V zajetí hladu
Lenka Oborná
Dostává se vám do rukou soubor temných povídek. Najdete zde zlé síly, upíry a nešťastné rodinné dědictví. Překvapí vás důmyslnost jednoho ostrova, kde se pod pozlátkem skrývá velké tajemství. Zažijete, jaké to je v zajetí hladu, kdy jsou jakékoli šance na zlepšení zcela mizivé. Dotknete se toho největšího strachu, který můžete zažít. V neposlední řadě se vydáte na dlouhou a trnitou plavbu lodí. Ať už toužíte pro dramatickém hororu, nebo scifi, najdete ho. Jako sluneční paprsek ve tmě, sem tam objevíte trochu naděje a lásky, které jsou jemným kořením temnoty.... celý text
Přidat komentář
![murdoch murdoch](https://www.databazeknih.cz/img/users/36_/369929/m_murdoch-65887a2a374e7.jpg?v=1703442986)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Povídková sbírka příběhů s poměrně zajímavými tématy - nečekejte ovšem nic běžného, jde o fantastiku. Určitě čtivé, zklamáni nebudete. Jde o sbírku kratičkou, i povídky jsou velmi krátké - a byl bych moc rád, kdyby se autorka příště pustila do něčeho delšího, zapracovala na charakterech a dějové linii - potenciál tam na to je a věřím, že by se to četlo samo.
![creatio creatio](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
„V zajetí hladu je sbírkou povídek, které se vyznačují strohým až úsporným vypravěčským stylem. Díky tomu, že autorka popisuje jen to nejnutnější, subjektivně v ich formě, nechává pro čtenáře široký prostor pro představivost, ale zároveň dovede na nevelkém prostoru povídky vytvořit hutnou dusnou atmosféru, která by se místy mohla směle přirovnat k dílům Edgara Allana Poea. Často působí jako zápisky noční můry, která se vám vrací do mysli ještě dlouho po probuzení, která se vám vrací do snů každou noc. Jsou to archetypální strachy a úzkosti. Příběhy se odehrávají v současnosti, což beru jako plus, protože zasadit je třeba do minulého století by bylo zbytečně romantizující.
Některé povídky, jako „Petr a Anna“ či „Ostrov“, mají tak silné a nosné nápady, že by jejich námět vystačil i na novelu. Čtenář je však ponechán ve chvíli, kdy napětí vrcholí – povídky často končí ve zlomovém okamžiku, což může být frustrující, ale zároveň i fascinující, protože nutí čtenáře, aby si příběh ve vlastní fantazii domýšlel a rozvíjel dál. Myslím si, že rozhodně jde o autorčin úmysl, ale stejně by mě někdy zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se Lenka Oborná jednoho dne odhodlala vzít jeden z námětů a rozpracovat ho na celou knihu, podobně jako třeba Ray Bradbury rozpracoval krátký nápad o chodci do novely 451 stupňů Fahrenheita. „V zajetí hladu“ je druhou knihou autorky, a je cítit, že hororová povídka s fantastickými prvky je cestou, kterou autorka bude dál prozkoumávat, takže se určitě máme v budoucnu na co těšit, protože nápadů má očividně dost a dost.
![Jenny46 Jenny46](https://www.databazeknih.cz/img/users/29_/295283/m_jenny46-65b006e36a4ea.jpg?v=1706034916)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Příjemné překvapení, krátké povídky mám ráda na cestování, ideální čtení...
Autorka mě zaujala obálkou, ale uvnitř je fantastický čtení se skvělou atmosférou a já ráda doporučuji
![vihar vihar](https://www.databazeknih.cz/img/users/48_/481086/m_vihar.jpg?v=1719411628)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Každá povídka má svůj vlastní styl – některé jsou více hororové, jiné méně, ale všechny mají skvělou atmosféru. Ať už jde o napětí nebo znepokojivý pocit, každá povídka si najde svou cestu, jak vtáhnout do děje.
I když jsou povídky krátké, rozhodně to neubírá na jejich čtivosti. Je to ideální knížka na chvíle, kdy si chcete oddechnout, a přitom si užít temnější příběhy. Některé povídky mi sedly víc, jiné míň, ale jako celek je to opravdu fajn zážitek.
![JanaŠamšová JanaŠamšová](https://www.databazeknih.cz/img/users/40_/400932/m_janasamsova.jpg?v=1732576957)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Osm povídek a jedna lepší než druhá. Hned v první povídce pod názvem Prokletí se setkáte s upíry. Mám je ráda od Twilight ságy, takže za mě skvělé. Ovšem Ostrov byl ještě lepší. Zmizelí zaměstnanci a velmi nadaný kuchař mi zůstanou asi nejvíc v paměti. U Domov za domov mi skutečně běhal mráz po zádech. Docházelo mi, že vše, co se nám děje má nějaký význam a nebo je to náš trest. Pivovar, nu což, jsem ráda, že pivo nepiju. Plavba lodí pro mě byla jedna z nejdrsnějších. Chvílemi se mi až obracel žaludek. Hlad člověka donutí se o sebe postarat a věřím , že opravdu v této situaci sní cokoliv. Zajetí je hlavně o odpuštění. V sedmé povídce Petr a Anna jsem našla i kus lásky, která tu drsnost trochu zjemnila, ovšem ne na dlouho. A jak se říká, nejlepší na konec. Horská túra byla jedna z nejlepších. Ovšem závidět jsem mohla jen Karen, příroda Norska mě láká a tak jsem si užila každý řádek. Ovšem i hory skrývají svá tajemství a žijí svým životem a nebo jsou v nich živé bytosti, se kterými se potkat nechcete.
Autorka dokazuje, že i na 46 stranách rozdělených do 8 povídek lze popsat skvěle příběh, atmosféru, která mrazí, děsí a stahuje žaludek. A je hezké, že v tom temném lze vždy najít paprsek naděje, slunce, věrnou duši, pomocnou ruku a ochránce. Že ten život, ať už je jakkoliv krutý, tak přece jen lze nějak přežít.
Četla jsem i první povídkovou knihu Světluška a obě mají něco do sebe. Bylo moc fajn si vedle těch romantických letních románků přečíst i něco, co mě vrátilo zpět na zem, abych si uvědomila, že život se prostě s námi občas nemazlí. Už teď se těším na další povídky.
Vřele doporučuji, přečetla jsem ji dnes u oběda a přešla mě dokonce i chuť na něj, jak věrohodně autorka popsala některé pasáže.
Mé první setkání s touto autorkou je poněkud rozporuplné.
Co Vás naláká v první řadě je krásná obálka, a ty záložky (miluju záložky)!
Dle obálky jsem úplně viděla příběh/příběhy a moc se těšila... ale bohužel musím říct, že přišlo zklamání.
Knihami tyto drobná díla nelze moc nazývat. Jsou to takové sešitky s pár povídkami.
Což je obrovská škoda!!!! Omlouvám se, ale na můj vkus toho bylo neskutečně málo. Člověk se nestihne ani začíst a je konec. Přestože to dává prostor čtenáři se zamyslet a naložit s tím po svém... spíše je to mínus v konečném důsledku...
Jednotlivé povídky jsou velmi krátké, šup, šup a hotovo. A přitom, styl psaní autorky je hezký, moc dobře se čte, super myšlenka, námět povídek. Člověk se nadechne na začátku a těší se na příběh... ale na další straně konec, vše hotovo, vyřešeno. Myslím si, že úplně všechny povídky by si zasloužily trochu rozpracovat, rozepsat, pohrát si... Úplně se samy vybízí k rozvedení a rozpracování a vsadím se, že by to byl trhák!
Sešitek přečtete za pár minut...což je škoda... neb v každé povídce jsou krásné myšlenky, věci k zamyšlení, mají své kouzlo. Ale autorka má určitě potenciál a hezký styl psaní!