Magická loď
Robin Hobb (p)
Bingtown je známým střediskem exotického obchodu a domovem obchodnické šlechty známé svými živými loděmi - vzácnými plavidly zhotovenými z čarodějného dřeva, které magickou cestou dozrává k vnímajícímu vědomí. Osud jedné z nejbohatších bingtownských rodin leží na nově probuzené živé lodi Vivacii. Pro Altheu Vestritovou je loď jejím právoplatným dědictvím, které jí rodina nespravedlivě odepřela - a ona se rozhodne riskovat všechno, aby ho získala zpátky. Pro Altheina mladého synovce Wintrowa, kterého vytrhli ze studia na kněze a přinutili sloužit na palubě lodi, znamená Vivacia rozsudek na doživotí. Avšak osud Vestritovy rodiny - i její lodě - se nakonec může ocitnout v rukou úplně cizího člověka. Krutý pirát Kennit hledá způsob, jak se chopit moci nad všemi obyvateli Pirátských ostrovů… přičemž první krok jeho plánu vyžaduje, aby se zmocnil živé lodě a podrobil ji své vůli… zdroj: legie.info... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fantom PrintOriginální název:
Ship of Magic
více info...
Přidat komentář
První kniha druhé trilogie ze světa Elderlingů rozhodně potěšila. Dostal jsem tady skoro přesně to, co jsem čekal.
Stejně jako v předchozích knihách od Hobb jsou i tady jednoznačně nejsilnější stránkou postavy. Poměrně úzká skupina hlavních postav je propracovaná úplně neskutečně a prakticky všechny vedlejší postavy jsou živé a mají vlastní charakter. Nikdo tu není kartonový. Také oceňuji, že i antagonisté mají své světlé stránky a je těžké je úplně zavrhnout jako zlosyny. Skvěle vymyšlený svět, který byl představen v první trilogii se tady výrazně rozrůstá. A přestože Ship of Magic nemá s předchozími díly společné žádné postavy, ani místo, kde se odehrává, tak sdílený svět neskutečně obohacuje.
Velmi rychle jsem se dostal do režimu, kdy jsem se cítil skoro jako člen rodu Vestritů, který je uvržen do chaosu a vnitřních sporů. Živé lodě jsou také nádherný a poměrně neotřelý koncept, ze kterého se dá hodně těžit, stejně tak, jako záhadné Rain Wild země a jejich obyvatelé. A samozřejmě musím zmínit piráty. Ještě jsem asi nečetl lépe zpracovanou pirátskou knihu.
Co jsem čekal a beze zbytku se naplnilo bylo velmi pomalé tempo děje. Zejména druhá polovina knihy byla v některých místech až příliš natahovaná. Spousta stran a kapitol je zde jen jako příprava na další návazné knihy a bohužel většina příběhových linií v rámci této knihy nedojde ani k částečnému uzavření. Ne, že by konec byl cliffhanger, ale prakticky vše zůstává otevřené a nezodpovězené, což je trochu zklamání. Rozhodně jsem čekal lepší vyvrcholení, než jaké Ship of Magic nabízí.
Rozhodně v sérii budu pokračovat a to nejen ze zvědavosti, jak se to všechno vyvrbí. Ač je styl autorky na děj velmi pomalý, tak mě velmi bavilo postupně objevivat zákonitosti jejího světa a sledovat dobrodružství hlavních postav. Jako samostatné čtení bych tuhle knihu nedoporučil, ale jako začátek série funguje velmi dobře.
Je strašná škoda, že knihy od Robin Hobb nevycházejí v češtině v nějaké důstojné podobě, protože fantasy je tohle fakt špičková.
Neviem, nejak ma tá kniha neupútala ale ani príliš nesklamala. Nato, že bola vychvaľovaná všetkými možnými recenziami, je to za mňa trochu sklamanie. Tretiu hviezdičku pridávam len preto, že chcem vedieť ako vznikajú lode atď. Vlastne lode sú asi jediné postavy, ktoré mi v knihe nevadili. Všetky ostatné mi pripadali príliš otravné a ani jednu som nejak rada nesledovala resp. o nej nečítala. Preto som aj tento prvý diel čítala príšerne dlho, nebol dôvod knihu dočítať. Posledná tretina knihy je asi najzaujímavejšia, aj keď v mnohom sa dal dej predvídať. Svet je vystavaný pekne, záhady sú predstavované postupne, ale nič dôležité sa nedozvieme, maximálne jemné náznaky. Dúfam, že ďalšie dve časti budú lepšie.
Živé lodě pro mě (prozatím) kvalitou nedosahují série Farseera. Příběh se sice čte sám, stejně jako jiné knihy Hobb, ale přijde mi zbytečně zdlouhavý. Nicméně skvělý nápad.
Živé lodě jsem dlouho odkládala - odrazoval mě začátek o nějakých hadech někde v moři, kteří někam možná poplují nebo tak nějak. Letos jsem si román vzala na dovolenou a bavilo mě to od začátku do konce, i když to začtení skutečně trvalo trochu déle. Příběh je spleten z mnoha linií a na začátku trvá, než je autorka všechny představí a rozjede. Zcela výjimečně se mi nedělo, že by mě bavila jen některá linie a jiné mě nudily. Tady mě bavilo vše a každý z hrdinů mi přišel dobře propracovaný. Je to právě práce s charaktery, který mě velmi oslovila. Dialogy možná občas nepůsobí úplně přirozeně, ale nikdy jsem něměla pocit, že autorka vláčí hrdiny sem tam, jak se jí zrovna hodí. Možná to nebylo na úrovni, aby to uspokojilo i nejnáročnější čtenáře, ale pořád to byl velmi pěkný nadprůměr - s vleklostí jsem problém neměla, vedle Chrámu Matky Boží v Paříži, kde se na několik stran popisuje chrám z ptačí perspektivy, má svižné tempo už skoro všechno. Určitě doporučuji pro mladší čtenáře, řekněme tak 15+, v tom věku bych z toho byla nadšená. Ráda si někdy od autorky přečtu i další knížky. Hodnotím jako celek - jednotlivé díly plynule navazují.
Musím přiznat, že mě to velice příjemně překvapilo, protože jsem toho moc neočekával. Knížka má zajímavé téma a prostředí s nespočtem originálních postav.
Řečeno slovy klasika: "Bylo to krásné a bylo toho dost."
Neklesla mi čelist, ale zajímavé téma a prostředí beru. A pokud jde o druhou část citátu, více než 500 stran textu bylo opravdu hodně, i když chápu, že úvod do "neznámého terénu" bývá většinou zdlouhavý a méně záživný. Ženské postavy - Althea, Malta, Ronnika - mi připadaly tak nějak reálnější, snad s výjimkou Wintrowa.
I když jsem se opravdu začetla až ve druhé půlce knihy a uznávám, že proškrtání by zřejmě příběhu prospělo, pustím se do dalšího dílu. Tajemství Prokletého pobřeží, Deštné divočiny, kapitánského amuletu a především oživlých lodí mě láká. Navíc mi několik zmínek o Šesti vévodstvích připomnělo, jak výborné mohou knihy této autorky být.
"Je z kupeckého stavu. Nikdy to není fér. Nikdy to není správné. A občas ani pochopitelné. Ale je z kupeckého stavu. Co jsme měli, když jsme připluli na Prokleté pobřeží? Jenom sami sebe a cenu slova muže. Nebo ženy. Slíbili jsme si navzájem věrnost, nejen na den nebo na rok, ale na všechny příští generace. A proto jsme tu přežili, na místě, kde to před námi nikdo jiný nedokázal."
Prostor je zabydlený myriádou věcí a postav, které na první pohled vypadají originálně a v jistěm smyslu i originální jsou, ale stačí chvilka nepozornosti a lze snadno cokoliv předpovědět. Převážila ( a to vysoce) forma nad obsahem a jaksi to nemá tak bouřlivou atmosféru jak by příběh zcela mohl mít. Navíc by vůbec neuškodilo seškrtání. Postavy mě tolik za srdce nechytily, opravdovost v jejich skutcích narušil fakt, že mi přišlo, že ani jedna z nich nevěřila tomu co říká a co dělá, dialogy nevěrohodné a namalované a přitom je na knize vidět práce. Ale také lítání mezi žánry na poli kterému to vždy nějak nesvědčí. Méně je někdy více. Vím že je autorka celkem oblíbená, ale neřekla mi nic čím by mě chytla za srdce.... Bohužel.... Možná i fakt že se předem pracuje s vizí třech ( minimálně) dílů tomu všemu škodí...Uzavřený jeden příběh by nemusel být špatný. 2,5/5.
Ono je to asi tak že autorka píše fantasy, ale nadání má pro zcela jiný žánr. Takový kde by ji při tvorbě postav pomohly skutečné historické reálie.
Takto se kolem ničeho netáhne žádná aura, ani člověk nemá pocit že by byl vpuštěn do příběhu, protože je tam tak plno že se tam prostě nevejde.
Tohle je žánr, který musí bavit na první pohled, to nemá být rébus. Kde má být příběhová linka vidět a nemá být zanesena marastem čehosi co se hodí k meditaci...Autorka píše neuvěřitelně nudně a tím že vám popíše jedné stránce letmý pohled z okna, vzletně, spisovně a okázale z toho neuvaří víc .
Ploché, byť to má tolik stran. Postavy jsou sice rozestavěný a ví co kdy a jak říkat, ale neumí vzít za srdce, případně pod krkem a vtáhnout vás pod hladinu. Zůstává málem nulový dojem, byť jsou její knihy plné všeho možného a vytváří chuť se k těm tématům dostat. Ovšem na to je potřeba prostředí a postavy z masa a krve ( ať lidského, hadího nebo dračího), krve která není " bezkrevná".
Jde o to jak moc jste ochotni na tento mělký ale rozměrný binec přistoupíte a jak dlouho vás váš mozek podrží než cukne...
trudoš se vyjádřil taky přesně, evidentně došlo k protrhnutí oné velmi tenké hranice stejně jako u mě. A snad mě omlouvá že vzhledem k té rozsáhlosti a předchozí přečtené sérii, je mi to milá Robin líto, však tobě čtenáři nechybí..:-)
Super příběh. Námořni fantasy, která mně uchvátila. Chvili mi trvalo, než jsem se zorientoval ve střídáni hlavních postav, ale pak jsem se už nedokázal odtrhnout.
Robin Hobb si vždycky zakládala na poetické stránce dobrodružné fantastiky, takže kromě draků, elfů a trpaslíků se vždy snažila přijít i s něčím novým. A dá se říct, že Magická loď je vrcholem její imaginace.
Takže jo, co se týče ústředního motivu živých lodí, zvládla autorka domácí úkol na jedničku. Vztah kapitána a lodě zde funguje na podobné bázi jako třeba u jezdců a draků Anne McCaffreyové. Jenže to je v důsledku všechno, co mě na příběhu okouzlilo. Děj je sice mimořádně spletitý, ale stejnou měrou upovídaný, občas až pekelně zbytečně. Díky tomu plynou události pomaličku polehoučku, aby pak finišovaly v otevřeném konci. Navíc množství zvratů je snadno odhadnutelných, což hodně souvisí s prvoplánovými aktéry, u nichž rychle pochopíte, za kterou stranu kdo kope a jaký je jeho význam pro zápletku. A okaté převracení charakterů to nijak nezachraňuje. Celek tak připomíná klasickou rodinnou ságu oděnou v atraktivní háv námořnictví, jenž je prošívaný nezbytnou dávkou magie a tragiky.
3,5 hvězdy
jsem hrozně ráda, že jsem na Živé lodě natrefila. Je to opravdu zajímavý nápad a krásně vyprávěný příběh. Dobře vykreslené postavy, se kterými není těžké se ztotožnit.
Ovšem je to občas trochu rozvláčnější. Někdy jsem se rozečetla a najednou mě zabrzdila nějaká nudnější pasáž nebo příběhová linka (tak jsem to trochu přeskakovala). To knize docela ubírá na tempu, ale i tak si stojím za tím, že je to dobrá kniha a těším se na další díl.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dračí strážce |
| 2000 |  Krev a jed |
| 2015 | Nebezpečné ženy |
| 2012 | Magická loď |
| 2019 | Dračí domov |
Toto ma požulo a vypľulo, požulo a vypľulo. Toľko ciest, ktoré sa navzájom preplietli. Toľko neľahkých osudov. Toľko otázok, ako je možné, že niektoré postavy dopadli takto a pritom začali takto. A pomalé hľadanie všetkých tých odpovedí. Lebo je čudné vidieť postavy, ktoré som stretla v dračej sérii, na začiatku ich ciest.
Popravde ani neviem, z koho ma najviac bolí srdce. Ale tesne to vyhrala Ronica. Ako matka, ktorá vie, že zlyhala a nedokáže to napraviť.