Žalm pro divostrojné přehled

Jsme zvyklí na odvrácenou stranu, na nadéjnou - sol verzi - je třeba si zvykat. Je to hřejivé zámérně ale nemá to byt hloupé, jen to těmi oblaky a mračny lidskéhoho vědomí neproniká snadno a lehce. Pritom jistý klid a zázemí hledáme všichni.
Čekáme zdevastované - a jenom zdestavostavoné světy - emné lesy a křivé charaktery....a ejhle můžeme dostat nejenom šálek čaje...

Jde na to koukat různou optikou, a je škoda těch několika slov které tu knihu dávají do ruky jen dospělým.

31.10.2024

Román připomíná esej středoškolaka: růže bez trnů. Vyprávění je jako v knihách o Medvídkovi Pú a prezentovaná realita vypadá jako obraz ráje ve Strážné věži svědků Jehovových. Akce není složitá: mladý/a (nerozhodl se o svém pohlaví) čajový mnich se setká s robotem, který se - jako všichni lidští roboti po získání sebeuvědomění - usadil v divočině a věnuje se rozjímání o přírodě. V tomto Chambersově románu se z robotů stali lidé (protože znají historii, technologie, původ výrobků, uvažují logicky a pragmaticky), a lidé (nevědí nic o světě mimo město) jsou snílci věnující se psychologii a psychoterapii, která se vyvíjí v lůně náboženství založeného na mnohobožství. Je to právě robot, kdo vysvětluje mnichovi buddhistické principy života (jsí nádherný, cokoliv jsi; mířit na něco je zbytečné, protože stačí jen být; štěstí a smysl života závisí jen na tobě - hledej je v sobě, protože venku je nenajdeš).
To jsou moudrosti, která asijská náboženství hlásají po staletí. To není žádná filozofie a nic originálního. Mám pocit, že je to nějaký druh Teletubbies pro skoro dospělé (protože Chambers používá hodně vulgárních výrazů). To je trochu urážka inteligence čtenáře.