Dr. Alz přehled
Miloš Urban
Důchodce Gustav Molitor, bývalý nakladatelský redaktor, je vyrozuměn lékařem o své počínající progresivní demenci. Ve hře je Alzheimerova choroba, ale Gustav, přestože ví, že „začíná blbnout“, si začne psát poznámky o příznacích v přesvědčení, že jeho diagnóza je snad jiná. A aby si cvičil mozek a oddálil neodvratný konec, rozhodne se napsat vše, na co je schopen si ještě vzpomenout. Sám pak s překvapením zjišťuje, kolik se v trapných a smutných vzpomínkách může skrývat humoru.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dr. Alz. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)


Jako jo. Na Milosi Urbanovi ocenuju to, ze kazdy roman pojme trochu jinak a neboji se experimentovat. Tohle sice neni roman a tema uz je ve svetove literature taky trochu provarene, ale za me dobry. Graficke zpacovani taky dobre, ale kam se podel Urbanuv dvorni grafik Pavel Růt, by me zajimalo? Takze za me takovy solidni prumer.


Nebylo to špatné. Forma, kterou Miloš Urban zvolil, se mi líbila. Deník, nebo spíš zápisky, jak je paměť Gustavu Molitorovi přihrála, byly velmi uvěřitelné, chtělo by se říct autentické. Tím, že se některé věci vynořily vícekrát, tím silněji text působil. Doslov to krásně uzavřel. Ale stejně jsem měla pocit, že něco tomu celému chybělo.
Související novinky (1)
Oheň v těle, Hlubiny a další knižní novinky (42. týden)
13.10.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dr. Alz v seznamech
v Právě čtených | 8x |
v Přečtených | 88x |
ve Čtenářské výzvě | 17x |
v Doporučených | 6x |
v Mé knihovně | 38x |
v Chystám se číst | 121x |
v Chci si koupit | 27x |
Autorovy další knížky
2001 | ![]() |
1999 | ![]() |
2008 | ![]() |
2005 | ![]() |
2003 | ![]() |
Urban vždycky přijde s nějakým aktuálním kontroverzním tématem, které dokáže stejně kontroverzně pojmout + každá jeho knížka je sama o sobě nápaditě provedeným bibliofilským artefaktem
Koutský nezklamal (co se stalo s Růtem?), ale Urbanův záměr jsem asi nepochopil: deníkové záznamy osmdesátiletého Gustava Molitora odhalují postupující demenci, což není nijak netradiční koncept (viz třeba už Keyesův román Růže pro Algernon), trochu nadsázky a humorných situací, ale "něco" tomu opravdu chybí, neodhalil jsem pověstný urbanovský jinotaj:
zkoušel jsem šifrovat jméno (Molitor = mlynář?); onemocnění protagonisty není nakonec nijak zpochybněno, ano, u každého jedince probíhá jinak, to je obecně známo; čekal jsem, že z přetrhaných vzpomínek čtenáři vyplyne, že Molitor byl estébák, i když si na to nepamatuje, ale to je z různých stran popřeno, takže prostě nevím... měl jsem se jen pousmát, že i umírat se dá s nadhledem?