Eicherik komentáře u knih
Mnohovrstevnatý román a rodinná sága s možná až moc pohádkovým koncem. V knize je hodně informací o Zlínu a o firmě Baťa, mě však ponejvíce zaujala pražská linka z roku 1989, kdy jsem si připomněl tehdejší dobu a atmosféru a také drobná německá odbočka s vyřezávaným koníkem. Kniha je to určitě čtivá, jen těch šťastných náhod zde bylo snad až moc.
Citace: "Vy jste Čech, jestli se můžu zeptat?"
"Jen napůl, po matce. Narodil jsem se na usedlosti nedaleko odsud, na české straně. Otec byl Němec a za války musel narukovat. Sloužil ve wehrmachtu, dostal se skoro až k Moskvě a padl u Borodina. Tam co s Rusem válčil už Napoleon."
Tuhle knihu tvoří nejpodivnější případy amerického soukromého psychiatra Notwedinga. Nápad je to dobrý, ale když tuhle sbírku povídek srovnám s podobnou, kterou tvoří zajímavé příhody podivínského profesora Kesslera, tak ty Kesslerovi jasně vítězí. Stejně jako u Kesslera, i v případech od Notwedinga jsou jádrem většiny povídek nějaká ta morální dilemata. Za nejlepší případy považuji tyto dva: Profesor Cabbert, divotvůrce a Přízraky doktora Frankesteina.
Citace z povídky Sběratel zoufalství:
Pak dědeček zemřel a s ním i krajina mého dětství.
I krajiny umírají jako lidé.
Kolikrát jsem se později chtěl na místo staré farmy vypravit, ale věděl jsem, že už by to byla docela jiná krajina -
Stačí, aby odešel jeden jediný člověk -
A krajina, ve které jsme s ním žili, je rázem jiná.
Zemřela.
Divoká labuť přináší známé pohádky v realističtějším provedení, nebo převedené do současného světa. Nápad je to dobrý, patrně nikoli původní, ale samotné provedení nebylo vždy povedené. Začátek byl slabší, ale potom se to trochu rozjelo. Za nejlepší povídku/pohádku považuji tu, pojmenovanou Opičí pracka. Na závěr ještě pochválím povedené ilustrace japonské ilustrátorky Yuko Shimizu.
Čachtická paní Joža Nižnánského byla naší oblíbenou dětskou hororovou četbou. Později jsme z magnetofonového pásku poslouchali hypnotickou skladbu angličanů VENOM nazvanou Countess Bathory a alba švédského kultovního projektu BATHORY, který byl po nechvalně proslavené hraběnce pojmenován. Tahle kniha přináší informace, jak to tenkrát pravděpodobně s krvavou hraběnkou bylo. Dozvíme se jak to vypadalo v tehdejších Uhrách, jak se ubíral hraběnčin život a život dalších důležitých osob spojených s tímto případem, také to, kde je Alžběta pravděpodobně pohřbena, dále rovněž to, nakolik se Nižnánského román blíží realitě a mnoho a mnoho dalších zajímavých údajů. Překvapilo mě, že Báthoryové byl germánský rod. Autor si dal opravdu záležet, aby posbíral ty nejzajímavější a nejpřesnější informace. Samozřejmostí jsou přidané ilustrace.
Citace: Příznačný byl i rodový erb Báthoryů. Je známo něco přes deset jeho modifikací. Jde však jenom o formální obměny. Co se týče obsahové stránky, skládá se báthoryovský erb vždy z červeného štítu, na němž jsou tři bílé nebo stříbrné vlčí zuby. Ať už mají zuby formu heraldické figury - tři klíny, nebo naturalistickou podobu - zuby vyrůstající z čelisti, je třeba brát je z obsahové stránky jako rovnocenné.
Část textu VENOM - Countess Bathory:
Žije ve svém vlastním pekle, Hraběnka oblečená v černé.
Život tak vzdálený - Smrt tak blízkou
Žádná krev, které by vrátila čas zpět.
Hradní zdi se blíží, Teď je zmrzačena časem.
Vítá smrt s otevřenou náručí - zabiják otáčí list.
Hraběnka Bathory
Hraběnka Bathory
Tohle je takový humorný bestiář. Jelikož je to poměrně útlá knížka, tak obsahuje pouze některé z mytických zvířat a jiných bytostí. Já sám jsem postrádal zejména kapitoly o ghúlech a vlkodlacích. Nejvíce mě zajímaly části, které se vztahují k západním a severským duchovním systémům. Současný autor, který by pojal knihu stejným způsobem jako Borges by sem dnes mohl zařadit i Schrödingerovu kočku. Kniha obsahuje hodně pěkných a nezbytných ilustrací a vydání z roku 1988 má velmi pěknou obálku s drakem. Tenhle titul bych doporučil čtenářům, kteří holdují fantastice, nebo těm, kteří začínají objevovat kouzlo bestiářů.
Citace: V germánských mýtech drak střeží drahocenné předměty. Tak v Činech Beowulfových, sepsaných v Anglii někdy v 8. století, se objevuje drak, jenž tři sta let hlídá poklad. Jeden uprchlý otrok se skryje v jeho jeskyni a odnese si džbán. Drak se probudí, zjistí krádež a rozhodne se zloděje zabít; každou chvíli se však vrací do jeskyně, aby se podíval, zda není džbán na místě. (Pozoruhodný nápad básníka přisoudit obludě nejistotu tak člověčí.) Drak začne sužovat království, Beowulf ho vyhledá, pustí se s ním do boje a zabije ho.
Čtveřice silných příběhů z nelehké doby, kdy se rozorávali meze a lidem se křivil charakter. V první novele řeší agronom Ondřej nejen problémy s místními lidmi, ale též vlastní citové. V novele Lítost zakouší veterinář problémy s alkoholem. V novele Závěj řeší Karel mimo vztahových problémů též střet se smečkou zdivočelých psů. Poslední novela Svatá noc předkládá unikátní střet mezi komunistickou ideologií a křesťanským náboženstvím. K Procházkově stylu patří jeho jedinečná nestrannost. Kniha je to velmi čtivá a doporučuji ji čtenářům, které zajímá život na moravské vesnici v padesátých letech minulého století.
Citace: Lesník, jehož jméno bylo příliš složité k zapamatování, vysázel v Bavorsku hektar Quercu borealis a hektar nějakých tamních dubů. A koupil si koženou knihu plnou pergamenových listů. Do pravého horního rohu vepsal letopočet 1811. Tak byl založen pokus, který dub je lepší. Onen lesník každých pět roků měřil a zapisoval do té knihy. To vykonal třikrát a zemřel. Jeho zástupce zapsal pět měření. Duby rostly a v knize se střídaly rukopisy. Neví se kolik generací lesníků na tomto pokusu již zemřelo; ale duby z roku 1811 mají sto padesát roků, což je dubové mládí. Kniha v kožené vazbě existuje a pokus bude uzavřen v roce 2011. To těm dubům bude dvě stě let. Uvidí se, jaké vlastnosti má Quercus borealis!
Populárně naučná kniha, zobrazující chronologicky českou historii od Velké Moravy až po současnost, se zaměřením na česko - německé vztahy. Spoustu dávných skutků, jako třeba okolnosti smrti svatého Václava, nebo jeho babičky svaté Ludmily nelze již dnes spolehlivě rozklíčovat, ale základní schéma našich dějin je zde popsáno přehledně. Přesto, že jsou to dějiny krvavé, tak jsou plné pozoruhodných činů a můžeme být na ně hrdí. Mimo mnohé jiné tato kniha vyvrací nesmyslnou myšlenku československé národnosti a popisuje roli Eduarda Beneše při zavedení českého národa do sovětského jha. Ke konci knihy autor kritizuje některé aspekty polistopadového vývoje a nepřímo předvídá ruskou invazi na Ukrajinu z roku 2022.
Citace: Text uvedené československo-sovětské smlouvy měl pro náš národ zcela osudové důsledky. Místo toho, aby ji Beneš nechal po válce ratifikovat naším parlamentem, zavázal se k poválečné spolupráci se Sovětským svazem svým podpisem na celých dvacet let dopředu. Mnozí historikové, ale i paměti tehdejšího prezidentova kancléře Smutného, poukazují na servilnost, s níž Beneš se Stalinem jednal. Dokonce mu slíbil, že pokud bude po válce prezidentem, neučiní žádný důležitý krok, či rozhodnutí, aniž by se předem neporadil s Moskvou.
Parádní román, který obsahuje všechny potřebné přísady a emoce: dobrý příběh, zajímavé postavy, napětí, humor, dojetí, erotiku a mnoho dalšího. Mimo mnohé jiné se mi moc líbila scéna, jak si to Rút vyřídila se Scottem Saundersem. No a poslední věta, to byla ta pověstná třešínka na dortu. Doporučuji.
Citace: Ubohá Effie byla předčasně dospělá: byla to poctivá, inteligentní a chápavá mladá žena uvězněná v těle, které většina mužů ignorovala nebo pohrdavě odmítala. Ze tří žen v temně zeleném saabu byla jediná natolik moudrá, aby poznala, že Ted Cole je stejně zrádný jako děravý kondom.
(SPOILER) Až na místy zbytečně rozvláčný děj se jedná o vcelku povedený psychothriller. Hlavní postavou je fyzicky a emocionálně impotentní, mírný, ušlápnutý sběratel motýlů Clegg, trpící komplexem méněcennosti. Jeho obětí je jím zbožňovaná studentka malířství Miranda, která nám ve druhé kapitole dá nahlédnout do svého světa plného zaujetí pro svůj výtvarný obor a surrealistického, staršího malíře G. P.. Nejvíc mě překvapil konec. Myslel jsem, že když zemře jeho oblíbený "motýl", tak Clegg ukončí svůj zbytečný život a ne, že si vyhlédne méně náročného "motýla".
Citace: Je umíněný. Nic s ním nepohne, má železnou vůli. Jednou mi ukázal tu svou láhev - říká jí smrtička - na usmrcování motýlů. V takové jsem uvězněná. Biju křídly do skla. A protože je průhledná, stále mám dojem, že mohu utéct. Že mám naději. Ale je to jen iluze.
Začátek téhle detektivky je přímo bombastický, potom nastavené tempo trochu poleví, ale pořád se jedná o nadprůměrnou krimi. Nejlepší jsou ty dialogy, zejména ty konfrontační. Autor perfektně zachytil chování lidí v osmdesátkách a zároveň se vyvaroval zbytečného komoušského balastu. Lékařské prostředí je vítaný bonus. Detektivní linka je logická a závěr je jak z Agathy Christe, konečné shrnutí spojené s drobnou rekonstrukcí. Jen se neodehrává na nějakém šlechtickém sídle, ale v závodní jídelně městské nemocnice, socialistického Československa.
Citace: Ema Novotná to opět zkusila po slabikách: "Chci mlu-vit s ři-di-te-lem."
Vrchní sestra - konečně byla s polohou papíru ve stroji spokojena - mrkla do lejster a nahlas opakovala: "Dvacátého druhého osmý..."
"Okamžitě!"
"Soudruh ředitel má dneska zdravotnickou komisi na ONV a pan primář přijde až - v roce devatenáct set třicet dva." doťukala a vzhlédla. "Je mi líto."
"Prosím vás," procedila Ema Novotná téměř sevřenými ústy, "je tu dneska aspoň vrátnej?"
Tenhle vědeckofantastický román byl v originále vydán těsně po konci viktoriánského období. Do čtení jsem se pustil, protože mě zaujaly některé ilustrace, koláže Adolfa Hoffmeistera. Pan Cavor s panem Bedfordem úspěšně přistáli na Měsíci v kouli a pak začalo drama. Velmi se mi líbilo, jak autor popsal společnost Selenitů, což byli obyvatelé Měsíce, s částečně hmyzím vzezřením a chováním. Knihy jsem se částečně obával pro její stáří, ale nakonec to dopadlo docela dobře. Závěr byl celkem nápaditý.
Citace: Po kouli jsem už ani nevzdechl. Myslel jsem jenom na to, jak najít zase Cavora. Měl jsem skoro chuť vrátit se raději pod povrch Měsíce bez něho než pátrat po něm, až bude pozdě. Už jsem byl na půl cestě zpátky ke kapesníku, když pojednou...
Spatřil jsem kouli!
Nenašel jsem ani tak já ji jako ona mne. Ležela mnohem západněji, než kudy já jsem chodil, a šikmé paprsky zapadajícího slunce, odražené od jejího skla, ji náhle prozradily oslňující září.
Tahle kniha je podobně koncipovaná jako Brooksovy Hitlerovy hrozivé zbraně, kterou jsem četl nedávno. Název knihy je malinko upraven pro českého čtenáře. První část, dle mého nejpřínosnější, se zabývá převážně německým jaderným programem. V druhé části se píše mimo jiné o fyzice v nacistickém Německu, o Viktoru Schaubergerovi, o paprscích smrti nebo diskoplánech. Závěrečná, třetí kapitola přináší mimo jiné informace o Neuschwabenlandu, o havárii v Roswellu, nebo o Zvonu (die Glocke). Farrell velmi přesvědčivě popisuje již zmíněný německý jaderný program, v kterém má své místo i IG Farben. Všechny jeho argumenty do sebe zapadají. Myslím si také, že Farrell nemá ani žádné pochybnosti o existenci diskoplánů. Kniha je pečlivě ozdrojována a dostatečně ilustrována, včetně tří modelů Haunebu na posledních stránkách.
Citace: V každém případě se jeden test takového Schaubergerova talíře údajně uskutečnil v Praze v roce 1945, kdy se talíř utrhl ze zkušební kotvy a rychle vzlétl, přičemž narazil do střechy budovy.
Na začátku příběhu byl trezor v budově, snad bývalé léčebny pro duševně choré v Žilině, a v onom trezoru našel hlavní hrdina lékařskou dokumentaci a nahrané audio záznamy z vyšetření pacienta Waltera Fischera. Fischer ale nebyl obyčejný pacient. V roce 1939 se ztratil v pohoří Tribeč a tři měsíce byl pohřešován. Igor, tak se hlavní hrdina jmenuje je bloger a v nalezeném materiálu vidí velký potenciál pro svoje webové stránky. A tím spustí lavinu, která skončí tragicky. Příběh, který je na pomezí hororu a thrilleru je velmi realistický. A pokud se skutečně nestal, tak se klidně stát mohl. Doporučuji.
Citace: Grachula: "Máte pocit izolovanosti?"
Fischer: "Hladké průhledné stěny...kolem mě, vás, všech... Otáčíme se dokola v hlemýždí ulitě."
Grachula: "Jsme uzavření?"
Fischer: "Hladké a průhledné stěny, nevidíme a necítíme, ani nevíme, že jsou."
Grachula: "Máte dojem, že se nacházíte za skleněnou stěnou?"
Fischer: "Dívají se skrz sklo."
Grachula: "Pozoruje nás někdo právě teď?"
Fischer: (Krátké a úsečné vydechnutí.)
(SPOILER) Hlubina je kombinací To, Ignis Fatuus a Mňačkova Engelchena. Samozřejmě bráno s nadhledem. Žánrově něco mezi hororem, thrillerem a sci-fi. Atmosféra, že by se dala krájet. Třeskutá zima roku 1963 na slovenském maloměstě, obávaná StB a do toho ztrácející se a umírající lidé. Za velmi povedené, považuji vysvětlení toho zrádného fenoménu Ivanem Borisovem z Fjodorovova centra. Román se mi líbil, přežil jsem i několik akčních scén a monumentální sci-fi pasáž ke konci knihy. Závěr je také zdařilý.
Citace: "Chci říct, že všechny mytologie i náboženství znají síly, které narušují přírodní, vesmírný nebo Boží řád."
Zora se poškrábe na zátylku. "Ale jak narušují?"
"V křesťanství takovému překročení říkáme blasfemie, rouhání."
"To už jsem slyšela."
"Pravá blasfemie není tak snadná, jak se zdá. Nejedná se jenom o ničení. Pokud rozbijete sklenici, střepy se rozletí v souladu s fyzikálními zákony, které určil Bůh."
Thriller v duchu Dana Browna, odehrávající se v Bavorsku, ale ne tak dobrý. V románu není nouze o různé hádanky, tajné písmo, nebo nějaké to tajné bratrstvo. Onen Ludvík je Ludvík II. Bavorský. U nás v Česku ho bude znát málokdo, ale v německých zemích je velmi populární. Ale i v naší kotlince snad každý někdy viděl fotografii pohádkového zámku Neuschwanstein, který tento monarcha nechal zbudovat. Ústředním bodem tohoto románu je dodnes uspokojivě nevysvětlená a záhadná smrt tohoto panovníka. Největší nedostatek příběhu vidím ve velkém počtu dobrých náhod a nečekaných pomocných rukou, které se objeví v poslední chvíli. Ale v báchorce o pohádkovém králi se to možná ztratí.
Citace: Antikvář zasněně listoval pohádkami a obdivoval ručně kolorované rytiny. Kolik generací drželo tuhle knihu v rukou? Kolik dědečků z ní předčítalo vnukům? Steven míchal čaj a nořil se do světa zámků, vlků, čarodějnic a dobrých víl.
Po téhle knize jsem sáhl, protože jsem si chtěl něco přečíst o bludičkách na Křemelné ze sedmdesátých let minulého století. Informací o této záhadě tu bylo pomálu, ale to nevadí, protože tu byla spousta jiných, zajímavých zápisků. Dočetl jsem se tu například o divoké honbě, o Meluzíně, o kruzích v obilí, o bludičkách, o pekelných psech, o Eliášově ohni, o divých mužích, a nebo o hejkalech. Nejzajímavější pro mě byla předposlední kapitola pojmenovaná Tajemství bludného kořene, která pojednává o různých mizení lidí. Mimo jiné popisovala i kultovní Záhadu Blair Witch. Kniha obsahuje také spoustu lidových bájí a babských povídaček. Dočetl jsem se také, že němečtí obyvatelé odjakživa nazývali Milešovku Donnersberg, což znamená Hromová, ale také Donarova hora. Líbí se mi autorův styl a kladně hodnotím velké množství ilustrací. Knihu doporučuji čtenářům, kteří se rádi potulují po lesích, po horách a kolem zrádných močálů a bezedných propastí.
Citace: Za druhé světové války se němečtí nacisté usilovně snažili proniknout do tajného podzemního světa. Soudili, že všechny pověsti o vojsku vyjíždějícím z nitra kopců, o trpaslících kutajících v podzemí vzácné kovy a drahokamy, o dračích slujích a mocných vládcích velehor jsou zkresleným popisem skutečných setkání lidí s příslušníky neznámé rasy, s obyvateli mocné, ale přísně utajené podzemní říše Agharta, jejíž tisícikilometrové chodby se jako chapadla chobotnice roztahují pod všemi kontinenty i oceány, a jejíž hlavní centrum leží pod mongolskou pouští Gobi.
Velmi povedená kniha, která přináší mnoho nových informací a není to tedy jen další z mnoha titulů o německých zázračných zbraních. Na začátku jsou popsány notoricky známé odvetné zbraně V-1, V-2 a V-3. Poté je popsána V-4, o které se mnoho neví a která byla patrně uranovou bombou (Uraniumbombe) umístěnou buď na nosiči rakety A-4 (V-2), nebo spíše na raketě A9/10. Po druhé kapitole, nazvané Árijská fyzikální doktrína následuje několik kapitol, které se velmi široce zabývají německým jaderným programem a to od výzkumu až po pokusné výbuchy. Autor se tomuto tématu věnuje léta a předkládá ho čtenáři v přehledné a čtivé formě. Druhá polovina knihy byla pro mě ještě zajímavější. Z těch nejzajímavějších témat vybírám: bombu Tornádo, bombardér Horten Ho XVIII (Amerika Bomber), důvody Bitvy v Ardenách, Motorstopmittel, Foo fighter, Kugelblitz, Feuerkugel, Gravitace II, Vril, diskovité letouny, Die Glocke, nebo třeba Tibeťané v Berlíně. V téhle publikaci byla pro mě nejnovější informace o německém létajícím půlměsíci, který se objevil v roce 1974 nad USA a který se podobá Hortenu Parabola Ho VI. Jediným negativem je pro mě malé množství ilustrací.
Citace: "Hodně se povídá, že kolem funkcionářů nacistické strany se často vyskytuje orientální mnich. Je to tmavý Tibeťan, který vypadá neuvěřitelně starý a scvrklý. Oči mu svítí světle zeleně. Nosí černý dlouhý vlněný plášť se zelenou čepicí, páskem a rukavicemi. Hess potvrdil, že většina okultních expertů věří, že nacistická strana operuje ještě na hlubší úrovni, že možná skupina mystických lámů někde v Tibetu může být hlavními činiteli, spojenými s temnou organizací známou jako Zelený drak."
Námět knihy, kdy se hlavní postava ocitne v naprostém zapadákově plném magorů už tu byl vícekrát. Autor tímto příběhem vzdává poctu žánru weird fiction a já to tak beru a nemám s tím problém. Pochválím pěkné výtvarné zpracování knihy a podotknu, že příběh mohl být propracovanější. Město v mlze si na poličku vedle Dominiky nepostavím, ale zájemcům o nenáročný horor se Sudet by se líbit mohl.
Citace: "Drulůch. Občas se mu říká i druluk nebo dru-lugh," vyprávěl muž a poslední slovo znělo jako vyštěknutí. Kráčel k Robinovi pomalými, tichými kroky, opíral se o hůl. Byl starý, ale v očích měl bystrost a život. "Němci pro něj měli výraz Dralchi. Dokud tu žili. Ale ta jména stejně nikdo nepoužívá. Všichni mu tady říkají Pán lesa."
Mlýn je příběhem dvou svérázných bratrů, kteří chtějí po okolí jediné, aby je nechalo na pokoji. I další postavy téhle knihy, jako třeba sestry, farář Hřib, hrabě Chánovský nebo Marcela Králová jsou zajímavé. Mimo jiné je román také kronikou naší země a to popsanou tak, že ji pochopí i lidé, kteří se o dějiny nezajímají. Líbilo se mi třeba, že autor naznačil, že už v roce 1988 se v určitých zahraničních kruzích počítalo s blížícím se pádem komunistického bloku a také jak autor popsal některé polistopadové, kriminálně podnikatelské praktiky. Knihu doporučuji, líbí se mi, jak děj chronologicky postupuje vpřed a jednotlivé roky jsou uváděny titulky propagandistického Rudého práva.
Citace: "VÁŽENÝ SOUDRUHU SOUDE. OPATROVNICTVÍ BRATRŮ SE NEMOHU PODUJMOUT PROTOŽE JSEM BLBĚJŠÍ NEŽ VY."
Po čase jsem si tenhle výrazný a nesmrtelný román připomenul. Spousta nezapomenutelných a kultovních hlášek, černý humor, nebezpečná doba, temné prostředí krematoria a pan Kopfrkingl balancující nějakou dobu nad propastí šílenství než..... Nemohu se ubránit porovnání s filmem z roku 1968, ten považují za lepší, ale bez předlohy by nevznikl.
Citace: "Vidíte to, pane Kopfrkingl," hořekoval ve vrátnici a strkal panu Kopfrkinglovi pod oči jakousi zasklenou vitrínku, "vidíte to? Tady na těch papírových čtverečcích jsou nalepené mouchy. Tady ty se jmenují banánové čili drosophily, hmyz dvoukřídlý, pane Kopfrkingl, zkoušejí na nich dědičnost. Tahle, pane Kopfrkingl," pan Fenek ukázal dlouhým nehtem na malíčku, "má dvě stě druhů a tahle se jmenuje drosophila funebris. Nechtěl byste tu vitrínku? Dal bych vám ji, pane Kopfrkingl, lacino. Za špetku..." pan Fenek ztišil hlas a pozdvihl své zaslzené oči, "za špetku morfia..."