Slezadav komentáře u knih

Druhý díl Draconis Memoria vůbec nepřekvapil. Asi ani moc nezklamal, ale podle mého to byl trochu slabší zážitek, než první díl. Podobně jako v předchozí knize sledujeme několik dějových linií, které se tady prakticky neprotínají.
Pořád platí, že draci a magie založená na jejich krvi je super. Stejně tak mě pořád baví fantasy, které není z typicky středověkého prostředí. Některé postavy se tady skvěle formují a byly pro mě stále oblíbenější , jiné zůstávají do počtu. Velmi mě bavila dějová linka v Korvantinském impériu, ta má prakticky vše od badass protagonisty až po epický rozsah. Slušný je i pohled ze strany Legie plamenů.
Bohužel se najdou i takové postavy, které mi nesedí. Ne svým charakterem, ale spíše tím, že reprezentují směr, kterým se Clayova dějová linka ubírala a který se mi nelíbil. Jednak je tam spousta velmi divné vaty související s historií světa. Druhak útoky draggů, ač v podstatě dobře napsané jsou příliš časté a repetitivní. Spousta situací je extrémně nerealisticky poplatných aktuálním potřebám děje.
Celkově s odřenýma ušima pořád 4/5, ale jde o silně typický prostřední díl, kde je sice spousta menších dějových posunů, ale žádného velkého rozuzlení nebo dramatického progresu hlavního rámce se nedočkáme. Jsem zvědavý na závěrečný díl, pokud ho Ryan dokázal udržet při zemi a slušně propojit linky, potenciál je velký.

16.08.2024

Jedna ze slabších Verneovek, kterou nezachrání ani těch pár zajímavých nápadů. Alespoň není moc dlouhá.
Mezi to dobré tady patří myšlenka zbraně s ohromným ničivým potenciálem a mírná dávka napětí. Oproti typickým Vernwovkám tahle kniha také není přeplněná jmény objevitelů a miliardou zeměpisných souřadnic.
To horší je vypravěč v podobě jednoho z protagonistů, který má sklon velmi často opakovat už řečené, velmi ploché postavy a absence jakékoliv ženské protagonistky. Jakoby na světě byli pouze muži. Patriotistické rozuzlení také není příliš uvěřitelné.
Jsem rád, že mám tuhle knihu za sebou, ale vracet se k ní určitě už nebudu. Z hlediska postav i děje byla dost slabá a dávám s odřenýma ušima 3/5. Nabývám přesvědčení, že Verne toho napsal hodně, ale jen máloco z toho stojí za přečtení.

5 09.08.2024

Zajímavá kniha, která není tím, čím se mi na první pohled zdála. Šel jsem do Ohně probuzení aniž bych si přečetl jakékoliv recenze nebo i jen anotaci a byl jsem dost překvapený.
Velmi dobře na mě funguje fantasy, které není typicky středověké. V této knize je svět technologicky odpovídající devatenáctému století, přičemž je moc hezky vidět, jak magie plynoucí z dračí krve ovlivnila technologický vývoj. Ze tří příběhových linií, které kniha sleduji se mi dvě dost líbily, zatímco třetí byla slabší. Skvělé je prostředí expedice do "neprobádaných" džunglí s jakousi honbou za pokladem, kde je hlavním protagonistku potížista Clay. Výborná je i špionážní část, kdy sledujeme Lizanne v roli agentky. Samozřejmě nikdy nezklamou draci a systém magie založený na krvi různých dračích plemen je také dost svěží.
Mírně zklamaný jsem byl z příběhu sledujícího námořního důstojníka Hillemora. Tahle linka byla zbytečně natáhnutá a působila velmi odděleně od zbytku knihy. Zřejmě z ní bude dost čerpat další díl, ale tady tvořila slabší součást. Také zmíním, že knihu v mých očích sráží mnoho logických nekonzistencí a naprosto zbytečných postav a dějových odboček, které zcela vyšumí do ztracena. Neoslovil mě ani závěr, který byl poměrně chaotický a vyústil tak trochu do patosu.
Pak je pár věcí, které mi tady tolik nevadily, ač je obecně nemám rád. Třeba nedostačné vysvětlení světa a jeho zakonitostí na počátku knihy, které způsobilo mírné tápání v první části. Nebo např. klišé, kdy jeden vynálezce s dílnou nejen přichází s hromadou průlomových objevů, ale ještě zajišťuje kompletní průmyslovou výrobu zbraní.
Oheň probuzení ode mě dostává slabší 4*. Pozitiva v dojmech z téhle knihy určitě převládají a rád přečtu i další díly série. Vzhledem k tomu, jak málo flintlock fantasy existuje je tohle asi must read pro fanoušky subžánru a věřím, že nebudou zklamáni.

2 09.08.2024

Tak tohle byla opravdu lahůdka. Hrdinská fantasy klasického stylu, která ovšem svým příběhem vůbec klasická není. Spíš naopak, nedokážu si vzpomenout, kdy jsem naposledy četl něco tak svérázného.
A rozhodně nejde o to, že v záři reflektorů je zde rasa minotaurů. Jistě dává to knize nádech exotiky a neotřelosti, ale nutno říct, že postavy i příběh byly tak úžasné, že rohy a kopyta byla pouze třešničkou na dortu. Jednoznačně největší klad vidím v postavách a emocích, které je autorka nutí prožívat. Mám rád, když hrdinové trpí a tady jsem si v téhle úchylce porochnil opravdu dost. S postavami jsem soucítil, ačkoliv mi kultura minotaurů jako celek připadala odporná. Fanatici, kteří za zákon považují historické texty a žijí pouze bojem a nájezdy na své sousedy ? Podařilo se nabídnout i pohled z jiného úhlu.
Mohl bych si stěžovat na slabší světotvorbu, ale nebudu. Bylo by to nejspíš na úkor tempa příběhu, které bylo moc dobré, ale další zpomalení by nebylo fajn. Možná tak jediným mírným negativem pro mě zůstává struktura příběhu, kdy přeskakovala časová rovina. Chápu záměr, osobně bych preferoval lineárnější vyprávění.
Kosti pod mechem rozhodně hodnotím 5/5, je to kniha, která v sobě nese opravdu hodně, pokud dokážeme vidět dál, než k osobním tragediím hlavních postav. Je to úžasný příběh v mnohém připomínající klasickou tragédii, který rozhodně nezaškrtvá kolonky s klišé. Málokdo má dnes odvahu něco takového publikovat. Smekám.

5 04.08.2024

Expanzní sektor je výborným pokračováním Komand Omega a moc pěkným mostem k sérii Centrálního imperia.
Mohl bych tady zopakovat pralticky vše, co jsem psal k předchozímu dílu. Skvělé tempo, hromada akce, sympatické postavy. Moc se mi zamlouval přístup autora, který ne vždy byl na postavy hodný. Oproti Komandům oceňuji větší podíl akce ve vesmíru. Moc dobré v celé sérii jsou různá originální řešení problémů.
I negativa jsou vesměs podobná, občas příliš mnoho opakování věci, které by čtenář měl už vědět. Na několika místech mi připadalo, že jsou logické díry, ale to mi nebránilo si knihu užít.
Netuším kdo a proč se rozhodl tuto prequelovou sérii vydat ve dvou dílech. Jde totiž o jeden ucelený příběh a ani při sloučení by kniha nebyla nikterak nemožně dlouhá. V hodnocení předchozího dílu jsem půl hvězdy ubral, abych měl rezervu. Teď ji použiju. Stejně jako Komanda Omega hodnotím 4,5, ale tentokrát zaokrouhlím nahoru.

2 02.08.2024

Velmi dobrý první díl prequelové série k Centrálnímu imperiu. Je vidět, že si autor dal záležet, abs se dalo číst jako první seznámení s tímto světem i jako příjemné doplnění pro toho, kdo má Centrální imperium za sebou.
Podobně jako u všech knih CI jde o velmi akční knihu ve skvělém tempus postavami, které není těžké si oblíbit. Měl jsem pocit, že se autor nebál na své postavy teochu přitvrdit, což se mi také líbilo. Moc pěkně zpracovaný detektivní aspekt děje, kde se povedlo docela dlouho držet určité skutečnosti a motivy v tajnosti.
Negativ je tady dost málo. Osobně by se mi líbilo více akce ve vesmíru a méně na povrchu. Chápu, že bylo nutné některé zákonitosti světa osvětlit pro nováčky, ale v některých pasážích to byl mírný infodump. Taky mi chvíli trvalo, než se mi povedlo začíst, začátek byl tak trochu všelijaký, naštěstí jsem do příběhu dostal.
Celkově mě Komanda Omega bavila fakt hodně a jsou tak na 4,5*, dám 4, protože doufám, že Expanzní sektor bude ještě lepší a budu moct dát plnou palbu tam.

1 01.08.2024

Na to, že šlo o prachsprostý erotický román to nebylo úplně nejhorší, ale k dobrému to taky mělo daleko.
Docela mě bavil začátek knihy a některé (zdaleka ne všechny) erotické scény byly docela ucházející a prakticky nic nebylo totálně za hranou. To by bylo k pozitivům asi všechno.
Negativ je o něco víc. Štvala mě naprostá neuveřitelnost příběhu, která byla zcela zbytečná. Stačilo změnit pár detailů a bylo by to v mezích. Zejména Dominic byl tak nějak Schrödingerově bohatý. V některých scénách úplný milionář, jindy se řeší cena letenky nebo mezinárodního telefonu. Bylo divné i to, že každý další sex, který hlavní postava má je lepší, než ten předchozí, bez omezení ad absurdum. Když už se hlavní postava dostane do exotického prostředí, chce to využít o něco lépe, než tady, připadalo mi to trochu odflaknuté.
Když se blížil konec knihy začal jsem si říkat, že snad nebude ani závěrečné drama. Nakonec přišlo ve velmi zrychlené podobě s naprosto nepravděpodobným vyústěmím, kdy jsem musel protáčet panenky. Jestli to vypadalo na slabé 3, tak poslední scéna byla pro mě natolik nepochopitelná, že srazila knihu na 2*.

1 31.07.2024

Zatím pro mě jedna ze slabších Verneovek. Možná k tomu přispěl fakt, že jsem poslouchal jako audioknihu, ale Pět neděl v balóně nepřesvědčilo.
Je to vlastně taková tuctová dobrodružná kniha, která alespoň podle mého ničím úplně nevyniká. Možná v devatenáctém století dokázala utáhnout na pokroky ve vzduchoplavbě. Jak už je u Vernea zvykem, všechny postavy jsou velmi hrdinské a celé dílo má v sobě až příliš mnoho patosu. Obsahuje také příliš mnoho čísel a jmen, což je zejména pro audio nepohodlné. Nudily i kapitoly, jejichž závěr byl natolik předvídatelný, že napětí téměř neexistovalo a měl jsem chuť je přeskočit.
Přesto má knoha i spoustu pěkných moment, jak akčních, tak popisných, které dokážou čtenáře téměř přenést do Afriky. Pro část "moderního publika" může být vnímání domorodců skrze oči hlavních postav pobuřující, ale mně připadalo vzhledem k době, kdy román vzniknul a kdy se odehrává poměrně autentické.
Celkově dávám zcela průměrné 3* s konstatováním, že Verne napsal daleko lepší dobrodružství. Přestože jsem od něj zatím nečetl asi nic horšího, věřím, že i takových knih bude dost.

2 30.07.2024

U Černé luny jsem se obával, aby se povedlo hezky navázat na předchozí díl a zároveň se povedlo udržet trochu originality. Obával jsem se právem.
Začnu ovšem tím pozitivním. Tam se už tradičně dá u Kotlety zařadit tempo knihy. Není oddychu, děj se řítí rychlostí blesku. Naprosto miluju, jak Kotleta nepotřebuje dlouhý popis k tomu, aby přesně vykreslil, jak nějaká postava vypadá. Když vím, že jako Jarda Dušek s ubrusem místo kalhot, tak netřeba víc . Bylo několik míst, kdy jsem se fakt řezal smíchy.
Ale upřímně, je tohle na Kotletu dost? Podle mě už od této legendy čtenář čeká trošičku víc. Akční scény trochu na jedno brdo. Nevím, jestli jsem už otrlejší, ale mám pocit, že krve a vnitřností bylo méně, než obvykle. Sexuální scény dost odflaknuté a pusobily dojmem, že tam jsou jen proto, že se to čeká. Určitě šlo vytěžit daleko více z rozličných lokací, které hrdinové navštíví. Děj se tam jen tak mihne a nepůsobí to ve finále nikterak exoticky. Některé postavy také působí poměrně šablonovitě, jako bych je už v jiné Kotletovce viděl.
Celkově je pro mě Černá luna někde mezi třemi a čtyřmi, ale blíž k těm třem. Není to úplně špatné, ale myslím, že by Kotletovkám dost pomohl nějaký nový nápad a čerstvý vítr do plachet. Takhle je to jako úplně vynikající jídlo, které už ovšem taháte z lednice a ohříváte čtvrtý den. Pořád chutná, ale strašně by to chtělo něco trochu nového.

4 29.07.2024

Třetí díl série byl po skvělých Dětech času a dobrých Dětech zmaru mírným zklamáním. Ač tomu hodnocení hvězdami úplně neodpovídá. Od tohohle autora čekám už jen absolutní top a tohle bylo tak na 3,5.
Začátek knihy byl moc fajn. Povedlo se mě zaujmout, příběh měl dobré tempo a hodně bavil. Postupem času ale bohužel tempo dost odpadávalo, příběh byl repetitivní a takový divně rozstřelený střídáním časových linií a různým průběhům podobných událostí. Z postav byly dobré Liff a Miranda, ostatní moc prostoru neměly. To je celkem škoda, protože zejména (ne)inteligentní havrani byli výborní a rozhodně bych uvítal jejich hlubší rozpracování.
Závěr byl pro mě docela rozporuplný. Sice hezky objasnil, co za podivnosti se celou dobu dělo, ale bohužel mírně devalvoval předchozí děj. Na druhou stranu nabídl poměrně slušné mindfuck koncepty.
Přesně na hraně mezi 3* a 4* pro mne. Tahle kniha na rozdíl od předchozích neřeší tak úplně problémy evoluce, ale je pravda, že sérii může posunout do svěžích vod, pokud v ní bude autor někdy pokračovat.

2 28.07.2024

Upřímně řečeno poslední část druhé éry Mistbornu byla docela zklamáním. Zatímco předchozí díly měly vesměs stoupající tendenci, tady přišel propad.
Začnu ale tím, co bylo dobré. Atmosféra světa byla naprosto v pořádku, rapidně se měnící svět na úrovni začátku 20. století měl i tady svůj říz. Ještě víc, než v předchozím díle se mi líbila Steris, která jako postava neskutečně vyrostla a konečně ukázala svůj pravý potenciál. Docela dobré byly i politické machinace, které nebyly zbytečně složité, ale napětí nechybělo.
Naopak negativní pro mě bylo hodně prostoru pro Wayna, který byl mou nejméně oblíbenou postavou. Dále mi vadila až příliš násilná snaha o napojení na Kosmír a zcela zbytečné intervence "kosmírných" bytostí. Chápu, že Sanderson chce mít své univerzum, ale jsem přesvědčen, že tady by to lépe fungovalo buď jen s náznakem jako dřív, nebo v úplné izolaci. Nový záporák není o nic lepší, než ti staří, kteří byli slabí jak čaj. Ale hlavně nebyl vůbec potřeba, když Sbor včetně vůdců je stále přítomen. Opět na sílu připojeno na Kosmír.
Co téhle knize chybí ale úplně nejvíc je nějaký nečekaný zvrat, který by příběh ozvláštnil. To už od Sandersona člověk tak nějak očekává, ale taady to bohužel nepřišlo. Děj poklidně plyne k očekávanému konci bez zvratů a odboček, což je škoda.
Dávám 3/5, protože jako fantastický thriller se to čte celkem dobře. Ovšem myslím si, že tahle kniha vznikla poměrně zbytečně a druhá éra mohla klidně končit Pouty dědictví. Ano je tady nějaká příprava na přemostění do dalšího období, ale určitě by se to dalo zvládnout natáhnutím třetí knihy o několik desítek stran a se Ztraceným kovem se autor nemusel obtěžovat, stahuje sérii k průměrnosti.

2 23.07.2024

Pouta dědictví mi připadala jako zatím nejlepší díl druhé éry Mistbornu. Na tu první to stále úplně nemá, ale už je to velmi srovnatelné.
U Pout dědictví už jsem si konečně zvyknul na to, že nelze brát tuhle sérii tak úplně vážně. Je to zábavný a akční nářez poměrně brakového charakteru. Poměr akce a dialogů je tady už tak akorát, souboje jsou stále dost nápadité a originální. Oceňuji i vývoj, kterým postavy od prvního dílu prošly. Zejména Marasi. Jednoznačně nejoblíbenější postavou je tady ovšem Steris, která vnáší příjemnou (na rozdíl od Wayna) humornou složku.
Stále si stojím za tím, že Smokas a cely Sbor jako padouši nejsou nic moc a pořád tvoří tu slabší stránku série. Všechny zvraty i závěr jsou takové typicky Sandersonovské. Někdy předvídatelné, jindy tolik ne. Bohužel spousta kapitol končí velmi šablonovitě a všechny hlavní postavy mají neskutečný plot armor. Občas jsem si přál, aby byl autor trochu drsnější.
Tentokrát mírně silnější 4*. Jsem moc zvědavý na poslední díl druhé éry. Ještě stále se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí, že vícero autorových sérií je propojeno Kosmírem. No uvidíme, každopádně Pouta dědictví byly dost zábavná kniha, ačkoliv k dokonalosti nějaké drobnosti chybí.

20.07.2024

Pokračování Dětí času rozhodně nezklamalo, přestože jsem z něho nebyl tak odvařený, jako z prvního dílu.
Stejně jako v Dětech času tady autor používá strukturu se dvěma časovými rovinami. V jedné se dozvídáme o vzniku a vzestupu civilizace hlavonožců a v té druhé o setkání a konfrontaci této civilizace s Lidmi a pavouky. Kromě toho jsou přítomni ještě tajemní tamti-z-My, kteří působí jako katalyzátor děje a dávají celé zápletce příjemně hororový podtón. Líbilo se mi opět vykreslení evoluce něčeho tak nelidského, že je to z antropomorfního hlediska jen těžko pochopitelné. Tady šel autor ještě o dost dál, než v prvním díle s pavouky.
Co mě naopak teochu zklamalo bylo v některých pasážích tempo knihy. Možná to bylo způsobené právě potřebou přiblížit člověku těžko pochopitelné věci, ale byla mista, kde příběh dost trpěl. I postavy mi tady připadaly o malinko slabší, než u Dětí času. Docela mi přirostly k srdci Helena, Artifabian a samozřejmě tamti-z-My, ale ostatní byly takoví jednoduše zapomenutelní. Občas autor žongluje s příliš mnoha míčky najednou a je zbytečně složité se ve všech perspektivách orientovat.
Rozhodně jde o velmi dobré sci-fi, které skvělým způsobem rozšiřuje koncepty z prvního dílu a jako pokračování je poměrně zdařilé. Není to tentokrát na plné hodnocení, ale solidní 4* si zaslouží. Jsem zvědavý na Děti vzpomínek, jestli se autor udržel na uzdě a neudělal z toho nějaké fantastické soft sci-fi.

2 17.07.2024

Stíny minulosti jsou pokračováním, nebo spíše novým příběhem Waxe, Wayna a Marasi (proč se na ni tak často zapomíná?).
Stejně jako v předchozím se mi líbil mírně steampunkový svět, který není statický a přechází z páry pomalu do období dieselu. Líbí se mi stále skvělé a nepřeberné možnosti allomancie, feruchemie a jejich kombinací. Velmi osvěžujícím prvkem oproti předchozí knize byly Kandry. A celkově mi zápletka sedla o něco víc. Oceňuji i úbytek akčních scén ve prospěch dialogů, myslím, že tady byl ten správný balanc.
Co mi naopak moc nesedí je "humorná" stránka. Jsem prostě suchar a tohle nedovedu náležitě ocenit. Wayne je často až stupidní a oplzlý. Prakticky v téhle knize neexistuje postava, která by si dokázala stoprocentně získat moje sympatie.
Dávám tentokrát 4* a jsem zvědavý, jestli další díl udrží pozitivní trend. Tenhle svět má určitě mnoho, co může nabídnout. Hlavně doufám, že se povede trochu okysličit hlavní trojlístek postav. Co třeba více Ranette ? No, nechám se překvapit.

11.07.2024

Naprosto úžasná kniha od Tchaikovského. Lidstvu se povedlo zničit samo sebe, ale zároveň se nedopatřením povedlo vytvořit civilizaci inteligentních pavouků. Zní to sice trošku podezřele, ale je to úplně boží.
Na Dětech času se mi líbilo asi úplně všechno. Je to napínavé, inteligentní a opravdu hluboce imaginativní. Autor si nebere servítky a v průběhu cesty vesmírné archy Gilgameš obnažuje lidskou rasu s veškerou surovostí, která k tomu patří.
Dochází k důslednému střídání kapitol, kdy je vždy jedna z lidské archy a další pak ze světa pavouků. Moc mě bavilo sledovat vývoj pavouků jako civilizace od první jiskry inteligence až do kosmického věku. Je neuvěřitelné, s jakou představivostí a invencí autor popisuje pavoučí technologie, které jsou na hony vzdálené těm lidským. Oproti jejich sociálním strukturám, které se těm lidským naopak v lecčems podobají.
Po dlouhé době jsou Děti času opět knihou, které ne že by nešlo vůbec nic vytknout, ale já prostě nechci. Od prvních kapitol, kdy došlo k "nehodě" s nanovirem až po závěrečnou a nevyhnutelnou konfrontaci jsem byl knihou zcela pohlcen a unešen. Překvapilo mě závěrečné vyústění, ale je v naprostém souladu s prezentovaným pavoučím náhledem na svět. Děti času mají ode mne jednoznačných 5*.

5 04.07.2024

Hrozně rád bych hodnotil výš, už jen proto, jak Mistborn miluju, ale tady to za mě prostě nejde. Tak nějak mi od Sandersona asi sedí víc epičtější díla.
Je tu spousta věcí, které se mi líbily. Prostředí a zvolené historické období byly super. Stejně jako v první trilogii byla perfektní a skvěle promyšlená allomancie. Bavili mě i samotné hlavní postavy, zejména Wax a Wayne, Marasi mi připadala trochu stereotypní.
Co mi naopak nevyhovovalo byl až přílišný důraz na akci a souboje. Jednotlivé bitky trvaly až moc dlouho a byly příliš časté. Detektivní zápletka byla dost slabá a i zaporák Miles (a hlavně opakující se souboje s ním) začal nudit. Chyběl tomu nějaký nápad, díky kterému by mi příběh utkvěl v paměti.
Nebylo to špatné, mé mladší já by si tohle užilo asi naplno. Současné já hodnotí začátek druhé éry Mistbornu jako průměr. Asi mohu doporučit pokud máte rádi Mistborn a třeba komiksy. Protože právě komiksy mi tenhle příběh velmi připomínal, Wax je prostě takový Batman.

01.07.2024

Závěrečný díl prequelové trilogie Duny ničím nepřekvapil, ale ani nijak výrazně nezklamal. Příběh pokračuje přesně v duchu a stylu předchozích knih.
Líbilo se mi zpracování závěrečné bitvy o Corrin. Přestože zejména vesmírná bitva mohla být detailněji popsána, napětí se dařilo gradovat celkem dobře a zakončení hlavní dějové linky džihádu bylo celkem uspokojivé. Velmi dobře napsanou postavou skrze celou trilogii je Erasmus, ten dokázal vyvolat opravdu celou škálu pocitů a myšlenek. Ideje a koncepty jsou i zde stále tou silnější stránkou, ale začíná být cítit, že jsou trochu recyklované z předchozích dílů.
Za hlavní negativum tady považuji zejména fakt, že kniha se snaží uzavřít příliš mnoho linií z předchozích dílů a navíc ještě začíná i linky nové. Autoři si tady ukousli příliš velké sousto a většina dějových linií byla uzavřena příliš rychle nebo příliš předvídatelně. Celé části s kultovními fanatiky mi připadali úplně zbytečné a Rossak nebo kymekové měli daleko méně prostoru, než by si zasloužili. Stejně jako v předchozích knihách i postavy jsou z větší části zcela jednodimenzionální a ploché.
Celkově hodnotím tuto knihu jako slabší, než Křížovou výpravu strojů, ale o chlup lepší, než Služebnický džihád. Kdyby nešlo o poslední díl série, kde je očekávání vždy vyšší, dal bych asi čtyři, ale opravdu hodně toho bylo odfláknuto a zjednodušeno, takže jsou to jen silné 3. Každopádně jako celek jsem si Historii Duny docela užil, ačkoliv určitě nejde o to nejlepší, co žánr nabízí. Na první Dunu to ani omylem nemá, ale s dalšími pokračováními původní série se to může v pohodě měřit a většinu dílů i překonává.

2 29.06.2024

Po předchozích dílech jsem neměl nikterak vysoká očekávání a Spalující bůh rozhodně nikterak pozitivně nepřekvapil. Většina toho, co jsem psal v komentáři k Dračí republice platí i tady.
Začnu těmi nemnoha pozitivy, které jsem tu našel. Rin už není tolik otravná, jako v předchozích knihách. Pořád je otravná, jen ne tolik. Velmi pěkně je zpracovaná část, která vyobrazuje následky války a odhaluje jakým způsobem se realizují koloniální ambice. Tyto kapitoly mě opravdu bavily.
Negativ je bohužel daleko více. Vadilo mi, že Rin je jedinou POV postavou. Ačkoliv jako antihrdinka v tomto díle funguje lépe než dřív, prostřídání pohledů by knihu velmi oživilo. Velkým zklamáním je dějová linka s Trojlístkem, která vyzní do ztracena absolutním antiklimaxem. Jakoby autorka už nevěděla, co s ní. Dále spousta nelogičností typu Rin dělá oheň tak silný, že "odpaří" šíp v letu, ale zároveň je uhašen deštěm. Jako wtf ?
Co mají druhý a třetí díl této série společné je jaksi naivní styl jak děje, tak příběhu. Je to jako číst YA knihu, kterou do dospělé kategorie posouvá jen (velmi často) repetitivní brutalita a právě hlubší zpracování některých témat. Zvláště citelná je absence skutečně dospělých postav. Hlavní roli hraje kompletně omladina a i dospělé postavy se chovají často dětinsky.
Ve vakuu bych hodnotil asi 3*, ale vzhledem k tomu, že předchozímu dílu jsem půl hvězdy přidal, tady půl uberu. Zejména proto, že od závěrečného dílu je prostě třeba čekat víc. Hodnotím 2* a myslím, že této autorce se budu už vyhýbat. Ti, kdo mají rádi YA a chtějí něco o chlup dospělejšího budou spokojeni. Ten, kdo hledá temnou epickou fantasy bude spíše zklamán.

25.06.2024

Hodně bavilo. Opravdu o mnoho lepší, než typický konzumní theiller, kterých je přehršel. Velmi pěkně se příběh pomalu rozplétal. Hlavně ve druhé půli to bylo opravdu docela napínavé a chtěl jsem vědět víc o tom, "jak to teda bylo". Téma kolektivní komunální viny, ale zcela individuálních následků, které umí zničit život, je zpracované moc hezky. Kniha není ani příliš dlouhá a má solidní tempo po celou dobu. Nechytla mě úplně od začátku, ale v žádné části jsem se nenidil.
Závěr byl hodně vygradovaný. Ne úplně přepálený, ale neměl k tomu daleko. Několik věcí mi nepřipadalo úplně uvěřitelných, pár scén a odboček poměrně zbytečných, jen aby se do případu mohla "zaplést" větší část komunity. Moc se mi nezdála ani komunitní uzavřenost v rámci města, které není úplně malinké. Působilo to o dost komorněji, než bych považoval za realistické.
Dávám 4/5, protože nějaké rezervy tu ještě byly. Typická kniha, kterou netřeba někdy číst znovu, ale jako zábavu na delší bych ji určitě doporučil.

5 20.06.2024

Křížová výprava strojů velmi mile překvapila. Zatímco první díl této prequelové trilogie byl velmi unylý a dost nezáživný, tady byl rozhodně posun správným směrem.
Samozřejmě ve srovnání s původní Dunou i tato kniha prohrává na plné čáře, ale srovnání se zbytkem původní Herbertovi série už bez problémů snese. Možná jsem si jen zvyknul na poměrně strohý styl, ale oproti Služebnickému džihádu se mi tato kniha četla daleko lépe. Světotvorba začala fungovat, přestože mám pořád výhrady k tomu, že každá planeta je zastoupena prakticky jedním městem a nepůsobí to příliš organicky. Postavy začínají dostávat hloubku. Není to žádný zázrak, ale alespoň už to nejsou úplní kartoňáci. Na některých postavách mi začalo opravdu záležet, jiné jsem začal upřímně nenávidět - a tak to má být. Nicméně hlavně oceňuji fakt, že jsem z knihy cítil jakousi politicky filozofickou hloubku, která podle mého do univerza Duny jednoznačně patří a která v předchozím díle byla jen v chabých náznacích.
Existuje i spousta věcí, za které u mě tahle kniha ztratila body. Určitě mohla být kratší a ne všechny dějové linie jsou zcela nezbytné. Některé scény a proměny zcela zbytečné a kontraproduktivní. Také tento příběh dost trpí prokletím prostředních dílů. Děj se sice posouvá, postavy vyvíjejí, ale postrádá to nějaké velké finále, které doufám přijde v příštím díle. Samozřejmě se tu najde také dost nelogičností a podivností. Naštěstí se mi dařilo je většinou ignorovat.
Celkově dávám 4/5 a na Bitvu o Corrin jsem upřímně zvědavý. Docela mi trvalo se do téhle subsérie dostat, ale teď když mě začala bavit, tak doufám, že i finále bude stát za to. Tahle kniha dokazuje, že ne všechno, co vytvořil Brian Herbert jako rozšíření otcova díla je špatné. Nemůžu říct, že bych někomu toto doporučoval ke čtení, protože je spousta lepších sérií, ale bavil jsem se minimálně adekvátně.

2 18.06.2024