Stroj času
Herbert George Wells
Stroj času vyšel v roce 1895, v témže roce, kdy vzniklo několik převratných technických vynálezů – například bezdrátový telegraf, film či elektrifikovaná železnice. Poutník v čase, vědec zabývající se hledáním čtvrté dimenze prostoru, se díky svému vynálezu neobyčejného stroje přenáší do daleké budoucnosti, do roku 802 701. Lidstvo v průběhu svého vývoje dosáhlo splnění některých svých tužeb – krásní človíčci eloiové žijí ve zdánlivě spravedlivém společenství na troskách zašlé kultury, ale zároveň postrádají některé přirozené obranné schopnosti, například přizpůsobivost vůči měnícím se životním podmínkám. To může být samozřejmě pro cizince z jiné doby a jiného světa klíčem k pochopení dalších záhad, na něž nenachází jednoznačnou odpověď: kdo jsou to morloci a jak je uspořádán jejich život pod zemí, co určilo vývoj jejich druhu a kam se bude ubírat život dál. Protože nejvzdálenější budoucnost lidstva na Zemi ozařované vychládajícím sluncem je líčena v soumračném, nikoliv radostném a zjednodušeném optimistickém duchu, Wellsův román nebyl několik desetiletí v češtině publikován, nejspíš pro podobnosti ani zdaleka ne náhodné.... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno: 1992 , Lika klubOriginální název:
The Time Machine, 1895
více info...
Přidat komentář
Také máte rádi lítací sny ?
Uniknout gravitaci představivosti bezbřehé fantazii nekonečné imaginaci vzdálených exotických dimenzí ztracených i nově objevených světů nechat se nést na vlnách tajemna záhadných křivkách časoprostoru alternativních skulin existencionálních podstat podivuhodných realit ve spirále hlemýždovitých morálních sociologických návykových civilizačních spletitostí ve vypjatých psychologických peripetiích natolik co náš lidský mozek tvoří i dovoluje.
Už jsem tam byl ted je řada na vás.Slyšte mocně a děly se tam neuvěřitelné věci.
Nasedněte tedy nebo imaginárně kopněte do vrtule ve stroji kde ručičky ukazují mimochodem dopředu.
Návrat bude-li možný jistě nás poté dokážete ohromit o svých zážitcích.
Pokud možno co jste zažili a viděli na vlastní oči spatřili.
Jaká budoucnost nás čeká ? Kam se ubírati budeme.Jestli Vůbec Budeme ??
Mařka vod naproti z bytovky přísahá že tahle story má něco do sebe.I její starej než si votevřel vokno a pivo byl zcela do čtení pohlcen.
Ovšem nepropadejte klišé nebo zažitým stereotypům.
Budte v klidu zachovejte paniku.Je to prosté poněvadž H.G.W. nesází na nějaké plytké přeskakování klobočku hop !
On na to jde spíše stylem člověče,nezlob se.Cestovka tu především slouží jako kulisa jak už to taky u sci-fi bývá.
Ne moc uspokující tvář země někdy kolem roku osmset tisíc přibližně říjen listopad to samotný autor neuvádí.I nadále je to předmětem dohadů expertů na toto téma a především na téma život a dílo H.G.W.
Civilizace tvářící se jako zdegenerovaná tupá hovada se smyslem ke lhostejnosti.Ostatně to mistr viděl tenkrát kapánek socialisticky angažovaně politicky že ?
I to samozřejmě je spekulace všech politologů na politický marketing.Až se to bojím říct je to takový ošklivý zlý nepěkná věc.
Asimov na to šel ještě kapánek jinak jako kupříkladu v knize Nahé slunce :)
Tenkrát nebo dnes.Stále aktuální.
Vše co by jste čekali od klasiky žánru cestovky-časovky vizionářské pouti do sféry nepoznaného odvěké touhy dostat odpovědi na věčné otázky :
ANO,bude líp !
Nejvýkonější mozky na tom dnem a nocí pracujou !
Výhledově budeme všichni štastni.
Vypln se osude !
*Pro případné hnidopichy jde tu pouze většinou o nejasné mystifikační fabulace které jde spíše brát jako takovou nevinnou nadsázku.
Co jiného čekat při cestování v časoprostoru že :)
Při narušení časové kontinuity je riziko obvzláště vysoké :))
Povedený krátký příběh, který není ani tak o cestování v čase, jak by se mohlo na první pohled zdát jako spíše vizí, kam až může vést vývoj společnosti. Bezejmenný cestoval v budoucnosti nenajde ráj v takové podobě, jakou si představoval.
Dualita budoucího lidstva v podobě Eloiů a Murloků je minimálně zajímavá myšlenka. Příběh je dostatečně akční a dobrodružný aby držel čtenáře v napětí po většinu času. Rozhodně je potřeba knihu ocenit za přínos žánru science fiction, který je bezesporu obrovský.
Mám bohužel trochu pocit, že na knize se neblaze podepisuje její obstarožnost. Budoucnost nahlížená viktoriánskou optikou je sice zajímavá, ale nemyslím, že kniha obsahovala něco, co dnešního čtenáře zcela uchvátí. Kromě toho je tam vícero vrstev a postav, které by si zasloužily více rozvést, jako např. Weena. Chybělo mi i více technických detailů.
V historickém kontextu doby vzniku jde o zcela zásadní dílo, jehož nosná myšlenka je excelentní a pokud ne zcela nadčasová, tak i po 130 letech relevantní. Většina ostatních aspektů knihy mi připadala spíše podprůměrná a velmi nepropracovaná. Myslím, že by si tenhle Wellsův nápad zasloužil více stránek a trochu hlubší příběh.
Příběh Stroj času z konce 19. století není jen nadčasovým průkopníkem sci-fi románů, který se zabývá myšlenkou technického pokroku, ale přináší i rovinu společenské a filozofické vize lidské společnosti. Samotný vynález (stroj času) je Wellsovi podnětem k úvahám, jakými kroky se bude ubírat lidská společnost v budoucnosti po stránce ekonomické, společenské i morální a pobízí k zamyšlení, zda člověk může/má vědomě tento vývoj ovlivňovat. Podobně jako Čapkova díla je pro mě Wells fascinující právě touto svou nadčasovostí, která obstojí i před čtenářem 21.století.
Dýchla na mě nostalgie z mého mládí, kdy jsem začínala číst tyhle mistry sci-fi, jako třeba Julese Verna, Raye Bradburyho nebo našeho Josefa Nesvadbu. Asi bych se k nim měla občas vrátit a připomenout si jejich úžasnou fantazii v jejich dílech. Moc hezké čtení.
Stroj času je trochu po povrchu klouzající sci-fi, ale je třeba brát ohledy na datum vzniku. Na druhou stranu tu je několik překvapivě nadčasových úvah. Je to fajn dobrodružství na pár stránkách a exkurze do prehistorie sci-fi literatury.
Tuto knihu jsem si vybral do čtenářské výzvy. Téma cestování v čase mám rád, lze jej uchopit tolika způsoby a autor se může „vyřádit“ a ukázat čtenářům velikost své fantazie, ať už cestami do minulosti nebo do budoucnosti. Tohle dílo mi však příliš rozmanitosti nenabídlo. Popisuje bytosti málo podobné lidem v daleké budoucnosti, v podstatě jednoduché tvory žijící na úrovni pravěku. Kniha vyšla v originále již v roce 1895, což asi sehrálo roli pro mé výsledné vnímání obsahu. Očekával jsem od tématu cestování v čase něco úplně jiného. 2,5*
Knížku jsem si poslechla a to přidalo hodně na dramatičnosti. Bavilo mě to od začátku až do konce, jeho fantazie mě nepřestává udivovat.
Jak jsem již psal v komentáři u Války světů, H. G. Wells byl génius. Jeho knihy jsou nadčasové a funkční i po více než 100 letech od jejich napsání. Stroj času je jednou z Wellsových prvotin, což lze poznat na jisté povrchnosti textu (pozdější díla rozpracovával znatelně více) a na absenci sofistikovaného smyslu pro humor, díky kterému jsem si zamiloval např. o dva roky starší knihu Neviditelný. Upřímně nevím, co ostatní uživatelé na Stroji času shledávají tak naivním. Je to staré sci-fi a cestování časem je pojaté trochu jinak, než tomu bývá v dnešní době zvykem, ale že bych v něm našel něco vyloženě "naivního" se říct nedá. Každopádně ať tak či tak, určitě stojí za přečtení!
Rané, naivní, ale dobře napsané sci-fi. Ve své době jistě obrovské dílo. Autorovo filozofování má dost levicové tendence, které ho dle anotace prý přešly po návštěvě Sovětského svazu. To mě dost pobavilo...
Rozhodně je to čtení které patří k základům sci-fi. Nečekejte nic lehké ani jednoduché. Je to sice taková jednohubka(jak už to tu bylo vzpomínané) ale pro začátečníky je to těžší čtení. Hlavně prosím Vás nečekejte filmovú verzi,, Co kdyby?,,
Kdysi dávno jsem viděl film (verze z roku 1960), kde byl zpracován tento letitý román jednoho z tvůrců scifi žánru. Film se mi tenkrát líbil a velmi dlouho jsem plánoval, že si přečtu předlohu. Konečně se mi plán podařilo splnit - přes logickou naivitu tohoto více než stoletého díla jsem spokojen, čtenářský zážitek z cesty do daleké budoucnosti byl více než dobrý. Líbily se mi i filosofické úvahy o tom, jakým směrem se lidstvo v budoucnu posune - a musím uznat, že do značné míry měl Wells dobrý odhad. Jen doufám, že budoucnost bude přece jen mnohem optimističtější než nabízí Wellsův Stroj času. 75%
Jednohubka na večer. Skvěle napsaná. Se sakra depresivní představou o budoucnosti lidstva a Země vůbec. Vycházející z dualistického výkladu společnosti, líčící dvě lidské nástupnické"rasy", moloky a ély, a následně i jejich ztrátu. Ovšem s relativizujícím přístupem - měla jsem tendenci ne nevěřit smyslům poutníka, tomu, co vidí nebo zažívá, ale jeho výkladu toho všeho... Jsem přesvědčena o tom, že až si příběh o stroji času přečtu příště, budu ho zase vnímat úplně jinak. V této chvíli akorát věřím tomu, že se v něm silně inspiroval Michel Faber, když psal Knihu zvláštních nových věcí...
Přiznám se, že jsem čekal víc. Knížka je postavená na dvou myšlenkách - cestování časem a evoluce lidského rodu na dva "poddruhy". Ve své době musely pravděpodobně zaujmout obě linky, ale v současnosti jsou zajímavější příběhy, které se pojí s cestováním časem.
Jsem rád, že jsem si knihu přečet. Chtěl jsem poznat, jak byl zpracován původní/prvotní koncept cestování časem a jaký příběh na něho autor nabalil. Nicméně, samotný příběh mě nijak zvlášť nezaujal.
Rozhodně zajímavá kniha, kde se cestuje časem do daleké budoucnosti (ale je to vyprávění Poutníka) .... líbilo se ... přečteno celkem rychle ...
Ve své době muselo jít dozajista o naprosto fantastický příběh. Zub času zde není příliš patrný, přesto bych si uměla představit nové a především detailnější zpracování. Hlavní myšlenka v cestování časem, nabízí tolik dalších neméně prapodivných příběhů. Příběh vypráví poutník v čase a to retrospektivně. Přitom chronologická posloupnost, by do příběhu vnesla o něco více napětí. Stále však musím mít na paměti, jak dávno byl tento příběh napsán a s ohledem na tento fakt, toho není moc co vytknout. Audiokniha je vydařená a načetl ji pan Alexej Pyško.
Jestlipak autor tušil, co způsobí :)?
Neměl náhodou vedle psacího stolu nenápadný stroj? Odcestovat na nějaký současný workshop by nebyl problém. Kdybych totiž nevěděla, kdy kniha vyšla, nehádala bych jí tolik. Odsýpá, je srozumitelná. A míra představivosti - na tu dobu, kdy se na jednu stranu vynálezy líhnuly jako kuřátka a na druhou se cokoli nevysvětlitelného přisuzovalo duchům a "bohu," je až skoro bez debat.
Film z počátku století jsem kdysi párkrát viděla a je fakt, že mi při čtení některé popisy splývaly a doplňovaly se s filmovou vizualizací. Je také škoda, že kniha není delší, hlavně o popisy podzemní společnosti. Chybí mi tam vícero možností vývoje našich potomků. Autor se zaměřil na spoustu věcných otázek, ale pochybovala jsesm, že by se jimi dala vysvětlit podoba světa v o tolik vzdálené budoucnosti.
Skvělá kniha, ani jsem nečekala že mě bude tak bavit. Jen mě mrzelo, že když jsem ještě netušila, jak to v knize je, tak mi to vyspoiloval Sheldon v seriálu Teorie velkého třesku :D Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Naprosto skvělá novela, která mě dostala jak dějem, příběhem, tak i způsobem vyprávění. Tak jdeme na to...
Začnu tím, že jsem tuhle klasiku četla poprvé. A jelikož je rok 2023, mělo by se i brát v potaz, že originál je z roku 1895. Takže...funguje to i v dnešní době? Rozhodně ano. Funguje to i na toho, kdo si neujíždí na knihy z téhle doby? Budu odvážná a napíšu: tím si nejsem moc jistá.
Příběh Cestovatele v čase se čte dobře. Celá kniha je napsaná moc dobře. Nijak košatě, to jde za způsobem vyprávění. A tak nějak klidně, což jde zase za způsobem vyprávění, kvůli kterému nemáte (chvíli) důvod bát se o Cestovatele. Poznávání světa, kam se dostal, bylo skvělé. Tady jsem si to užívala hodně. Protože budoucnost zde popisovaná byla vážně skvěle a nijak "budoucnostně barbarsky", ne fakt to není jako v té filmové adaptaci z roku 2002. A díky za to!
Zmínila jsem způsob vyprávění. Neřekla bych, že je poplatný době vzniku. Jenom asi nesedí každému, protože se už nepoužívá. Ale já to mám takhle ráda. Moc. A právě proto ten konec působí o to víc...
epicky
tragicky
šťastně
Čtenáři vyber si podle toho v jakém jsi rozpoložení a domysli si příběh :)
A ruku na srdce, kdyby to skončilo jinak, asi dám hvězdu dolů, za nevyužití potenciálu vyprávěcí formy.
Takže je asi jasné, že já odešla spokojená z příjemného knižního zážitku :)
PS: moc fajn je, že kniha obsahuje obě verze finálové sekvence knihy :)
Autorovy další knížky
2005 | Válka světů |
1992 | Stroj času |
1990 | Neviditelný |
1928 | Ostrov doktora Moreaua |
1927 | První lidé na Měsíci |
Spíš než normální román je to spíše fascinující a mrazivá vize budoucnosti, která nutí k zamyšlení.