Eicherik
komentáře u knih
Největší tajemství Třetí říše
Milan Zacha Kučera
Kniha se z největší části zaobírá Projektem Riese, pod který spadají komplexy Książ, Rzeczka, Jugovice Górne, Wlodarz, Osówka, Soboň a Sokolec. V souvislosti se zámkem Książ zde padlo také jméno nacistického lékaře a národního socialisty Hubertuse Strugholda. Jmenovaný byl něčím mezi Wernherem von Braunem a doktorem Mengelem. Musím ale podotknout, že jeho přítomnost na zámku Książ je pouhou spekulací. Z dalších zajímavých témat mě hodně zaujaly části věnované legendárnímu Zlatému vlaku, komplexu Mölke, v kterém se nachází tajemná Mucholapka a také mauzoleu Totenburg, ležícím ve Valbřichu. Všechna zmíněná místa se nacházejí v Sovích horách a většina z nich byla ve válečném čase uzavřeným prostorem. Autor nám dává nahlédnout do světa štol, podzemních sálů, sklepení a tunelů. Je to velmi vzrušující pohled, ale ta nejtajemnější místa ukrývají závaly a nebo důmyslné zábrany, protože podzemí Sovích hor je jako ten ledovec, je vidět jen jeho špička. Na závěr pochválím přebohatou obrazovou část.
Citace: V Polsku vznikla velká diskuze ve chvíli, kdy autor Igor Witkowski označil toto místo za možné testovací zařízení tajných technologií - časem z toho vzniklo zařízení pro kolmý start "naziUFO". Witkowskému bylo vyčítáno, že přeci musí vědět, že se jedná o chladicí věž elektrárny. To on nikdy nepopíral - i ve svých knihách nechává promlouvat svědky, kteří mu tento fakt potvrzují. Jenomže tahle konstrukce nikdy jako chladicí věž nesloužila. Witkowski tvrdí, že byla adaptována pro jiný účel. Jsou v ní místa pro velké kabelové svazky, a to směřuje úvahy o smyslu stavby jiným směrem než chladírenským.
Pravda o Wunderwaffe - díl 1, Technický skok do budoucnosti
Igor Witkowski
Velmi sofistikovaná kniha, rozdělená na tři části, zabývající se přelomovými zbraněmi a zbrojními systémy. Z první části zmíním odvetné zbraně V-1, V-2, V-3 a raketoplán "Thorovo kladivo". Dále pak tato část obsahuje některá revoluční letadla, včetně Messerschmittu P-1101. Ke konci této části je ještě řeč o elektromagnetických a pancéřových zbraních, ponorkách a mnohých dalších neobvyklých konceptech. Druhá část řeší řízené střely, stíhače s tryskovým motorem, biologické, chemické a jaderné zbraně. K téhle části musím poznamenat, že Hitler velmi podcenil význam řízených střel pro obranu před spojeneckým letectvem. Poslední, třetí část je trochu jiná než předešlé, je více spekulativní. Pojednává z velké části o Zvonu (Die Glocke), projektu Riese a fenoménu Foo Fighters a naznačuje, že skutečná Wunderwaffe mohl být letoun (snad diskoplán), který mohl i bez lidské posádky doručit chemickou zbraň hluboko do nitra nepřátelského území. Na závěr dodám, že kniha je doslova nabitá informacemi a obrazovým materiálem.
Citace: Šlo o charakteristický zvuk připomínající bzučení včel, uzavřených v lahvi (z tohoto důvodu se pro "zvon" používal i neoficiální název "Ul" - "Bienenstock"), jakož i celá řada elektromagnetických efektů.
Půjdeš, nevrátíš se
Jaromír Šavrda
(SPOILER) Vždycky mě fascinuje číst tyhle staré knihy, které vyšli ještě před mým narozením. Někdo si tuhle před šedesáti lety koupil v knihkupectví za 11,- Kčs a dnes jsem si ji mohl přečíst i já. Tenhle kriminální případ je inspirován skutečnou událostí, řáděním sériového vraha Huberta Pilčíka a stal se i předlohou pro jeden díl kontroverzního seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně šestý, nazvaný Bestie. K samotnému knižnímu příběhu. Líbí se mi, jak se dvojice vyšetřovatelů lopotně prokousává svým případem, je to hodně realistické, ale z dnešního pohledu dost ospalé. Současný autor by z tohoto námětu nejspíše vykřesal hodně hustej thriller. Prostředí pohraničí, temná doba a osobnost pachatele k tomu přímo vybízí. Já jsem i tak velice spokojen a knihu doporučuji čtenářům starých detektivek. Na závěr ještě pochválím pěkné grafické zpracování knihy, kde je třešničkou na dortu, malá lebka ve zlatém rámečku, ukrytá pod přebalem na černých deskách.
Citace: Musím říci, aby bylo všeobecně jasno, tohle: každý výslech je pro vyslýchajícího ohromnou zkouškou nervů, právě tak jako pro vyslýchaného. Ale za své praxe si nepamatuji případ, že bych se někdy musel tak jako teď držet fyzickým násilím, abych se ovládl a nedal vyslýchanému přes hubu.
Hříchy pro pátera Knoxe
Josef Škvorecký
Tohle prostě nebylo ono. Přiznám se, že nejednat se o Škvoreckého, tak knihu ani nedočtu. Detektivní linka byla většinou krkolomná. Některé pasáže jsou vtipné a poutavé a jiné zase zbytečně rozvláčné. Škvorecký psát uměl, ale tohle se úplně nepovedlo.
Kinského zahrada: Povídky o ženách
Jakub Železný
Dvanáctero mikropovídek, dvanáctero žen a dvanáctero příběhů, které nepřímo propojuje Zahrada Kinských, ležící na Smíchově, pod Petřínem, nedaleko Malé Strany. Povídky jsou většinou průměrné a jednoznačně nejlepší je ta s názvem Dopis. Kniha je pěkně graficky zpracovaná a krásně ilustrovaná.
Citace z povídky Dopis: Pošeptal jsem ti, že jsme pořád ty dvě děti, co si chodívaly sednout na trávník u Musaionu. Ano, bylo to šíleně patetické, já vím. Ale dojalo tě to. A snad i potěšilo, i když jinak jsi z toho moc radost neměla. Hlavně z toho, že jsi mi trochu ušpinila prostěradlo. Ale to bylo moje riziko, říkala jsi přece, že nemůžeš.
Jizvy
Evita Naušová
Realistický kapitalismus konce devadesátých let ze Sudet. Každá z postav téhle novely má nějakou tu jizvu, ať už na těle či na duši. Čtení neveselé, poutavé, ale ne nevyhnutelně s beznadějnou predikcí.
Citace: Krajina kolem zamyšleně tekla, byl podvečer. Stromy se za bočními okny sanitky míhaly jako přízraky. Napětí ve svalech převážené pacientky zmizelo po kratičké chvíli. Pak ruka ztratila vůli a zůstala bezvládně ležet v jeho dlani. Doktor se nad ženou nahnul a pozorně se jí zadíval do obličeje.
Rozbité světy
Markéta Prášková
(SPOILER) Román nás nechal nahlédnout do několika časových rovin. Nejzajímavější pro mě byla část II. zachycující roky 1944 až 1945 v Praze. Hlavní hrdinka, skoro třináctiletá dívka Daniela, byla okolnostmi donucena se o sebe několik měsíců sama postarat a zažila mimo jiné i bombardování Prahy a budování barikád při pražském povstání. V jiných částech zavítáme do neblahého roku 1948 a dusivých let padesátých. V době války lidé s nadějí očekávali její konec, ale v padesátých letech byl výhled na lepší časy v nedohlednu. Atmosféra knihy byla zdařilá a milostná linka nenudila. Ke konci přišla taková překvapivá a kraťounká, akční vložka, která dle mého knize neublížila. Na samotný závěr řeší dvojice hlavních hrdinů, zda opustit komunistickou klec. Tím by ale opustila i svoje blízké. Na druhou stranu se tím odsoudí k životu v nesvobodě. Jak se rozhodnou?
Citace: Radovali se a jásali. Mávali vojákům, tleskali jim, mnohým dojatě tekly slzy. Provolávalo se: Sláva! Vítězství! Nad hlavami nám vlály československé vlajky. Tatínek mě před Rusy vždycky varoval, že se jim nedá věřit, a nebyla jsem jim příliš nakloněná ani teď, vždyť vlastně přijížděli až po povstání a po německé kapitulaci. Vlastně přijížděli pozdě...
Tajemství červa
Robert Bloch
Název této povedené, makabrózní sbírky, vychází ze svazku pojmenovaného De Vermis Mysteriis Ludviga Prinna. Okultisté, mající štěstí, že vlastní toto velmi vzácné, latinsky pojmenované dílko, je obvykle uchovávají na polici vedle jiných ceněných titulů, jako třeba Necronomiconu Abdula Alhazreda, Knihy Eibonovy, von Junztových Unaussprechlichen Kulten a nebo Cultes des Goules hraběte d´Erlette. Ale abych se vrátil k přečtenému hororovému sborníku. Opravdu se zdařil. Za nejlepší z publikované dvacítky považuji tuto trojici: Bůh bez tváře, Černokněžníkův drahokam a Nepopsatelné zásnuby. Je fajn uniknout z reality soudobého světa do zatuchlých hrobek, zaprášených kobek a rozpadajících se prastarých chrámů, kde vládnou ghúlové, chobotnatí bohové a další monstra.
Citace z povídky Černokněžníkův drahokam: "Elementálové," naléhal jsem. "A tomu musíš věřit - touží po životě. Jsou to kosmičtí ghúlové, kteří se obvykle živí mrtvými duševními těly; ale přes různé úrovně touží do svých sfér lákat živé lidi. Zamysli se nad legendami - jsou to všechno alegorie. Příběhy o lidech, kteří zmizeli, zaprodali duši ďáblu, odešli do cizích světů; toto všechno vychází z myšlenky, že elementálové vyhledávají lidskou kořist a lidi odvlékají do své sféry."
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
(SPOILER) Válka skončila a do pohraničí se valí rabovací gardy, zlatokopové a lidé toužící přijít levně k nemovitému majetku. V jednom domě jsou souhrou okolností na dobu několika měsíců nuceni spolu žít dvě navzájem cizí rodiny. Jednu čeká vyhnání z rodné hroudy, kde žila po generace a druhá hledá v novém kraji svoje štěstí. Ten pocit, kdy lidé tušili, že už se do svých domovů zřejmě nevrátí musel být hrozný. Příběh prozatím končí v Brodu na nádraží. Ke které rodině bude osud vstřícnější? To se snad dozvím v dalším dílu. Zatím jen doufám, že rodina Fuchsových přežije cestu do Německa.
Citace: Vyšla zpět na dvůr. Toužila se rozeběhnout nahoru na louku, projít se po lese. Toužila ještě jednou, naposledy, vylézt na Vlčí hřbet a posadit se na Friedrichovu vyhlídku. Na nic z toho už ale neměla čas. To všechno kolem, jejich dům, pole, na kterých hospodařili, louka kterou museli kosit, les a hory, které je obklopovaly, to všechno jí často připadalo všední a samozřejmé. Teď litovala každého okamžiku, kdy na svůj život nadávala. Každé chvíle, kdy si stěžovala. A každé myšlenky, kdy se toho všeho chtěla vzdát. Jak ráda by teď vrátila čas. To ale nebylo možné.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Zhoubné důsledky války, klučičí parta zvaná Dluhonická pětka, svatojánské ořechy, nešťastná láska, rodinné tajemství, dusná padesátá léta, touha po obyčejném lidském štěstí, prokletí svatojánského domu a lidská zášť, to jsou jen některé ingredience tohoto napínavého románu. Postavy byly velmi zajímavé, bylo jich hodně, ale nepletly se. Příběh se mi velmi líbil a dočkal jsem se i epilogu z roku 1990, který jsem toužebně očekával. Jestli se jedná o závěr volné trilogie, tak se opravdu povedl. Ale pokud by se objevilo ještě nějaké pokračování nebyl bych proti, protože rostlinných plodů je ještě hodně a lidských příběhů nepočítaně. Knihu doporučuji.
Citace: To samé Řehoř - od dětství chtěl být četníkem, dnes je hrdým slouhou režimu, který z příslušníků SNB udělal spíš práskače nežli spravedlivé hlídače pořádku. Nedávno se v hospodě chvástal, jak odhalil v Přerovských strojírnách záškodníka, který na plakát k RVHP, který měl být oslavou Rady vzájemné hospodářské pomoci, připsal: Radujme se, veselme se, hovno máme, podělme se. A těšil se, že za hloupý protirežimní vtípek půjde jakýsi chudák frézař k soudu.
Poslední bitva
Stephen Harding
Bitva o zámek Itter jistě nebyla tou úplně poslední na evropském kontinentu, vždyť třeba německý generál Carl von Pückler-Burghauss svou Bitvu u Slivice svedl dokonce až mezi 11. a 12. květnem. Nebyla to bitva ani nikterak významná, ale rozhodně to byla bitva pozoruhodná. Po boku malé skupiny amerických vojáků zde bojovala nevelká jednotka německého wehrmachtu, převážně rakouského původu, vedená majorem Josefem Ganglem a dokonce jeden kapitán SS (Hauptsturmführer) Kurt-Siegfried Schrader. Mezi francouzskými, privilegovanými vězni (Ehrenhäftlinge), jež měla tato nesourodá bojová formace, kterou vedl kapitán John C. Lee ochránit, byl i českému čtenáři povědomý francouzský politik Édouard Daladier. V popisovaném ději je velmi dobře zobrazena atmosféra i částečný chaos, který provázel konec tohoto obřího, světového konfliktu. Velmi chválím, jak si autor pečlivě téma nastudoval, knihu doplnil četnými poznámkami, literárními prameny, rejstříkem a navíc ještě nastínil poválečné osudy jednotlivých postav. Knihu doporučuji všem zájemcům o dějiny druhé světové války.
Citace: Následně se Lee, Gangl a Schrader společně radili o možném dalším postupu. Tato jejich rozprava přerostla ve vzrušenou diskusi o válce a křehkosti budoucího míru. Zcela jistě se jednalo o velmi neobvyklou situaci - tankista ze státu New York a dva zkušení němečtí důstojníci sedí u stolu v sále středověkého hradu ve světle svící a tichým hlasem si navzájem popisují své zkušenosti z ozbrojeného konfliktu, o němž se domnívají, že již za několik hodin skončí.
Smutek poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
Dvanáctero případů smutného poručíka Borůvky, vydaných v pro mě tak trochu tajemné edici Smaragd z pera, nebo spíše z psacího stroje autora, s nímž mě pojí rodné město. Čtení je to příjemné, zachycující dobu dávno minulou. Některé povídky jsou lepší jiné, zase slabší. Za nejlepší považuji dvojici Vědecká metoda a Smrt na Jehle. Kniha obsahuje různé plánky i náčrty, což hodnotím kladně. Doporučuji čtenářům starých českých detektivek.
Skinhead
Richard Allen
Ke knize mám dva postřehy. První je ten, že je neuvěřitelně plochá, postavy jsou pouhá jména a prostředí jsou jen místopisné názvy. Překlad také není žádná sláva. Druhý se týká hlavního hrdiny, Joe je neuvěřitelné hovado. Problém je, že kniha nese titul Skinhead, a tudíž tuhle subkulturu diskredituje. Autorův záměr byl ale spíše šokovat. Jediným kladem tohoto titulu je povedená obálka.
Citace: Boty byly nejdůležitější položkou. Bez bot by patřil k obyčejným lidem - stejně jako jeho otec, dělník zbavený identity. Joe byl na své boty hrdý. Většina jeho kamarádů nosila nové boty koupené za vysokou cenu v obchodě na High Street. Ale Joe ne. Jeho boty byly pravé armádní vyřazené boty; s tlustou podrážkou, s cvočky, těžké na nošení a těžké na pocit, když se jimi kopne do žeber.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Tohle bylo příjemné překvapení. Knihu totiž nepředchází zrovna nejlepší pověst. Nic jsem nečekal a dostal jsem parádní detektivní a psychologický thriller, s trochou toho železničního odéru. Postavy, zejména ty ženské, byli zajímavé a velmi podrobně vystavěné, snad jen pro něžnou polovinu lidstva ne zrovna lichotivé. Jedinou drobnou výtku bych měl k dramatickému závěru. Na můj vkus byl zbytečně přetažený, ale v rámci thrilleru naprosto vyhovující.
Citace: Jdu si lehnout, zhasínám světlo. Usnout sice nedokážu, musím to však zkusit. Předpokládám, že noční můry nakonec odezní a já si to všechno přestanu donekonečna přehrávat v hlavě, ale právě teď vím, že mě čeká sakra dlouhá noc. A zítra ráno musím vstávat časně, abych stihla vlak.
Poslední pád mistra Materny
Václav Erben
Třicet sedm let stará exnerovka, vydaná v lehce kultovní edici Smaragd, s pověstnými zelenými stránkami. Jelikož se jedná o jeden z posledních dílů, měl jsem trochu obavu o jeho kvalitu, naštěstí se ukázala zcela lichou. Vyšetřování případu se příjemně posouvá kupředu a na světlo vychází zprvu utajovaná a neznámá fakta. Jedinou výtku bych měl, k dle mého názoru, zbytečně rozvětvenému a složitě vystavěném motivu. Zjednodušení by příběhu prospělo. Čtenářům starých českých detektivek mohu tuto knihu doporučit.
Citace: Mám rád čerty, Mistře Třešňáku! Jsou to zřetelní duchové záporu a zatraceně někdy zakolísají směrem k dobru. Je to lepší než andělé, ti duchové kladu. Ti když zakolísají ke zlu, tak to páchne sladkými úsměvy a... a..." kapitán Exner kupodivu - snad únavou - nenalézal slov.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Nádherná a dojemná sci-fi pohádka, v které nás čeká hypotermie, cestování časem, hledání dveří do léta a také jeden sympatický kocour. A vůbec nevadí, že autor netrefil, jak to bude vypadat v roce 1970 a už vůbec ne v roce 2000.
Citace první: Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatímco jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.
Citace druhá: Nejsem jediný člověk, který kdy cestoval v čase. Fort zaznamenal příliš mnoho případů, které nijak jinak nelze vysvětlit, a podobně i Ambrose Bierce. A jsou tady i ty dvě dámy v trianonských zahradách. Mám také dojem, že starý doktor Twitchell tím spínačem otočil častěji, než přiznal ... nemluvě o ostatních, kteří to mohli objevit v minulosti nebo v budoucnosti.
Black Metal. IV, Do propasti
Dayal Patterson
Čtvrtý díl oblíbené blackmetalové encyklopedie obsahuje ve své první třetině norské kapely, ve druhé převážně polské kapely a v poslední třetině kapely hrající DSBM, depresivní sebevražedný black metal. V této poslední části se objevili i tuzemští Trist. Za nejzajímavější formace z tohoto, zatím posledního dílu považuji FORGOTTEN WOODS, URGEHAL a TSJUDER. Kniha je opět plná černobílých fotografií a ilustrací. Doufám, že se brzy dočkáme dílu pátého.
Citace z kapitoly o formaci Tsjuder: Moje rodina pochází z různých míst v Norsku, moje babička byla z Telemarku a v dětství nám vyprávěla všechny ty příběhy o trollech, o kterých jsem samozřejmě tehdy taky četl, a pak taky to staroseverské vidění světa, ve kterém vše bylo mystické, to mě nepřestávalo fascinovat.
Září třicetosm
Jiří Langstein
Naprosto srozumitelná a přehledná, politologická kniha, zabývající se dramatickým měsícem září roku 1938, který byl pro prvorepublikové Československo osudovým a skončil Mnichovskou dohodou. Publikace se čte jako beletrie a jejím autorem je tehdejší současník. Jedinou vadou tohoto českého vydání je prosovětský doslov z roku 1945, který je vyloženě zcestný a lživý. Mnichovská dohoda je čítankovým příkladem politiky ústupků, tzv. appeasementu a patří k osudovým osmičkám v našich dějinách.
Hranice věčnosti
Ken Follett
Vynikající román, který začíná stavbou Berlínské zdi a končí jejím pádem. Mezi těmito dvěma milníky se nachází spousta dějinných událostí, namátkou třeba Kubánská krize, atentát na Kennedyho, válka ve Vietnamu nebo aféra Watergate. V knize jsem se mimo dějepisných událostí dozvěděl i hodně o politologii. Výtečně jsou tady také popsány vztahy mezi lidmi a bída komunismu a Sovětského svazu. Nejvíce se mi ale líbila německá linka příběhu. Při závěru, který končí pádem Berlínské zdi jsem si nemohl nevzpomenout na skladbu Wind of Change od Scorpions. Hranice věčnosti vřele doporučuji.
Citace: Na kontrolním stanovišti je znovu zadrželi. Hans Hoffmann s úsměvem přihlížel, zatímco další muži prohledávali je i jejich vůz.
"Co hledáte?" zeptal se Dave. "Proč bychom pašovali něco z východního Německa? Nemáte tu nic, o co by kdokoli stál!" Nikdo mu neodpověděl.
Páté jablko
Lenka Chalupová
Příběh odehrávající se od února 1946 do února 1950 byl hodně emotivní. Lidské osudy jsou často velmi složité, někteří si s ním poradí lépe, pro některé je to nad jejich síly. Do života našich hrdinů zasáhl navíc komunismus, který národ oloupil o majetek a hlavně o svobodu. Závěrečná kapitola z července 1990 je taková souhrnná a dovysvětlující. Román je velmi dojemný a dávám si ho do doporučených.
Citace: Pro všechny lidi z Předmostí byl jejich foxteriér Hakenkreuz, oni mu doma už kvůli tomu odpornému slovu říkali zkráceně. Hak se stal na začátku války symbolem podivného odporu místního mladého malíře proti nacistům - na bílý hřbet mu hnědou barvou namaloval hákový kříž... Malíře gestapo sebralo a psa přikázali zastřelit nebo odvézt do Přerova rasovi. Podhrabal se k nim do sadu a už zůstal. Andělka mu hákový kříž z drsné srsti vydrhla a pro jistotu také oholila žiletkou, ale na hřbetě zůstal jakýsi viditelný výbrus. Prostě hakenkreuz. Sousedé jim prorokovali, že za neuposlechnutí příkazu je může stihnout trest, ale oni nedbali. Hak už byl jejich, zbavit se ho neuměli. Co by to byli za lidi?
