Červená nit osudu
Mirka Skočílková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521935/bmid_cervena-nit-osudu-6586a0c99591b.jpg
4
160
160
Stará legenda praví, že každý z nás je spojen se svým osudovým člověkem neviditelnou červenou nití. Máme ji ovázanou kolem malíčků, a když nastane ten správný okamžik, pomůže nám se s touto osobou sejít. Andrea, talentovaná malířka, nemá úplně jednoduché dětství. Její původ je jakýmsi stigmatem, kterého se nemůže zbavit ještě dlouho po tom, co se provdá za svého spolužáka ze střední školy. Po svatbě s ním začne žít u jeho rodičů. Právě u nich nalézá tolik potřebné útočiště, které boří mýty o vztazích s tchyní a tchánem. Benjamin je milující manžel, skvělý táta, ale stále častěji upřednostňuje svou profesi hasiče před rodinou. Za každou cenu se snaží všechny kolem sebe zachraňovat. Jednoho dne ale jeho hrdinství všem změní život... celý text
Přidat komentář
Naplno souhlasám s Aghatte pode mnou... je to vlastně 15 let života Andrejky, který tam lítá roky sem, roky tam. Nevyhovoval mi styl psaní a to kam se příběh ubíral a kam se nakonec dopracoval, se mi vlastně vůbec nelíbilo. Knížka má krásnou obálku, to je celé.
Kniha naprosto o ničem.
Jedno všední manželství, jedna divná ženská, a ještě divnější vztahy.
Vadí mi nevyrovnanost v čase, buď sledujeme každou položku a košíku, každou botičku v botníku, nebo uteče 16 let jako voda.
Do půlky jsem pořád čekala, že se něco stane. A ono nic. Stále jsem čekala na nějaké wow, něco, proč ta kniha vznikla, a furt nic.
Náhle zde byl konec, ze kterého se mi udělalo šoufl. No, fuj, velebnosti.
Nádherný příběh o těžkém osudu hlavní hrdinky Andrei, která nakonec překoná všechny nepřízně osudu a najde znovu štěstí. Nádherná obálka knihy. Doporučuji.
Na jedničku hodnotím krásnou obálku knihy. Andrea má běžné manželství, děti a moc hezký vztah s tchánem a tchyní, jako by byli její vlastní rodiče... Proto také nemůžu moc strávit ten konec...(-1*)
Andrea nemá jednoduché dětství a ani dospívání. Naštěstí se provdá za správného chlapa, Bena. Ten nejen, že miluje ji a později i jejich děti, ale má i skvělé rodiče. Vztah Andy s tchyní a tchánem je tedy velmi dobrý.
Ben je hasič, který má potřebu být hrdinou za každou cenu. A jak je uvedeno v anotaci, jednoho dne tím všem změní život.
Kniha je jedna velká emoční jízda. Po dlouhé době jsem při čtení knihy měla knedlík v krku. Autorka popisuje osud Andy a Bena velmi citlivě. Zprvu bych nevěřila, že mě tento román může natolik vtáhnout. Jedná se totiž opravdu pouze o vyprávění jednotlivých osudů.
Román je rozdělen na tři části, které spojuje zajímavá legenda o niti osudu. Kapitoly jsou velmi obsáhlé, ale čtivé. Rušivými elementy byly pro mě drobné chyby v textu - věk, umístění pedále... Nicméně kniha je skvělá a mohu ji 100% doporučit!
Červená nit osudu je zajímavá kniha, která se dobře čte, ale zároveň se už od začátku ví, jak vlastně dopadne. Jen cesta k závěru je snad až moc dlouhá a krkolomná a některé postavy jsou už v příběhu navíc a nedořešené. Celá kapitola Andreiny rodiny je jen zvláštně načatá, čtenář by čekal nějaké vyústění. Samotný konec už je super sladký, akce dětí je taky dost navíc. Doporučuju, ale pocity jsou rozpolcené
Knihy paní Skočílkové mám ráda, jsou tak nějak ze života a lidsky psané. Ale tady jsem se nedokázala s příběhem ztotožnit.
Andrea neměla patrně lehké dětství, ale získala skvělého, pracovitého a pěkného muže, s ním tři úžasné děti a výborný vztah s tchánem a tchýní. Do osudné chvíle prožívala dokonalé a šťastné manželství, kde se občas objevily chmury.
Poté ji osud přinesl nelehké chvíle, ale se vším dokázala poprat důstojně.
Tím bych to ukončila, protože ani pro mě nebyl závěr "uchopitelný " a nerada bych si tím zkazila názor na tuto knihu.
„Podle staré legendy jsou na světě právě dva jedinci, jejichž balíčky jsou spojené neviditelnou červenou nití. Vždycky nemusí jít o vztah pouze milostný, jde o spřízněnou duši. Někdy se tito lidé sejdou a prožijí po svém boku celý život, někdy se potkají jen na jeden krátký okamžik."
Moc ráda bych autorce poděkovala za knihu, kterou jsme u ní vyhrály s kamarádkou Janičkou :-) Taky nás k sobě svedla jedna taková červená nit osudu :-)
V prvé řadě mě velmi zaujala už obálka knihy, je jednoduše překrásná :-) A samotný příběh se mi také moc líbil.
Mám ráda přesně takové emočně vypjaté příběhy, ze života, tragické osudy, protože život opravdu není růžová zahrada, není ani černobílý, ale je plný událostí šťastných, ale i těch méně šťastných, je plný rutiny a stereotypu a je v pořádku cítit, že něco nezvládám, je v pořádku nechat si pomoct, i když nám hrdost káže jinak.
Ne nepodobný tomuto je i život Andrey, máme možnost se letmo seznámit i s jejím dětstvím, které opravdu nebylo krásné a milující, její matka na své děti kašlala a hleděla si jen nového přítele :-( Andrea proto víceméně vyrůstala u babičky, vystudovala, našla si muže, měla s ním tři děti, k tomu jako bonus skvělou tchýni a tchána...na venek by se mohlo zdát, naprostá rodinná idylka...ale každý máme ty své kostlivce, kteří jednoho dne z té skříně vylezou...
Kniha se mi opravdu moc líbila a ráda si od autorky přečtu i její další knihy :-) Už teď se moc těším :-)
„Život je krátký. Lidi spojení osudem si k sobě cestu vždycky najdou."
Tohle je přesně ten typ příběhu, které mám ráda. Život totiž není jen zalitý sluncem. Konkrétně ten Andrey je od malička boj. Rodina, z které pochází není zrovna dobrým útočištěm. V dospělosti se provdá za spolužáka, u jehož rodičů nalézá zázemí a lásku, kterou neznala.
Autorka Andreu tedy nešetřila. Věnuje se tomu, po čem toužila, je malířka a učí na umělecké škole, ale v soukromí to tak růžové není. Bylo mi jí často velmi líto. Příběh se četl naprosto skvěle a vytušila jsem, jak dopadne. Ale ten závěr předčil má očekávání! Měla jsem husí kůži, po tváři se mi kutálely slzy jako hrachy a se zatajeným dechem jsem doslova hltala každé slovo a nedokázala jsem knihu odložit.
(SPOILER)
Oddechovka, nad kterou se nemusí moc přemýšlet, velmi brzy je velmi předvídatelná. Už toto je spojler bohužel. Souhlasím s těmi komu konec neseděl, to by s dětmi pubertálního věku určitě neprošlo. Ať je to, jak chce perfektní vztah.
Mně osobně to vadilo jen číst. Bohužel asi jsem divná.
Celá kniha je za mě průměrná. Nejvíc se mi líbil popis Madeiry, ale k ní mám osobní vztah.
Knihy mají lákavé obálky .
Nápad s červenou nití byl bezvadný, ale očekávala jsem něco trochu jiného.
(SPOILER)
Kniha se mi špatně hodnotí. Něco se líbilo a něco vůbec. Moc jsem se na ni těšila, ale očekávané nadšení se úplně nekonalo. První část, vlastně prvních sto stran jsem byla přesvědčená, že s knížkou skončím. Neseděl mi absolutně autorčin styl psaní. Příběh byl nijaký, možná až předvídatelný. Některé úseky příběhu a života rodiny byly shrnuté jen několika větami a vzápětí běžná banální věc byla popsaná do absolutních podrobností. Tato nevyváženost naštěstí postupně trochu zmizela a příběh už plynul tak nějak přirozeněji. Přesto byl pro mě asi až moc překombinovaný a ta červená nit zamotaná příliš. Co na knize oceňuji je krásná obálka a přívětivost postav i příběhu. Pro mě "letní" kniha, která od druhé části byla o poznání čtivější a i přes výtky děkuji za pozitivitu a naději, která z knihy, i přes ne vždy veselé části, dýchá. Za mě 3,5*
(7/24)
Moje první kniha od autorky a jsem spokojená. Příběh ze života a vším co se v životech odehrává. Příjemné i nepříjemné součásti našich všedních dní. Konec jsem tak nějak čekala, i když si ho ve skutečnosti nějak nedokážu představit, ale co, i to se může stát. Určitě doporučuji a zcela určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Krásný příběh, určitě doporučuji. Mám přečtené všechny autorčiny knihy. Moc se mi líbí styl psaní. Za mě je to sázka na jistotu. Těším se na další příběhy.
Nevím, co si o této knížce mám myslet, přijde mi, že se nic nestalo, ale vlastně se toho stalo strašně moc.... Některé pasáže byly zdlouhavé, ale pak mě to zase vtáhlo do děje... Poslední část už jsem jen tak přeletěla, jelikož bylo jasné, jak to dopadne. Vlastně se mi vcelku líbila, ale něco mi tam vadilo... Mám z ní smíšené pocity, ale zkusím si od spisovatelky přečíst něco dalšího :).
“Že to, jak budeme žít, si řídíme jenom my sami. A že nám k tomu pomáhají osudoví lidé, které během života potkáváme.
“Čím těžší podmínky, tím silnější lidé.
“Lidé spojení osudem si k sobě cestu vždycky najdou.
Andrea je neskutečně silná žena - dokáže se postarat o rodinu za každých podmínek, i když to není jednoduché. Její děti jsou pro ni vším. Taky tchána s tchýní bere jako svoje rodiče.
Je to kniha o síle, o silných poutech mezi lidmi a o vzájemné podpoře. A také o tom, že lidé se stejným osudem si k sobě nakonec najdou cestu.
Některé situace mi přišly ze začátku až absurdní a skoro neuvěřitelné. U jiných ale zažijete spoustu emocí jako radost, ale i smutek nebo lítost. Prostě takový je život. Kniha je ale čtivá. Pokud vás baví mezilidské vztahy a lidské osudy, bude se vám líbit i tahle kniha.
Některé recenze hodnotí záporně konec - mě třeba tak nevadil, protože to je pravě ten osud.
Čtivý příběh, který může potkat každého, i když jeho vyústění zas až tak běžné není. I když mi Andy připadala trochu naivní a nenadchl mě její vztah k matce a sourozencům, dávám plný počet hvězdiček.
Moje druhá kniha - a poslední. Ani nevím, proč jsem pro ni sáhla. Už předešlou jsem hodnotila průměrně.
Nejdřív mě to dost bavilo, ale pak se to začalo protahovat a nakonec jsem si připadala, jako když čtu deník zaměstnané ženy. Do práce, z práce, večeře, úkoly.
A ten konec tomu dal korunu. Jak tu někdo psal - a děti budou volat mami, dědečku!
No nic, je spoustu knih
Ze začátku jsem byla z knihy trochu rozpačitá, čekala jsem něco jiného, ale začetla jsem se, a nakonec se mi líbila.
Štítky knihy
děti rodina rodinné vztahy hasiči život bez partnera (singles) soucítění spřízněná duše
Autorovy další knížky
| 2019 |  Violka: Román o hledání domova |
| 2021 | Opuštěný dům |
| 2020 | Kdo věří na zázraky |
| 2023 | Vesničanka |
| 2024 | Červená nit osudu |
České autorky příliš nečtu pro jejich vážnost, až "závažnost". Ale když jsem tuhle knihu dostala, byla jsem docela ráda, protože jsem slyšela od velmi dobré kamarádky chválu na jiný román autorky. No...když jsem ji otevřela, málem jsem omdlela - byla plná úplně malinkých písmenek a já si pomyslela, že tohle budu číst snad rok! Ale vlastně to odsýpalo mnohem lépe, než jsem se obávala, prostě se pěkně četla. Přemýšlela jsem, jestli je hodně lidí, kterým se toho v životě tolik děje. Asi ano, ale vlastně je to pro příběh naprosto irelevantní a bylo mi to jedno. Hrdinka se ke všemu staví s pokorou a snahou o zlepšení, takže knihu hodnotím pozitivně.