Přízraky, zázraky & spol. přehled

26.06.2024

Přiznávám, že povídkové antologie a další druhy sbírek jsou mými slabými čtenářskými místy. Málokdy mě zaujmou a ve sbírce je mám předně kvůli některým překladům, jako v tomto případě Komnatu a gobelíny od Waltera Scotta. Načež nutno dodat, že Přízraky, zázraky & spol. bohužel patří mezi ty horší knihy, stejně jako - ve vší úctě k Scottovy - Komnata a gobelíny mezi slabší díla.

Předně jsem tak úplně nepochopil dle jakého úzu Ondřej Müller volil jednotlivé příběhy. Ať si hlavu lámu jak chci, nějak nepřicházím na logiku, která jednotlivé střípky spojuje. Nápovědou ani neposloužily medailonky autorů na konci knihy, jakkoli informativně přínosné samy o sobě jsou. Přitom překladově rozhodně stojí kniha za pozornost, neboť pod redakcí se objevují jména jako Jan Čermák nebo Pavel Medek, které je bez nadsázky v anglofonním rybníčku českého překladu nutno považovat za kapacity slibující kvalitu. Takže chyba je v daném případě na straně čtenáře a možná trochu ve výběru jednotlivých povídek. Na druhou stranu, antologie jsou obvykle rizikem právě kvůli těmto dvěma faktorům.

Abych přece jen zakončil pozitivněji, pár skvostů jsem si v knize našel. Znovu mě odstřelila Margaret Oliphantová svými povídkami Otevřené dveře a Okno. Obdivuhodná autorka, která pod tak nenápadné, zrádně nevinné názvy dovede vsunout naprosto struhující, atmosférou nasáklé příběhy. Výborný byl Příběh ze školy Montague R. Jamese - prostory anglické soukromého vzdělávacího institutu jsou výborným prostředím folkloru. Evelinin návštěvník od Mary Elzabeth Braddonové zahrál romantismem víc než zmíněný Walter Scott (ve vší úctě). Skutečnou hrůzu s detektivní zápletkou nabídl Hvízdavý pokoj od W. H. Hodgsona. A nakonec trochu humoru pro odlehčení přivezla Přízračná loď Richarda Middletona.

To byly všechny povídky, které mě zaujaly více a které si rád časem zopakuji. Jako celek přesto musím říct, že Přízraky, zázraky & spol. úplně neobstojí. Příliš lehce zapomenutelná sbírka. Vhodná spíš právě pro jednotlivé kousky, kterým se jinak českého překladu nedostalo. Ať už je Ondřej Müller zvolil z jakéhokoli důvodu, jsem nakonec rád, pár perel z písku přece jenom vytáhl.

14.10.2022

Celkem nesourodá směska, ale nic tam není vyloženě slabýho. Za mě vedou Údolí ztracených, Soudcův dům, Příběh ze školy a Žluté znamení, pro odlehčení pak Přízračný koráb. Jednotlivé povídky jsou skvěle doplněny informacemi o autorech a souvislostech v rámci žánru.