Ada
Veronika Jonášová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487947/bmid_ada-FeZ-487947.jpeg
4
160
160
Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát. Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové, autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.... celý text
Přidat komentář
Velice zajímavě zpracované téma o odsunu Němců z oblasti Olomouce. Sudety byly těchto příběhů bohužel určitě plné, ale Hodolany tomu nasadily ještě vyšší laťku... Je dobře, že tato skutečnost byla i na základě historických podkladů zveřejněna a může i nadále sloužit jako odstrašující příklad něčeho, co bylo po válce plné nacistického příkoří ve své podstatě ze strany Čechů pochopitelné, ale ne způsobem, jakým k odsunu a perzekuci Němců docházelo. To je prostě prasárna a neoddiskutovatelný zločin, kterého jsme se dopustili.
Bavilo mě i prolínání historických linek se současností (včetně posledních a prvních navazujících vět dalších kapitol), které ukazovaly postavu babičky na začátku a ke konci jejího života, propojovaly minulost a přítomnost a jakési "pokračování rodu".
Velmi oceňuji epilog s vysvětlením, kde v knize autorka použila skutečné příběhy a převedla do románové podoby mírně upravené osudy vlastní rodiny, a kde si zkrátka jednoduše autorsky vymýšlela. Děkuji za hezky napsanou knihu!
Pokud někoho zajímají podobné osudy sudetských Němců těsně po skončení války, lze určitě doporučit knihu Vyhnání Gerty Schnirch od Tučkové - tentokrát se jedná o příběh v okolí Brna.
Nevěděla jsem, že v Olomouci bydleli před válkou převážně Němci a jak potom Češi s těmito civilisty zatočili. Díky paní Jonášové to teď vím. Literární úroveň dle mého názoru nevalná.
Oproti předešlým knihám se autorka velmi posunula. Je to dobře napsaný silný příběh. Moc se mi líbí obálka.
já ač rodilý Olomoučák, jsem o tomto ani neměla ponětí. Jsem ráda za rozšíření obzorů, i když nepěkné...
cením autorčinu snahu otevřít v Čechách stále (po 75 letech!) ožehavé téma odsunu sudetských Němců..., to je ovšem to jediné, co na knize shledávám pozitivního; forma a kompozice knihy se mi zdá velmi nevhodně zvolena: krátké kapitoly líčící osud Němců v českém pohraničí těsně po válce (školácky) beletrizovaným vyprávěním s prkennými dialogy jsou vždy ukončovány delší citací z dobového tisku na dané téma (z dnešního pohledu kruté zacházení, ideologie, propaganda); po každé "historické" kapitole následuje kapitola druhého, silně autobiografického příběhu autorky, odehrávajícího se v nejbližší současnosti, v němž se "hrdinka" vyrovnává s problémy v partnerských, méně pak v pracovních vztazích a později se vydává pátrat po "tajemství svého rodu", ano, uhodli jste, je potomkem oněch sudetských Němců, o nichž vypráví první linie; douška v závěru osvětlující, "jak to bylo doopravdy", jasně dokládá, co je pro autorku nejdůležitější (no jasně, jestli si jí vezme)
kniha se mi nelíbí nejen proto, že je špatně napsaná, ale hlavně pro ten nevkus, s nímž si Jonášová dovolí prokládat popisy krutého mučení nevinných lidí s osobními trabli typu "zlomil se mi nehet, musím k psychiatrovi"
Výborná kniha o části naší historie. Autorka nám přibližuje osud svých předků, o kterém ani ona sama nevěděla.....
Válka je zlá a princip kolektivní viny vždy přináší nevinné oběti.
Velmi svižně čtivé dílo o osudu a odsunu Němců po konci druhé světové války. Přečteno pomalu na jeden zátah.
Je třeba si připomínat tuto temnou část naší historie.
Zde autorka vhodně prolíná minulost se současností. A doplňuje i autentické články či výpovědi.
Jádro příběhu má autobiografické rysy.
Opravdu výborná kniha.
Velmi čtivá kniha, líbila se mi zvláště historická dějová linka, která přibližovala události týkající se osudu českých Němců po druhé světové válce. Doporučuji.
O vysídlení Němců po druhé světové válce jsem toho příliš nevěděla, protože se o tomto tématu ve společnosti moc nemluví. A proto jsem ráda, že mě svou obálkou a anotací oslovila právě Ada. Hodně smutné čtení, během kterého jsem nevěřícně kroutila hlavou a nechápala, jak mohla být doba a hlavě lidé takto krutí.
Knihu jsem měla na stole už před Vánoci, ale nechtěla jsem si kazit sváteční pohodu, tak jsem ji raději odložila na později.
A dobře jsem udělala, protože doba vylíčená v knize V. Jonášové a události, které v knize popisuje, rozhodně nejsou příjemnou četbou. Potěšilo mě, že jak mezi Čechy, tak mezi Němci se našli lidé obojího typu: slušní a soucitní, a naopak nelidští a pomstychtiví. A určitě bychom měli rozlišovat mezi skutky "úředními" a mezi činy jednotlivců, ovšem tady to nelze, navíc obětem té doby žádné rozlišování nepomůže. Koneckonců vyhláška Národního výboru na s.106 je úředním dokumentem. Byla to hrozná doba a všichni doufáme, že my už válečné ani poválečné hrůzy nezažijeme . . .
Novodobá linka je ve srovnání s tou historickou zcela pochopitelně téměř nudná a působí změkčile; kontrast je očividný. Ale proč ne; navíc setkání s celoživotním partnerem málokdy bývá románově strhující - soudím podle sebe. O to více mě pobavila píšťalka, skvělý nápad, bez urážky!
Každopádně našim čtenářům určitě doporučím a s pamětnicí (naší nejstarší paní čtenářkou - ročník 1923) budu konzultovat.
Skvělá kniha, která nás nutí k zamyšlení ohledně odsunu Němců po roce 1945, tohle téma je velice krásně popsané formou pravdivého příběhu, který se vztahuje k autorčiným německým předkům. Čerpá z ověřitelných historických zdrojů, je proložená nevtíravým autorčiným osobním příběhem, doložená dobovými dokumenty, ze kterých až mrazí. Donutí vás najít si na internetu další informace a podívat se na konec války i z druhé strany. Knihu jsem přečetla za jediný den, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Docteno...ufff.
Jsem fascinovan a ohromen. Za me jednoznacne kniha roku. Dechberouci. Dekuji ze srdce autorce.
Tak to koukám, co se tu po válce dělo "téměř za našimi humny", a doteď jsem o tom vůbec neslyšela. Neskutečné, co jsou lidé v nenávisti schopni provádět. Opravdu silná kniha.
Další kniha z temného období naší historie. Veronika Jonášová zpracovala do románové podoby osudy vlastní prababičky, doplnila to o citace z dobových dokumentů a musím říct, že pro mě to bylo velmi strhující čtení. Linka ze současnosti mě ke konci už moc nebavila, bylo to takové moc prvoplánové vyústění, ale co mě bavilo hodně, bylo navazování jednotlivých kapitol.
Poctivé hodnocení by bylo 4,5.
Jsem ráda, že po Vyhnání Gerty S. se na české knižní scéně objevil další příběh z naší temné poválečné minulosti.Viděno dnešníma očima je pro nás těžké pochopit tu nenávist a chuť po pomstě.
Kniha je velmi čtivá a jakmile se začtete nebudete se moct odtrhnout.
Štítky knihy
česká literatura Olomouc vysídlení Němců Olomoucko rok 1945-1948 internační tábory rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2022 |  Ada |
| 2017 | Příběh Berlín |
| 2016 |  Berlíňanka |
| 2015 | Deník matky |
| 2021 |  Zeď mezi námi / Die Mauer zwischen uns |
Skvělé! Mám ráda podobné příběhy z minulosti, nechybělo mi tam vůbec nic. Postavy, dialogy, děj - vše skvěle fungovalo.