Ada
Veronika Jonášová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487947/bmid_ada-FeZ-487947.jpeg
4
160
160
Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové, autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.... celý text
Přidat komentář
„Musím být touhle páskou označená, víš. Aby každý věděl, že jsem Němka.
Němka, protože mluvíš německy?
Tak nějak, Aduško.
A já přece taky mluvím německy a nenosím to. Ale ty jsi Češka.
Ale já tomu nerozumím, vždyť jsme přeci jedna rodina.
Některé věci pochopíš, až budeš starší, holčičko."
Nějak cítím, že citace z knihy mluví tak nějak za vše :-(
Je to téměř rok, co jsem se přidala na instagramu do jedné skupinky, kde společně čteme jednu knihu od českého autora / autorky měsíčně. Díky této skupince jsem měla možnost poznat spoustu krásných a skvělých knih, ke kterým bych se jinak asi nedostala nebo bych o nich ani nevěděla.
To přesně platí pro knihu Ada. Ač vyšla už před dvěmi lety, vůbec jsem ji nezaznamenala. A tedy musím říct, že je to obrovská škoda :-/
Kniha byla vážně skvělá.
Není až tolik knih, které se zabývají odsunem Němců po válce, je pravda, že za poslední měsíce se jich ke mně pár dostalo, ale tahle byla jiná, byla drsná a surová a já jsem poprvé četla o tzv. Hodolanském pekle, což byl vlastně "pracovní" tábor pro německé obyvatele, především tedy muže....a děly se tam opravdu šílené věci :-(
Kniha je rozdělená na dvě dějové linky, jak už to u podobných knih bývá, v té z minulosti sledujeme poválečné osudy Česko-Německé rodiny, žijící v okolí Olomouce a v té současné nám dělá společnost prapotomek této rodiny, mladá Anastázie, která žije v Praze, má trable s láskou a potřebuje načerpat nové síly, proto se vydává za svou babičkou právě do Olomouce.
Minulost občas dostihne každého a Stázka je velmi zvídavá, chce se dozvědět o svých předcích co nejvíc. A to se jí nakonec povede s pomocí mladého novináře, kterého osud zavane až k babiččiným dveřím :-)
Ve skupince hodně panoval názor, že by se čtenářky bez té současné linky obešly, že jim tam přišla navíc, že se jim Anastázie nelíbila....ale já jsem opačného názoru, právě Anastázie se svými malichernými problémy, tak nějak naředila tu koncentrovanou hrůzu toho pekla z minulosti :-(
Kniha Ve mně vyvolala spoustu emocí a právě díky nim na ni dlouho nezapomenu. Děkuji našim autorům a autorkám, že se nebojí o takových těžkých tématech psát a děkuji také našim nakladatelstvím, že se je nebojí vydávat :-) Není to žánr pro každého, ale měl by být, budu se opakovat, ale některé události by neměly být zapomenuty právě proto, aby se nikdy neopakovaly !
Nenechte se odradit tím, že je tento příběh zase o odsunu Němců z našeho území. Jednak o tomhle území jste určitě nevěděli a jednak je to příběh inspirovaný skutečností. Kniha je rozdělena na minulost, současnost a vzpomínky nebo úryvky ze vzpomínek přeživších. Upozorňuji, že minulost je hodně drsná. Hodolanské peklo je ještě mírný název. Chápu oko za oko, ty si ublížil mně, já ublížím tobě. Ale mučit někoho jen kvůli národnosti? Tedy maskováno "pozváním na čaj". Jedině dobře, že autorka zvolila střídání doby. Číst v kuse minulost, tak zanevřu na lidstvo. I když Anastázie ze současnosti taky není zrovna kvalitní člověk. Uznávám ale, že se asi polepšila a začala upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Celý příběh stojí na lidech a jejich osobní statečnosti nebo zbabělosti. To se autorce podařilo skvěle vykreslit. A my můžeme jen doufat, že se nikdy nedostaneme do situace, abychom zjistili, jak bychom se zachovali my.
Naprosto geniální příběh, který je založený na skutečných událostech, kterému není co vytknout.
Mladá reportérka Anastázie nezvládne rozchod s přítelem a přímo v přímém přenosu způsobí pěkný poprask.
Odjíždí ke své milované babičce do Olomouce, kde si chce léčit své bolístky, ale babička je žena činu. Zocelená minulostí a která nenechá nic náhodě.
Když se objeví novinář, který pátrá po historii odsunutých Němců, otevře se mnohem více než jedna pamět.
Neskutečně silné příběhy hlavních hrdinek Ady, Adelhaid, Adušky (a vlastně i Anastázie, která to všechno odkryje) musí způsobit husí kůži snad každému. Upozorňuji, že některé části jsou opravdu hodně drsné, ale taková už minulost je....
Mrazivý rodinný příběh o konci války, ze kterého se mi místy dělalo špatně. Cením i dobové materiály a výpovědi přeživších, dodávalo to románu na větší autentičnosti. Jediné, co bych změnila, nebo možná úplně vyškrtla, byl příběh hlavní hrdinky Anastázie. Její problémy byly v porovnání s problémy hrdinů z minulosti naprosto stupidní, tesknění třicetileté ženy po nevyspělém muži, jenž ji vyměnil za nejlepší kamarádku, mě neuvěřitelně rozčilovalo a ještě víc sráželo mé sympatie k už tak nesympatické hlavní hrdince. Postavy z roku 1945 se musely potýkat se znásilněním, bitím, vražděním, nelidským zacházením, ponižováním, upíráním základních práv, omezování svobody a vystěhováním ze země a Anastázie v roce 2021 řeší následující problémy: rozchod s přítelem po sms; babička ji dala do omáčky párek, i přesto že je vegetariánka; vyslovení dvou nadávek v přímém přenosu; natáčení reportáže o beranovi nebo zabouchnutí vchodových dveří. Pardon, nemůžu si pomoct, ale v porovnání s hrdinkami Adou, Adelhaid nebo Aduškou vypadá Anastázie jako naivní, nesympatická a egoistická hlupačka bez špetky sebeflexe a sebeúcty.
Neskutečně silný příběh, který vychází ze skutečných událostí a týká se odsunu Němců z Československa. Autorka zmapovala dějiny vlastní rodiny po 2. světové válce a nevyhýbá se kruté realitě tehdejších poválečných dní. Podobné knížky jsou hrozně důležité, je nutné si připomínat, že msta není řešení a nikdo by se neměl k druhému člověku takto chovat. Jedna z nejlepších a nejdeštivější knih týkající se odsunu, kterou jsem četla. Děkuji autorce, že se s námi podělila o rodinnou historii.
"Před vlastními kořeny a historií neutečeme."
O RODINNÝCH TRAUMATECH SE MUSÍ MLUVIT, JINAK JE NEVYLÉČÍ ANI ČAS.
V jedné poválečné knize jsem četla, že nezáleží na tom, jaké je člověk národnosti nebo barvy pleti, ale záleží na tom, jaký je člověk. A tady v této knize je to jasně vidět. Mezi Němci bylo spousta hodných lidí, kteří nechtěli válku a mezi Čechy bylo spousta pomstychtivých.
Vím, že pro hodně lidí je tato kniha velmi drsná, některé pasáže byly velmi náročné, ale asi už jsem otrlá. Chvílemi jsem si připomínala osudy manželové rodiny. Prababička Němka, která měla být odsunuta po válce, ale nechtěla žít v Německu z velmi vážných důvodů zůstává díky českému manželovi tady. Jak zásadní jsou některá rozhodnutí v životě. Jak můžou ovlivnit další a další generace.
Autorka, která knihu rozdělila na minulost a současnost, napsala velmi citlivě a realisticky tento příběh, který se jí dotýká. Do hloubky popsala osudy její rodiny po válce a hlavně kvalitně zpracovala veškeré historické materiály, které jsou součástí knihy. Nezapomněla ani na nás, romantické duše, které máme rády odlehčení od těžkých témat.
Byly chvíle, kdy jsem se zatnutými zuby a sprostými slovy na rtech četla a pak chvíle, kdy jsem přes slzy číst nedokázala.
Děkuji za tento příběh, za to, že si neustále připomínáme dějiny, které nemají být zapomenuty a doufám, že se z pera paní spisovatelky dočkáme dalšího příběhu.
Jak to, že je o této knížce tak málo slyšet? Mrazivé čtení, o odsunu Němců se ví, ale tak nějak všeobecně, povrchně, to co se dělo na Olomoucku, je jedna velká neznámá a je dobře, že se o tom píše. Zapomínat by se nemělo.
O povojnove situaci knížek moc není a přitom se tady děly neskutečné hnusarny. Píše se jen o zvěrstvech nacistů, ale nemělo by se zapomínat i na tohle chování. Ale to je na úvahu asi jinde..
Knížka byla čtivá, smutná a rozhodně ji doporučuji k přečtení.
Téma knihy je dostatečně působivé samo o sobě, ale díky souvislému vyprávění prokládanému autentickými dobovými materiály příběh ožívá. Místy vyznívá poněkud didakticky a současná linka na mě byla trochu moc jako z červené knihovny, ale celkový dojem je rozhodně skvělý, knihu jsem přečetla jedním dechem. Nemluvě o tom, že připomínat naši historii i s jejími nepříjemnými momenty je velmi záslužná věc.
V Olomouci žiju skoro deset let a o Hodolanským pekle jsem netušila ani ň. V průběhu autorčiny babičky jsem se prošla po Slavoníně těsně po válce, současná linka byla dost romantická a obešla bych se bez ní, klasika. Nicméně ohledně téma táborů pro Němce a jejich odsunu z Olomouce se ještě dovzdělávám. Mimo to kniha obsahuje i krátký dobový útržky z novin nebo paměti. Moc dobrej počin.
Příběh z minulosti velice pěkně a citlivě zpracovaný a zbeletrizovaný. Žiju blízko Olomouce a o "hodolanském pekle" jsem dosud neslyšela vůbec nic. V tomto ohledu kniha skvělá. Příběh ze současnosti mě nejdřív bavil, pak mi nevadil a pak už mě začal dost štvát. Ve srovnání s tím, co prožívali hrdinové v minulosti, smutně vynikla jeho banalita. Co bych ale naopak chtěla pochválit, jsou citace z dobových dokumentů, které jsou podle mého názoru vybrané dobře a citlivě - jsou krátké a dobře doplňují hlavní příběh. Celkově autorce děkuji za zpopularizování tohoto tématu.
"Nelitujte Němců
Dochází nám celá řada stížností na chování Němců a hlavně žen, které jsou posílány na různé práce. Nejen že jsou vzpurné a drzé, ale odvažují se dokonce ještě dnes hovořiti mezi sebou německy. Netýrejte je, ale ani nelitujte! Neulehčujte jim jejich práci, nechť na svém těle pocítí aspoň tisícinu toho, co naše mámy.
Nevěřte jim a neexponujte se za ně! Prokazování osobních úsluh jednotlivců nemůže být důvodem k tomu, aby těmto osobám bylo vráceno československé státní občanství a všechna práva s tím spojená. Jen ať pracují! Byli za Hitlerova režimu šťastní, okupovali nás a žili z našeho utrpení!
(novinový článek, Stráž lidu, 19. května 1945)"
Na knihu jsem docela dlouho čekala, než byla volná v knihovně. Ze začátku jsem byla nadšená. Obzvlášť historické kapitoly ve mě vyvolávaly silné pocity, ale ke konci mi přišlo, že kniha se stává více románem a linka s Němci už nebyla taková, ano posunuli jsme se v ději a čase, takže emoce nebyly tak vyhrocené.
Líbil se mi komentář autorky na konci knihy.
Dvě časové linie, poválečná a současná. Jako obvykle mě současná moc nebrala, ale chápu, že jde vlastně o autorčino alter ego, příběh její rodiny a tedy i jí samotné.
Pohled na poválečná zvěrstva ze strany těch "zlých Němců" je důležitý. Za viny nacismu trpěli i lidé, kteří měli s režimem společnou jen německou národnost. Odsunuté rodiny, někdy rozervané navždycky od sebe, týrání nevinných v táborech, které si s koncentráky nezadaly, ponižování těch, kteří směli zůstat. O tom se nemluví. Němci byli přece vinni. Bez rozdílu všichni. A je jedno, že předtím to byli po generace vaši milí sousedé.
Začnu nezvykle tím, co knize mám potřebu vytknout. Ano, jde o současnou dějovou linku. Velice románu nelichotí, ve srovnání se stěžejním tématem knihy je celá přítomná linka až směšná. Podstatné na knize pro mě zůstává sdělení z minulosti. I já patřím k těm, které o Hodolanech a jejich poválečné úloze netušili. Autorka zpracovala "malé dějiny" jedné rodiny velmi poutavě, čtivě, dramaticky i naléhavě. Tak, jak by se podobná témata měla zpracovat. Memento knihy je víc než jasné. Nezapomínejme, nezavírejme oči, neopakujme chyby. Hvězda dolů za příběh ze současnosti.
Jedním slovem. úžasné. Nemyslím tím téma, ale zpracování autorkou, před níž smekám. Je mi jasné, že k uchopení tohoto bolestivého tématu bylo třeba určité dávky odvahy, jelikož nám Čechům se to určitě nečte lehce. Je docela pohodlné tyto věci “nevědět a naopak velice nekomfortní mít je trvale v hlavě jako třeba teď po přečtení této knihy nebo například knihy “Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové.
Příběh z minulosti o násilném odsunu Němců z této oblasti byl pro mě plný nových děsivých informací a zjištění a jeho zpracování hodnotím jako velice povedene. Bohužel linka současné Anastázie mi přišla jak vystřižená z nějakého špatného seriálu a epilog trochu nadbytečný. Někdy je dle mého lepší některé věci nedorict....
Kniha, kde autorka popisuje osudy svých předků v r. 1945 a odhaluje část naší historie, která byla pro ni překvapením a neznala ji. Popisuje dobu o odsunu a vysídlení Němců z Olomoucka na základě dobových dokumentů a vzpomínek. Je to ale moc smutné čtení.
Přečteno za 2 večery.O hodolanském táboře jsem vůbec nevěděla. Líbilo se mi propojení minulosti a současnosti.
Štítky knihy
česká literatura Olomouc vysídlení Němců Olomoucko rok 1945-1948 internační tábory rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2022 |  Ada |
| 2017 | Příběh Berlín |
| 2016 |  Berlíňanka |
| 2015 | Deník matky |
| 2021 |  Zeď mezi námi / Die Mauer zwischen uns |
(SPOILER) Hezky napsaná knížka. Autorka při pátrání po historii vlastní rodiny podává obraz Olomouce po osvobození Rudou armádou, pohledem německých obyvatel. Příběh je sice beletrizován, ale je to blízké literatuře faktu. Čtenář si udělá trochu obrázek, jaká byla nálada v obyvatelstvu a v jaké situaci se ocitli Němci. Nebojte se této četby, je to kruté, ale autorka střídá křivdy a útrapy v minulosti s pátráním v současnosti, a na konci je trocha dojetí a červené knihovny, aby čtenář trochu pookřál.