Pouta dědictví
Brandon Sanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340421/bmid_pouta-dedictvi-EzP-340421.jpg
4
176
176
Pouta dědictví jsou mýtické náramky, které před staletími nosil Pán Vládce, dokud ho o ně nepřipravila Následnice Hrdiny z Hathsinu a tím nezpůsobila jeho smrt. Náramky měly údajně schopnost předat komukoli, kdo je měl na těle, stejné schopnosti, jako měl Pán Vládce. Předpokládalo se, že byly nenávratně ztraceny. Waxilián Ladrian se však dovídá, že jejich existenci potvrdila jistá kandra. Moc skrytá v těchto náramcích by mohla způsobit katastrofu, protože v elendelské kotlině vře konflikt mezi Elendelem a venkovem. Waxilián odmítá nabídku vydat se po stopách ztracených náramků, protože se cítí podveden bohem Souladem, a jako svůj jediný cíl vidí osvobození své sestry Telsin ze zajetí Sboru vedeného jejich strýcem Edwarnem. Na cestě za tímto cílem ho provází jeho snoubenka Steris. Po stopách náramků se vydává Waxiliánův kolega Wayne se Sterisinou sestrou Marasi. Jejich cesty se však brzy spojí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , TalpressOriginální název:
The Bands of Mourning, 2016
více info...
Přidat komentář
Vynikajúce pokračovanie. Čo nový diel, to skvost a originalita. Sanderson pokračuje v napínavom príbehu, postavy sa krásne vyvíjajú, dej sa zamotáva a komplikuje, napätie stúpa a ja sa neviem dočkať do akého finále druhej éry nás Sanderson zavedie. AJ
Na tento díl budu nahlížet jako na 3.díl volného pokračování původní série a budu tvrdit, že je nejlepší, ačkoliv na první trilogii nemá - ta je prostě božská.. zároveň mě ( mile? ) překvapilo, že autor ještě nekončí a Mistborn jede dál..
Všichni hrdinové jsou něčím prostě neodolatelní, Wax neohrožený, Wayne neskutečně vtipný, Steris a její seznamy..no prostě mi tato knížka strašně rychle utekla a jen nerada budu zase čekat na pokračování..
Tento diel sa kvalitou najviac blíži pôvodnej trilológií. Wax a Wayne sú skvelé postavy a Steris sa stala zaujímavou postavou, čo ani neviem ako sa podarilo. Sanderson má talent v písaní výborných ukončení svojich kníh a pokračuje to aj v tomto diely. Teším sa na pokračovanie, ktoré sa jeho tempom písania rýchlo blíži.
"Vždycky ještě zbývá nějaké tajemství."
Tahle věta je pro mě už neodmyslitelně spjata s Brandonem Sandersonem.
Třetí díl mám za sebou a co říct? Prostě: Oooo ano, ano, ano! To, čím si mě Brandon získal v první sérii, je zpátky!
Když jsem dočetla druhý díl a pustila se do třetího, měla jsem takový pocit jakože "jo, dobrý, líbí se mi to, ale už to není tak chytrý a promyšlený jako první série". A zase jsem se strašně spletla, zase jsem Brandona hrozně podcenila. V jeho světě se nic neděje jen tak na efekt, nevytváří nesmyslné problémy, které by pak měl sám problém vyřešit, jen aby třeba šokoval. V jeho světě má všechno smysl. Já tohle opravdu nesmírně obdivuju.
A už se těším, až odhalím další z tajemství. Zatím toho vím o Kosmíru opravdu málo. Ale o to víc jsem napjatá a natěšená. (Ostatně, jak bych mohla být tak domýšlivá, abych chtěla vědět víc než Soulad?)
Možná by se dalo najít pár drobností, které by se daly vytknout (některý vtípky už se trochu opakovaly a kdo to se slečnou T. nečekal, že?), ale celkový dojem je prostě naprosto fantastický a ten konec na mě zapůsobil docela silně (Wax a Wayne, že jo). Malý plus taky za pár chytrých myšlenek (nebo spíš situací, který člověka k těm myšlenkám nenásilně ponoukají).
PS: Konečně si mě získala i Marasi, přišla mi tu mnohem lidštější a opravdovější než dřív. Vlastně teď mám ráda úplně všechny, Wayne byl super, ale MeLann mu tady docela šlapala na paty :)
A bez Steris by to nebylo ono a řekla bych, že svou hodnotu v příběhu docela podceňuje. :)
Další skvělý díl :-) a jak jsem na konci zjistila ještě ne poslední :-).
Tentokrát se Wax a Wayne vydávají hledat Pouta dědictví, která mají poskytovat uživateli velkou moc a na tuto dobrodružnou cestu se k nim přidává i Waxova snoubenka Steris, která podle mě mezi tu partičku skvěle zapadla :-)
Její zápisky o předpokládaných situacích jsou fantastické :-)
Marasi už je nepostradatelným členem této skupiny a Wayne mě pořád baví jak vyměňuje věci za jiné "zaručeně" dobré např. krysý ocas :-)
Mně se čtou knihy pana Sandersona moc dobře a najednou koukám a je konec.
Takže se tedy budu těšit na to velké finále co je slíbeno na konci :-)
"Ty tvoje plány jsou všechny stejný," poznamenal Wax.
"Vždycky v nich funguju jako návnada."
"Já nemůžu za to, že po tobě lidi rádi střílejí, kámo." odpověděl Wayne.
Vůz se dal do pohybu a Steris se vyklonila z okénka a zamávala ubohé hostinské na rozloučenou.
"Falešné obvinění z vraždy!" volala na ni. " Je to na straně sedmnáct toho seznamu, co jsem vám dala. :-)
Se zklamáním musím konstatovat, že kvalita knih druhé trilogie je sestupná. Asi se to dalo čekat. Udržet tak nadprůměrnou úroveň se dlouho nedá… Tohle mi ale nesedlo nějak celkově. Jako by to napsal někdo jiný.
Zhruba do poloviny tomu úplně chyběla atmosféra. Teprve až druhá je poutavější. Jenže dějové zvraty mě nějak neoslovily. Definitivní verdikt padne při druhém čtení. Musím se přiznat, že mi tady mohlo něco uniknout.
První trilogii jsem četl před třemi lety a tady se Sanderson vrací k samotnému Pánu Vládci. Takže až vyjde další trilogie, tak si to přečtu celé znovu hned po sobě. Všech 5 předchozích dílů se mi moc líbilo a už se na to těším.
Někomu se nemusí líbit technologie ve druhé polovině, ale právě něco takového odpovídá světu, kde funguje allomancie a hlavně feruchemie. A pořád je to logičtější a smysluplnější než steampunk.
Je vidět, že Sandersonovi by slušelo 300 stran na knihu. To bylo skvělé u prvního dílu. Jenže 50 navíc u druhého už bylo znát a zachránil to jen závěr. A tady je navíc dalších 70 a rozpačitý závěr už to u někoho nemusí zachránit.
U mě to prošlo, ale pokud to někdo nepřekousne, tak jsou z toho hned 3 hvězdy. Co se týče zážitku, tak je to nejslabší díl Mistbornu. Já mám pro Sandersona slabost, ale kritičtější čtenáři budou nejspíš zklamaní. První trilogie je uzavřená a tahle ne. 80%
Tak, mé dobrodružství se Sandersonem je prozatím u konce. Po jeho budoucích knihách určitě sáhnu, minimálně po Archivu, kvůli statusu, který Sanderson jako autor má. Bohužel se ale celkově dá říct, že to není můj šálek kávy.
Cosmere má spoustu kvalit, spoustu plusů a v některých ohledech se o těch knihách dá mluvit jen v superlativech. Bohužel, děj mě skoro nikdy nezaujme a i když je to problém osobní preference, ve výsledku u mě zkrátka nějak převažují negativní pocity.
Každopádně, zatímco první Mistborn trilogie mě celkem dost bavila, tak ta druhá je za mě určitě to nejhorší, co Sanderson napsal. Druhý i třetí díl jsem četl jen z povinnosti. I na mých "recenzích" je znát, jak jsem z těch knih už vyčerpaný a těším se na něco jiného.
Miluju, když v dalších knihách slibuješ další knihy a miluju, když ani s šestou knihou v řadě neztrácíš dech. Plná palba všeho!
Neskutečný. Sanderson po předchozím díle, který byl lehce slabší ukázal naplno, co umí a rozvinul celý příběh do gigantických rozměrů. Hlavně ke konci knihy, jak to snad umí jen on. Ze Steris se stal miláček. Trochu me zarazilo, že to tentokrát není trilogie, ale tím že má kniha jen 400 stránek mi to ani nevadí. Podle mě nejlepší díl ze všech
Tak jsem si myslela, že čtu poslední díl Mistborn a ono ne, jak jsem se dozvěděla na konci knihy. :D Ne, že by mi to vadilo, další díl si ráda dám, ale kdo na ty knihy má pořád napjatě čekat!
No a nyní k hodnocení dílu samotného - po předchozím díle, který jsem hodnotila jako nejslabší ze série, se Sanderson vrátil zase zpět do zajetých kolejí a co si budeme povídat, byla to jízda. Tentokrát už jsem neměla problém se začíst.
Jsem ráda, že i zde dostaly více prostoru kandry a i přesto, že mě trochu mrzelo, že se už neobjevil můj oblíbenec TenSoon, tak MeLaan jsem si užila. Má prostě svůj styl a srší vtipem.
Také jsem si v tomto díle daleko více oblíbila Wayna, což bylo nejspíš částečně způsobeno tím, že zde dle mého dostal trochu více prostoru než dříve, ale také možná tím, že Wax jakoby po událostech z minulého dílu zestárl a byl celkově ustaranější. Marasi mě v tomto díle tolik nenadchla, ale tleskám za proměnu Steris. Z otravné protivné ženštiny se stala sympatická postava.
A ještě se neubráním celkovému shrnutí tří dílů s Waxem a Waynem. Užila jsem si je a novodobější podoba Mistborn má rozhodně své kouzlo. Postavy byly velmi dobře vykreslené a co rozhodně oceňuji, je menší epičnost oproti prvním třem dílům. I tak ale musím říct, že první polovina série pro mě měla větší kouzlo, než ta druhá. Klasické souboje mistbornů mi prostě chyběly a ani nevím proč, ale Vin a Elenda jsem si zkrátka zamilovala o něco více :)
"Věci kolem tebe vybuchují nepřiměřeně často, Waxiliáne. Ale potopa je zase na druhou stranu aspoň něco nového."
Lord Wax Ladrian se chystá ženit... už zase. Ani tentokrát se obřad neobejde bez problémů, nicméně nevadí, následující události na cestě za mocným artefaktem alespoň snoubencům umožní lépe se poznat. Naleznou však mnohem více, než očekávali. Při nebezpečném putování nesmí chybět Wayne, aby odlehčil atmosféru, ani Marasi, která je stále nejnudnější z týmu a začíná být docela otravná. Trochu svérázu dodá kandra MeLaan. Ti všichni dle svých možností a schopností čelí padouchům, prolévají krev - cizí i vlastní, získávají nové zkušenosti a perspektivu, umírají...
Zápletka není tolik soustředěná na Elendel, navštívíme jiná města a divočejší kraje, poznáme odlišné kultury, jen tajemný zlovolný Sbor zůstává nadále v mlhách.
„Pouta dědictví“ nejsou o nic horší proti předchozím dílům, v některých ohledech mi připadala dokonce lepší, přesto jsem četla pomalu a příliš mě to ke knize netáhlo. Nálada nejspíš žádala odlišný titul a určitě nepomohl dvouletý odstup od „Poselství práva“, paměť za tu dobu odhodila hodně balastu. Měla bych si sepsat souhrn děje, protože pokračování je v nedohlednu a já už za pár měsíců budu mít problém vzpomenout si, o co v tomto románu kráčelo. 70%
„Wayne, proč vy musíte zabít každý vtip!“
„Má milá, tenhle vtip už se narodil mrtvej. Já ho jen náležitě pohřbil.“
Zatím nejlepší díl s Waxem a spol. A to co dokázal Sanderson se Steris, to je fakt bravurní práce - ještě nikdy se mi tak nesympatická postava tak dokonale neproměnila před očima v člověka, kterýho jen za to, jaký je, prostě musíte milovat. (začínám Sandersona podezřívat, že k učetním apod. má tenhle chlapík asi hodně, ale opravdu hodně vřelý vztah)
A to jak jim zničit společnou svatbu, to už byla jen třešnička na dortu:-)
Tento díl byl bohužel pro mě zklamání. Vůbec se mi nezamlouvalo objevení Alika (+ to co s ním souviselo), ani hledání v chrámu (+ to co s ním souviselo) a v zásadě celá poslední třetina knihy mi přišla překombinovaná, nepřehledná a trochu i nelogická. Děsně mě nebavil Smokas, Marasi stejně studená a otravná jako v prních třech díle. Vynikající je naopak Steris, Weyna jsem si oblíbila víc než dřív a nejlepší ze všech rozhodně MeLaan. Paradoxně kdyby byl díl víc klišoidní, byla bych radši. Tenhle svět totiž miluju.
Naprosto bravurni dil..., a jsem rada, ze nebude poslední ;) Na zacatku prvního dilu druhé trilogie jsem si myslela, ze me tato trilogie tolik nepohlti..., ikdyz to občas mělo takovou tendenci.., nestalo se tak..! Uz nyni se nemohu dockat dalsiho, dalsich dilu.. :) A Steris nejlepší ;) :D
Já nevím, už mě to tolik nebaví jak první tři knihy. Byla jsem na ní zaseknutá pár měsíců a skoro jsem ji nedočetla.
Srovnávat, je v případě Sandersona velice těžké a já se nerad opakuji. Děj mě jako vždy nekompromisně vcucl do víru událostí a nepustil až do konce. Ještě bych rád dodal, že to sice psali mnozí další, ale také mi přijde, že Sanderson píše knihu od knihy (popřípadě díl od dílu) lépe a lépe.
Zatiaľ najlepšia kniha z druhej éry Mistbornovskej série, avšak stále to nie je vyložene na plný počet, a to predovšetkým vďaka pomalšiemu štartu a pár hluchším pasážam. Akonáhle však Wax a spol infiltrujú na ceste do Dulsingu istú budovu, zápletka sa stáva hutnejšou, dej naberie na obrátkach a nepoľaví až do konca. Mytológia, opradená týmto dielom, dá pocítiť niečo zo starého sveta Mistbornov, a to v prítomnosti postáv, ktoré sa za tie 3 diely veľkou mierou vyvinuli a posunuli inde, než by človek čakal - hlavne Steris, ku ktorej som mal v Poselství práva chladný vzťah (podobne ako Wax), sa po tejto knihe stala zrejme mojou najobľúbenejšou postavou. Sanderson naviac veľmi dobre vie, ako zakončovať knihy, takže sa opäť dočkáme viacerých zvratov a epilóg, to je kapitola sama o sebe.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2006 | Elantris |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2010 | Vyjednavač |
Pouta dědictví mi připadala jako zatím nejlepší díl druhé éry Mistbornu. Na tu první to stále úplně nemá, ale už je to velmi srovnatelné.
U Pout dědictví už jsem si konečně zvyknul na to, že nelze brát tuhle sérii tak úplně vážně. Je to zábavný a akční nářez poměrně brakového charakteru. Poměr akce a dialogů je tady už tak akorát, souboje jsou stále dost nápadité a originální. Oceňuji i vývoj, kterým postavy od prvního dílu prošly. Zejména Marasi. Jednoznačně nejoblíbenější postavou je tady ovšem Steris, která vnáší příjemnou (na rozdíl od Wayna) humornou složku.
Stále si stojím za tím, že Smokas a cely Sbor jako padouši nejsou nic moc a pořád tvoří tu slabší stránku série. Všechny zvraty i závěr jsou takové typicky Sandersonovské. Někdy předvídatelné, jindy tolik ne. Bohužel spousta kapitol končí velmi šablonovitě a všechny hlavní postavy mají neskutečný plot armor. Občas jsem si přál, aby byl autor trochu drsnější.
Tentokrát mírně silnější 4*. Jsem moc zvědavý na poslední díl druhé éry. Ještě stále se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí, že vícero autorových sérií je propojeno Kosmírem. No uvidíme, každopádně Pouta dědictví byly dost zábavná kniha, ačkoliv k dokonalosti nějaké drobnosti chybí.