• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Veronika Jonášová

Ada

„Hezky napsaná knížka. Autorka při pátrání po historii vlastní rodiny podává obraz Olomouce po osvobození Rudou armádou, pohledem německých obyvatel. Příběh je sice beletrizován, ale je to blízké literatuře faktu. Čtenář si udělá trochu obrázek, jaká byla nálada v obyvatelstvu a v jaké situaci se ocitli Němci. Nebojte se této četby, je to kruté, ale autorka střídá křivdy a útrapy v minulosti s pátráním v současnosti, a na konci je trocha dojetí a červené knihovny, aby čtenář trochu pookřál.“... celý text
— TipsyChipsy

---

Ada

„„Musím být touhle páskou označená, víš. Aby každý věděl, že jsem Němka. Němka, protože mluvíš německy? Tak nějak, Aduško. A já přece taky mluvím německy a nenosím to. Ale ty jsi Češka. Ale já tomu nerozumím, vždyť jsme přeci jedna rodina. Některé věci pochopíš, až budeš starší, holčičko." Nějak cítím, že citace z knihy mluví tak nějak za vše :-( Je to téměř rok, co jsem se přidala na instagramu do jedné skupinky, kde společně čteme jednu knihu od českého autora / autorky měsíčně. Díky této skupince jsem měla možnost poznat spoustu krásných a skvělých knih, ke kterým bych se jinak asi nedostala nebo bych o nich ani nevěděla. To přesně platí pro knihu Ada. Ač vyšla už před dvěmi lety, vůbec jsem ji nezaznamenala. A tedy musím říct, že je to obrovská škoda :-/ Kniha byla vážně skvělá. Není až tolik knih, které se zabývají odsunem Němců po válce, je pravda, že za poslední měsíce se jich ke mně pár dostalo, ale tahle byla jiná, byla drsná a surová a já jsem poprvé četla o tzv. Hodolanském pekle, což byl vlastně "pracovní" tábor pro německé obyvatele, především tedy muže....a děly se tam opravdu šílené věci :-( Kniha je rozdělená na dvě dějové linky, jak už to u podobných knih bývá, v té z minulosti sledujeme poválečné osudy Česko-Německé rodiny, žijící v okolí Olomouce a v té současné nám dělá společnost prapotomek této rodiny, mladá Anastázie, která žije v Praze, má trable s láskou a potřebuje načerpat nové síly, proto se vydává za svou babičkou právě do Olomouce. Minulost občas dostihne každého a Stázka je velmi zvídavá, chce se dozvědět o svých předcích co nejvíc. A to se jí nakonec povede s pomocí mladého novináře, kterého osud zavane až k babiččiným dveřím :-) Ve skupince hodně panoval názor, že by se čtenářky bez té současné linky obešly, že jim tam přišla navíc, že se jim Anastázie nelíbila....ale já jsem opačného názoru, právě Anastázie se svými malichernými problémy, tak nějak naředila tu koncentrovanou hrůzu toho pekla z minulosti :-( Kniha Ve mně vyvolala spoustu emocí a právě díky nim na ni dlouho nezapomenu. Děkuji našim autorům a autorkám, že se nebojí o takových těžkých tématech psát a děkuji také našim nakladatelstvím, že se je nebojí vydávat :-) Není to žánr pro každého, ale měl by být, budu se opakovat, ale některé události by neměly být zapomenuty právě proto, aby se nikdy neopakovaly !“... celý text
— kramlinka88

---

Ada

„Nenechte se odradit tím, že je tento příběh zase o odsunu Němců z našeho území. Jednak o tomhle území jste určitě nevěděli a jednak je to příběh inspirovaný skutečností. Kniha je rozdělena na minulost, současnost a vzpomínky nebo úryvky ze vzpomínek přeživších. Upozorňuji, že minulost je hodně drsná. Hodolanské peklo je ještě mírný název. Chápu oko za oko, ty si ublížil mně, já ublížím tobě. Ale mučit někoho jen kvůli národnosti? Tedy maskováno "pozváním na čaj". Jedině dobře, že autorka zvolila střídání doby. Číst v kuse minulost, tak zanevřu na lidstvo. I když Anastázie ze současnosti taky není zrovna kvalitní člověk. Uznávám ale, že se asi polepšila a začala upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Celý příběh stojí na lidech a jejich osobní statečnosti nebo zbabělosti. To se autorce podařilo skvěle vykreslit. A my můžeme jen doufat, že se nikdy nedostaneme do situace, abychom zjistili, jak bychom se zachovali my.“... celý text
— mnohoknih

---

---

Ada

„Naprosto geniální příběh, který je založený na skutečných událostech, kterému není co vytknout. Mladá reportérka Anastázie nezvládne rozchod s přítelem a přímo v přímém přenosu způsobí pěkný poprask. Odjíždí ke své milované babičce do Olomouce, kde si chce léčit své bolístky, ale babička je žena činu. Zocelená minulostí a která nenechá nic náhodě. Když se objeví novinář, který pátrá po historii odsunutých Němců, otevře se mnohem více než jedna pamět. Neskutečně silné příběhy hlavních hrdinek Ady, Adelhaid, Adušky (a vlastně i Anastázie, která to všechno odkryje) musí způsobit husí kůži snad každému. Upozorňuji, že některé části jsou opravdu hodně drsné, ale taková už minulost je....“... celý text
— Lucciella_L

---

Ada

„Mrazivý rodinný příběh o konci války, ze kterého se mi místy dělalo špatně. Cením i dobové materiály a výpovědi přeživších, dodávalo to románu na větší autentičnosti. Jediné, co bych změnila, nebo možná úplně vyškrtla, byl příběh hlavní hrdinky Anastázie. Její problémy byly v porovnání s problémy hrdinů z minulosti naprosto stupidní, tesknění třicetileté ženy po nevyspělém muži, jenž ji vyměnil za nejlepší kamarádku, mě neuvěřitelně rozčilovalo a ještě víc sráželo mé sympatie k už tak nesympatické hlavní hrdince. Postavy z roku 1945 se musely potýkat se znásilněním, bitím, vražděním, nelidským zacházením, ponižováním, upíráním základních práv, omezování svobody a vystěhováním ze země a Anastázie v roce 2021 řeší následující problémy: rozchod s přítelem po sms; babička ji dala do omáčky párek, i přesto že je vegetariánka; vyslovení dvou nadávek v přímém přenosu; natáčení reportáže o beranovi nebo zabouchnutí vchodových dveří. Pardon, nemůžu si pomoct, ale v porovnání s hrdinkami Adou, Adelhaid nebo Aduškou vypadá Anastázie jako naivní, nesympatická a egoistická hlupačka bez špetky sebeflexe a sebeúcty.“... celý text
— Jiitush