berry1009
komentáře u částí děl
Další z povídek, kde se postavy předhánějí v tom, kdo komu nabídne víc a ze šlechetnosti si dělají soutěž
Chlapec je veleben za svou ctnost a rytířskost, a přitom si chtěl jenom osahat prsa mrtvé dívky. Byl bych také nazván šlechetným, kdybych šel osahávat domnělou mrtvolu a poté bych ji vrátil jako nalezenou tisícovku?
Jójó, tehdy sranda, dnes se to pomalu blíží realitě. I když ti, co si dnes myslí, že muž může otěhotnět, jsou ducha více mdlého, než sám Calandrino, neboť za Calandrina nebyly znalosti biologie natolik prohloubeny.
Literárně se mi příběh líbí. Obsahově mi postava, které bychom asi měli fandit, přijde odpudivá...
Povídka sama j velmi vtipná, ale představa, že je manželka nakládaná během toho, co je její manžel v sudu a ona tam má hlavu, a manžel si toho nevšimne, je vcelku úsměvná :)
Toto je přesně ten příběh, kvůli kterému se vyplatí Dekameron číst. Vtipné, krásná hra se slovy a zároveň kritická vůči určitým osobám. Otázka je, zda by to prošlo dnes, vzhledem k tomu, jak tam Boccaccio vybarvuje homosexuálního manžela a jeho vztah s manželkou...
Stačí říct, že je žena počestná, a bingo, je to tak! Zde je kritika jak mnohých žen, tak můžu, kteří kvůli ženám dělají fakt blbosti.
Povídka, která ukazuje, jak to vypadá, když se lidstvo odnaučí pracovat s informacemi. Podle mne nejde o to, jestli jsou nebo nejsou postavy roboty. Spíše o to, že naleznou artefakt, o kterém neví žádný kontext a z toho si vyvodí chybné závěry. A tak to dopadne, když lidé přestanou číst knihy a vzdělávat se.
První příběh ukazuje celkem zdárně, jak funguje zpověď. Člověk si může nakecat co chce, i když je realita úplně jinde. Na svojí dobu jistě šokující počin.
Ač to může znít zvláštně v konkurenci povídek jako je Jeden den Ivana Děnisoviče, Matrjonina chalupa je rozhodně nejdepresivnější povídkou ve sbírce. Upřímnost vs faleš a zneužívání. Chudoba. Prostě Rusko. Brr.
Ukázka velmi pozitivního prostředí, kdy podezříváte všechny kolem z velezrady a 8 dní nejíte. Vše na pozadí prapodivného ruského nacionalismu. Ne, to nemá být povídka z roku 2023, ale z válečného období. Pardon, to jsem to příliš neupřesnil. Z válečného období druhé světové války.
Jeden den Ivana Denisoviče byla povinná četba ve škole, spíše by to ale měla být povinná četba pro všechny zastánce Sovětského svazu, či nynější podoby Ruska. I přes brutální režim píše autor pozitivně. No řekněte, nezvedlo by vám náladu, kdybyste za JEDEN DEN dostali o 200 gramů chleba navíc, pak byste si ulili bílej sajrajt k jídlu, nešli byste na samotku, kde dostanete zápal plic, a ještě by se vám radostí z práce povedlo přetáhnout směnu?
Velmi silný start dystopickou povídkou, která nás uvádí do světa, který může klidně v budoucnu nastat.
