Slezadav komentáře u knih

Naprosto famózní podání události spojených se ztroskotáním a vzpourou lodi HMS Wager. O této lodi jsem před touto knihou nikdy neslyšel a to větší zážitek to byl.
Moc se mi líbilo, jak autor dokázal kombinovat románový styl vyprávění s vloženými historickými fakty a vsuvkami "z pozdějšího pohledu". Co se týče námořních částí, byly podány bez zahlcujících detailů a přesně v míře, která mi vyhovovala. Zeměpisné popisy, fauna a flora zase dala vzpomenout na Verneovky, přičemž právě opět menší detailnost způsobila lepší čtivost. Byl jsem opravdu v napětí, kdo přežije a jak to celé dopadne. Opravdu respekt všem, kteří si peklem ztroskotání v nehostinné krajině prošli.
Jediné, co bych knize vytknul byl závěr, který už nebyl z mého pohledu tak napínavý. Kdyby se jednalo čistě o fikci, kritizoval bych malou rozpracovanost postav, ale chápu, že se autor snažil především o autentičnost a z dostupných zdrojů se dá vytáhnout omezené množství informací.
Opravdu klobouk dolů, kolik rešerší musel autor kvůli téhle knize udělat a jak úžasně se mu povedlo je zkompilovat do téměř románové formy. Kromě toho, že mě kniha bavila mi rozšířila obzory a nemohu jinak, než 5*.

20.01.2025

Pořád mám u Mycelia zejména pocit, že je strašně zbytečně roztahané. Spousta informací se různě opakuje a série bobtná a bobtná.
Líbí se mi postupné odhalování záměrů a plánů jednotlivých frakcí. Obecně se mi líbí i vývoj různých postav (ač jsou často nesnesitelně protivné). Dokážu ocenit i zajímavé koncepty, se kterými se nešetří.
Vadila mi zejména první polovina knihy, která se táhla jak smrad. Opakování informací, zbytečně rozpitvané vztahy jednotlivých postav. Prostě spousta balastu, který nemusel být. Druhá půle sice lepší, ale také žádný zázrak. Přeci jen jsem čekal sci-fi, ale tohle je spíš těžké fantasy. Psychotronika je v tomto díle už vykreslená plně jako magie prakticky bez pravidel, z hlavního hrdiny se stal Superman křížený s Harry Potterem.
V tuhle chvíli už sérii asi nevzdám, ale rozhodně nesdílím většinové nadšení. Myslím, že Mycelium má stále co nabídnout. V jádru jsou kvalitní myšlenky a základ dobrého sci-fi. Bohužel se to v záplavě vztahů, nekonečných introspekcí i psychotronické magie dost ztrácí.

2 17.01.2025

Čteno dětem. Věřící nejsem, ale mít základní přehled v biblických postavách a událostech není určitě na škodu.
Kniha je členěna do mnoha velmi krátkých části, což je na čtení dětem ideální. Opravdu velmi povedené jsou ilustrace, které jsou u každého příběhu. Zejména příběhy Starého Zákona děti bavily. U Nového už pozornost upadala, protože jednotlivé části byly hodně jednotvárné a opakující se.
Těžko hodnotit po obsahové stránce, ale některé příběhy byly velmi detailní a jiné podané povrchně. Působilo to jaksi nevyváženě. Další negativum je, že pokud je ilustrace na pozadí tmavá, tak se na ní černý text čte velmi špatně. Za tohle by redaktor měl být vypleskán.

13.01.2025

Moc pěkný příběh. Jen jsem nečekal, že bude na mě až tak moc pohádkový. Šel jsem do toho úplně naslepo a čekal něco malinko tvrdšího.
Každopádně se mi líbilo, jak skrze Tress Sanderson ukazuje různá příkoří pro člověka, který se řízením ať už svým, či osudu dostane do situací, kde by podle všech předpokladů neměl co pohledávat. Skvěle jsou vykreslené rozpaky a sebepochybnosti, které Tress má. A to i z pohledu dalších osob. Příběh jako takový není špatný, ale svou komplexností a hloubkou cílí spíše na mladší čtenáře. Oceňuji, že spousta věcí zůstává trochu záhadných a k domyšlení.
Trochu problém mám s jistou naivitou a povrchností spousty situací, které se v ději objeví. To generuje obrovské množství různých dějových děr. Tress je asi první kniha od Sandersona, kdy mi skutečně začínal vadit jeho velmi jednoduchý a přímočarý styl, ale naštěstí jsem si v průběhu přivyknul. Začátek je trochu živáčka, ale konec to vynahrazuje.
Dávám 4*, ale je to s odřenýma ušima. Děj bavil, postavy se vyvíjely, světotvorba výborná. Přesto měl z meho pohledu příběh spoustu negativ. Nejen kvůli této knize už ovšem Sandersona nevnímám tak božsky jako po přečtení první éry Mistbornu a několika dílů Stormlightu. I tak ho mám pořád rád.

1 12.01.2025

Hlasy a hvězdy ničím nevybočují ze zajetého standardu Mycelia a proto i mé hodnocení je podobné, jako u předchozích dílů této série.
Líbí se mi dynamika, se kterou se mění plány různých frakcí. Oceňuji, jak skvěle jsou dávkována postupná odhalení různých mystérií nebo prostě jen záměrů různě intrikujících skupin. Jednoznačně kladně hodnotím i vývoj a realističnost postav. Zejména Paüsuë v tomto díle vynikala.
Nesedí mi strašné množství omáčky, která sice nějakým způsobem ukazuje právě vývoj a formování postav, ale u některých je to zcela zbytečně roztahané, neřku-li zbytečné kompletně. Mrzí mě, že některé organizace, které byly příslibem zajímavých akcí tady neměly prakticky žádný prostor.
Trochu rozpačité pocity mám z posledních částí knihy. Závěr byl sice dobře zábavný, ale připadal mi trochu nepřirozeně "na sílu" dotlačený tam, kde ho autorka chtěla mít. Bohužel v knize bylo příliš mnoho míst, která byla hlušší a celá první polovina byla spíše méně zábavná, než by se mi líbilo. Dávám takové lepší tři.

4 23.12.2024

Trochu přemýšlím, k čemu bych The Grace of Kings přirovnal a docházím k závěru, že je vysoce originální. Snad ani ne tak dějem nebo světotvorbou, ale zejména strukturou.
Líbilo se mi velké zaměření na děj, kterého je kniha opravdu plná. Ne, že by jednotliví protagonisté byli nějak v pozadí, ale skutečně do hloubky zpracované postavy byly asi dvě. Díky jednoznačné převaze děje se kniha velmi dobře četla. Líbily se mi také různé intriky a vojenské strategie, které byly popsané tak akorát, aby čtenář pochopil, ale nebyl znuděn přílišnými detaily.
Netypická struktura mi ovšem moc neseděla. Během příběhu se vystřídaly různé formy od dopisů a deníků, přes vyprávění nějaké postavy až ke klasickému vypravěči ve třetí osobě. Možná autor trochu experimentoval, ale mě by více seděla jednotná forma. V knize se toho stalo opravdu hodně, možná až příliš a ke konci už mě jednotlivé zvraty a zrady nedokázaly příliš překvapovat. Taky je trochu škoda, že jméno série je tak trochu spoiler závěru tohoto prvního dílu. Taky bych ocenil trochu více fantasy prvků.
Další díl zkusím, ale doufám, že jde o trochu standardnější příběh. Přeci jen tady byla první polovina knihy dost encyklopedická. Na druhou stranu po přečtení jediného dílu série vím o daném světě hodně a je položen velmi solidní základ pro krásně epický příběh. Je to zde na pomezí 3 a 4. Zatím dávám 3, ale je dost možné, že další díly budou fungovat tak dobře, že to můj dojem z této knihy jako úvodu do série zvedne.

16.12.2024

Po třetím díle, který se mi líbil hodně bohužel Vidění sklouzlu opět ke šnečímu tempu. Na to, jak je kniha dlouhá je děje strašně málo a vaty hrozně moc. Seškrtat na polovinu a bylo by to parádní. Jakoby autorka měla po většinu knihy problém napsat krátkou a údernou scénu , přitom minimálně v závěru přesvědčuje, že to umí.
Pořád se mi líbí odhalování skrytých motivů, kompliců a mystérií. Líbila se mi i práce s charakterem některých postav. Zejména Pinky se dostala z kategorie hrozných do kyblíčku sympatických. Opačným směrem pomalu ale jistě putuje Lucas. Bohužel i tady platí, že spousta scén je opakuje a zdůrazňuje charakterové rysy postav, které jsou již známé a nic nového nepřináší.
Ačkoliv Vidění úplně nepřesvědčilo, sérii stále nezavrhuji a ani tuto knihu nepovažuji za nejslabší z dosavadního průběhu. Jen je trochu škoda, že pro mě Mycelium ztratilo stoupající trend.

06.12.2024

Moc pěkná hororová záležitost. Moje druhé zkušenost s Fracassim a opět za plný počet. Myslím, že mám nového hororového oblíbence.
Příběh je nádherně atmosférický a tísnivý. Moc se mi líbilo, jak ono zlo bylo zpočátku hodně pozvolné a v jednu chvíli se uvolnilo přímo explozivně. Velmi nečekané a působivé. Prostředí odlehlého sirotčince bylo také zpracováno působivě a přesvědčivě. Postavy byly také napsané dobře a realisticky. Autor velmi dobře dokáže držet napětí a intenzitu hrůzy, kterou pěkně prokládá i hnusotou.
Trošku mě v první části knihy rušilo střídání forem vyprávění a celkově byl rozjezd trošku pomalejší. Nicméně tyto výtky jsou spíše kosmetického charakteru.
Mám rád, když se toho autor nebojí a je na protagonisty pořádně krutý. Zejména v hororovém žánru je to prostě nutnost a Fracassi s tím problém nemá. Excelentní zakončení příběhu mě jen utvrdilo v plném hodnocení. Jde o plnokrevný horor, žádnou soft duchařinu a to mám rád.

3 30.11.2024

Třetí díl Mycelia mě příjemně překvapil. Byl jsem na vážkách, jestli v sérii pokračovat a tenhle díl mě rozhodně přesvědčil, že ano.
Dost ubylo věcí, které mi v předchozích dílech připadaly otravné. Je tu méně flashbacků, výrazně méně Pinky. Také hrabání se vlastních citech a pocitech znatelně ubylo (ačkoliv závěr to dost dohnal). Co naopak přibylo jsou některá odhalení, politické boje, špionážní akce, plány uvnitř plánů a zejména děj. Mám pocit, že v tomhle díle je konečně trochu méně expozice a více děje, což se mi rozhodně líbilo. Hodně mě bavily scény s Ëltaühl.
Něco ovšem zůstává stále trochu slabší. Pořád mi moc nezáleží prakticky na žádné postavě. Pořád je tu introspekce víc, než by se mi líbilo. Pár věcí, které mi připadají dost nelogické stále nebylo vysvětleno.
Celkově hodnotím 4/5 a jelikož série má pro mne stále stoupající tendenci, tak budu pokračovat. Třeba mě některý z dalších dílů přiměje vidět, proč je Mycelium tak vysoce hodnocené.

1 27.11.2024

Dnes již klasická americká pohádka pro děti mi nepřipadala vůbec špatná. Četli jsme s dcerkou, které se příběh o Dorotce líbil a na čtení se většinou těšila.
Líbilo se mi, že většina metafor a skrytých významů byla dostatečně povrchová, aby je i menší děti prokoukly. Hlavní partička byla dostatečně rozmanitá, aby putování bylo nápadité a originální. Také roztomilého pejska Tota také považuji za pozitivum.
Jedna hvězdička jde dolů jednak za zbytečnou zdlouhavost a tomu nepřiměřeně rychlý závěr. Druhak za to , že některé scény mi připadaly trošku nadmíru násilné pro menší děti.

4 22.11.2024

Druhý díl Mycelia se mi četl velmi podobně jako ten první. Je to jednoduše pokračování ve všech ohledech.
Pořád platí, že mě baví Össeané a po doplňkové povídce i Gerdánci. Pořád se mi jako postava líbí Lucas, který má svých problémů a temných zákoutí habaděj. Oceňuji i menší účast Pinky, což byla v prvním díle zcela zoufalá postava.
Nesedí mi velmi pomalý děj se spoustou flashbacků a introspekce. Není to špatně vždy, jen to tady na mě bylo až příliš často. Stále nechápu motivaci některých postav (zejména Kamëlë) se do základní zápletky neustále zapojovat. V poslední třetině začala kniha příjemně gradovat a rozjíždět se, ale moc mi nesedlo, jak i v těchto akčnějších pasážích byla autorčina próza dost květnatá a napětí trochu vyprchávalo.
Nejsem si úplně jistý, jestli tato série je úplně pro mě. Zakončení Ledu pod kůží mě ovšem nalákalo dát jí ještě šanci, protože finální odhalení nebylo sice úplně nečekané, ale i tak velmi silné. Doplňková povídka v závěru mi tentokrát sedla snad ještě lépe, než román jako takový a dává mi naději, že mě další díl zaujme víc.

1 20.11.2024

Jak se říká: Not great, not terrible. Přesně do téhle kolonky u mě Odejít na jih zapadá. Kniha má skvělé pasáže, ale taky spousta problémů.
Začnu tím pozitivním a to koncem. Je vidět, že zakončení měl autor opravdu promyšlené a pasovalo fakt skvěle. Atmosféra Louisianských močálů byla výborná. Líbilo se mi skrze Dana zpracování problémů veteránu z Vietnamu.
Jestliže konec byl výborně naplánovaný, tak zejména prostřední části knihy na mě působily opačným dojmem. Spousta zcela nepravděpodobných scén jako z béčkového akčňáku. Zbytečně absurdní situace ve chvílích, kdy by kontext a děj potřeboval spíše vážnou tvář. Spousta těchto situací měli na triku podivní lovci odměn, ale nejen oni. A také nemastné, neslané postavy. To jsou některé z věcí, které v mých očích tuhle knihu sráží.
Četla se dobře, měla spád, napětí a super atmosféru, ale na víc, než 3* to u mně nedotáhla. Je to škoda, protože ústřední námět nebyl špatný, jen jeho zpracování mi osobně tolik nesedlo.

1 14.11.2024

Upřímně po přečtení prvního dílu Mycelia cítím mírné zklamání. Ne, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, ale očekávání asi bylo příliš vysoké.
Tím pozitivním je tady jednoznačně technologie a kultura Össeanů. Jen škoda, že o náboženství a kultuře jsem se dozvěděl daleko víc, než o technologiích, které by mě zajímaly trochu víc. Nicméně jejich houby, drogy i bůh v podobě vesmírného hmyzáka mě dost bavili. Příjemným zpestřením byla občasná humorná vsuvka.
Za slabší považuji celkové tempo děje, které hodně kolísá, potažmo i děj samotný, který často odbíhá do zbytečných odboček. Flashbacků, které měly nejspíš přiblížit Lucasova traumata a konflikty bylo příliš mnoho. Na to, kolik v knize bylo introspekce a psychologických náhledů bylo spousta postav překvapivě plochých, nezajímavých a chovajících se dost podivně.
Chápu, že jde o úvod do série, ale i tak bych čekal důmyslnější zakončení se silnějším vyvrcholením. Další díl si přečtu, ale už nejsem tak natěšený jako jsem byl na začátku této série. Jantarové oči mají hodně potenciálu, který se nepovedlo naplno využít. Za přidané dvě povídky jsem rád, hezky doplnily svět, nicméně celkový dojem nevylepšily.

2 10.11.2024

Naprosto parádní závěr trilogie Liveship traders. Rozhodně jedno z nejpovedenějších ukončení, které jsem četl a Robin Hobb u mě zase o kousek vystoupala.
V Ship of Desriny jsem dostal snad úplně všechno, co jsem si po přečtení předchozích dílů přál. Všechny dějové linky do sebe perfektně zapadly jako puzzle. Postavy neskutečně vykreslené a realistické, i ten poslední bídný námořník má svůj charakter. Hrozně se mi líbilo, jak se veškerá tajemství postupně odhalovala a kolik měla kniha ohrožujících a působivých momentů. Určitě má tahle série jedny z nejlepších záporáků, na které lze kdekoliv ve fantasy narazit. Nechat antagonistu dosáhnout vykoupení a čtenářových sympatií jen aby se nakonec zase vybarvil byl tady naprosto geniální počin.
Negativa se tu hledají těžko. Možná bylo pár postav, které prodělaly vývoj až příliš nepřirozeně rychle. Byla tu postava v průběhu série odstavená, kde jsem čekal signifikantní návrat, který se nekonal. Bylo tu asi pár stránek navíc, které se daly vynechat.
Ani jeden z negativních bodů není zásadní a jsou spíše důsledkem mého hnidopišství. Plné hodnocení pro knihu, která je výborná sama o sobě, ale zejména parádním způsobem uzavírá skvělou (sub)sérii. Rozhodně se do tohoto světa chystám vrátit a přečíst toho od autorky víc. Ship of Destiny u mě aspiruje na knihu roku.

1 07.11.2024

Opět naprosto parádní kniha od Robin Hobb. Prostřední díly trilogií bývají často ty nejslabší, ale tady rozhodně není potřeba se obávat.
Příběh pokračuje přesně tam, kde v prvním díle končil. A pokračuje prakticky stejným stylem i tempem. Co je na téhle knize nejlepší jsou, jak je u Hobb standard, postavy. Úplně všechny postavy se chovají přirozeně a prochází neskutečně přesvědčivým vývojem plynoucím z různých strastiplných okolností. Zamiloval jsem si tu i postavy, které mě v první knize dost štvaly (Malta, Paragon). Ale největším úspěchem jsou tady podle mě antagonisté. Tady i záporaci jsou napsání tak, že s nimi skoro sympatizujete, no minimálně chápete jejich motivy a vůbec se nedivíte, proč dělají, co dělají.
Co zabránilo tomu, aby The Mad Ship měla ode mne plné hodnocení je zejména tempo děje. Jsou tu kapitoly, kde se toho stane spousta a v solidním napětí. Ale taky jsou tu části, kdy se děj nehýbe prakticky vůbec, postavy vedou dialogy. Ty je samozřejmě nějak formují, ale občas jsem měl pocit, že některé kapitoly by se daly vyškrtnout úplně a jiné zkrátit, nebo alespoň víc zdramatizovat. Taky by mi nevadilo, kdyby kniha byla ve spoustě věcech explicitnější, ale chápu, že takhle je daleko přístupnější mladším čtenářům.
Jde o velmi povedený druhý díl série, který mě bavil minimálně stejně, ne-li víc, než první. Velmi se těším na závěrečné dílo, kde se doufám kompletně rozplete celé klubko záhad. A držím palce, aby každý v této sérii dostal, co zasluhuje.

1 31.10.2024

Upřímně řečeno opravdu nechápu, čím si tahle kniha zasluhuje vysoká hodnocení a ocenění, která sbírá. Buďto magický realismus není nic pro mne, nebo jsem tu knihu vůbec nepochopil a četl ji nějak špatně.
Zejména první třetina kniha byla docela utrpení. K vykreslení atmosféry a světa, kde se odehrává by stačil zlomek toho, co bylo napsáno. Zbytečně obsáhlé a repetitivní popisy schodišť, sloupů a soch mě rozhodně nebavily.
Následující části začínají přinášet tajemství a snahu je objasnit pomocí nespolehlivého vypravěče. Postupné odhalování bylo docela fajn a nejspíš pro mne nejlepší částí knihy. Postupně se odhalovalo více a více vrstev. Bohužel stále za popisů v kolikáté chodbě a u jaké sochy se co děje.
Možná je zaměrem stylu, že se mají některé části ignorovat nebo přeskakovat, ale mě toto moc nesedlo. Stejně tak mi nesedlo směřování z bodu A do B bez větších překvapení. Měl jsem pocit, že vysvětlení a zakončení je vidět dost dopředu a četl jsem jen, abych si domněnku potvrdil.
Celkově je Piranesi pro mě zklamáním. Podle hodnocení a recenzí jsem čekal bombu. Je možné, že jsem něco nepochopil, ale našel jsem poměrně plytký příběh s nekonečně se opakujícími nudnými popisy. Když už to začínalo vypadat zajímavě, tak pasáže, které nabízely jakýsi hlubší průnik byly nepropracované a izolované.
Dát Piranesimu jen dvě hvězdy by bylo asi přeci jen trochu kruté, zase taková hrůza to nebyla, ale ty tři, které dávám mají uši odrané docela dost.

2 20.10.2024

Myšlenkově velmi silná kniha, určitě nadčasová, určitě velmi varovná. Na rozdíl od Zamjatina i zpracováním přístupná, oproti Bradburymu mi připadala zase hlubší a detailnější.
Kniha, která určitě nutí člověka přemýšlet. Možná ale ne dost, měl jsem občas pocit, že by prospělo, kdyby nechala čtenáře udělat si vlastní závěr, než mu ho nabídnout a nutit přemýšlet jen o jeho správnosti.
Příběh má klasickou dystopickou šablonu, kterou pouze v mírných variacích používají snad všechna díla odehrávající se v takto tuhé totalitě. Co se samotné nesvobody člověka týče, tak tady Orwell šel asi nejdál z toho, co jsem četl. Občas možná až tak moc, že motivy členů vnitřní strany působily mírně absurdně.
V první půli byl pozoruhodný popis restrikcí, nesvobody a prostředků, které Angsoc používal k jejich udržení. V druhé půli byl zajímavý zejména průnik do hloubky a metafyziky celého vnímání člověka samého ve vztahu k okolní "objektivní" realitě. Je pravda, že v některých pasážích se kniha trochu zbytečně táhla, ale jako celek je to pro mě určitě 5*.

13 19.10.2024

První kniha druhé trilogie ze světa Elderlingů rozhodně potěšila. Dostal jsem tady skoro přesně to, co jsem čekal.
Stejně jako v předchozích knihách od Hobb jsou i tady jednoznačně nejsilnější stránkou postavy. Poměrně úzká skupina hlavních postav je propracovaná úplně neskutečně a prakticky všechny vedlejší postavy jsou živé a mají vlastní charakter. Nikdo tu není kartonový. Také oceňuji, že i antagonisté mají své světlé stránky a je těžké je úplně zavrhnout jako zlosyny. Skvěle vymyšlený svět, který byl představen v první trilogii se tady výrazně rozrůstá. A přestože Ship of Magic nemá s předchozími díly společné žádné postavy, ani místo, kde se odehrává, tak sdílený svět neskutečně obohacuje.
Velmi rychle jsem se dostal do režimu, kdy jsem se cítil skoro jako člen rodu Vestritů, který je uvržen do chaosu a vnitřních sporů. Živé lodě jsou také nádherný a poměrně neotřelý koncept, ze kterého se dá hodně těžit, stejně tak, jako záhadné Rain Wild země a jejich obyvatelé. A samozřejmě musím zmínit piráty. Ještě jsem asi nečetl lépe zpracovanou pirátskou knihu.
Co jsem čekal a beze zbytku se naplnilo bylo velmi pomalé tempo děje. Zejména druhá polovina knihy byla v některých místech až příliš natahovaná. Spousta stran a kapitol je zde jen jako příprava na další návazné knihy a bohužel většina příběhových linií v rámci této knihy nedojde ani k částečnému uzavření. Ne, že by konec byl cliffhanger, ale prakticky vše zůstává otevřené a nezodpovězené, což je trochu zklamání. Rozhodně jsem čekal lepší vyvrcholení, než jaké Ship of Magic nabízí.
Rozhodně v sérii budu pokračovat a to nejen ze zvědavosti, jak se to všechno vyvrbí. Ač je styl autorky na děj velmi pomalý, tak mě velmi bavilo postupně objevivat zákonitosti jejího světa a sledovat dobrodružství hlavních postav. Jako samostatné čtení bych tuhle knihu nedoporučil, ale jako začátek série funguje velmi dobře.
Je strašná škoda, že knihy od Robin Hobb nevycházejí v češtině v nějaké důstojné podobě, protože fantasy je tohle fakt špičková.

18.10.2024

Bohužel prequel Legend a latéček spíše zklamal, než potěšil. Ne, že by kniha byla úplně špatná, ale na rozdíl od Legend se jí nepodařilo vymanit z pout průměrnosti.
Zatímco město Thule v prvním díle působilo celkem živě a uvěřitelně, městečko Šerák, kde se odehrává tato kniha vzbuzovalo opačné pocity. Zapadákov kde téměř nenarazíte na dvě postavy, které by byly stejné rasy, každý je ultra liberální a má prakticky nekonečno času zapojovat se do příběhu. Romantická linka byla nepropracovaná a úplně zbytečná. Něco typu "líbíš se mi, pojďme spolu chodit","taky se mi líbíš, tak jo". Nehledě na to, že každá část páru je jiný živočišný druh. Tohle působilo fakt absurdně.
Děj je taky takový všelijaký, různě odbočuje a není moc jasné, kam vede. V druhé části knihy byl pokus o něco tradičnější fantasy zápletku, ale to v téhle knize vůbec nefungovalo.
Samozřejmě jsou zde i kladné stránky. Zejména první půle knihy se docela blížila v úspěšnosti předání pohody Legendám a latéčkům. Bavila mě postava Kufírka, která mi připadala dost neotřelá a originální.
Rozhodně to není taková pecka jako autorova prvotina, ale pokud se vám Legendy líbily, je velká šance, že si něco najdete i zde. Osobně mi to moc nesedlo. Zaujalo mě, že autor měl dle doslovu "korektorku na nekorektnosti". Už během čtení jsem si říkal, že se na sílu snaží reprezentovat všechny a neurazit nikoho. Tohle je asi ten důvod. Pokud autoe vydá další díl, budu na vážkách, protože tahle kniha opravdu nepřesvědčila.

2 09.10.2024

Povedený krátký příběh, který není ani tak o cestování v čase, jak by se mohlo na první pohled zdát jako spíše vizí, kam až může vést vývoj společnosti. Bezejmenný cestoval v budoucnosti nenajde ráj v takové podobě, jakou si představoval.
Dualita budoucího lidstva v podobě Eloiů a Murloků je minimálně zajímavá myšlenka. Příběh je dostatečně akční a dobrodružný aby držel čtenáře v napětí po většinu času. Rozhodně je potřeba knihu ocenit za přínos žánru science fiction, který je bezesporu obrovský.
Mám bohužel trochu pocit, že na knize se neblaze podepisuje její obstarožnost. Budoucnost nahlížená viktoriánskou optikou je sice zajímavá, ale nemyslím, že kniha obsahovala něco, co dnešního čtenáře zcela uchvátí. Kromě toho je tam vícero vrstev a postav, které by si zasloužily více rozvést, jako např. Weena. Chybělo mi i více technických detailů.
V historickém kontextu doby vzniku jde o zcela zásadní dílo, jehož nosná myšlenka je excelentní a pokud ne zcela nadčasová, tak i po 130 letech relevantní. Většina ostatních aspektů knihy mi připadala spíše podprůměrná a velmi nepropracovaná. Myslím, že by si tenhle Wellsův nápad zasloužil více stránek a trochu hlubší příběh.

4 08.10.2024