Přízraky, zázraky & spol.
Ondřej Müller , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61238/prizraky-zazraky-spo-61238.gif
4
76
76
Sborník převážně anglosaských strašidelných a duchařských příběhů bude potěšením pro každého milovníka literárního strachu a tajemna. Vedle velkých jmen tohoto stále oblíbeného žánru, jako jsou Ambrose Bierce, Walter Scott, William Hodgson či Robert E. Howard, zde najdeme i literární rarity z pera zapomenutých autorů – Richarda Middletona, Margaret Olliphantové či Edwarda Lucase Whitea. Většina povídek vychází v češtině poprvé. Sborník je doplněn komentářem k jednotlivým povídkám a pojednáním o strašidelné literatuře, a navazuje tak na úspěšnou antalogii Strašidla, duchové & spol.... celý text
Přidat komentář
Celkem nesourodá směska, ale nic tam není vyloženě slabýho. Za mě vedou Údolí ztracených, Soudcův dům, Příběh ze školy a Žluté znamení, pro odlehčení pak Přízračný koráb. Jednotlivé povídky jsou skvěle doplněny informacemi o autorech a souvislostech v rámci žánru.
Skvělá sbírka duchařských povídek. Některé lepší, některé horší. Nejlepší asi Soudcův dům, Zařízený pokoj a povídky od M. R. Jamese.
Další z výborných hororových sbírek obsahující parádní povídku Soudcův dům a mnoho dalších. Jedná se převážně o duchařinu.
Tuto sbírku považuji za poněkud slabší, než předchozí Strašidla, duchové a spol. (Navíc mě přijde, že muselo dojít k nějaké záměně titulů knih, protože rozhodně tato kniha by se více měla jmenovat výše zmíněným názvem, protože prakticky celá se zabývá duchařinou). Možná mohl být Ondřej Muller trochu přísnější při výběru povídek. Osobně si tedy myslím, že u W. Hope Hodgsona by rozhodně šlo najít lepší práci než Hvízdavý pokoj a Otevřené dveře Margharet Oliphantové také nepovažuji za nějaké mistrovské dílo - ty strašně natahované dialogy a monology, kdy se např. nejméně desetkrát zmiňuje, že jestli se to hrdinovi nepodaří, jeho synek zemře, i když nevíte proč by měl umírat, když se mu nic neděje, neuvěřitelně nudí. Naštěstí její druhá povídka Okno se mi zase naopak velice líbila svojí podivnou atmosférou a skvělým nápadem, jako by ji ani nepsal stejný autor. Takže mám za to, že by se i u této autorky dalo hledat a vybírat.
Každopádně jistoty jako Ambrose Bierce, Bram Stoker, u nás dosud neznámý R.W. Chambers s ukázkou ze své slavné knihy Král v žlutém, anebo fantastický E.T.A. Hoffmann málokdy zklamou, takže literárního potěšení i příjemného pocitu z neznáma si užijete dosytosti.
Duchové, podivné bytosti a podivná místa v těch nejklasičtějších podobách, aneb stará dobrá atmosférická klasika zklame jen málokdy. Ani jedna povídka není špatná, od lehkých nadprůměrů, hlavně lehce, ale opravdu jen lehce erotizujícího EVELININA NÁVŠTĚVNÍKA, velmi zvláštně pojaté CESTY ZALITÉ MĚSÍCEM nebo VĚTRU V RŮŽOVÉM KEŘI až po silné nadprůměry: napínavé, jen zbytečně moc dlouhé OTEVŘENÉ DVEŘE, SOUDCŮV DŮM, HVÍZDAVÝ POKOJ, westernově-fantasticko-dobrodružné ÚDOLÍ ZTRACENÝCH, klasicky táborákovou KVÍLÍCÍ STUDNU až po nejistě podivný ZAŘÍZENÝ POKOJ. K naprostým peckám řadím mysteriózně makabrózní ŽLUTÉ ZNAMENÍ, jednoduchý, klasický a proveřený, přesto (nebo právě proto) vynikající PŘÍBĚH ZE ŠKOLY, nebo patrně nejlepší a nejpůsobivější povídku antologie, výtečnou moderně-gotickou, pohlcující, živou, strhující žánrovou perlu jménem PAN JONES. Vskutku výborná, zajímavá a uchvacující práce, počínaje výstižným a trefným úvodem, přes povedený výběr povídek, krásně napsané medailonky autorů a autorek a perexy k povídkám až naprosto výbornými, strašidelnými a mrazivými ilustracemi konče.
Špička. Až na jednu trochu táhnoucí se povídku (Okno) svižné a zábavné příběhy. Spousta různých motivů. Zdařilý výběr. Dávám 4 bludišťáky :)
Dle mého názoru a vkusu je nejlepší povídkou Údolí ztracených od R. E. Howarda. Skvěle poskládaný mix westernu s hororem, ve kterém se pronásledovaný na útěku před bandou pronásledovatelů střetne v podzemním jeskynním systému s národem zdegenerovaných žravých humanoidních mutantů. Tomu se v našich krajích říká dostat se z deště pod okap.
Ve výboru se nachází Hoffmannova mistrovská povídka - Pustý dům (Ode Haus): spojuje všechny motivy, které autor po desetiletí pracně hledal ve svých rozsáhlejších pracích - enigma prostoru, deformace reality prostřednictvím nespolehlivého vyprávění, směšného hrdinu (jak jej známe z Burtonova Sleepy Hollow, nebojím se toho srovnání) a nenormální krásku poeovského střihu. Děj je však spíše labyrintem než točitým schodištěm hrůzy, takže nemusí nadchnout každého.
Skvělá duchařská sbírka. Četla jsem ji hned dvakrát a z některých povídek jako: Otevřené dveře; Cesta zalitá měsíce; Výběrčí dům nebo Strašidelný dům vám naskáče husí kůže. Stačí ta správná atmosféra tmavého pokoje a povídky z 19. a 20. století vám nastolí tísnivý pocit, jaký si přeje mít každý čtenář tohoto žánru. Alespoň u mě to tak je. :)
Štítky knihy
antologie hororuČást díla
Cesta zalitá měsícem
1907
Evelinin návštěvník
1862
Hvízdajúca izba / Hvízdající pokoj / Hvízdavý pokoj
1910
Komnata s gobelíny
1828
Otevřené dveře
1882
Přiznávám, že povídkové antologie a další druhy sbírek jsou mými slabými čtenářskými místy. Málokdy mě zaujmou a ve sbírce je mám předně kvůli některým překladům, jako v tomto případě Komnatu a gobelíny od Waltera Scotta. Načež nutno dodat, že Přízraky, zázraky & spol. bohužel patří mezi ty horší knihy, stejně jako - ve vší úctě k Scottovy - Komnata a gobelíny mezi slabší díla.
Předně jsem tak úplně nepochopil dle jakého úzu Ondřej Müller volil jednotlivé příběhy. Ať si hlavu lámu jak chci, nějak nepřicházím na logiku, která jednotlivé střípky spojuje. Nápovědou ani neposloužily medailonky autorů na konci knihy, jakkoli informativně přínosné samy o sobě jsou. Přitom překladově rozhodně stojí kniha za pozornost, neboť pod redakcí se objevují jména jako Jan Čermák nebo Pavel Medek, které je bez nadsázky v anglofonním rybníčku českého překladu nutno považovat za kapacity slibující kvalitu. Takže chyba je v daném případě na straně čtenáře a možná trochu ve výběru jednotlivých povídek. Na druhou stranu, antologie jsou obvykle rizikem právě kvůli těmto dvěma faktorům.
Abych přece jen zakončil pozitivněji, pár skvostů jsem si v knize našel. Znovu mě odstřelila Margaret Oliphantová svými povídkami Otevřené dveře a Okno. Obdivuhodná autorka, která pod tak nenápadné, zrádně nevinné názvy dovede vsunout naprosto struhující, atmosférou nasáklé příběhy. Výborný byl Příběh ze školy Montague R. Jamese - prostory anglické soukromého vzdělávacího institutu jsou výborným prostředím folkloru. Evelinin návštěvník od Mary Elzabeth Braddonové zahrál romantismem víc než zmíněný Walter Scott (ve vší úctě). Skutečnou hrůzu s detektivní zápletkou nabídl Hvízdavý pokoj od W. H. Hodgsona. A nakonec trochu humoru pro odlehčení přivezla Přízračná loď Richarda Middletona.
To byly všechny povídky, které mě zaujaly více a které si rád časem zopakuji. Jako celek přesto musím říct, že Přízraky, zázraky & spol. úplně neobstojí. Příliš lehce zapomenutelná sbírka. Vhodná spíš právě pro jednotlivé kousky, kterým se jinak českého překladu nedostalo. Ať už je Ondřej Müller zvolil z jakéhokoli důvodu, jsem nakonec rád, pár perel z písku přece jenom vytáhl.