedou dialogy. Ty je samozřejmě nějak formují, ale občas jsem měl pocit, že některé kapitoly by se daly vyškrtnout úplně a jiné zkrátit, nebo alespoň víc zdramatizovat. Taky by mi nevadilo, kdyby kniha byla ve spoustě věcech explicitnější, ale chápu, že takhle je daleko přístupnější mladším čtenářům.
Jde o velmi povedený druhý díl série, který mě bavil minimálně stejně, ne-li víc, než první. Velmi se těším na závěrečné dílo, kde se doufám kompletně rozplete celé klubko záhad. A držím palce, aby každý v této sérii dostal, co zasluhuje.
Piranesi
Susanna Clarke
Upřímně řečeno opravdu nechápu, čím si tahle kniha zasluhuje vysoká hodnocení a ocenění, která sbírá. Buďto magický realismus není nic pro mne, nebo jsem tu knihu vůbec nepochopil a četl ji nějak špatně.
Zejména první třetina kniha byla docela utrpení. K vykreslení atmosféry a světa, kde se odehrává by stačil zlomek toho, co bylo napsáno. Zbytečně obsáhlé a repetitivní popisy schodišť, sloupů a soch mě rozhodně nebavily.
Následující části začínají přinášet tajemství a snahu je objasnit pomocí nespolehlivého vypravěče. Postupné odhalování bylo docela fajn a nejspíš pro mne nejlepší částí knihy. Postupně se odhalovalo více a více vrstev. Bohužel stále za popisů v kolikáté chodbě a u jaké sochy se co děje.
Možná je zaměrem stylu, že se mají některé části ignorovat nebo přeskakovat, ale mě toto moc nesedlo. Stejně tak mi nesedlo směřování z bodu A do B bez větších překvapení. Měl jsem pocit, že vysvětlení a zakončení je vidět dost dopředu a četl jsem jen, abych si domněnku potvrdil.
Celkově je Piranesi pro mě zklamáním. Podle hodnocení a recenzí jsem čekal bombu. Je možné, že jsem něco nepochopil, ale našel jsem poměrně plytký příběh s nekonečně se opakujícími nudnými popisy. Když už to začínalo vypadat zajímavě, tak pasáže, které nabízely jakýsi hlubší průnik byly nepropracované a izolované.
Dát Piranesimu jen dvě hvězdy by bylo asi přeci jen trochu kruté, zase taková hrůza to nebyla, ale ty tři, které dávám mají uši odrané docela dost.
1984
George Orwell (p)
Myšlenkově velmi silná kniha, určitě nadčasová, určitě velmi varovná. Na rozdíl od Zamjatina i zpracováním přístupná, oproti Bradburymu mi připadala zase hlubší a detailnější.
Kniha, která určitě nutí člověka přemýšlet. Možná ale ne dost, měl jsem občas pocit, že by prospělo, kdyby nechala čtenáře udělat si vlastní závěr, než mu ho nabídnout a nutit přemýšlet jen o jeho správnosti.
Příběh má klasickou dystopickou šablonu, kterou pouze v mírných variacích používají snad všechna díla odehrávající se v takto tuhé totalitě. Co se samotné nesvobody člověka týče, tak tady Orwell šel asi nejdál z toho, co jsem četl. Občas možná až tak moc, že motivy členů vnitřní strany působily mírně absurdně.
V první půli byl pozoruhodný popis restrikcí, nesvobody a prostředků, které Angsoc používal k jejich udržení. V druhé půli byl zajímavý zejména průnik do hloubky a metafyziky celého vnímání člověka samého ve vztahu k okolní "objektivní" realitě. Je pravda, že v některých pasážích se kniha trochu zbytečně táhla, ale jako celek je to pro mě určitě 5*.
Magická loď
Robin Hobb (p)
První kniha druhé trilogie ze světa Elderlingů rozhodně potěšila. Dostal jsem tady skoro přesně to, co jsem čekal.
Stejně jako v předchozích knihách od Hobb jsou i tady jednoznačně nejsilnější stránkou postavy. Poměrně úzká skupina hlavních postav je propracovaná úplně neskutečně a prakticky všechny vedlejší postavy jsou živé a mají vlastní charakter. Nikdo tu není kartonový. Také oceňuji, že i antagonisté mají své světlé stránky a je těžké je úplně zavrhnout jako zlosyny. Skvěle vymyšlený svět, který byl představen v první trilogii se tady výrazně rozrůstá. A přestože Ship of Magic nemá s předchozími díly společné žádné postavy, ani místo, kde se odehrává, tak sdílený svět neskutečně obohacuje.
Velmi rychle jsem se dostal do režimu, kdy jsem se cítil skoro jako člen rodu Vestritů, který je uvržen do chaosu a vnitřních sporů. Živé lodě jsou také nádherný a poměrně neotřelý koncept, ze kterého se dá hodně těžit, stejně tak, jako záhadné Rain Wild země a jejich obyvatelé. A samozřejmě musím zmínit piráty. Ještě jsem asi nečetl lépe zpracovanou pirátskou knihu.
Co jsem čekal a beze zbytku se naplnilo bylo velmi pomalé tempo děje. Zejména druhá polovina knihy byla v některých místech až příliš natahovaná. Spousta stran a kapitol je zde jen jako příprava na další návazné knihy a bohužel většina příběhových linií v rámci této knihy nedojde ani k částečnému uzavření. Ne, že by konec byl cliffhanger, ale prakticky vše zůstává otevřené a nezodpovězené, což je trochu zklamání. Rozhodně jsem čekal lepší vyvrcholení, než jaké Ship of Magic nabízí.
Rozhodně v sérii budu pokračovat a to nejen ze zvědavosti, jak se to všechno vyvrbí. Ač je styl autorky na děj velmi pomalý, tak mě velmi bavilo postupně objevivat zákonitosti jejího světa a sledovat dobrodružství hlavních postav. Jako samostatné čtení bych tuhle knihu nedoporučil, ale jako začátek série funguje velmi dobře.
Je strašná škoda, že knihy od Robin Hobb nevycházejí v češtině v nějaké důstojné podobě, protože fantasy je tohle fakt špičková.
Knihkupectví & kostní prach
Travis Baldree
Bohužel prequel Legend a latéček spíše zklamal, než potěšil. Ne, že by kniha byla úplně špatná, ale na rozdíl od Legend se jí nepodařilo vymanit z pout průměrnosti.
Zatímco město Thule v prvním díle působilo celkem živě a uvěřitelně, městečko Šerák, kde se odehrává tato kniha vzbuzovalo opačné pocity. Zapadákov kde téměř nenarazíte na dvě postavy, které by byly stejné rasy, každý je ultra liberální a má prakticky nekonečno času zapojovat se do příběhu. Romantická linka byla nepropracovaná a úplně zbytečná. Něco typu "líbíš se mi, pojďme spolu chodit","taky se mi líbíš, tak jo". Nehledě na to, že každá část páru je jiný živočišný druh. Tohle působilo fakt absurdně.
Děj je taky takový všelijaký, různě odbočuje a není moc jasné, kam vede. V druhé části knihy byl pokus o něco tradičnější fantasy zápletku, ale to v téhle knize vůbec nefungovalo.
Samozřejmě jsou zde i kladné stránky. Zejména první půle knihy se docela blížila v úspěšnosti předání pohody Legendám a latéčkům. Bavila mě postava Kufírka, která mi připadala dost neotřelá a originální.
Rozhodně to není taková pecka jako autorova prvotina, ale pokud se vám Legendy líbily, je velká šance, že si něco najdete i zde. Osobně mi to moc nesedlo. Zaujalo mě, že autor měl dle doslovu "korektorku na nekorektnosti". Už během čtení jsem si říkal, že se na sílu snaží reprezentovat všechny a neurazit nikoho. Tohle je asi ten důvod. Pokud autoe vydá další díl, budu na vážkách, protože tahle kniha opravdu nepřesvědčila.
Stroj času
Herbert George Wells
Povedený krátký příběh, který není ani tak o cestování v čase, jak by se mohlo na první pohled zdát jako spíše vizí, kam až může vést vývoj společnosti. Bezejmenný cestoval v budoucnosti nenajde ráj v takové podobě, jakou si představoval.
Dualita budoucího lidstva v podobě Eloiů a Murloků je minimálně zajímavá myšlenka. Příběh je dostatečně akční a dobrodružný aby držel čtenáře v napětí po většinu času. Rozhodně je potřeba knihu ocenit za přínos žánru science fiction, který je bezesporu obrovský.
Mám bohužel trochu pocit, že na knize se neblaze podepisuje její obstarožnost. Budoucnost nahlížená viktoriánskou optikou je sice zajímavá, ale nemyslím, že kniha obsahovala něco, co dnešního čtenáře zcela uchvátí. Kromě toho je tam vícero vrstev a postav, které by si zasloužily více rozvést, jako např. Weena. Chybělo mi i více technických detailů.
V historickém kontextu doby vzniku jde o zcela zásadní dílo, jehož nosná myšlenka je excelentní a pokud ne zcela nadčasová, tak i po 130 letech relevantní. Většina ostatních aspektů knihy mi připadala spíše podprůměrná a velmi nepropracovaná. Myslím, že by si tenhle Wellsův nápad zasloužil více stránek a trochu hlubší příběh.
Tři drobné chybičky
Nikki Sloane
Na to, že jde prakticky o psané porno tady byl kupodivu i děj, který měl hlavu a patu. Neříkám, že byl nějak propracovaný, nebo že by utkvěl v paměti delší dobu, ale přeci jen to asi bylo lepší, než je standard u tohoto druhu literatury. Poměrně dobře je zvládnutý i charakterový přerod hlavní hrdinky a poměr děje a porna není tak beznadějný, jako jinde.
Co už je slabší je postava Josepha. Kapitoly z jeho pohledu byly daleko slabší a jako postava byl daleko méně uvěřitelný, než jeho ženský protiklad. Zakončení děje je poměrně dobře předvídatelné téměř od začátku knihy, přesto se pár překvapivých situací našlo. Sexuální scény byly často s příměsí svazování apod. Ne, že by mě to jakkoliv pobuřovalo, ale můj šálek kávy to není.
Celkově dávám 3/5 a to zejména proto, že na erotickou knihu ten děj opravdu nebyl tak bezduchý, jak jsem čekal. Oblíbeným žánrem se tohle u mě určitě nestane, ale jednou za čas proč ne.
Ubik
Philip K. Dick
Moc pěkná kniha, která přinesla přesně to, co jsem od ní čekal. Pěkný mindfuck v Dickově stylu. Kdo je mrtvý a kdo ještě ne ? To je oč tu běží.
Svým schématem mi Ubik hodně připomínal pozdější cyberpunková díla. Svět ovládaný korporacemi, průmyslové boje a špionáže a místo netu moc hezky zpracované virtuální prostředí semivitálů, psionici apod. A také spousta různých nuancí, které roztoči mozkové závity. Už jen schopnost, kterou disponuje Pat by stačila. Příběh i jeho zakončení (od Dicka jsem ani nic jiného nečekal) jsou jednoduše skvělé.
Co už bohužel tak skvělé není jsou naprosto kartónové postavy, které se navzájem ničím neodlišují a nemají žádný charakter. Tempo knihy je ze začátku slabší, ale naštěstí ve druhé půli dost obstojně graduje.
Na Ubiku se bohužel nepříliš pěkně podepsal čas. To, co v době vydání působilo jako divoké sci-fi je dnes spíše komické a v některých detailech působí skoro hloupě. Přesto jsem rád, že jsem se s Ubikem seznámil a ač hi nezařadím do nejvyšší kategorie, rád si autora zase příště něco přečtu.
Stín
Adam Przechrzta
Závěr série rozhodně nebyl špatný, ale minimálně pro mě Místodržícího nepřekonal. Takže zcela netypicky jde o sérii, kde se mi nejvíc líbil díl prostřední.
Stín je svým stylem, tempem, hloubkou postav apod. zcela na úrovni předchozího dílu. Pořád platí, že se velice dobře čte, všechno odsýpá, jak má a čas od času přijde nějaké to menší překvapení. Bohužel žádný pořádný zvrat.
Stinnou stránkou je, že se tohle všechno začíná trochu zajídat. Snad nikdo už nevěří, že se Rudnickému něco stane, jen on sám to neustále zdůrazňuje. Zklamala mě samotná osoba původního Stína. Bez spoilerů se dá říct snad jen to, že jak od něj, tak od jeho organizace jsem čekal o dost větší účast. Stále mi také vadí magie, kterou se sice autor snažil v průběhu série vysvětlovat, ale stejně se v kritických momentech objeví něco náhodně a příhodně neznámého. Principielně mi soft magie nevadí, ale sem se opravdu nehodí a nastavit jasná pravidla a omezení se autorovi bohužel úplně nepovedlo.
I přes všechna negativa si Stín určitě zaslouží minimálně 4/5. Je škoda, že tahle série nedosáhla u nás výraznějšího komerčního úspěchu. Rád bych si přečetl i navazující Materia secunda, ale bojím se, že se překladu nedočká.
Ústava
Platón
Nejsem filozof, ani se v tomto oboru nijak zvlášť neorientuji, přesto jsem chtěl něco lehčeji stravitelného vyzkoušet a byl mi doporučen Platón.
Forma dialogu je sice zajímavá, ale po čase začne být trochu otravná a to zejména z toho důvodu, že Sokratův oponent jen přikyvuje a nepřináší žádné vlastní argumenty a to ani ve chvílích, kdy se Sokrates dopouští zjevných logických chyb.
Chybné implikace, neplatné indukce, definice kruhem a příliš zjednodušující analogie. To všechno se dá v knize najít. Obsahuje samozřejmě spoustu dobrých myšlenek, ale zároveň je potřeba říct, že knihu nejde v žádném případě brát dogmaticky a je potřeba vše, co autor předkládá prohnat vlastní mozkovnou.
Dávám "pouze" průměrné hodnocení, protože po několika očividně zavádějících analogiích, které Sokratův oponent bez výhrad přijal jako fakticky správné mě kniha začala dost nudit. Zejména poslední část mě přestala zajímat téměř úplně.
Přínos knihy vidím zejména v tom, že některé z teorií rozhodně stojí za hlubší zamyšlení, přestože jsou odargumentovány chybně. A právě fakt, že čtenáře nutí přemýšlet je rozhodně pozitivní.
Místodržící
Adam Przechrzta
Pokračování Adepta rozhodně předčilo očekávání. Hodně věcí, které mi u prvního dílu vadily tady buď dostaly lepší vysvětlení, nebo prostě zmizely.
Musím uznat, že tahle série se neskutečně dobře čte. Tempo je velmi rychlé a neustále se něco děje. Oceňuji také, že pozadí příběhu tvoří reálné historické události a mohl jsem se tak dozvědět různé dezaily o První světové válce, které jsem neznal.
Zklamáním je stále dost vysoký počet událostí odehrávajících se mimo stránky a poněkud slabší bojové scény. V prvním díle mi chyběla motivace postav, nějaký cíl, ke kterému by chtěli dojít. Tady jsem pochopil, že jde o záměr a začalo to dávat smysl.
Místodržící je hodně nadprůměrným druhým dílem trilogie. Kvalita série rozhodně stoupla a jestliže jsem po Adeptovi byl trochu na vážkách, jestli pokračovat, tak teď se na závěrečný díl opravdu těším.
