Led pod kůží
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181322/bmid_led-pod-kuzi-E4q-181322.jpeg
4
488
488
Lucas Hildebrandt dosáhl všeho, co si předsevzal; jenže zároveň se nedopatřením a mimochodem dotkl nejtemnějšího össenského tajemství. Na jeho rukou jsou spóry laëgühru. A nad jeho hlavou číhají Lodě. Ty, které bdí ve vesmíru, čekaly dlouho na svou chvíli; a teď konečně nalézají. Jejich Sdílené vědomí se obrací ke Studni planetárního ticha, kam se Lucas uchýlil společně s Aš~šádem z Fomalhiwy. Össeanka Kamëlë cítí Jejich přítomnost a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít – a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny tuší nepřiznaný záměr. Jaké plány má Aš~šád z Fomalhiwy? A nakolik to souvisí s Loděmi? Co je mezi ním – a Jimi?!... celý text
Přidat komentář
Rekapitulačná jazda pokračuje. Fakt je, že okrem osvieženia mi niektoré veci začali lepšie zapadať do celku.
Posloucháno jako audiokniha. Jsem nadšený. Kniha je stejně pomalá, stále má co vysvětlovat, zároveň ale začíná poodhalovat tajné plány a intriky na pozadí. Lucas najednou není hlavní postavou určující směr, ale spíše figurka, bezmocně poskakující v hrách druhých. A přitom se dozvídáme další a další detaily ze vztahu Lucase a jeho otce.
Osobně se mi nejvíce líbil vývoj Kamëlëmöernü. Zpočátku jsem její roli v románu přehlížel, ale s postupem času a odkrýváním se jejích tajemství se mi stává čím dál více sympatická.
V závěru se konečně něco podstatného stane a kniha nabere šílené tempo. A už se těším na další knihu.
V druhom dieli sa dej veľmi neposunie, napokon, pokrýva obdobie trvajúce ani nie dva týždne. Odkláňa sa od hlavnej zápletky s Loďami a Beztvarým a meniacim sa (ak je to hlavná zápletka, ako som pochopila z prvého dielu), dáva nám však nové, zaujímavé háčiky. Naznačuje pôvod Akkütlixa, dozvieme sa niečo z minulosti a motivácie Kamëlë, o čom bolo v prvom dieli len veľmi málo. Hlavné tajomstvo si však táto postava stále ponecháva. Pribudnú ďalšie nešťastné Lucasove spomienky na otca, zistíme konečne aj čo-to o jeho matke, ďalšie čriepky do celkového obrazu jeho osobnosti. Lucas sám sa tu javí ako rozporuplný a vôbec nie čisto kladný hrdina, čo mu vytkne aj Aš~šád. Je to manipulátor. Pinky zjavne nemiluje, nanajvýš s ňou súcití, čo však neznamená, že ju nevyužije pre svoje ciele. Na druhej strane, tá jeho tragická minulosť núti človeka s ním súcitiť. Občas sa ma však zmocnil pocit, že Lucas na svoju blížiacu sa smrť nemyslí tak často, ako by mal, že si robí priveľké plány, príliš mu záleží na veciach, ktoré ho onedlho už nebudú mať prečo trápiť.
Sofiu nemám rada. Za najnepríjemnejšiu postavu by som však označila Fionu a jej prelietavosť medzi ezoterikou, nepozdávajú sa mi tie jej vševidiace sny, zatiaľ sa javia ako nejaký deus ex machina princíp. Okrem iného aj preto, že sme ich náznaky nedostali už v prvom dieli. Tak či onak, po dočítaní som bola dosť nabudená na tretí diel.
Lenže dojem z druhého dielu opäť trochu zrazila prídavná retrospektívna novela Lunapark Luna z tohto sveta, v ktorej sme sa stali svedkami zoznámenia sa Lucasových rodičov a zamerania sa Osseanov na Zem.
Druhý díl jsem stále vnímal spíš jako úvod. Až ke konci knížky autorka odkryje karty a prozradí čtenáři o čem vlastně tahle série bude, což do té doby může čtenář uhodnout pouze z náznaků. Na třetí díl se těším tedy víc jak na tento druhý, protože to vypadá celkem zajímavě. Pasáží věnovaných vnitřním pochodům postav je tu stále hodně, ale už jsem si celkem zvykl. Musím se ale přiznat, že pasáže některých postav mě moc nebaví. Ale jako celek je kniha fajn, byť je to vlastně, jak jsem psal na začátku, stále takový úvod.
Už ani nevím, jak dlouho s Myceliem hraju hru na kočku a myš. Na jedné straně mě lákal zajímavě vypadající příběh a skvělé ohlasy, na straně druhé stálo moje přesvědčení, že se rozhodně, ale rozhodně nebudu pouštět do žádných osmidílných sérií. Nakonec jsem ráda, že jsem odolávala tak dlouho, protože série je dopsaná a já tak nemusím šílet při čekání na další díl!
Autorka nestaví příběh přímočaře, naopak vám pohodí střípek informace tu sem, tu onde, a vy musíte dávat pečlivý pozor, abyste si tu skládačku složili sami. Je to přesně ten druh vyprávění, který od čtenáře očekává aktivní použití jeho myslícího orgánu, a který já mám osobně velmi ráda. Mimozemská invaze tu neslouží jako záminka k bombastickým bitvám, naopak - probíhá tak nenápadně, že si jí většina lidí ani nevšimla, nebo před ní zavírá pohodlně oči. A pokud se jí chce lidstvo vzepřít (jestli vůbec), musí tak učinit opatrně, po špičkách, plánovat a taktizovat.
Velká část knihy se věnuje pohnutkám a psychologii postav. Össeané jako rasa jsou vykresleni jako banda náboženských fanatiků, zatímco Össeané jako jednotlivci mají osobité charakterové rysy, cíle a motivace, a to včetně těch, kteří jsou slepě oddání víře. Lucas je stále nesympatický cynik a manipulátor, ale díky střípkům z jeho minulosti ho dokážu chápat a možná s ním i malinko souznit. Dokonce je zde naznačeno, že Giles možná nebyl jen sadistický psychopat... Naproti tomu Aš-šád představuje prvek překvapení - těžko chápat, o co mu vůbec jde (a zda se to dá posuzovat lidskými měřítky).
Pokud mě při čtení jedna věc opravdu štvala, pak je to autorčina nenávist k ženským postavám. Téměř všechny ženy, které se v příběhu objeví, jsou nebetyčně hloupé, přehnaně emocionální a příšerně otravné. Kamele je ze tří protagonistek asi nejplastičtější a nejsympatičtější, přesto se celý její život a všechna rozhodnutí točí kolem Lucase. A mám pocit, že Fionina linka by mohla nabrat hodně zajímavý směr - pokud ovšem autorka odolá pokušení ponižovat své hrdinky...
Posloucháno jako audio. Říkali, že druhý díl je lepší než první. No pro mě ne. Pořád nevím, o čem ten příběh je. Je to ale jen můj pohled. Nejsem schopná si z tohoto příběhu cokoliv zapamatovat. Přitom příběh a jeho svět je neskutečně detailně propracovaný. Postavy, ať pozemské nebo mimozemské, náboženství, děj, všechno ladí do ucha. A druhým vyletí pryč. Ale možná to dělají zvolené hlasy postav. Lukas je opravdu arogantní, Pinky je fakt nepříjemná osoba, Kamëlë je manipulátorka a co se vyklube z Aš-Šáda je otázka. Zkusím další díl jako knihu. Možná, když to uvidím na vlastní oči, pochopím nadšení ostatních.
Ledem pod kůží, který dal druhému dílu sci-fi ságy název, je laëgühr, druhá z pěti össenských drog. S tou se nedopatřením zapletl smrtelně nemocný, ale pořád fešák a bývalý sportovec (plazmové lyžování) Lucas Hildebrandt, jeden z hlavních hrdinů série. Myslím, že se jí nějak dotknul, utkvěla mu na rukou a není možný se jí zbavit nebo tak něco (nejsem moc dobrá v pamatování si sci-fi dějů). V össesenské církvi pak propuknou mocenské boje, zaplete se do nich össesanka Kamëlë, která utíká před kněžími i vlastní minulostí a před Lucasem potřebuje zůstat nepoznaná. Jedněmi z hlavních hybatelů děje jsou taky Lucasův kumpán, Formalhiwan a tulák Aš-Šád, a vesmírné lodě, které využívají své sdílené vědomí. A Lucasova přítelkyně Pinky už není tak otravná jako v prvním díle.
Mám tuhle ságu ráda, ale jak jsem naznačila svým pokusem o komentář, sci-fi je pro mě těžký pobrat, uchopit, zapamatovat si. Potřebovala bych to přečíst víckrát, abych docenila celou hloubku autorčina mimořádně propracovaného světa. Možná by bylo řešením zopakování v audiopodobě, prý je dobrá. Těším se na třetí díl.
Lze hodnotit pouze všech osm dílů najednou, neboť se jedná o jeden příběh rozdělený do 8 knih jen kvůli tlouštce.
Rozhodně zajímavý svět, jeho fungování, principy, prokreslené postavy atp. Ale tato všechna pozitiva jsou na úkor děje, kterého je relativně málo. A přitom když už se nějaký objeví, tak bývá napínaví a čtivý. Ale v těch osmi svazcích je děje poměrně málo. Spíše se řeší stále dokola pohledy různých postav na tutéž věc a o knížku dále znovu dokola a dokola. Kdyby se redundance vyhodili a celé se to smrsklo třeba na trilogii, mohlo se jednat o vynikající fantasy. Takto je to spíše trénování vůle čtenáře, jestli vydrží až do konce.
Prvý diel veľmi zdráhavo načrtol obrysy nejakej sci-fi ságy, s tým že čitateľ ešte nie je hoden vedieť o čom bude samotný príbeh, na to musí trochu podrásť. Dvojka teda konečne odhaľuje konkrétne parametre, ciele a motivácie, ktoré sa tak nejak všetky stáčajú okolo Fomalhiwana, telekinetického vandráka s revolucionárskymi sklonmi. Vesmírna inkvizícia sa desí potenciálnej vzbury lodí, odhaľujeme kacírske učenie hmyzáckeho náboženstva a dokonca samotný kusadlovitý chitínový pánbožko Akkutlix zdvihne varovný prst zo snovej hmly. Plus všetci zhodne obviňujú Lucasa že je to manipulatívny kretén, čo je spolu s povinnou psychoanalýzou postáv tá otravnejšia časť knihy, ale v závere to má nejaký ten šokantoidný zámer. Ako bonus je tu aj za hrsť akcie kde po sebe miestny džedájovia vrhajú mentálne útoky a vlaky. Za mňa lepšie než predošlý diel, s odhaleniami ktoré dávajú pocit že som dostal na jednu dávku tak akurát a chcel viac.
tak jako akční řežba to není :), i když konec byl divočejší. Tajemství se stále po kouscích odkrývají a tajemná vesmírná, říkejme tomu Síla, sahá po své příležitosti, kterou kdysi ztratila. Už pomalu chápu jakou roli v tom hraje Lukas, ale As-šádem si nejsem vůbec jistá. Líbí se mi, že nejdou na první pohled určit klaďasové a záporáci, teda alespoň u hlavních hrdinů. Každý jedná ne uplně přímočaře a o to je to zamotanější, tajemnější a zábavnější.
Druhý diel je o chlp lepší než prvý. No dej sa stále vlečie a v knihe sa toho moc nestalo. Autorka kľudne mohla tieto prvé dve časti spojiť a vydať ako jeden diel. Z postáv po prvých sa mi páčil Lucas a jeho sestra, Aš-šád a Pinky. Tento raz dostal najviac priestoru Lucas a Aš-šád. Kamele a ani ostatné postavy moc výrazné neboli a nezaujali ma. Ako sa v prvom diele riešil vzťah Lucasa a Pinky, tak v druhom diele je to skôr o Lucasovi a Aš-šádovi. Dúfam len, že sa dej v ďalšej knihe už konečne viac rozbehne. 70%
Po prvním dílu jsem byl zvědavý co bude dál. Příběh se dále rozvíjí a myslím, že v dalších dílech to už bude mnohem zajímavější. Na co si asi nezvyknu, to jsou ty přehláskované jména, ale to je můj boj :-) Občas tam jsou nudné úseky, ale o to větší je pak překvapení, když děj najednou dostane rychlý spád. Takže někdy jsem to četl po půl hodinách a někdy se stalo, že po 1.5 hodině nešla kniha odložit.
První díl mi přišel takový oťukávací (tajemná vůně hub přece jen nemusí být pro každého), aby oddělil čtenářské zrno od plev. Jsem rád, že jsem testem prošel a pustil se do další knihy. Byť se nedá říct, že by v ní akce střídala akci, měl jsem prakticky od začátku do konce nervy napnuté k prasknutí. Návštěvy Lucasovy minulosti dávaly aktuálnímu ději potřebný kontext, zároveň správně kořenily "utahanější" pasáže. Večerní čtení se tak snadno natahovalo do noci za stálého opakování "ještě jednu kapitolu".
Druhý díl je asi ještě lepší než ten první. Stále stejně dobré vykreslení prostředí a postav, stále více otázek než odpovědí, stále řada mrazivých flashbacků …a úmysly jednotlivých postav víc než nejasné.
“Led pod kůží“ posouvá děj minimálně, spíše mapuje mysl Lucase Hildebrandta, vysvětluje motivaci jednotlivých postav a naše představa o “klaďasech a záporákách” se najednou hodně zamotává.
Celé to není o akci. Děj plyne pomalu, v rytmu össenských žalmů a nitky intrik se dále proplétají - zkrátka stejně jako “věci, které zůstávají utajené naší mysli, nad námi získávají moc”, získává svou moc nad čtenářem i autorka a pokračuje pěkně zostra.
Tam ve vesmíru už to začalo!
Re Akkütlix!
Jsem nadšen. Dramatický děj s nečekanými zvraty, tempo rychlejší než v prvním díle.
Ne, pořád tam není žádná vyloženě sympatická postava. Možná je to záměr, ale nemít komu fandit je občas trochu frustrující.
Originalita a svěžest prvního dílu už trochu zvětraly, takže druhý díl mě tolik nebavil.
Vztah mezi Lucasem a Aš-šádem ztratil hodně na dynamice, což je škoda, protože to mě v jedničce zaujalo asi nejvíc.
Pořád je to skvěle napsaný originální kousek a to finále se dost povedlo, ale musím říct, že mě to tentokrát moc nechytlo.
AUDIOKNIHA
Po pauze několik let od Mycelium I. bylo těžké se na začátku zorientovat a rozpomenout se, kdo je kdo a o co vlastně jde. Kniha je ale namluvená tak dobře, že i kdyby měl člověk poslouchat jen kvůli tomu, že nebude litovat :) Díky více hlasům je děj ještě živější a osobnější. V knize vlastně nejsou moc oddychové části, takže když u ní děláte multitasking, za chvilku zjistíte, že buď nevíte, o čem byla zrovna řeč, a nebo máte spálenou večeři :D Jsem ráda, že jsem se k sérii vrátila a těším se na konec.
Co si pocitově vybavuju z poslechu jedničky, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a závěr mi nějak úplně dostat. U dvojky jsem byla trochu vlažnější, protože jsem upřímně takovou zápletku trochu čekala :) Ale to nic nemění na tom, že je to skvělé čtení / poslech a že už mám koupený další díl :)
Nezastavujeme, máme zpoždění!
Kadlečková svým druhým majstrštykem stvrzuje svůj perfekcionismus... čím jste byli nadšeni v prvním díle je tentokrát vygradováno doslova svojnásobně a dvakrát - cca ve třetině a ke konci jakbysmet... a ve chvíli kdy vám dojde že se celý děj, podobně jako jednička, odehrál v horizontu jednoho týdne... jdete prostě dokolen :).
Fakticky jsem se v rámci žánru dopracoval k české autorce a dílu, které se odvážím přirovnat k vrcholům světové žánrové literatury!
Děkuji!!!
Bavila mě víc než první díl a taky jsem to rychleji přečetla. Musím říct, že mě tohle sci-fi fakt baví :)
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace náboženský fanatismus Země (planeta) psychotronika, parapsychologie kosmické lodě české sci-fi argenitový vesmír (fiktivní vesmír)Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Druhý díl Mycelia se mi četl velmi podobně jako ten první. Je to jednoduše pokračování ve všech ohledech.
Pořád platí, že mě baví Össeané a po doplňkové povídce i Gerdánci. Pořád se mi jako postava líbí Lucas, který má svých problémů a temných zákoutí habaděj. Oceňuji i menší účast Pinky, což byla v prvním díle zcela zoufalá postava.
Nesedí mi velmi pomalý děj se spoustou flashbacků a introspekce. Není to špatně vždy, jen to tady na mě bylo až příliš často. Stále nechápu motivaci některých postav (zejména Kamëlë) se do základní zápletky neustále zapojovat. V poslední třetině začala kniha příjemně gradovat a rozjíždět se, ale moc mi nesedlo, jak i v těchto akčnějších pasážích byla autorčina próza dost květnatá a napětí trochu vyprchávalo.
Nejsem si úplně jistý, jestli tato série je úplně pro mě. Zakončení Ledu pod kůží mě ovšem nalákalo dát jí ještě šanci, protože finální odhalení nebylo sice úplně nečekané, ale i tak velmi silné. Doplňková povídka v závěru mi tentokrát sedla snad ještě lépe, než román jako takový a dává mi naději, že mě další díl zaujme víc.