Všechno modré z nebe
Mélissa da Costa
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489087/bmid_vsechno-modre-z-nebe-yPo-489087.jpg
5
147
147
Šestadvacetiletému Émilovi zbývají jen dva roky života a ví to. Lékaři nad ním vyřkli ortel předčasné Alzheimerovy nemoci a on si přeje jediné: uniknout před nemocnicí a lítostí své rodiny a přátel, vydat se na cestu a setrvat na ní až do posledního dechu. Na inzerát hledá někoho, kdo by ho při tom doprovázel. K jeho vlastnímu překvapení dostane odpověď a setkává se s tajemnou Joanne, mladou ženou, která nijak nespěchá s vysvětlením, před čím utíká ona sama. A tak začíná jejich putování, které čtenáře ohromí svou krásou. Každý kousek cesty, každé setkání s novým člověkem je příležitostí k objevování sebe sama. Nejrůznější emoce pronikají skořápkou Émilových bolestí a jemu (a nejen jemu) nezbývá než hledat novou vnitřní rovnováhu i způsob, jak čelit nevyhnutelnému.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , JotaOriginální název:
Tout le bleu du ciel, 2019
více info...
Přidat komentář
Emile, který má zhruba 2 roky života a snaží se stihnout, co si plánoval celý život. Na druhé straně Joanne, která už nikam nespěchá a naučí Vás zpomalit. Děkuji, že jsem tě poznala Joanne a že ti Emile dal důvod žít dál
Krásná kniha. Vážné téma zpracováno citlivě a nádherný příběh dvou mladých lidí chvílemi tak dojemný, až jsem si chvílemi poplakala a to už se mi u knihy velmi dlouho nestalo.
O hvězdičku méně dávám proto, že zpočátku se mi příběh zdál zdlouhavý.
Autorka patří mezi mé oblíbené už od přečtení Adresy naděje. U této knížky, hodně doporučované, už jsem šla na jistotu. Zpočátku jsem jí nemohla moc přijít na chuť, ale to se změnilo s příchodem Joanne, která se zařadila mezi moje nejoblíbenější literární hrdinky. Její odhodlání, vnitřní síla a statečnost budiž inspirací pro nás pro všechny. A samozřejmě knihu doporučuju všemi deseti!
Vážné téma zpracované jemně, laskavě. Krásný příběh dvou citlivých lidí, kteří se jeden druhému postupně otvírají a vyrovnávají se se svými traumaty i s nevyhnutelností konce života. Snad chvílemi trochu rozvláčné. I tak patří do kategorie "doporučuji"
Těžko se mi dostává slov. Příběh o umírání, o strašlivé nemoci a bezmoci... přitom si teď, pár momentů poté, co jsem knihu zavřela, říkám, že takto bych si klidně jednou svůj konec, měl-li by být podobně předčasný, ve stavu zastřené mysli, dokázala představit taky. Jsem celoživotní cynik, ale po přečtení této knihy se cítím povznesená a pohlazená po duši jako nikdy. Všechna hrdiny navštívená místa jsou reálná; hned jsem si zadávala do vyhledávače, jen co o nich byla zmínka - jsou přímo pohádkově krásná a ještě dlouho na ně budu myslet. Snad se mi jednoho dne podaří je také navštívit.
Jedna z knih, kterou budu doporučovat všem a všude, kudy budu chodit!
Kniha, která pohladí na duši a zároveň nutí k zamyšlení, zda nežijeme naše životy zbytečně složitě. Ke štěstí někdy stačí maličkosti.
Ano, když máme zbývající čas jasně vyměřený, je podstatně jednodušší oprostit se od každodenních povinností a utéct. Prožít poslední týdny, či měsíce tak, jak bychom bývali chtěli možná prožít celý život, ale společnost či okolnosti nám to nedovolí.
Životní příběh Joanne mě nepřekvapil, bylo jasné, že utíká od něčeho víc, než je jen "těžký rozchod".
I přes větší počet stran se kniha četla pěkně, příběh plynul a vše se odehrávalo v tempu, tak akorát.
Za zmínku stojí i popisovaná místa, určitě bych se do této oblasti někdy ráda podívala...
Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četl. Nic jí nechybí, nic není navíc. Od začátku do konce čteno jedním dechem. Autorka má můj neskonalý obdiv. Poslední dobou jsem měl pocit, že už nikdo neumí napsat pořádný konec. V tomto případě to konečně neplatí. Konec byl úžasný stejně jako každá z částí tohoto příběhu. Nebetyčná nádhera! Joana a Émile se mnou zůstanou už navždy.
Krásná kniha, smutná i veselá zároveň, návrat k základním potřebám v životě, umění mít radost z maličkostí,...
Tak krásnou knihu, jsem už dlouho nečetla. Popis krajiny, různé citáty, prolínání se různými časovými obdobími obou hrdinů, do sebe skvěle zapadalo. Při čtení se člověk také často zamýšlí nad smyslem života. Je tu smrt, smutek, bezmoc, ale i naděje, láska a nový život. Tato kniha je prostě skvost !
Velice krásný, dojemný, dlouho doznívající příběh, který vás (nebo tedy mě) v životě povzbudí a posune.
Émile a Joanne spojí cesta, ke které má každý z nich jiný důvod. Pro Émila je to cesta poslední, přesto nabitá životem. Pro Joanne znamená vyrovnávání se s dosavadním a začátek nového. Jejich vzájemné propojení je pro oba osudové.
Přestože je kniha plná smutku a vážných témat, dohromady byla jedním velkým pohlazením na duši.
Skutočná sila tejto knihy spočíva podľa mňa v jej schopnosti osloviť také zložité témy ako je bezhraničny smútok matky alebo strach z neznáma spôsobeného vážnou chorobou s veľkou jemnosťou a citom. Otvára nám dvere k inej perspektíve na veci, ktoré nás bežne desia.
Láska v tejto knihe je nádherne jemná a trpezlivá, aj v tých najťažších chvíľach...
Tiež si cením opisy Pyrenejí, detaily života v kempingoch a ťažkostí spojených s týmto alternatívnym spôsobom života, no zároveň aj neobmedzenú slobodu, ktorú ponúka.
Je to kniha vhodná pre milovníkov hôr a večných romantikov, ktorí túžia po oslobodení. Pripravte si vreckovky, pretože na konci určite budete plakať, ale stojí to za to.
Je to velmi silný, smutný, dojemný příběh. I Ikdyž jsem měla chvíli pocit , že je to zbytečně zdlouhavé. Ale konec vám donutí k slzám, ale i k úsměvu.
Pocity, které ve mě zanechalo čtení této knihy, nelze vyjádřit slovy... silné, dlouho doznívající. Nelze jinak, než doporučit!
"Největší cestovatel je ten, kdo umí cestovat po krajině své duše"
Tolik slz a úsměvů jsem nějakou chvíli nad knížkou nevykouzlila. Má dušička je potěšena ze života a zároveň smutná z těch konců...použila bych na to citát: “S knihami je to jako s lidmi: jen velmi malý počet něco znamená a zbytek se ztrácí v množství.“ Voltaire
Tak tato kniha pro mě určitě něco znamená
Ouuu, to bylo krásné, dojemné a citlivé. Moje první seznámení s autorkou a hned tak nádherná kniha.
Štítky knihy
útěk francouzská literatura cestování umírání Alzheimerova choroba Pyreneje (Evropa) cesta, roadtrip
Všechno modré z nebe
"Pokud pláčeme jen proto, že zašlo slunce, přes slzy neuvidíme hvězdy."
ROAD TRIP NAPŘÍČ FRANCIÍ, OD ALP PŘES PYRENEJE PO BRETAŇ.
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četla. Už od začátku příběhu víte, jak kniha skončí, ale ta cesta hlavní postavy je tak neskutečně nádherná, plná poznání nejen sebe sama, ale i míst, kam by se nikdy nepodíval, nebýt jeho nemoci. Celou dobu jsem cítila totální bezmoc vůči mladému člověku a uvědomovala si pomíjivost všeho. I našeho života. Dnešek tu je, ale co zítřek? Smrt je nevyhnutelná a nač se hnát za zbytečnými statky, do hrobu si je nevezme nikdo z nás. Pořád mi vyvstává otázka, jak bych se zachovala já, kdybych věděla, kolik času mi zbývá. Chtěla bych toho zažít určitě hodně, splnit si své sny.
Některé věci jsou nezvratné a proto "když už se nemůžeme vrátit, musíme se starat jen o to, jak jít dopředu co nejlépe."
Kniha je napsána tak citlivě, je velmi obsáhlá, ale každá věta, každá stránka má svůj smysl. Najdete na nich mnoho mouder, citátů a myšlenek, které člověka pohladí, donutí se zamyslet a v neposlední řadě, stejně citlivé duše, jako jsem já, i rozpláčou. A nejednou.
Citát na závěr:
"Opravdová objevitelská výprava nespočívá v hledání nových krajin, ale ve schopnosti dívat se novýma očima."
Kéž by se každý z nás uměl dívat více srdcem a tak, jako by to mělo být naposled.