Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
Je Štědrý večer a na pražské hlavní nádraží přijíždí vlakem z Berlína autor této knihy. Kamarádům, se kterými se měl potkat, se nemůže dovolat, a tak se vydá do města sám. Padá sníh, ulice jsou prázdné, zdánlivě nejklidnější den v roce. Vzpomene si, jak se tu jako malý chlapec ztratil. První pivo si dá v hospodě U Černého vola a postupně potká další samotáře — muže, který si říká Kavka a jehož hlava svítí jako stará plynová lucerna, Krále Prahy, který má klíče od celého města, a nakonec půvabnou Italku, vdovu z Milána, jejíž manžel si celý život přál řídit tramvaj podél Vltavy… Čtyři náhodní přátelé putují nočním městem a čekají na zázrak. Daleko od přeplněných vánočních trhů a konzumního šílenství se odehrává kontemplativní příběh, kde melancholické okamžiky střídají vtipné dialogy a mluví se nejen o lásce, literatuře a pivu, ale i o kaprech, kterým z očí koukají zemřelí obyvatelé města. Vánoce v Praze jsou poctou nejen české metropoli a její historii, ale zejména lidem, kteří se někdy v životě cítí úplně sami. Z německého vydání Weihnachten in Prag se stal besteller, kniha vyšla v mnoha vydáních a práva byla prodána do dalších zemí včetně Polska, Itálie, Velké Británie a USA. Barevné ilustrace vytvořil Jaromír 99. Oba přátelé a spoluhráči ze skupiny Kafka Band se po dvaceti letech od vydání Aloise Nebela setkali zase v jedné knize.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2024 , LabyrintOriginální název:
Weihnachten in Prag, 2023
více info...
Přidat komentář
Četla jsem kdysi Národní třídu, takže tohle bylo moje druhé setkání s JR. Tohle byla taková jednohubka, ale neurazí a ani moc nenadchne.
Od autora jsem četla Winterbergovu poslední cestu. Ta se mi docela líbila, tak jsem se pustila i do této knihy. Miluju Prahu a ilustrace mě dostaly.
Knihu jsem si vybrala kvůli ilustracím. Jsou opravdu moc pěkné a výborně doplňují text. Bez nich by ta povídka ani na knížečku nebyla. Takhle je vidět, že se sešli dva přátelé, dali pivko, hlavy dohromady a vytvořili poctu Praze ve vánočním čase. Na cestu vlakem do hlavního města ideální.
Už napodruhé (viz. "Trieste Centrale") se u díla páně JR ptám PROČ? Proč vcelku nezajímavou, krátkou vánoční povídku bez jakékoliv pointy vydává jako svou další knihu? Že by přání vydavatele? Nevím. Naštestí to bylo krátké, aby to začalo býti otravné, ale trošku nuda to byla už i tak. Tak snad příště se dočkáme normální knihy... doufám.
Bohužel, objev nebo pochopení kouzla děl J.R. se pro mne znovu odkládá.
Anonce této knížečky jako "bestselleru" nepřekvapí, podobně jako nepřekvapí neutuchající prodejnost pohlednic s Hradčany.
Mají společné to, že pokud kýčem přímo nejsou, tak podobně jako nyní J.R., s velkou námahou a upachtěností na jeho hraně poměrně neúspěšně balancují.
Předvídatelnost a nudnost scének (mluvit o knížce jako o sledu scének je myslím trefnější než mluvit o příběhu) nepřebije ani pár vtípků (zoologické kolečko) nebo rozuzlení, jak dopadne setkání s kamarády.
Myslím si, na rozdíl od Adély Grimes (recenze - iliteratura), že J.R. spíše parazituje než "originálně navazuje na tradici magické, mystické Prahy"
a hovořit, resp. psát, o kráčení se ctí "v pábitelských šlépějích literárních vzorů, Bohumila Hrabala a Jaroslava Haška" je vzhledem absenci originality a naopak přemíře vykrádání sebe sama prostě protimluv.
Alespoň J99 nezklamal, výtvarně knížka svůj obsah jednoznačně převyšuje.
Kratinká poetická novela z vánoční Prahy. Pražské památky, hospody, ulice, mosty, historické postavy, kapři, hlavní nádraží a svérázné postavičky. Kdo Prahu zná ví, že vánoční kouzlo nenajde na přeplněném Staroměstském náměstí. Obálka není zrovna moje gusto, ale uvnitř je spousta nádherných ilustrací.
Citace: Vyprávím jim, co jsme zažili. Nediví se. Vědí, že Praha je sama o sobě zázrak. Zázrak v mlze dějin. Nejen o Vánocích.
Mě to teda zas až tolik neoslovilo. Konec se mi líbil, to vyústění, ale jinak mi to přišlo takový nějaký předvídatelný...prostě si nemyslím, že když dám do knihy kriminálníka, skoroKafku a italku, že je to hned hluboký a poetický. Kresby jsou fajn, ale tenkrokráte jsem spíše z knihy zklamán.
Ještě není Štědrý den, ale my jsme šli s mužem po stopách pana Rudiše, tedy abych nelhala, jeli jsme autem.
Nejdřív na Hlavní nádraží, kde jsem nebyla už mnoho let a kde jsem jako malá holčička zůstala v secesní hale úplně omráčená, myslela jsem, že jsem v kostele.
Ne, neztratila jsem se, ale zamkla jsem se v kabině WC a nemohla jsem se dostat ven.
To je vzpomínek....
Pak jsme šli do pivnice U Černého vola, kde jsme u dlouhých stolů kdysi plánovali cesty do světa, to je let....
Nu a pak k železničnímu mostu, kde jsme nepotkali ani pana Kavku, ani pana Kafku, ale několik ptáků tam létalo a představa, že jsou to básníci, spisovatelé a malíři se mi moc líbila. Kéž by to byla pravda.
A tak jsem zašeptala:
" Vltavo, Vltavo, vpřed mě unášej
Vltavo, Vltavo, polibek mi dej".
Pak už nám ( I psovi) byla zima a vám doporučuji si tuhle neobyčejnou knihu přečíst a putování po Praze za nás dokončit.
Jsem na víkend v Praze a Vánoce jsou za rohem. Stihla jsem si Vánoce v Praze nejen přečíst, ale i trochu prožít. Včetně odskočení si s kamarády "na jedno" ke Dvěma kočkám. (Celé zoologické kolečko by bylo nad naše síly.) A dojem z četby? Směs melancholie a zvláštního tepla. Krátké věty, dlouhá ticha mezi nimi. A právě to mám na Rudišovi ráda. V jeho rozhovorech je cítit pravda, i když se o ni nikdo nesnaží. Jen tak plyne, nenápadně, jako vzpomínky, co se připomenou ve výloze plné blikajících světýlek nebo při pohledu na tramvajáka ve vánoční čepičce. Každý něco ztratil a každý něco hledá. Možná štěstí. Možná jen další pivo. Něco mezi koncem a novým začátkem... Za mě spokojenost a budu zase vyhlížet další.
Jelikož mám tvorbu Jaroslava Rudiše velmi ráda, nemohla mne jeho novinka Vánoce v Praze minout. A opět z mé strany spokojenost.
Tahle vánoční jednohubka spojuje postavy, které se setkaly vlastně dílem náhody, a přináší trochu melancholické, trochu nadějeplné filozofování o Vánocích, životě, lásce. Autor tu opět používá motiv železnice a motiv putování - cesta jako cíl, cesta jako očištění, cesta jako prostor pro vzpomínání a jako prostor k přemýšlení o věcech, které člověk jinak má zasunuté někde hluboko v sobě.
Stejně jako u Nočních chodců i tady naše postavy putují nočním městem - jako by člověk v noci vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji a intenzivněji.
Opět mne čtení bavilo a těším se, co pan autor přinese dále. Tentokrát hodnotím 4 hvězdami - z prostého důvodu, že některé jeho knihy mne přeci jen zasáhly trochu více. Ale i tak Vánoce v Praze stojí za pozornost. A pokud máte tvorbu Jaroslava Rudiše rádi, určitě po tom sáhnete tak jako tak.
Mile poetické... Skoro si dokážu představit, že to autor napsal jen tak kratochvilně v čase mezi Vánocemi a Novým rokem. A jako bonus skvělé, atmosféru vystihující ilustrace Jaromíra 99 Švejdíka.
Velmi milé naladění na Vánoce! Miluji Rudišovu repetitivnost textu a jeho osobitý styl. Vánoce v Praze jsou velmi kratinká novela nebo možná spíš povídka, ale to vůbec nevadí. O to větší účinek měla, protože se dá přečíst na jeden zátah u kafe. Atmosféru skvěle podtrhly ilustrace Jaromíra 99.
Myslím, že kdo má rád Prahu, Vánoce, vlaky a osobitý styl psaní pana Rudiše, tak ten při čtení knihy bude zažívat příjemné pocity. I s přihlédnutím k faktu, že kniha je rozsahem čtiva velice skromná.
A třeba si i jako já uvědomí, že v naší krásné metropoli už vlakem dlouho nebyl a je třeba to rychle napravit :)
Praha, Vánoce, pivo a kapři...nejen o tom je tato příjemně poetická novela Jardy Rudiše. Pražské motivy jsou zde tak krásně popsané, že se vůbec nedivím tomu úspěchu v zahraničí! Publikace je navíc doplněna o nádherné kresby Jaromíra 99. Pětihvězdičková jednohubka!
Bylo to milé, poetické a velmi příjemné vyplnění jednoho večera. Jen škoda tak malého rozsahu.
Autorovy další knížky
2021 | Winterbergova poslední cesta |
2002 | Nebe pod Berlínem |
2013 | Národní třída |
2010 | Konec punku v Helsinkách |
2018 | Český ráj |
Kdybych mohla, tak bych chtěla panu autorovi poděkovat za tu skvělou pro mě předvánoční, procházku po Praze. Bylo mi s nimi dobře. I jako audio je to výborné čte sám autor, ale přišla jsem o ty ilustrace.