Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317179/bmid_proc-vsichni-odchazeji-5Lw-317179.jpg
4
127
127
Novela Proč všichni odcházejí je autobiografickou výpovědí dítěte, dívky, která se poprvé setkává s odcházením blízkých. Zároveň se snaží pochopit, proč je svět dospělých takový, jaký je. Proč se lidé opouštějí, proč umírají, proč je tolik samoty? Rodinná historie ji nutí přemýšlet nad krutostmi koncentračních táborů a křivdami komunistického režimu. Její dětství je poznamenáno dobou temna, osaměním, protkáno dětským nepochopením, denním cvičením na violoncello, což ji často izoluje od okolního světa, ale nakonec i láskou. Odehrává se v malém moravském městě, na Vysočině a pražském Břevnově. Nejdůležitějším pevným bodem je vztah s otcem, spisovatelem a režisérem, který často odjíždí za prací, a chvilky s ním jsou o to vzácnější. Ona mu potají brává scénáře, pročítá je a přehrává si o samotě jednotlivé obrazy. Velkou nadějí, smyslem a ukotvením je přátelství s nemocnou starší kamarádkou, jež dává hrdince pocit spojenectví a zasvěcuje ji do tajů prvních lásek.... celý text
Přidat komentář
Taková obyčejná knížečka o obyčejných vzpomínkách malé holčičky. V něčem ale byla nezapomenutelná a laskavá, i když hodně hodně smutná... :-)
Tuhle jsem vzdala. Z dětství hlavní hrdinky na mě čišelo příliš bolesti, nepochopení a frustrace, že se mi nechtělo pokračovat dál. Ale myslím, že to není špatná kniha, možná se k ní někdy vrátím.
Krásně napsané, ale vlastně velmi smutné vyprávění o dospívání jednoho děvčátka.
Odlétáš, děťátko, do strání, do polí
posílám básničku na cestu tvoji...
Krásné verše - a to je asi tak všechno. Za mě bohužel zklamání. Pořád jsem čekala, kdy se mě příběh nějak dotkne - a nic.
Příběh o dětství, křehké dětské duši, barvách, létu i smrti. Především o smrti. O odcházení, loučení a pochopení.
Příběh o přátelství, samotě, nemocech, ztracených kocourech, bruslích a prvních láskách. Vyprávěný z pohledu malé holčičky. Neobratně, stroze, až chladně. Jako by tomu chyběla duše...
Četla jsem už víc příběhů vyprávěných z pohledu dětí a většinou si mě dokázaly získat. Tenhle ale ne. Bohužel...
Hlavní postavou je Zuzanka, která popisuje svůj život a různé zážitky - nejdříve z pohledu šestileté holčičky, která brzy nastoupí do první třídy a poté sledujeme její život postupně až do páté třídy. Pochází z židovské rodiny, hraje na violoncello a píše básničky, díky kterým utíká do jiného světa.
Spolu se Zuzkou a její rodinou se ocitáme v 80. letech 20. století v jednom malém moravském městě. Otec je režisér a moc často ho z důvodu pracovních cest nevídá. Zažijeme s ní prázdniny u babičky a dědy. Při pobytu v nemocnici se seznámí s Monikou, se kterou si několik let posílají dopisy. A vždycky po nějaké době někdo odejde z jejího života a tak se ptá - proč všichni odcházejí?
Vyprávění je autentické, včetně použitého nářečí nebo různých slov a výrazů typických pro zvolený čas. Já osobně si připomněla slovo pišingr nebo období, kdy jsme nosili kamaše.
Jak je uvedeno na obálce - je to hořkosladké a nostalgické vyprávění o tom, jak se z malé Zuzanky stává dospívající dívka, která zjišťuje, že i ti nejbližší nás opouštějí. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody malé holčičky a také to, jak ztrátu blízkých vnímala - za mě se to autorce moc povedlo.
Příběh dospívající dívky. Na všechno je sama, snaží se pochopit chování dospělých. Vyrovnává se se samotou, s úmrtím blízkých ,pomáhá ji její fantazie a psaní básniček. Knížka k zamyšlení.
Po knížce "Soběstačný" jsem měla větší očekavání. Knížka se mi přesto líbila a určitě stojí za přečtení.
Autobigrafická knížka vyprávěná šestiletou holčičkou Zuzankou do jejích 11 let. Její svět se točí kolem rodinných vztahů, prázdnin v Konicich u babičky a dědy a také psaním dopisů kamarádce Monice, kterou potkala v nemocnici.
Melancholicky laděný příběh dospívající Zuzany, která nepřemýšlí jako dítě, vypráví o zážitcích, které z ní právě dospělou udělaly. Setkává se se smrtí a jejích blízkých. Kniha se velmi dobře četla, ale čtenář neměl možnost blíže poznat postavy. Zuzku ano, i její myšlení bylo pochopitelné, dokonce i díky dopisům bylo možné nahlédnout do myšlenek její kamarádky. Autorka píše velmi dobře, ale klidně se mohla více věnovat i ostatním postavám a natáhnout příběh ještě o 50 stran.
Měli bychom si uvědomit, že smrt je součástí každého života.
(SPOILER) Pěkně napsaná kniha pohledem malé holky. Smutný závěr se dal čekat. Další povedená knížka paní Dostálové.
Svět dospělých popisovaný očima dítě, ještě z dob socialistických. I přes místy lehce úsměvnou naivitu dětského pohledu na svět, nic veselé.. Silně jde cítit jistá "nenávist" k tehdejšímu socialismu. Osobně ale na mne nejsilněji působily osudy těžce nemocných dětí v nemocnicích, opuštěných, bez přítomnosti rodičů, umírajících v osamocení... Jako "starý cíťa" jsem to probrečel.
četl jsem druhé, opravené vydání této prvotiny Zuzany Dostálové, od níž už znám Soběstačného a Karneval zvířat, a kupodivu se mi Proč všichni odcházejí líbilo nejvíc; nevím, nakolik se liší druhé vydání od prvního, v čem a v jakém rozsahu jsou avizované změny, ale trochu jízlivě si říkám, nakolik je ten "dětský" styl psaní (krátké, nerozvité věty) záměrný
autorka zjevně popisuje vlastní dětství, takže čerpá z autopsie a moc nefabuluje, a vida - čte se to lépe, než když později konstruuje narativ; možná taky chtěla složit hold svému otci (nezemřel?) a trochu se pochlubit, z jak dobré je rodiny, ale jinak vcelku milé nenáročné čtení s předvídatelným závěrem
Od paní autorky jsem četla její dvě knihy Soběstačný a Karneval zvířat, které se mi moc líbily. Když teď znova vyšla její novela Proč všichni odcházejí, věděla jsem, že se budu chtít do knihy pustit také.
Příběh je psaný z pohledu malé dívenky (autorky) a na rodinné historii se tu rozvíjí různá témata - samoty, odcházení, nemocí, mezilidských vztahů či politické situace v zemi. Pohled dětskýma očima může být někdy trochu zjednodušující a možná lehce naivní, ale tento záměrně zvolený způsob vyprávění podle mne o to silněji dává vyznívat závažnost toho, co se tu autorka snaží sdělit.
Baví mne způsob, jakým autorka píše. Čte se to velmi dobře, je to velmi svižné. Zároveň mne baví, jak na malém prostoru autorka dokáže říct docela hodně. Některé věci tu čtenář musí hledat tak trochu mezi řádky, ale je to psané velmi srozumitelně a s určitou lehkostí - aspoň tak to na mne působilo.
Pokud máte rádi tvorbu Zuzany Dostálové, tohle vás bude nejspíš bavit také. Sama knize dávám 4 hvězdy z 5 - přiznám se, že z její tvorby mne zatím nejvíc bavil Karneval zvířat, který mne asi nejvíc zasáhl. Ale i tak tuto knihu mohu velmi doporučit,
Příběh vyprávěný dítětem, snaží se pochopit svět dospělých. Pěkně se četlo, postavy mohly být víc propracované, bylo to takové letem - světem, ale to byl zřejmě autorčin záměr.
(SPOILER)
Autobiografická novela o prozření malé dívky. Příběh se odehrává během několika málo let, které pokrývají zhruba docházku na prvním stupni ZŠ. Historie rodiny, radosti i strasti. Po dočtení jsem si šla dohledat informace o tatínkovi ZD.
Navíc taky hodně se mnou zarezonovaly ty smutné události.
Po románu Soběstačný, který mě svým příběhem velmi zasáhl, jsem se rozhodla sáhnout po další knize Zuzany Dostálové. Proč všichni odcházejí je novela s autobiografickými prvky, ve které autorka vzpomíná na dětství, přičemž hlavním tématem je odcházení blízkých.
Knížka je krásně napsaná, řekla bych až poeticky. Stejně jako v románu Soběstačný, i tady sledujeme příběh očima dítěte. Zuzanka se v příběhu seznamuje s rodinnou historií, cvičí na violoncello a seznamuje se s vážně nemocnou Monikou. Především se ale snaží pochopit, proč je náš život plný samoty a umírání.
Bylo to krásné, dojemné čtení na jedno odpoledne. Možná bych byla radši, kdyby šel příběh více do hloubky, ale i takto na mě velmi zapůsobil.
Příběh nebyl špatný, ale víc mě bavil způsob psaní autorky než samotný den. Kniha byla dost melancholická.
Knížka byla pro mě takové pohlazení a retro vykreslení dané doby, kterou pamatuji. Autorka má otce scénaristu, který tvoří v totalitě. Bylo mi to taky blízké jako dítěti. Máma pracovala v ČT. Knížka mi připomíná knihu Jeden kopeček šmoulové, kde Maruška Doležalová vzpomíná na dětství, ale 90. léta. Paní Dušková má krásný styl psaní, hezký sloh. Je to citlivá výpověď dítěte. Takové knížky mám ráda.
Autobiografické vzpomínky autorky na dětství. Krásně popsané vztahy v rodině, první přátelství i vnímání světa dětským pohledem.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Knížka má melancholickou a nostalgickou náladu. Vrátila jsem se do času dětství. Nejvíce na mě zapůsobila kapitola z nemocnice, kdy jsem se vrátila do období hnusného nemocničního jídla, studených bílých stěch, nechutného čaje a opravdu protivných sester. Ostatní části hlubší emoce nedokázaly vyvolat, nevyhovala mi forma vyprávění.