Zasvěcení temnotou
Petr Stančík
Zasvěcení temnotou je mluvící oxymóron. Co říká, a komu? Román začíná temně: svět po katastrofě, nový středověk. Feudalismus pod diktátem Umělého Myšlení. A uprostřed všech těch trosek nabitých zvláštní, trochu zvrhlou, dekadentní krásou - Planeta. Bytost, která pomalu roztáčí příběh. Uvnitř i vně, tady i tam, nahoře i dole. Jakousi osobní i vesmírnou archeologii v jednom. Příběh sebepoznání, scelování. Příběh harmonizace mužského a ženského principu, prolnutí skutečnosti a snu, šťastného shledání duše s tělem. To všecko v kulisách spirálově vývojové cesty. Za pomoci magických předmětů a přátel, se sedmero ukazateli rozesetými v troskách staroslavného města. A s tradičními příchutěmi: kritika a komika, zábava plus poučení. Žánrově pak radostný mix vědecké fantastiky, dystopie, pohádky a mýtu, dobrodružství, bildungsrománu. Na konci je světlo: poznání, že člověk má šanci, naději. A nejen proti Umělému Myšlení - hlavně sám proti sobě.... celý text
Přidat komentář
Nakonec ne tak špatné, i když začátek mě od dalšího čtení spíš odrazoval. Nicméně Stančík umí vyprávět a putování zvláštních postav zvláštním světem, který v této knize vytvořil, je fascinující. Palec hore za pozoruhodný pražský místopis.
Kniha, u které jsem měl pocit, že Stančíka ani příliš nebavila psát a měl se hlavně k tomu, aby ji co nejdříve dokončil.
Jeho hravý jazyk se zde na pozadí dystopicky-ezoterické směsi prakticky vůbec neprojeví. Události přichází, aby v několika dalších řádcích skončily v rytmu deus ex machina, a to po celou dobu děje, který je sám o sobě příliš kusý a chabý, než aby dokázal rozvinout hodnotnější příběh.
Za mě Stančíkovo dosud nejslabší dílo.
Autorovy další knížky
2014 | Mlýn na mumie |
2021 | Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
2016 | Andělí vejce |
2017 | H₂O a tajná vodní mise |
2008 | Pérák |
Začátek byl hodně šílený. Ono to tedy bylo šílené až do konce, ale poměrně brzy jsem přistoupil na autorova pravidla hry. Dystopické hry, v které svérázná trojice musí navštívit cestou za pokladem sedm pražských věží. Jejich nevšední putování totiž prochází postapokalyptickou Prahou. V knize je mimo jiné spousta odkazů na alchymii, hermetismus, ezoteriku, ale také na současné, problematické trendy. Důležitou roli v tomto bláznivém příběhu mají také popeláři a Umělé Myšlení. Bavilo mě to, bylo to velmi zábavné čtení. Na závěr pochválím pěknou obálku, která mi připomíná knihy Jaroslava Foglara. No nakonec, Stínadla se tu také mihnou.
Citace: Za dřevních časů jsme uctívali mnoho bohů, jenže přišel jediný Bůh ve třech podobách a všechny ostatní svrhnul. I uctívali jsme jediného trojitého Boha v chrámech modlitbami a odříkáním, jenže přišla Věda, trojjediného Boha zavraždila a sama si stoupla na jeho mrtvolu jako na podstavec. I uctívali jsme Vědu v továrnách obětováním přírody a surovin vykutaných z hlubin země, stejně jako jsme ji uctívali v nadtržištích nakupováním zbytečných a rozmařilých věcí. Jenže Věda stvořila Umělé Myšlení, a to svého stvořitele zahubilo.