Janizoun
komentáře u knih

Marta Jandová - vynikající zpěvačka s božským hlasem, s krásným úsměvem, s trefnými názory na život, si vydala ke svým padesátým narozeninám tuto úžasnou knihu.
V povídání se dozvíme o jejím životě, o radostech a smutku, o dětství, mládí, škole, rodině, mamince, také o Americe, Německu..., láskách, rozchodu, přátelích, kapele, písničkách, mateřství..., dostaneme se až k zákeřné nemoci.
Kniha je obsahem pestrá, tak jak je pestrý život sám a moc se mi líbila, moc se povedla.
Nádherné vyprávění, nádherné fotografie, dokonale napsaná kniha.
Jak řekl Forrest Gump:
"Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš."
A já ochutnávám moc ráda. Pro sebe jsem si do naší budoucnosti neviditelným inkoustem a velkými písmeny napsala větu:
ŽIVOTE DĚJ SE!
Tak krásně končí vyprávění Marty Jandové a jen k tomu sama dodám:
Tak ať Vám a nám všem ta bonboniéra co nejdéle a moc chutná!
ŽIVOTE DĚJ SE!


V této knize nám můj nejoblíbenější český autor, autor cestopisných knih Tomáš Koutek, představuje "Zapomenuté české kostely", jak napovídá sám název této už jen napohled krásné knihy.
Putujeme "Po stopách umírající krásy" a tato kniha jak je napsáno úvodem je pro nás, co se s chutí a rádi touláme českými městy, vesnicemi a tím objevujeme spoustu krásných míst a také mnoho krásných kostelíků, chrámů a jiné památky, prostě skvosty Čech.
A v této knize také objevíme místa, o kterých nemusíme mít ani zdání, ale autor je sám našel, prošel, vyfotil nám je a nabídl nám je k prohlédnutí a napsal o nich spoustu zajímavostí.
Nejdříve nám představí stavební slohy od románského k baroku, potom nám nastíní vývoj naší církevní architektury, dozvíme se něco o zanikání církevních staveb a pak začne to pravé naše putování, naše cesta za památkami.
Projdeme se našimi kraji a poznáme spoustu krásných kaplí a kostelů.
V této moc krásné knize neschází ani "Slovníček odborných výrazů" a závěrečná slova autora.
Kniha se mi víc než líbí, obsahuje mnoho krásných fotografií a mnoho informací.
Jedna z dalších knih, která se opět víc než povedla a můžeme s ní objevit další památky a krásy Čech.


Svatopluk Karásek evangelický farář, básník, autor písní, zpěvák - písničkář, odpovídá na otázky Štěpána Hájka a Michala Plzáka.
Dozvíme se něco o jeho rodině, něco o škole, o vojně, o farářství a také o undergroundu, o tom jak došlo k seznámení s Jimi Čertem, Vlastou Třešňákem, Jaroslavem Hutkou, ale i s Václavem Havlem, o žití ve Švýcarsku... a mnoho dalších zajímavostí z jeho života. Dozvíme se třeba jaký má názor na knihu Jana Pelce ... a bude hůř .
Kniha, která se mi moc líbila, líbily se mi otázky a o to víc i samotné odpovědi, názory, úvahy.
Svatopluk Karásek - český písničkář, který už mezi námi není, ale zůstanou tu stále jeho písničky, v mnohých srdcích vzpomínky... a tato kniha.
Kdo je dneska srab?
Dneska už to nechci házet na někoho jiného, všechny ostny obracím k sobě... Ten, kdo se neodvažuje svobod mu daných a bojí se žít, bojí se realizovat to dobré, co v sobě má, pořád se za něco schovává, z neochoty vykročit do neznáma. Ten, co zakope hřivnu.
Krásná odpověď na otázku, kterou v této knize také objevíte.


Svatyně se pro mě stala vynikajícím historickým románem.
Vypráví příběh o třech bratrech, nejstaršího Lengara s duší bojovníka za každou cenu, prostředního Cambana trochu "blázna" a nejmladšího Sabana, kterého jsem si v příběhu oblíbila a dostaneme se do dávných časů, časů bohů.
Tři bratři, zlato, moc, zvěrstvo, láska a osudy spjaté se Stonehenge.
V této knize je krásně vykreslená doba v níž je skvělý příběh, jak mohla stavba Stonehenge vzniknout. Při mé fantazii si říkám, že takto to klidně mohlo být.
Na začátku a na konci knihy se mi líbila kresba a čtení začíná mapkou, kterou také oceňuji.
Moc se mi líbila také závěrečná "Poznámka k historii".
Kdo má rád kvalitní historické romány tak si určitě dobře počte, psaní pana spisovatele se mi moc líbí, píše naprosto famózně, aspoň pro mě, píše přesně podle mého gusta.


Výroční kniha Kozel 150 let nám přiblíží historii zrodu pivovaru, ale díky ní se dostaneme rovněž do proslulé obce Velké Popovice.
Vrátíme se v čase do 16.století, kde se ocitneme na pivovarském statku.
Postupně se dozvíme, kdo v roce 1874 založil ve Velkých Popovicích zdejší pivovar, proč se založil a jak vznikala jeho stavba. Seznámíme se s prvním ředitelem pivovaru, dozvíme se něco také o změnách názvu a mílovými kroky se dostaneme do devadesátých let.
Zjistíme si něco o stavebním a technickém rozvoji od začátku19.století až po 20.století a také se seznámíme se sortimentem a výrobou tohoto výtečného zlatavého pivního moku.
Kniha nám představí rovněž velmi krásné etikety a reklamní cedule.
Dozvíme se o prodeji piva, reklamě, propagaci a podíváme se na proměny Kozla po výtvarné stránce.
Kniha mě naprosto nadchla, perfektní obálka, nádherné dobové obrázky, fotografie, originál dopisy - psaní, sestavená mapa - ta je pro mě bonusem, stavební náčrty plánů a dokonalý obsah.
K pivu mám kladný vztah a ke Kozlíkovi obzvlášť a jsem přesně o sto let mladší než-li on.
Jsem moc ráda, že tuto knihu vlastním a dozvěděla jsem se tím nejen o vzniku slavného našeho pivovaru, ale touto cestou jsem také navštívila středočeský kraj a obec - Velké Popovice.
Tak ať nás Velkopopovický Kozel i v dalších desetiletích a staletích nadále těší a také ať nám stále chutná, doma i v zahraničí!
Na zdraví!
S tímto přáním se plně ztotožňuji a pomyslně připíjím nejen tomuto pivu, pivovaru, ale rovněž obyvatelům obce Velké Popovice ničím jiným než - VELKOPOPOVICKÝM PIVEM!
Na zdraví!


Sharpův triumf - Richard Sharp podruhé a opět vynikající dechberoucí historické čtení.
Tentokrát se už potkáváme s Richardem Sharpem jako se seržantem na začátku devatenáctého století, opět se setkáváme se zradou, nelítostným bojem i s proradným seržantem Hakeswillem, který zase kuje své pikle a také se opět setkáváme s bojovníky, kteří touží po vítězných bitvách.
Jaké bitvy a okolnosti seržanta Sharpa čekají? Bude povýšen do důstojnických řad? Může se stát podporučíkem Richardem Sharpem?
To se dozvíte v tomto pro mě naprosto dokonalém historickém příběhu na pokračování.


V této e-knize je hlavní postavou Ema a vtáhne nás do svého velmi krátkého příběhu nymfomanky.
Ema nás seznámí víc než s týdnem svého života, života plného myšlenek na sex, plného sexu a posedlosti, který se jí samotné nezamlouvá, ale musela se s touto nemocí naučit žít.
Kniha se nemusí líbit všem, je plná myšlenek na sex, vulgarit a popsaných sexuálních styků.
Mě tato e-kniha zaujala, už dlouho jsem si ji chtěla přečíst a až teď si ji koupila, i když byla pro mě místy až moc nereálná, kde, kdy a jak někdy k sexu u hlavní postavy došlo, jedno je jasné, v příběhu je neskutečná touha sexu dosáhnout za každou cenu a právě o tom tato kniha je, ale objeví se v něm i riziko samotné, které je s touto nemocí hodně spojené...
V knize je zviditelněná nemoc před kterou mnozí zavírají oči, nebo ji u žen, které ji mají odsuzují, kritizují. Nemoc také nazývaná F52,7 však existuje a existovat stále bohužel bude, nezmizí, vyléčit se nedá a ne každému pomůžou léky nebo psychoterapie.
Úryvek z knihy
"Je to moje prokletí, z něhož není jiný cesty ven než pravidelným uspokojováním. Když to nemám moje tělo trpí. Je to stejnej pocit závislosti jako u feťáka, co se veze na tvrdejch drogách. Zkrátka nelze vynechat pravidelnou dávku. Někomu to může přijít k smíchu, vždyť jde "jenom" o sex."


Kniha Život staré Šumavy se pro mě stala vynikající publikací o mém milovaném pohoří.
Kniha nám představuje Šumavu - pohoří na jihozápadě Čech. Díky ní putujeme stoletím za stoletím a dozvíme se spoustu informací o osídlení Šumavy, poté o sociálním vývoji venkova, dostaneme se k zemědělství, dřevařství, sklářství, lnářství, obchodu, ale také se seznámíme s domy, stravou, oděvem, ale třeba i s rodinným životem šumavských vsí.
Kniha obsahuje nádherné černobílé fotografie a díky ní, jsem se o Šumavě dozvěděla spoustu dalších zajímavých věcí.
Šumava patří mezi mé srdeční záležitosti a patří do těch míst, kam se vždycky moc ráda podívám a nostalgicky budu vzpomínat na mé mládí.
I dnes by měli lidé najít čas, aby se občas potěšili věcmi, které vyrostli před mnoha lety z potu a obratnosti šumavských obyvatel. Je v nich nejen kus historie krajiny, ale i něco více. Jsou v nich osudy lidí, kteří zápasili s drsnou přírodou, aby uhájili holé živobytí, bez nich by přece dnešní Šumava nebyla tím, čím se stala. Jedině z úsilí předků se zrodila tahle země a náš národ.
Takto krásně autor napsal svá úvodní slova ke své knize a já nemohu jinak než s ním naprosto souhlasit.


Za českými hrady je kniha, která nás seznámí s třiceti hrady, které sám autor Tomáš Koutek navštívil a podělil se s námi o jeho úctyhodné informace o nich a nabídl nám také k nim krásné černobílé fotografie.
V knize jsou hrady, které jsem osobně doposud i neznala a moc ráda jsem se s nimi touto cestou seznámila.
Znáte "Dvojhrad Choustník"? V této knize, se třeba dozvíte kdo získal tento hrad po šedesáti letech jeho založení, vstoupíte do rožmberských časů, dozvíte se jakou roli hrál tento hrad v době husitských válek a mnoho dalšího. A před Vámi bude dalších dvacet devět hradů, které najdete na Plzeňsku, ve středních Čechách, v jižních Čechách, na Vysočině, Pardubicku, Liberecku, Ústecku a na Chebsku.
Tato kniha, tak jako všechny ostatní knihy od pana autora Tomáše Koutka mě víc než zaujala, je poutavá, obsahuje spoustu informací, láká vyrazit na výlety nejen za českými hrady a patří do skvostu knih o historii naší malé, ale o to víc krásné České zemi.


Sharpův tygr - příběh, který začíná na konci osmnáctého století, v níž hlavním hrdinou je vojín Richard Sharp, kterého jsem si hned zamilovala, protože je nejen chytrý, odvážný, nevyznává žádnou víru, ale je to upřímný rebel a přesně to se mi moc líbí, takové muže nejen v knihách oceňuji a mám moc ráda.
Příběh jako takový je velmi dobrodružný, poutavý a nesmírně čtivý.
Stáváme se svědky bitev, zrady, nespravedlnosti, lstivosti, zákeřnosti, ale i lásky, která jak to už v životě bývá je pomíjivá. Jak v příběhu mimo jiné zazní "lehce nabyl, lehce pozbyl." Což se mi také moc líbilo.
V této knize je všechno to, co má správný příběh mít a napětí autor udržuje do posledních stran.
Pro mě skvělá volba čtiva a přede mnou je ještě dvaadvacet knih, které si musím nejen přečíst, ale musím je také co nejdříve všechny zařadit do mého knižního vlastnictví.
Tak už se s chutí vrhám na další díl této knižní série a pana spisovatele si přidávám moc ráda mezi mé velmi oblíbené autory.


Povídková knížka od skvělých našich autorů, vypráví třináct příběhů. Příběhy o končících láskách, které bývají bolestné.
Když máme svou lásku a skončí, je to hodně smutné. Všechno má svůj konec, všechno jednou skončí, ale v této knize jsou lásky různé a zrovna tak se pro někoho může stát konec lásky jeho vysvobozením a na druhou stranu začátek nového života, nebo někomu tím jeho život skončí...
Tato kniha povídek, se mně osobně moc líbila a podle mě se autorům povídky moc povedly a bylo mi líto, že i tato kniha má svůj konec.
Úryvek z povídky Viktorie Hanišové - Čára
Budu se zlobit sám na sebe, že jsem se na tolik věcí nezeptal. Jestli mě měl aspoň trochu rád. A jakou bolest v sobě nosil.
Ale hlavně mi bude scházet to, co jsem skutečně měl. Bude mi chybět můj netečný táta na pohovce. Protože žádného jiného tátu než toho, který teď hoří v kremační peci, jsem nikdy nepoznal.


V této knize vkročíme do střední doby kamenné a tím se dostaneme do krásného historického příběhu. Poznáme lovce, který postřelí Labuť - labutí dívku, ale chce ji zachránit, odvede si ji domů mezi Říční lid, ale Labutí rod a Říční rod jsou dva rody, které se moc neslučují.
V tomto příběhu nás autor seznámí mimo jiné s archeologií, s dovednostmi přírodních národů, s jejich zvyky, s vírou, také se sílou lesních duchů přírody a dozvíme se, jestli v tomto příběhu bude láska všemocná.
Musím vyzdvihnout krásné ilustrace Sabiny Chalupové, které tuto knihu krásně zdobí.
Kniha mě okouzlila na první pohled a tento nově zpracovaný známý příběh v ní, se mi moc líbil.

Rozporuplné komentáře a doporučení mého oblíbeného čtenáře rozhodlo, že jsem se pustila do čtení této knihy ... a bude hůř.
Kniha je z let minulých, je z časů komunismu, obsahuje vulgární slova, není vůbec mravná a je rozdělena do tří částí.
Vypráví nám o nepřizpůsobilém Olinovi, který se fláká, sex, alkohol, drogy mu nejsou cizí, chce si jen užívat života a rozhodně se mu příčí, když ho tehdejší komunistické složky chtějí zařadit do řádného socialistického života.
Olin se zdá být však nenapravitelný rebel, dokáže se později napravit? To se dozvíte v tomto příběhu, který jasně nastiňuje život tehdejších "mániček" a ačkoliv se to mnohým nemusí líbit, tento život býval a autor Jan Pelc tuto dobu a v té době život některých lidí, naprosto přesně vystihl.
Jan Pelc
Nedoporučujeme ke čtení těm,
kteří předpokládají, že život ostatních vypadá jen jako jejich vlastní, že druzí jednají, myslí a mluví jako oni sami, a není-li tomu tak, odmítají to brát na vědomí, místo aby je to pobídlo se hlouběji touto skutečností zabývat.


Deset křížů je kniha, která připomíná kruté časy v Československu.
Karel Kukal nám v ní vypráví jako jediný přeživší z party útěkářů, svůj i ostatních spoluvězňů životní příběh, odehrávající se na začátku padesátých let.
Vypráví o žití v komunistických lágrech, o práci s tím spojenou, bolestech, hladu, vzpomíná na sadistické bachaře, kteří za své kruté činy nebyli nikdy odsouzeni, ale především se dozvíme o slavném útěku.
Kniha je dokonale napsaná, dá se přečíst za půl dne, je v ní hodně smutné čtení, při kterém až zamrazí.
Velmi smutná pravda je, že se se nedá vůbec spočítat kolik lidí za komunismu bylo neprávem vězněno, kolik z nich jich bylo popraveno, kolik jich v celách zemřelo, kolik zvěrstva komunisti napáchali a tak knihu Deset křížů by si mohl přečíst ten, kdo už zapomněl a nebo neví co byl komunismus - bolševismus, nebo ten, kdo si chce připomenout, že může být vždycky hůř, protože svobodný život není samozřejmostí, jak se může na první pohled zdát.
A tak jsem na konci roku 1952 zbyl z party útěkářů ze Čtrnáctky jediný živý s pamětí. Modlil jsem se, abych přežil a mohl vydat svědectví o této tragédii.
Zdá se, že Bůh mé modlitby vyslyšel.
Pamatuji si, že jsem si pobroukával oblíbenou písničku Honzy Tykvarta, kterou jsme spolu zpívávali:
Sing- Sing mně zmizel v tmách
a já jen dýkou mách!
Kdo může říct,
že zahlédl víc,
když překročil jsem cely práh?
Mě chránil noci stín
před jícny karabin.
Třesk! - Ten mi teď v dálce zní,
teď mě ale uvězní
dívčí klín.
Až půjdu rychlým krokem
k své dívce s modrým okem,
ta se strachem se na mě bude dívat.
A ti, co za mnou běží,
ti dohoní mě stěží,
vždyť svoboda mé kroky žene k cíli.


Severní den je kniha, která mě nejdříve okouzlila svou opravdu skvostnou obálkou a tím jak měděně svítí na světle a pak dokonalým obsahem.
Děj se odehrává na ostrově Nordtag - zvaném Severní město, o kterém se dozvídáme z osudů lidí v něm žijících.
Pochmurné deštivé město jako takové, bych přirovnala k Ocelovému městu od mého oblíbeného spisovatele Julese Verna. Můj oblíbený čtenář nero 13, který tuto knihu ve svém moc pěkném komentáři zmínil, mě tím navnadil si tuto knihu koupit a jsem tomu moc ráda.
Autor Ondřej Blaho mě naprosto dostal svojí úžasnou fantazií, tím jak famózně vylíčil Nordtag, přidal k němu úžasnou mapu a s ní neobyčejné příběhy, neobyčejných lidí.
Nezbývá mi než čekat na pokračování, které si nenechám ujít.


Princ z dřevěného hradu je pohádková knížka a v ní je šestnáct pohádek od maďarských autorů. Najdeme v ní například i pohádky:
Princezna žába, O pastýři, který rozuměl řeči zvířat, O pasáčkovi s očima jako hvězdy, Den noc a vítr a další.
Kniha je určena pro děti od sedmi let, obsahuje moc hezké ilustrace, čte se velmi dobře, text je dětem srozumitelný, není co vytknout.
Pohádky se dětem líbily, na pět hvězd to u nich není, ale i tak dáváme vysoké hodnocení, protože jsou to pěkné pohádky, které rozhodně stojí za přečtení.


V této knize putujeme pravěkem, podnikáme cestu do minulosti, kde se ocitneme na pusté zemi, budeme sledovat první počátky života. Ocitneme se mezi skálami, kde voda obrušovala horské hřbety a ostré skalní vrcholy. Budeme svědky prvních dešťových kapek... Postupně budeme objevovat vznik života.
Cestou se seznámíme s prvními obratlovci, ve vodách objevíme první rybovité praobratlovce.
Z vody se dostaneme na souš, kde potkáme členovce, pavouky, štíry, mnohonožky...., později nás překvapí plazi a giganti, dravci, savci ....
Podnikneme dlouhou cestu až se nakonec dostaneme k neandrtálcům.
Kniha Cesta do pravěku, je podrobně sepsaná kniha plná informací, která by se klidně mohla stát nádhernou učebnicí.
Pro mě knižní skvost, který obsahuje úžasné čtivo s nádhernou kresbou.


V této knize je příběh o Otesánkovi, který byl ze dřeva vytesán a byl nenasytný až běda. Co mu přišlo pod ruku tak snědl a čím víc jedl, tím víc mu rostla další chuť baštit a tak už nejedl, ale hltal už naprosto všechno a všechny. A tak rostl, rostl...
Jak tato pohádka byla dál a jak skončila, to se dozvíte, když se do této krásné knížky také s chutí ponoříte.
Jedna z dalších krásných knížek, která se dětem moc líbila.
Kniha je určena dětem, ale pokochat se touto knížečkou, dle mého názoru, mohou i dospěláci.


Autorka Jana Semelková tentokrát upravila šest známých pohádek od věhlasných spisovatelů.
V této knize se sice seznámíme s pohádkami, které můžeme znát, ale poznáme je v trochu jiné formě.
Pohádky provází i říkadla a moc pěkná černobílá kresba.
Dětem i mně se tato knížka zalíbila na první dobrou a a ve čtení jsme se střídali.
Nás tato knížka okouzlila nejen vzhledem, ale hlavně svým barvitým obsahem.
Když jsem šel do nebe,
stavil jsem se v pekle,
nejstarší Luciper
pek si tam erteple.
A já jsem ho pěkně
vo ňákou požádal,
ale von, že nedá,
že jsem nepřikládal.


S Kopytem a s Mňoukem jsem se seznámila až nyní, díky mému oblíbenému čtenáři. Příhody se mi moc líbily a moc mě pobavily.
Posázavský Raubíři Kopyto a Mňouk jsou detektivové, objevitelé a kdejaká lumpárna jim není cizí.
V této knize se seznámíte nejen s nimi, ale třeba i s učitelem Pěničkou, nadstrážmistrem Ošmerem, s hajným Breburdou nebo s kastelánem Štětkou.
Krásné vyprávění, humor a neplechy v této knize rozhodně neschází.
" Už dlouho jsme nic pořádného neprožili,", řekl žák Kopyto. "Chodíme sem tam, ale dobrodružství se nám vyhýbá. Měli bychom na to jít systematicky."
" To je to pravé slovo!" souhlasil žák Mňouk. " Když nechce dobrodružství za námi, musíme jít my za ním!..."
