Eicherik komentáře u knih

Tuhle antologii považuji za lehce podprůměrnou. První povídku nazvanou Trentinovic chlapec považuji za velmi dobrou, potom už kvalita hodně padá. Za zmínku ještě stojí jednoduchá povídka Podzemní dráha, s dle mého dobrým zakončením. Na závěr pochválím pěkný obal téhle nepříliš zdařilé sbírky.

9 15.03.2025

Krystýna trpí depresemi, do schránky dostává nenávistné dopisy, její otec byl komouš až na půdu, dcera fetuje, bývalý manžel pomalu umírá a ještě se objeví do té doby neznámý sourozenec. Je toho ještě o něco víc, s čím si hlavní hrdinka neví rady a čemu čelí pouze láhví vína. Život je někdy zkrátka takovej a jinej nejspíš nebude, nežli naše tělo platnosti pozbude, jak se obdobně zpívá v jedné tuze populární punkové odrhovačce. Román naštěstí není žádná velká depka, není bezvýchodný, nabízí řešení, je plný sarkastického humoru, životních moudrostí a hlavně se dobře čte. Mohu ho jen doporučit.
Citace: V noci jsem se furt bála usnout a všimla jsem si, jak se bába vykradla, a za chvíli přiletěli dva netopýři a pověsili se na lustr, a ten větší, to byla vona.
Já vstala a běžela za sestřičkou a vona byla tak hodná a šla se mnou. Vždyť tu žádný netopýři nejsou, řekla mi, jen se dobře koukni!
Já se dobře koukla a voni tam vopravdu už neseděli, zrovna totiž vodletěli, lustr se ještě houpal.

14 02.03.2025

Zdařilá sbírka strašidelných a duchařských příběhů. Nejlépe hodnotím tuto trojici: Komnata s gobelíny - jedná se v podstatě o jednoduchý příběh, jehož kouzlo spočívá v dokonale popsané hradní atmosféře. Možná to je tím, že sám autor žil na zámku. Soudcův dům - tohle je už léty ověřená klasika. Pan Jones - od začátku tušíme o co tady půjde, ale to není vůbec na škodu. A prostředí starého domu nikdy neomrzí.
Velmi chválím překrásné ilustrace a antologii doporučuji čtenářům náladových hororů a duchařských příběhů.
Citace z povídky Údolí ztracených: V jeskyních zatím Staří přežívali a byli čím dál podivnější a strašlivější. Na škále lidskosti se propadali níž a níž, zapomněli nejprve svůj psaný jazyk a pak postupně i řeč.

15 23.02.2025

Po čase se mi do rukou dostala jedna z dříve tolik populárních Magnetek. Po téhle jsem sáhl, protože pohraničí je mé oblíbené téma. Tenhle příběh se odehrával v letech 1949 až 1950 na Šumavě a hlavními postavami byli hraničáři SNB na jedné a jejich ideologičtí protivníci na straně druhé. Takhle rudou a dobově tendenční knížku už jsem dlouho nečetl. Rozhodně nečekejte ani náznak objektivity. Přesto jsem rád, že jsem si ji přečetl.
Citace: Tři zápisníky z doby okupace, kdy jsme bydleli na Kladně, další z doby opětného návratu do pohraničí, až po můj odchod do školy SNB. Rozevřu jeden z nich, ten "kladenský" a čtu: "... Můj buchare, jak jsem rád, když se v noci probudím a slyším tvé rány z Poldovky. Když mlčíš, vím, že je nálet, že jsem zaspal houkání sirén ... potom mám strach - o sebe, o tátu, mámu, brášku Jardu."

16 15.02.2025

V anotaci ke knize se hovoří o nějakém tajemství, to jsem ale při samotné četbě nějak přehlédl. Základní schéma Hitlerových posledních dnů je myslím si už nějakou dobu ustálené a liší se pouze jednotlivé detaily, které už nikdy nebude možné stoprocentně rozklíčovat. Za poměrně zdařilou filmovou rekonstrukci považuji film Pád Třetí říše (2004). Tato kniha není s touto verzí v rozporu. První část je velice povedená, včetně pěkně popsaného mýtu o Alpské pevnosti. V druhé části je naprosto zbytečná a ničím nepodložená kapitola o ruském špiónu v berlínském bunkru. Na druhou stranu velice chválím kapitolu nazvanou Hitlerův skicář, která stručně a výstižně pojednává o Hitlerově umělecké tvorbě a názorech na umění. Celkově jsem spíše spokojen. Nesouhlasím pouze s kapitolou o špiónu a pak s tvrzeními uvařenými z vody, které se týkají Hitlerových homosexuálních sklonů nebo údajného monorchismu. Na závěr pochválím zdařilou obálku.
Citace: Sám Goebbels prohlásil: "My Werwolfové považujeme za svoji nejsvětější povinnost zabíjet, zabíjet a zabíjet, s použitím nejrůznějších lstí a svodů v temnotách noci, plížit se, po hmatu si hledat cestu městy a vesnicemi, jako vlci, bezhlučně a skrytě." Existovaly tajné poznávací signály pro děvčata a chlapce (některým z nich bylo jen devět let) a na domech obývaných těmi, kdo propadli pomstě, měla být namalována runa, Wolfsangel.

15 09.02.2025

Nejvíce mě při čtení tohoto románu překvapilo autorovo urputné nepřátelství vůči americkým vládnoucím elitám. Jako scifíčko působil úvod velmi nadějně, ale po čase se příběh stával rozvleklým a velký rozsah dostávaly různé organizační záležitosti mloků, které pro mě byly zdlouhavé. Ke konci už byl děj přemrštěný a schopnosti obou šéfů Salamandrů přehnané. Velice kladně hodnotím velmi početné dokumentární fotografie.
Citace: "Srbové stavěli na mosty řetězce vlastních těl, aby je před Američany uchránili. Mysleli si, že jim lidskost zabrání bombardovat. Na západě se nejprve rozčilovali, že tam Miloševič lidi nahnal, ale nebyla to pravda. Šli dobrovolně - prostě věřili, že i na druhé straně jsou lidé. Když několik amerických bomb smetlo mosty i s lidmi, ostatní rychle vystřízlivěli a nechali toho.

18 02.02.2025

Největším přínosem této povídkové knihy je její magická atmosféra. Autor mě už v jiné ze svých knih na tajemný Nový Svět naladil, takže jsem už tušil, do čeho jdu. Marek Skřipský také s oblibou do svých knih obsazuje skutečné historické postavy, takže se v tomto díle setkáme třeba s panem radou Vaňáskem, lordem Dunsanym, nebo režisérem Martinem Fričem. Ze čtveřice detektivních povídek se mi nejvíce líbilo Tajemství Jeleního příkopu a Novosvětský elixír. Nový Svět třicátých let minulého století je místem plynových lamp, drobné kriminality, osobité architektury, zakonzervované historie, místních obyvatel a tajemných Bytostí. Kladně hodnotím rozsáhlý epilog.
Citace: Tohle na každý pád nebyl obyčejný sklep. Už od prvních chvil své přítomnosti si Bernát připadal jako v dílně rudolfinského alchymisty a šarlatána Talbota. Průvodkyně jej ujistila, že není daleko od pravdy.

21 26.01.2025

(SPOILER) Válka s Mloky rozhodně není žádné sci-fi. Tahle kniha je satirický román o věčné lidské hrabivosti a nenažranosti. I v čase, kdy je konflikt s Mloky v plném proudu, tak lidstvo dodává Mlokům nové zbraně a technologie a půjčuje jim peníze. Také si nemyslím, že je tenhle román nějak výrazně protinacistický a to i přes to, že obsahuje kapitolu DER NORDMOLOCH. Nacismus je zde pouze jeden z mnoha Čapkových terčů. A Mloci svou povahou rozhodně nesplňují požadavky nacionálního socialismu. A i ta samotná válka je velmi nekonvenční. Ono se těžko bojuje, když jsou jedni ve vodě a druzí na pevnině. Román věrně zachycuje mentalitu některých národů, lidskou hamižnost a může být i varováním pro současnost i budoucnost. Tedy pokud to varování chceme skutečně vidět.
Citace 1: Něco ti řeknu: víš, kdo ještě teď, když už je pětina Evropy potopena, dodává Mlokům třaskaviny a torpéda a vrtačky? Víš, kdo horečně, dnem i nocí pracuje v laboratořích, aby našel ještě účinnější mašiny a látky na rozmetání světa? Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze, víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?
"Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy."
Citace 2: Nemnoho let po osazení prvních mločích kolonií v Severním a Baltském moři zjistil německý badatel dr. Hans Thüring, že baltský Mlok vykazuje - patrně vlivem prostředí - některé odlišné tělesné vlastnosti; tak prý je o něco světlejší, kráčí vzpřímeněji a jeho lebeční index svědčí o lebce delší a užší, než je hlava jiných Mloků. Tato varieta dostala jméno der Nordmolch čili der Edelmolch (Andrias Scheuchzeri var. nobilis erecta Thüring).

28 19.01.2025

Počátek téhle útlé brožurky se nachází v bavorském Regensburgu, kde se 14 českých kmenových knížat nechalo roku 845 pokřtít. Konec, alespoň ten dočasný, se nachází v roce 1989, kdy v naší malé kotlince padla komunistická totalita. Mezi těmito dvěma mezníky se nalézá více jak tisíciletí vzájemných styků a vztahů mezi Čechy a Němci. Někdy dobrých, někdy špatných, ale většinou prospěšných. Přes, počtem stran, malý rozsah je tahle publikace dostatečně poučná a vysvětlující a proto si ji vkládám do knihovny.
Citace: Dnešní generace Čechů a Němců by se měly učit chápat tuto smutnou a zahanbující minulost jako tragickou epizodu v závěru tisíciletých dobrých vzájemných vztahů obou národů v střízlivě kritickém odstupu. A pokračovat nově s upřímným odhodláním udělat za onou neblahou peripetií dělicí čáru pro žádoucí obnovení starých dobrých tradic, i když nelze na minulé oboustranné zlo zcela zapomenout, s ohledem na tak mnohé oběti s ním spojené.

20 12.01.2025

Začátek byl hodně šílený. Ono to tedy bylo šílené až do konce, ale poměrně brzy jsem přistoupil na autorova pravidla hry. Dystopické hry, v které svérázná trojice musí navštívit cestou za pokladem sedm pražských věží. Jejich nevšední putování totiž prochází postapokalyptickou Prahou. V knize je mimo jiné spousta odkazů na alchymii, hermetismus, ezoteriku, ale také na současné, problematické trendy. Důležitou roli v tomto bláznivém příběhu mají také popeláři a Umělé Myšlení. Bavilo mě to, bylo to velmi zábavné čtení. Na závěr pochválím pěknou obálku, která mi připomíná knihy Jaroslava Foglara. No nakonec, Stínadla se tu také mihnou.
Citace: Za dřevních časů jsme uctívali mnoho bohů, jenže přišel jediný Bůh ve třech podobách a všechny ostatní svrhnul. I uctívali jsme jediného trojitého Boha v chrámech modlitbami a odříkáním, jenže přišla Věda, trojjediného Boha zavraždila a sama si stoupla na jeho mrtvolu jako na podstavec. I uctívali jsme Vědu v továrnách obětováním přírody a surovin vykutaných z hlubin země, stejně jako jsme ji uctívali v nadtržištích nakupováním zbytečných a rozmařilých věcí. Jenže Věda stvořila Umělé Myšlení, a to svého stvořitele zahubilo.

27 11.01.2025

Přírodovědecká knížka pro mladší ročníky, psaná formou vycházek, nás zavede do jarního háje, k louce, do jehličnatého lesa, k rybníku, do polí, do listnatého lesa, do podzimní a zimní přírody. Celý cyklus uzavře geologická vycházka. Autor nás seznámí s naší zvířenou, rostlinstvem a hmyzáčky. Naučíme se spoustu užitečných dovedností, třeba čtení stop, poznávání siluet dravého ptactva a mnoho a mnoho dalšího. Nechybí zde ani rejstřík a doporučené určovací klíče a atlasy. Kniha je plná krásných ilustrací, ale váže se k nim jediná moje výtka. Všechny jsou černobílé, což není moc praktické a u těch hromadných chybí číslování, takže zjištění co je co je někdy malý rébus. Na závěr pochválím roztomilou obálku.
Citace: Vážky také představují pratyp létajícího hmyzu. Obrovské vážky, které měly až 40 cm v rozpětí křídel (rod Meganeura), létaly již v karbonských pralesích.

20 05.01.2025

(SPOILER) Technicky šlo o psychothriller, v kterém se střídá SMS konverzace s deníkovým záznamem. Dějově to byl hodně odpornej příběh. Hlavní hrdina herec Jan byl krajně nesympatický a jeho protivníkem byla totální zrůdička, kterou neomlouvá ani zkažené dětství. Zpočátku se děj postupně rozvíjí, ale přepálený konec to dle mého zazdil. No a ona zrůdička mi připadala nějak přehnaně všemocná. Chtěl jsem ještě něco napsat, ale právě mi zapípala SMSka, tak snad příště.
Citace: J: Co to má znamenat?
M: Co myslíš?
J: Co to má znamenat???
M: Hádej.
J: Ty víš, kdo jsem?
M: Jo.

19 04.01.2025

Na začátku jsem trochu koukal. Prarodiče mají starosti s nezvedenou vnučkou. Běžný průběh vesnické zabíjačky. To je jako celé? Žádná zápletka? Pak se to přeci jen trochu rozjelo a nakonec jsem vcelku spokojený. Dědina předkládá život na venkově bez příkras. Sousedské vztahy, vztahy v rodině, závist, pomluvy, drby, chtíč, vychytralost... No ale nebylo to jen o negativních vlastnostech, to určitě ne. Dopředu jsem se obával toho použitého nářečí, ale bylo to bez problémů. Pokud to mám shrnout. Dědina je naturalistické, věrohodné, čtivé a také velmi úsměvné čtení.
Citace: Uplně sem zapomněla, že je tady před poutem zábava. A to vo tym ženský dopoledne na prodejně mluvily. To zas bude neco, co ty mladí tady po dědině nadělají za bordel. Nablito bude zas všude. A randál na celou dědinu.

36 29.12.2024

Jörgen Lykke nebyl ani tak rytíř, jako spíše diplomat a intrikář, který se pro své blaho neštítil ničeho. V ranném mládí byl horlivým křesťanem, ale po té, co se přesvědčil, že všechno jsou jen kozí kosti více než ochladl. Poslední rytíř je povedeným historickým románem, v kterém není nouze ani o romantiku, což mu nikterak neškodí. Z opravdu velkého množství postav, často velmi zajímavých, bych připomenul dvě ženy, které mě zaujaly pro svou starosvětsky niternou lásku k přírodě, karlovskou panu Ethelredu a Idu Lykkovou. Čtenář se mimo jiné dozví spoustu zajímavostí z období ranného novověku, včetně některých úsměvných aspektů tehdejšího oblékání. Kniha je poměrně rozsáhlá, ale přináší spoustu zajímavých a napínavých pasáží, včetně dramatického konce.
Citace: Vzala do ruky dubový list - opatrně, mateřsky něžně, jako by brala hezké dítě za bradičku, chtějíc mu nadzdvihnout obličej, aby se potěšila jeho nevinností. Měla něžný vztah ke každému lístku, ke každému broučku i ke každému okřídlenému tvoru. Když se moucha polekala a chtěla uletět, chlácholila ji jakýmsi vzdáleným, měkkým, ba přímo náměsíčným tónem svého hlasu, který jako by přicházel z jiného světa: "No, no, maličká, neboj se, vždyť ti nic neudělám!"

19 26.12.2024

Cestování časem kombinované s hromadou smíchu. No, nějaká veliká řachanda to nebyla, ale občas jsem se pousmál. Na druhou stranu mě hned všechno nerozesměje. Celkový námět knihy byl dobrý, ale výsledek dle mého jen mírně nadprůměrný. Zvláště linka s konkurenčním týmem záporáků mi přišla naprosto nadbytečná. Jako nenáročná oddechovka kniha svůj účel splnila, ale do dalších výprav se s týmem od Svaté Marie asi nepustím.
Citace: Jde v první řadě o aktualizace vašich osobních dotazníků... Pane Sussmane, nejste rytíř Jedi. Opravte laskavě údaj v kolonce tři - Vyznání. Totéž se týká pana Markhama, pana Petersona, slečny Maxwellové, pana Dietera a slečny Blackové.
Kolonka číslo pět, slečno Maxwellová. Sto sedmdesát centimetrů neměříte a nikdy měřit nebudete. Smiřte se s tím a opravte to ve svých záznamech.
Pane Markhame, na číselný údaj, který jste uvedl v kolonce Pohlaví, není nikdo zvědavý. Uveďte to na pravou míru a omluvte se paní Partridgeové.

20 15.12.2024

Kratinká poetická novela z vánoční Prahy. Pražské památky, hospody, ulice, mosty, historické postavy, kapři, hlavní nádraží a svérázné postavičky. Kdo Prahu zná ví, že vánoční kouzlo nenajde na přeplněném Staroměstském náměstí. Obálka není zrovna moje gusto, ale uvnitř je spousta nádherných ilustrací.
Citace: Vyprávím jim, co jsme zažili. Nediví se. Vědí, že Praha je sama o sobě zázrak. Zázrak v mlze dějin. Nejen o Vánocích.

27 12.12.2024

Kdo zkřížil jejich cesty? Mladé ženy, jež se neměla již nikdy vrátit z lágru a malého osamělého děvčátka vydaného napospas běsnícím dnům konce války. Nejprve sledujeme jejich nebezpečnou cestu hroutícím se nacistickým Německem a poté obtížný život v komunistickém Československu, až do jara roku 1955. Chválím vylíčení dobových dějinných událostí a osobně mě potěšila i malá odbočka do Houslí v Lysolajích, ke kterým mám vztah. Trošičku mě mrzí, že jsem se nedozvěděl, kdo byl Karel Werner a také bych uvítal nějaký ten epilog po letech. Na závěr pochválím pěkný obal, včetně snad rozbombardovaných Drážďan na zadní straně. Tento historický a dojemný román z poválečného pohraničí rozhodně doporučuji.
Citace: Začala zima. Období, kdy jsou noci delší než dny a všechno je zasypané sněhem. Lužické hory v sobě měly nostalgický nádech. Vyzařovaly až tajemnou magičnost. Uvědomovala si, jak málo o nich předtím věděla. Když ještě žila v Praze, brala ji jako středobod svého života, který nikdy neopustí. A ocitla se tady. Uprostřed divukrásné přírody.

25 11.12.2024

Rozhodně jsem se nezasmál, přestože mám černý humor rád. Spíše to bylo čtení smutné, ale také lidské a občas i milé. Gustav Molitor nám pomocí svého deníku nechává nahlédnout do svého světa, jemuž vládne doktor Alzheimer. A doktor Alzheimer svým pacientům provádí nepěkné kousky, přičemž schovávání osobních věcí je to nejmenší. Knížka stojí za přečtení a má vymazlenou obálku.
Citace: Poslouchám Radio Wave, tu skvělou hudbu, která neuvízne v uchu jako hity Hanky Vondráčkový, prostě ji neznáte jako vlastní fusekle a tím mě oblažuje, jenomže když se tam začne mluvit, občas padám na zadek a řvu jako pominutý; oni fakt chtějí socialismus?

23 08.12.2024

Kniha plná temných a záhadných témat. Namátkou třeba čarodějnictví, diví lidé, skřet Stilzel, přízračné bitvy, menhiry, alchymie, záhady vimperského zámku, nebo třeba nacistický okultismus. Ale nejedná se pouze o záhadologickou knihu. Najdeme tady třeba záznam hrůzného zločinu v mlýně, popis pochodů smrti nebo porodní zvyky starých Šumavanů. Jedinou drobnou výtku mám k obrazovému materiálu. Ilustrační kresby bych doplnil v co největší míře konkrétním fotografickým materiálem.
Citace: Střízlivější odhady pak upozorňují na to, že důvodem projektu mohla být snaha nalézt stopy po původním germánském náboženství a tento materiál pak využít proti katolické církvi. Himmler dokonce neváhal založit i jakési čarodějnické komando (SS-Hexensonderkommando), které důkladně zkoumalo a evidovalo čarodějnické procesy a hlavně jejich oběti. Byla to skupina zhruba patnácti lidí, jejichž činnost neměla valné vědecké výsledky, ale spíše historickou hodnotu, protože v jejich záznamech zůstaly zaevidovány informace ze starých pramenů, které už dnes neexistují.

21 01.12.2024

Čtyři povídky v žánrovém duchu weird fiction, odehrávající se v kulisách první republiky. Autor mi udělal velikou radost, když pro úvod první povídky zvolil jako místo děje bohnický ústavní hřbitov, který je dnes v lidovém podání znám spíš pod názvem hřbitov bláznů. Chválím rovněž, že autor začleňuje do děje také skutečné historické postavy. Třeba hrobníka Slavatu nebo pátera Otakara Hrušku. Ke knize mám ale i pár drobných negativních připomínek. Ne všechny slovní obraty mi zapadají do slovníku první republiky a ne všechny motivace některých postav mi přijdou stoprocentně logické. V příbězích je spousta žánrových klišé a nic moc nového nepřináší, ale to za negativní nepovažuji. Atmosféra je vcelku dobrá a děj čtenáře vtáhne do bizarních, fantaskních světů. Líbí se mi též, že díky tomu, že vlastně nahlížíme do prazvláštních vzpomínek čtyř vypravěčů, tak máme i takovou drobnou dohru, jak skončili osudy hlavních hrdinů daleko v budoucnosti. Kniha mě pobavila a potěšila a o to jde především.
Citace: Ustupující zima stále dovedla být protivná, zvlášť tady, bezmála v polích za starými Bohnicemi. Pršelo a z ocelově šedého nebe se mezi dešťovými kapkami snášely k zemi rovněž první nesmělé sněhové vločky. Stál jsem nad strýcovým hrobem sám, pouze v přítomnosti dvou hřbitovních zřízenců, hrobníka Slavaty a pátera Hrušky, duchovního správce bohnické léčebny.

23 01.12.2024