JanaŠamšová komentáře u knih

"Tichá voda břehy mele...."

Ano, po této knize jsem sáhla ve svém životě už podruhé. Poprvé na střední škole a teď, abych splnila výzvu na databázi knih.
Dlouhá předlouhá souvětí, dlouhé myšlenky, ale krátké činy hlavního hrdiny jsou i na těch pár stránkách náročné.
Pasáže se zvířaty mi dělaly stejně zle tenkrát i teď. V době mého mládí mě kniha noslovila, ale teď je mi bližší možná trochu tím, protože manžel dělal strojvedoucího a ano, vztahy jsou tam trochu specifické. Erotika až perverze, kterou je kniha protkaná není pro ně zcela cizí.
Hrma, Hrdlička, Zdenička. Na ně nelze zapomenout, stejně jako na filmové zpracování této známé knihy autora v podání režiséra Jiřího Menzela. Film získal v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Ano, ta doba byla hrozná, ano vlaky byly sledovány, to je podstatné, nikoliv razítka na zadnici a slabá výdrž nevinného mladíčka Miloše.
Konec mi poprvé a snad naposled vzal dech.

4 17.12.2024

"Čas běží a člověk se najednou ohlédne zpět a zjistí, že spoustu toho už nedožene."

Je pondělí odpoledne a Heleně se život hroutí jako domeček z karet...a ještě ke všemu budou Vánoce. Je tedy ideální čas napsat Ježíškovi. Co všechno si kdy přála? A co si přeje dnes?

Ideální čas přečíst si nějakou knihu, kde na vás dýchne kouzlo Vánoc. Akorát tato moc vánoční kromě obálky není. Ale to nevadí. Příběh Heleny, který se odehrává v době vánoční je velmi čtivý od začátku. Člověku dochází ta pomíjivost. Ze dne na den můžeme ztratit vše. Ale nic se neděje jen tak.
Hlavní postava mi připomínala mě. Jsem někdy také dost impulzivní a spontánní.
Jednu hvězdu musím ubrat kvůli některých nelogickým a řekla bych až nereálným pasážím ke konci knihy. Ale knihu můžu doporučit, odpočinula jsem si u ní a těšila se na každou další kapitolu.

2 15.12.2024

"To, že pracuje jako doktor ještě neznamená, že není vůl."

Při jeho práci jde o vteřiny. Během nich se musí rozhodnout, vytěsnit emoce a často si sáhnout na dno. Lékař letecké záchranky takové situace zažívá denně a teď vás vezme do světa, o kterém snil už jako malý kluk.

Ne, ten citát se nevztahuje na Marka. Od první chvíle vás chytne za srdce svým vtipem, inteligentní, spontánností a citem. Od Martina jsem četla už Josefa Mareše, což bylo výborné, ale toto bylo ještě o level výše. Za tuto knihu získal autor ocenění od čtenářů v soutěži Magnesia litera. A právem!Symfonie, která mezi dvěma muži při tomto rozhovoru na vás dýchá, vám přijde, že jsou přátelé už dlouho. Řekla bych, že jsem víc jak polovinu rozhovoru měla husí kůži a několikrát jsem brečela, ale také se od srdce smála. Marek vzpomíná na začátky svého snu, na studium, na učitele, na své začátky jako lékaře. Popisuje práci na urgentu, na letecké záchrance a také vzpomíná na konkrétní pacienty a někdy i na naprosto šílené případy. Mě vždy nemocniční prostředí fascinovalo, proto jsem celou dobu pány opravdu poctivě poslouchala. Tato audiokniha mi zpříjemnila několik dní v práci.
Pánové, byli jste skvělí.

"Už ani nevím, kdo je kdo."

TOHLE NENÍ SCI-FI.
TOHLE JE PŘÍBĚH, CO SE STANE. KRIMINÁLNÍ.

Všechny postavy v tomto příběhu jsou skutečné.___________________________________________a jejich i naše osudy se brzy náplní.

Kolem této knihy panuje embargo na informace. Autor byl tajemný jako hrad v Karpatech i na veletrhu a já se po přečtení Sudentladu těšila na další příběh z pera Leoše. A musím říct, že tady je to on, on v plné kráse.
(nebo je to Alter-ego František Kotleta?).
Mám ráda jeho humor, mám ráda jeho prudkost a přímost. Mám ráda tento příběh, který vás od začátku nenechá klidnými.
Nechci nic vyzradit, protože tady je opravdu vše spoiler. Chci jen říct, že děkuji, že toto aktuální téma vytáhnul, že se do něj pustil s grácií a že si nechal i trochu otevřená vrátka. Děkuji i za zmínku jednoho nejmenovaného "Syndikátu" z doby minulé, a to JZD Slušovice. Myslím si, že by Al Caponemu tehdejšího družstva srdce zaplesalo, že ani po 35 letech není toto dílo zapomenuto. Helence Vondráčkové srdce bude plesat už asi méně.

Jedna z nejtěžších recenzí, co jsem psala. Snad jsem nic neprozradila a snad i vy brzy budete mít v rukou příběh, který se týká i vás. Který se týká nás všech. Po přečtení nebudete vědět, čí jste a budete se bát, až vám pípne zpráva. Nic, jdu se podívat na účet, kolik mám peněz, nějak záhadně mi mizí (asi Vánoce), tak jestli zbyly drobné, kuknu se, jestli tam není nějaká další kniha od autora na předobjednání.
Leoši, tleskám.
Pište, pište, pište!

2 06.12.2024

"Říká se, že někdy bylo Oka čarodějnice použito ve smyslu varování - vidím tě, hleď si svého."

Další jednohubka, další moc fajn příběh, který mi spíše připomínal thriller šmrnclý detektivkou. Hlavní hrdinka mě bavila. I já jsem na střední byla zamilovaná do Bukowskeho a Keroaca a také do učitele. Příběh je napínavý a čtenáře to nutí pokračovat dál a dál, aby zjistil víc. Na dramatičnosti přidávají i novinové články a obrázky dokreslující tento napínavý příběh, ze kterého se chvílemi ježí chlupy. No a aby toho nebylo málo, epochální výlety do 17. století tomu dávají ještě větší význam. Chvíli jsem se bála a ještě budu. Až půjdu před zrcadlo a vzpomenu si na průvodní dopis. Snad mě nepohltí.
Vzpomínky na padlé anděle dokazují, že zlo se nerodí, že to v nás klíčí a záleží jen na nás, jak moc tyto klíčky necháme růst. Někdy je ten boj těžký!

2 01.12.2024

"Svět je krutej. Bezcitnej. Ne, že by nás nenáviděl, ale taky nás nemiluje. Na světě se dějou ošklivý věci, který nikdo nedokáže vysvětlit."

UTEČ. RYCHLE. A PAMATUJ SI, ŽE TĚ MÁM STRAŠNĚ RÁD.

Je nutné představovat tento příběh? Či snad autora?
Jen v krátkosti.
Jack Torrance získá místo zimního správce v hotelu Overlook. Práce to není složitá. Až na jednu maličkost. V hotelu straší.

Ne, vážně jsem neviděla nikdy film, knihu jsem četla poprvé, ale znám fotografii běsnícího Jacka Nicholsona (za posledních několik dnů na mě vykukuje velmi často) a řekla bych, že už i Kinga jsem měla tu čest poznat, jeho styl.
Co k tomu říct. Klasika, hlavní hrdina je dítě, které má zvláštní schopnosti (v autorově tvorbě je hodně příběhů o dětech, mimochodem i hodně závorek). Otec, ten je naprosto skvěle vykreslen. Psychologie postav je geniální, tempo vražedně pomalé, ale na to jsem si zvykla, navíc to dodává na ponurosti tohoto uzavřeného místa. A obálka 4. vydání je dokonalá. Za mě teda. A ne, ta červená na ni není prvoplánová.

Skvělé to bylo, měla jsem dlouho dilema, jestli už náhodou kniha nepokořila Řbitov zvířátek, ale ten je asi TOP. I když atmosféra na hotelu Overlook byla hustá tak, že by se dala je krájet.

10 29.11.2024

"Smrt je fascinující chemický proces. Tělo se mění na směs kapalin, plynů a solí. Náš skon dává život jiným organismům."

Ještě teď přemýšlím, jestli to byl horor nebo bizar. Tento temný příběh zavání smrtí, město čpí zdechlinou a železitou vůní krve. Ale příběh Louisy dnes a Luisy tenkrát je směsice něčeho děsivého a přitom naprosto vzrušujícího, alespoň teda pro mě.
"Zlobím se sama na sebe tak jako vždycky. Za to, že jsem, co jsem. Za to, že moje touha po hříchu je větší než má vůle."
Každý v sobě skrýváme démony, stejně jako Luisa, v každém z nás spí, ale co pak, když je probudíme? Jsou naší součástí. Malými zrnky, které tvoří temnou část naší duše. A já s každou další knihou od Nakladatelství Golden Dog zjišťuji, že pokaždé tam najdu něco dalšího, co nosím v sobě. A že mi nevadí, když někdo ubližuje lidem, tam mám práh hodně vysoko, ale jakmile někdo sáhne na psa, tak se mi dělá zle. No jo, to jsme my, co doma máme mazlíčky a máme je raději než lidi.

3 25.11.2024

"Tohle místo dávno Bůh už opustil, pokud tam vůbec někdy byl."

Pro dítě chce každý to nejlepší. A tak když už se matka o své ratolesti starat nedokáže, bude pro ně tím správným řešením ústavní péče, bez ohledu na to, že otec stále žije.
Vše je posvěceno vírou, takže je to v pořádku, nebo by mělo být...
Jak to vypadalo v křesťanských sirotčincích v ne tak vzdálené minulosti?

Kniha podle skutečných událostí, která opravdu není lehkým čtením, ale i přesto vám řádky ubíhající před očima.
Jak zrůdné činy dokázali lidé konat na dětech ve jménu Boha. Jak bezpáteřní byli, že pak s klidem šli do kostela? Jak někdo může tohle udělat dětské duši, jak se může dopustit psychického i fyzického násilí a způsobit tak celoživotní trauma? Tohle prostě člověk nezapomene, pořád to v něm bude dřímat, pořád se to bude probouzet. Bolest na těle možná ustane, ale bolest a šrámy na duši zůstanou.
Autorka opravdu skvěle popsala tu tíživou atmosféru, tu ponurost chladných zdí a beznaděj modliteb, které nejsou vyslyšeny. A pak že Bůh vše vidí. Doufám, že každé zlo jednou bude potrestáno a že naděje umírá poslední.
Krásně to napsala autorka v epilogu "i ve slově beznaděj najít naději".

Tento příběh nikdy nezapomenu a vy také ne, to vám zaručuji.

5 24.11.2024

"Nikdo přesně neví, kam všude mohou cesty vést, ani co se na jejich konci může skrývat. Pokud tedy nějaký konec vůbec mají..."

PILÍŘE, PŘEDCHŮDCI I VĚČNÝ DÉŠŤ.
PROŽIJTE SI SVŮJ SEVERNÍ DEN...

Moc nevyhledávám ani sci-fi, ani fantasy, ani postapo. Ale na toto jsem byla vážně zvědavá z toho důvodu, že tato multižánrová kniha na mě za posledních pár měsíců vyskakovala snad všude. Dokonalá obálka, dokonalá mapa, dokonalé fotografie a dobře promyšlená propagace přímo od autora. Teď po přečtení musím říct, že i příběh je naprosto dokonale promyšlen a je až neuvěřitelné, že se jedná o debut. Rozjezd byl pomalejší, ale to u série není nic neobvyklého. Naopak v tomto uspěchaném čase bylo fajn v poklidně plynoucím příběhu nacházet v krátkých kapitolách jednotlivé charaktery postav. Bavilo mě vyprávění z pohledu více postav, bavilo mě, že nikdo není prvoplánově ten špatný a ani ten dobrý. Navíc podobizny jsou i s charaktery na stránkách www.severniden.cz, což může čtenáři pomoci. Bavil mě styl, neskutečně dobré popisy bujné fantazie autora a velké plus i za krátké kapitoly.
Neodpustím však, že postava Marie neměla větší prostor a že ji nechal odplavat v tak krásný den.
První díl trilogie.
Kolik novů budeme muset čekat, než vyjde druhý díl pod názvem Nachová temnota?
Už teď se těším, až se v příběhu a s prstem po mapě vydám zase tam na Sever

1 22.11.2024

"Vražda myšlenek je horší než vražda jiná."
Jan Neruda

Filmy, knihy či hudba dávají postavám a jejich příběhům nesmrtelnost. Proto vznikla tato tištěná publikace, kterou můžete otevřít za 10, 20 možná 30 let a znovu pojedete na koncert vlakem nebo budete součástí jednoho z největších hudebních festivalů ve střední Evropě.
Kniha v sobě ukrývá autobiografii kapely Murder Inc., jež po desetiletém tažení ukončila svou činnost.
Příběh začíná v roce 2013 v Berouně...

Kdybych měla kapelu, přála bych si právě takovou brožurku, almanach, jako má tato dnes už "mrtvá" kapela. Jakub do této útlé knihy zaznamenal od prvního setkání členů kapely, přes první cestu do zahraničí až po její "skon". Vyhledala jsem si na YouTube a na Bandzone tvorbu a není to zrovna můj šálek čaje, ale to dnes už ani Prodigy. Kdysi mi zdobil pokojík plakát Keitha Flinta se zelenými vlasy.
Líbí se mi, že autor do toho spolu s frontmanem dali srdce, aby tady zůstal vskutku věrohodný odkaz. Oslovili i fanoušky, známé osobnosti, kteří vzpomínají na dobu působení kapely. Knihu doplňují i obrázky, fotografie, plakáty a archiv všech koncertů. A že jich teda bylo.
Za mě nejlepší je obrázek z alba, kde se nachází starej Bruno, který mě dodnes děsí. A že jsem narazila sem tam na ostřejší slova? Tady mi to prostě sedlo a patří to ke stylu, který kapela hrála a k fanouškům také.

V knize byla jedna velmi hluboká myšlenka, citát.

"Kdo se nepoučí z minulosti, je odsouzen ji opakovat."

1 19.11.2024

"Před vlastními kořeny a historií neutečeme."

O RODINNÝCH TRAUMATECH SE MUSÍ MLUVIT, JINAK JE NEVYLÉČÍ ANI ČAS.

V jedné poválečné knize jsem četla, že nezáleží na tom, jaké je člověk národnosti nebo barvy pleti, ale záleží na tom, jaký je člověk. A tady v této knize je to jasně vidět. Mezi Němci bylo spousta hodných lidí, kteří nechtěli válku a mezi Čechy bylo spousta pomstychtivých.
Vím, že pro hodně lidí je tato kniha velmi drsná, některé pasáže byly velmi náročné, ale asi už jsem otrlá. Chvílemi jsem si připomínala osudy manželové rodiny. Prababička Němka, která měla být odsunuta po válce, ale nechtěla žít v Německu z velmi vážných důvodů zůstává díky českému manželovi tady. Jak zásadní jsou některá rozhodnutí v životě. Jak můžou ovlivnit další a další generace.
Autorka, která knihu rozdělila na minulost a současnost, napsala velmi citlivě a realisticky tento příběh, který se jí dotýká. Do hloubky popsala osudy její rodiny po válce a hlavně kvalitně zpracovala veškeré historické materiály, které jsou součástí knihy. Nezapomněla ani na nás, romantické duše, které máme rády odlehčení od těžkých témat.
Byly chvíle, kdy jsem se zatnutými zuby a sprostými slovy na rtech četla a pak chvíle, kdy jsem přes slzy číst nedokázala.

Děkuji za tento příběh, za to, že si neustále připomínáme dějiny, které nemají být zapomenuty a doufám, že se z pera paní spisovatelky dočkáme dalšího příběhu.

2 16.11.2024

Phil a Adam jsou na první pohled otec a syn, kteří se nijak neliší od ostatních. Až na to, že až do náhodného setkání v obchodě s potravinami před několika týdny Adama nikdy v životě neviděl.

Četli jste někdy knihu, u které vůbec nevíte, čí jste? A když si myslíte, že jste na něco přišli, tak prd. Zase jste na začátku a rozum vám stojí.
Tato velmi překvapivá a docela psycho jednohubka mi asi navždy utkví v paměti. Velmi zajímavé pochody myšlenek, velmi poutavě napsané a kyselá pachuť v puse po přečtení zůstala. Dítě, jeho kšandy, košile, prostě outfit z roku raz dva mě děsily. Slyším to jízlivé "taťko" a cítím tu kyselost z jeho malých prstíků. Někdy děti umí hodně děsit. Někdy naše mysl, která se zacyklí a není pak úniku z vlastních myšlenek.
Phila mi bylo líto, prostě smolař.

Tuto povídku můžu doporučit. Chytne a nepustí od prvních řádků, až do posledního slova.

4 14.11.2024

"Nevím, jestli Bůh vážně existuje.
Nevím, jestli lidstvo chodilo někdy po Měsíci.
Netuším, jestli existují paralelní vesmíry.
Ale vím, že jsem právě našel smysl svého života."

Nikdy jsem neplánoval, že tě budu sledovat, ale teď, když jsi tady, se tě nemohu vzdát. Vidím tě, cítím tě, toužím po tobě. Jsem tvůj stín, tvůj obránce i nejtemnější sen. Každý tvůj krok, každé nadechnutí patří mně. Přede mnou se neschováváš.
Hra na kočku a myš začíná...

KDE VÁŠEŇ PŘEKRAČUJE HRANICE STRACHU

Je to temné, je to zvrácené, je to návykové, je to dechberoucí, je to vzrušující, je to nečekané, je to.... DOKONALÉ!
Začátek jako z Darcy Coates, dům po babičce, Adeline, která v něm žije sama, píše knihy a pak ON. Tvář démona, tělo Boha a jeho zvrácená mysl, posedlost Adeline. Ani na chvíli ji nenechá vydechnout, stejně tento příběh vás čtenáře. Vezme vás, pohltí a budete chtít víc a víc. Celou dobu vás bude držet při životě a na konci budete sedět a...chtít víc! Líbí se mi autorky bujná fantazie, líbí se mi styl, jakým je příběh napsaný a líbí se mi Zade i úryvky z deníku Adeline prababičky.

Pořádná dávka sexu, trocha detektivky a thrillerová zvrácená linka. To všechno je Haunting Adeline. Nejočekávanější kniha tohoto roku!

4 11.11.2024

"Horor není jen krev na stěne, horor není jen maniak v masce.
Ne, ne, ne, třikrát ne!

Jiří Sivok nahnal autory publikující v nakladatelství Goldendog do jednoho kotce a jako téma pro napsání povídek zvolili psy.
Smečka už se blíží.
Už vám dýchá na krk.

Minulý týden po mně velká fanynka tohoto nakladatelství hodila tuto knihu a řekla "přečti si z těch 15 povídek alespoň Afíka, co napsala Madla Pospíšilová.
Proč? Proč mně, milovnici psů? Bylo mi jasné, že mě čeká náročné čtení. No jenže to bylo tak návykové, že jsem je zvládla všechny. Líbí se mi ta pestrost a to, že pokaždé má pes jinou roli. Jednou je strážný anděl, podruhé bestie, jednou týrané stvoření a jednou důvod k vraždě.
Ráda bych vyzdvihla TOP povídky.

PŘÍCHOD VYVOLENÉHO - Petr Boček
Velmi poetická atmosféra rodinné pohody v období Vánoc. Pěkný začátek, přesně takový, jak mi k autorovi sedí, jak jsem ho poznala. A pak? Pak mi to vytrhlo srdce a já se hodinu tulila k mému psovi z chovatelské stanice. Ještě teď se mi zvedá žaludek, ale bylo to nezapomenutelné.

V ŠERU SVÍTÁNÍ - Miroslav Pech
"Kde je tělo víme, ale kde je její duše?"
Bála jsem se, vážně ano. Hřbitov, pes po boku.
Velmi hluboké dva citáty.
"Dokonce i v chudobě můžeme být šťastní, pokud budeme mít jeden druhého."

PSÍ ŽIVOT - Jiří Sivok, Martin Štefko
Jak autentické, ale jen začátek. Vybavil se mi Martin minulý týden na veletrhu, jako by se popsal, svůj náročný život redaktora, jedna dobročinná akce a tu cestu domů pak podle mě ale zvrhnul druhý autor. Pánové, výborné.

PES SE ZLATÝMA OČIMA - Tomáš Marton
Tak tohle bylo pohlazení po duši. Andělé můžou mít různé tváře.

AFÍK - Madla Pospíšilová Karasová
Nezapomenu na ni. Šílená, bohužel i tohle se mezi námi děje, bohužel i takhle může vypadat horor. Dala mi zabrat.

DĚNÍ V JIRMANOVĚ - Michal Březina
Tady mě malinko mrzel konec, ale velmi zvláštní zločiny a jejich vyšetřování byly sem tam i vtipné.

Ano, největší horory se dějí mnohdy kolem nás. "Zoufalství nutí dělat lidi ohyzdný věci."

Děkuji za skvělý zážitek.V podstatě jsem žádné nedala méně než 4 Bavilo mě to.

7 09.11.2024

"Kvůli vlastnímu míru a pohodlí našich lidských životů jsme přehlédli, že tady je ještě jiný mír a životy, na kterých by nám mělo záležet. Ty zvířecí."

"Slon je největší suchozemský savec, symbol moudrosti, vědění a vnitřní síly."

V těchto neobyčejných příbězích se skrývá několik zprvu obyčejných postav. Každý je ale tak jedinečný, že si je čtenář velmi rychle a snadno zapamatuje. Autor velmi důkladně popisuje každého z nich a dovolí nám tak jednotlivé charaktery pochopit lépe. Nejvíce mi k srdci přirostli Filip s Helenou.
Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat, kam se vlastně děj bude ubírat a jsem velmi mile překvapena, jak citlivě a s velkou dávkou empatie se autor dokázal vžít do rolí a zasadit je do zajímavých míst. Líbí se mi kolik moudrosti jsem mezi řádky našla a je smutné, jak některá slova, která tu mezi námi jsou tisíce let, si my, lidé, umíme přizpůsobit ke svému obrazu nebo snad k alibismu? Ráda bych některá citovala.

"Člověk by měl trochu cestovat, aby poznal svět . Aby měl rozhled a poznal, jak nádhernou planetu máme. Aby viděl tu panenskou přírodu a ty různé lidi."

"Nesešlo nám z mysli blaho přírody, která nemá být pouze zdrojem našich zisků, ale také něčím, o co se máme starat?"

"Otevřete mysl, přátelé. A hlavně - otevřete svá srdce."

Ano, dotkla se mého srdce, protože ta kniha nádherná. A je škoda, že ji není moc vidět, protože autor píše velmi krásným jazykem, poutavě a je radost vidět v tom kus srdce a poselství, které nám chce sdělit.

07.11.2024

"Když se díváš na zlo, zlo se dívá na tebe."

Mám husí kůži z toho příběhu od autora, který mi dokázal kvalitu svého psaní už u předchozí knihy Bezejmenná touha. Moc jsem se na tuto jednohubku těšila a přinesla jsem si ji i s věnováním z veletrhu. Zprvu velmi obyčejný příběh jedné rodiny. Otec, který udělal chybu, kterou si uvědomuje začíná nový život. Obyčejné scény z rodinné idylky na samotě vystřídá pořádně děsivý příběh o tom, že u lesa člověk nikdy nežije sám. Ale je to opravdu skutečné nebo vysvětlení odporuje zdravému rozumu? A nejsou snad věci mezi nebem a zemí, které náš mozek nedokáže svou racionálností vysvětlit? Věřím, že stejně jako zázraky se dějí lidem, kteří na ně věří, tak i podivné věci, úkazy. Otevřte knihu, svoji mysl a nechte pracovat svou fantazii. A ta přece nezná meze. Ta autorova jednoznačně.

2 03.11.2024

"Svět nedrží pohromadě sám od sebe, lidi dělaj rozhodnutí a svět drží kvůli nim."

"Lež funguje jenom tehdy, pokud jste přesvědčeni, že jí ostatní uvěří."

DRSNÝ THRILLER, KTERÝ LÁME SRDCE...

V přímořské vesnici Kinlough se po letech setkají tři staří přátelé. Oni, byli v létě 2003 součástí party šesti nerozlučných teenagerů s lehkomyslnou Kalou. Toho roku Kala beze stopy zmizela. Navíc byly nalezeny ostatky s polaroidovou fotografií a tak se otvírají staré rány.
Helen - přijíždí na svatbu otce, Joe - světoznámý hudebník se vrací, aby nalezl svůj autentický hlas (tady mi vrtalo hodně hlavou, proč na sebe mluví v "du" formě. Mush - ten nikdy neodešel, pracuje v kavárně své matky. Když se začnou pohřešovat další dvě dívky, musí udělat něco, co měli dávno udělat jiní.

Tento příběh se vám vryje na dlouhou dobu do paměti. Pomalejší rozjezd má svůj význam. Autor nás pečlivě seznamuje s hlavními postavami, s vývojem a vztahy mezi nimi formou vzpomínek. Tady nešlo asi nic uspěchat. Chvíli jsem si zvykala na vzpomínkové pasáže postav, malinko mi trvalo se zorientovat, v kterém čase zrovna jsem. Příběh dostává spád až v druhé polovině. Začnou vyvstávat různá tajemství, která měla raději zůstat spát. Začínají vycházet na povrch události, které předcházely před zmizením Kaly a nebylo mi z nich dobře. Některé scény byly hodně drsné, nejsou pro slabší povahy, ale právě proto si čtenář bude tento příběh dlouho pamatovat. Jednotlivé propojení postav, nitky a vztahy mezi nimi byly velmi zajímavé.
A závěr? Věřím, že i vám vezme dech a zaryje se pod nehty a z hlavy ho jen tak nedostanete. Ještě dlouho jsem seděla a zapracovávala tuhle skvělou nálož irského thrilleru.

29.10.2024

"Pokud pláčeme jen proto, že zašlo slunce, přes slzy neuvidíme hvězdy."

ROAD TRIP NAPŘÍČ FRANCIÍ, OD ALP PŘES PYRENEJE PO BRETAŇ.

Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četla. Už od začátku příběhu víte, jak kniha skončí, ale ta cesta hlavní postavy je tak neskutečně nádherná, plná poznání nejen sebe sama, ale i míst, kam by se nikdy nepodíval, nebýt jeho nemoci. Celou dobu jsem cítila totální bezmoc vůči mladému člověku a uvědomovala si pomíjivost všeho. I našeho života. Dnešek tu je, ale co zítřek? Smrt je nevyhnutelná a nač se hnát za zbytečnými statky, do hrobu si je nevezme nikdo z nás. Pořád mi vyvstává otázka, jak bych se zachovala já, kdybych věděla, kolik času mi zbývá. Chtěla bych toho zažít určitě hodně, splnit si své sny.
Některé věci jsou nezvratné a proto "když už se nemůžeme vrátit, musíme se starat jen o to, jak jít dopředu co nejlépe."

Kniha je napsána tak citlivě, je velmi obsáhlá, ale každá věta, každá stránka má svůj smysl. Najdete na nich mnoho mouder, citátů a myšlenek, které člověka pohladí, donutí se zamyslet a v neposlední řadě, stejně citlivé duše, jako jsem já, i rozpláčou. A nejednou.

Citát na závěr:
"Opravdová objevitelská výprava nespočívá v hledání nových krajin, ale ve schopnosti dívat se novýma očima."

Kéž by se každý z nás uměl dívat více srdcem a tak, jako by to mělo být naposled.

6 29.10.2024

"Jak by Slunce mohlo hřát, kdyby nemělo v sobě oheň? Jak bys mohl milovat, kdybys neměl lásku v sobě."

Tato kniha se na rozchody a vztahy dívá z jiné perspektivy. Společnost vnímá rozvod jako životní prohru. Pro mě to byla ale jedna z nejlepších věcí, které mě potkaly. Bolelo to, ale přineslo svobodu, sebelásku a probuzení.

Tento autobiografický příběh jedné velmi silné ženy, která prožívá svůj rozvod je velmi inspirativní. Autorka popisuje různé fáze, kterými prochází při rozvodu a po něm. Čtenář se tak dostane pod povrch a díky poutavě popsanému průběhu se ocitá v centru dění. Na vlastní kůži jsem tohle zažila jako dospívající, když se rozváděli mí rodiče. Člověk při svatbě věří, že je to navždy, ale tohle není nikdy jisté. Lidé se můžou změnit, partneři se můžou od sebe vzdálit a láska může časem vyprchat a nebo vzplát k jiné osobě. Líbí se mi, že autorka zmínila výčet pozitivních věcí, které by se nestaly, nebýt rozvodu. Například by určitě nenapsala tuto knihu. Ten zbytek můžete zjistit, když si ji přečtete. Věřím, že opravdu může být pro spoustu inspirativní, motivující a zároveň malým lexikonem, jak se z toho nezbláznit, nastane-li tato situace.
Nezapomeňte, že "nikdy nejsme sami a to, co se nám děje, se děje dobře."
Možná ten význam nechápeme teď, možná jej ani zítra nebudeme znát, ale jednou určitě ano.

5 21.10.2024

"Naše sny... nehledě na to, jak šílené se zdají být, jsou naší součástí, a pokud na nich opravdu záleží, vždycky se najde cesta, jak jich docílit. Lidem můžou patřit auta, zámky nebo i letadla, ale těm, kdo si jdou za svými sny, patří celý tento svět."

Líbil se mi tento příběh, nebo pohádka, a to od prvních řádků, až po poslední slovo.
Autor se dotýká srdce každého čtenáře svými velmi hlubokými úvahami a přitom jednoduchými tématy. A já žasnu, že tak mladý muž vidí svět právě srdcem, nikoliv pouze očima, které jsou mnohdy slepé.
Jak už psala kamarádka, příběh by se dal porovnat k Malému princi, možná by právě tato kniha byla i pro mladší čtenáře více srozumitelná než zmiňovaný bestseller od Exupéryho.
Putování prince Davu do Země růží s několika zastávkami na zajímavá místa, která prince mají něco naučit, vidět.
Země stínů ukazuje o naší cestě, o smyslu života, Země kostí nám poukazuje, jak důležité jsou děti na tomto světě, Země ohně se zabývá problematikou peněz a času, Země světla nám dovolí pohlédnout pod pokličku víry, církve. V Zemi chladu čtenář pochopí význam přátelství a v Zemi růží se nám vše spojí. A asi už každý, kdo dočetl až sem, tuší, kam směřuje autor.

Škoda, že tato kniha není více vidět. Tento velmi hluboký příběh plný citátů, myšlenek, by se měl dostat více mezi lidi, mezi čtenáře, který chtějí být pohlazeni po duši a uvědomit si pravé hodnoty tohoto světa.

2 18.10.2024