Ztížená možnost soustředění přehled

16.10.2024

Havel si zde opět hraje s absurditou a se slovy, a to vše doplňuje filozofickými úvahami o štěstí a věrnosti. Věřím, že pro herce musí být peklo učit se texty. A pro diváka zase vše pochytit, nebo alespoň něco.

01.02.2022

Muselo mi, patrně, něco uniknout. Fakt si to myslím, protože málokdy mám po nějakém čtení v hlavě prázdno. A teď mám. Jistě, hra má velice originální a zajímavou kompozici, která je velice propracovaně navazovaná. Ale co dál? Budiž, hra funguje maličko jako vír, točící materiál do něj vhozený stále dokola, občas jej mísící a produkující tak míru chaosu, entropie, která je však Havlem, ač se to jeví paradoxní, geniálně uspořádaná. Ale co je tam víc? Já nevím. Dál dochází k jistému druhu spoileru, ač nevím proč by to v tomto případě mělo vadit.

Téma je vysloveně stupidní, to mi musíte prominout. Flegmatický sukničkář si pohrává s manželkou, milenkou a stenografkou. Dobře, to asi nic nepřináší. Mohli bychom to nazvat obrazem pokrytectví společnosti, ale považoval bych skoro za urážku obviňovat Havla z tak chabé pointy.

Zbývají tedy dvě možnosti. První je práce diktovaná Humlem Druhá dialog mezi Humlem a Balcárkovou. Tyto dvě linie jsou propojené, na začátku Huml stanovuje, že neexistují obecné, objektivní hodnoty, Balcárková tvrdí, že existují obecné zákony, které ovšem nikoho nedefinují, jedinec je definován pouze svými akcidentáliemi. (Protože si při psaní tohoto komentáře připadám neuvěřitelně hloupý, používám, povšimněte si, cizí slovíčko, které jsem se naučil v rámci studia římského práva a které kontextuálně nedává moc smysl, ale já ho tam stejně dal. Absurdní, že? Připadám si jak mladý Pludek.) To na konci Huml de facto odsoudí jako nesmysl, protože veškeré subjektivní nahodilosti mohou v budoucnu být objasněny coby zákonitosti daných podmínek. Nutno podotknout, že na začátku tvrdil, že subjektivní hodnoty jsou rovněž definovány specifickými podmínkami hodnot obecnějších. Čili, jistě, v těch situacích je jistá míra podobnosti, ale já sakra nevím co s tím! Je to problematika gnoseologická? Ukazuje to marnou snahu poznat co reálně poznat nejsme schopni? Já nevím! Takže alternativ je několik. Nechal jsem se Havlem nachytat. To je dost pravděpodobná alternativa. Další je, že jsem text samý nepochopil. To je také dost možné, byl jsem dnes unaven a téměř šílené množství scénických poznámek tomu také nepomáhá. To je sakra fascinující, že Shakespeare se bez nich obešel! Další možnost? Hra je hloupá. Tady ten problém patrně nebude. Tak co, nechal jsem se nachytat, nebo jsem idiot?