veronika4001 komentáře u knih

Popravdě nevím, co k tomu psát.
Kratší věty vyznívají, nabývají v člověku síly.
Je to tak životní, tak skutečné. Tak vrtkavé, ale zároveň silné a bolestné.
Jaké ohavné skutky byly páchány v 50. letech!
Je to hrozné.
Nikdy není pozdě se poučit, bohužel někdy je pozdě chyby napravit. Některé nejsou napravitelné. Lze si těžko představit, že jsme byli osvobozeni od nacistické nadvlády, ale zvěrstvo zůstalo mezi námi. Osvobozenými.
50. léta.
Lidská důstojnost, velice důležitá, byla na opačné straně. Na špatné straně.
Někde záměr, jinde záměrná nedbalost.
Strana a lid to dělají pro tebe.
Mučení, týrání.
Příběhy "slepené" dohromady.
Mně nezbývá, než knihu doporučit.

12 19.11.2024

(SPOILER) Na tento mořský román jsem se moc těšila. Počáteční vyprávění o Ucananovi bylo poutavé a směřovalo k jádru děje.
Červi.
Nový druh?
Druhů a tříd je víc.
Zbrojní arzenál čelistí a zubů.
Je to srocení?
Proč keporkakové tolik netáhnou?
Ta věc na svahu.
Bizarní živočišná říše.
Krakatice obrovská.
Ne, tohle není prostředí pro krakatici ani pro červy. ... Mlčení. ...
Keporkakové, delfíni, delfínovci, plejtváci, plejtvákovci, kosatky, velryby ... jakoby měli něco za lubem.
Návky zebra?
Jakou roli červi v ekosystému hrají?
Zvířata mění chování, začíná být koordinovanější, ne odkázané na primární potřeby. Je cílevědomější. Agresivnější.
Invaze medúz, zvláště čtyřhranek, galér portugalských a jiných jedovatých živočichů.
Agresivita živočichů stoupá napříč světem.
Nakolik jsme schopni posoudit, co je ještě přirozené a co už ne?
Mizí lidé.
Objevují se nové druhy zvířat, (nově) rostlin a dalších organismů.
Co mění vnímání zvířat?
Vlny tsunami umenší problém se zvířaty.
Úryvek "Z výročních zpráv organizací na ochranu životního prostředí" má vypovídající hodnotu.
Změny chování, mutace, ekologická katastrofa.
Při četbě jsem slyšela šumění moře, cítila studený závan větru, bití vln, chladné podnebí.
Čtenář se dozví hodně přírodopisných informací a já miluju všechny druhy zvířat a rostlin, a jejich názvy a fotografie jsem si vyhledávala. To byl důvod, proč jsem si myslela, že mi bude trvat dlouho, než knihu přečtu. Ale ne, kniha svojí zajímavostí a rozptylem vás nenechá.
Je až neuvěřitelné, například kolik druhů medúz žije v Evropě. Čtenář se dozví úplné a celistvé informace (nejen) kolem nich.
Jedná se o apokalyptický román, knihu plnou podmořské biologie. Se záhadami podmořského světa tato kniha překvapí.
Rozhodně ji doporučuji a pro mě za tento rok patří mezi TOP.

2 16.11.2024

Při vyprávění putování Donnerovy výpravy jsem byla nesvá a zcela jednoznačně by to byl námět na dobrý horor.
Úkol? Vést expedici, která objeví Ztracený tábor Donnerovy výpravy.
Autoři opět přicházejí se dvěma liniemi příběhu obou zúčastněných, Corrie Swansonovou a Norou Kellyovou.
Objevy Nory a zúčastněných byly velice zajímavé.
Co dodat? Autorská dvojice typická svým vyprávěním v sérii. V hodnocení jsem snížila o jednu hvězdičku, protože to dotyčná dvojice autorů umí mnohem lépe. Myslím si, že i když jde o sérii s archeoložkou a tedy s archeologií, šlo ji udělat více dobrodružnější, hlavně více profesionálnější, protože archeologové musí mít profesionální přístup a vše do detailu naplánovat včetně zúčastnivších se osob.

2 07.11.2024

Láska k vůním již od dětství.
"Neděláme se krásnými pro muže, ale pro sebe."
Chce to cit, pochopení, souznění.
Chce to vytrvalost.
"Jsi vždy tak krásná, jak se cítíš. Prosím, dovol mi ukázat ti, jak jsi krásná."
"Ale já se necítím hezká."...
Obyčejná dívka vychovávaná v obyčejné rodině, která svým generačním vztahem ke kráse (později kosmetickému průmyslu) vyzvedla krásu (a osobnost nebo krásu v osobnosti) žen, která se leckam zatoulala.
Dívka, která byla odhodlána pozvednout ženskou krásu na úroveň, v níž se ženy cítily být krásné.
Psáno jemnou, citlivou rukou s přídechem noblesity.
Doporučuji.

5 03.11.2024

Příběh je o propletenci vztahů.
Co je věrohodnost?
Kdo je vrah?
Kryjí se navzájem?
Úděl nejlepších přátel?
Byl to nezvládnutý případ?
Nevysvětlitelné potřebuje vysvětlit, stejně jako nevysvětlené.
Případ se část po části odkrývá, provází ho rekonstrukce; případ, který nebyl dobře veden je znovu prošetřován. Sidneyino zpochybnění bylo správné, ale pak se začala pohybovat na hranici posuzování vyšetřování.
Tušila jsem vraha, ale musela jsem se přesvědčit.
Thriller je napsán způsobem, který ho dělá čtivým, především mu nahrávají krátké kapitoly. Román doporučuji k přečtení.

2 02.11.2024

Tak, kdo s kým?
Na straně 75 jsem byla celkem překvapená, ale prosím, věci se stávají.
Okolnosti případ zauzlovávají.
Vypočítavost nebo upřímnost?
Možná vidíme věci způsobem, jakým uvažujeme a tím, na co myslíme a co bychom dělali my.
Když autorka narazí na nějaký okamžik v přítomnosti, má tendenci vysvětlit jeho historii i s lidmi, kteří se v tomto čase vyskytovali. Proč to tak je, tzn. od čeho se to odráží, s kým to bylo a kdo je ten dotyčný zač.
Narafičit situace, aby vyhovovaly a říkat to, co se zrovna hodí.
Čím více jsem se dostávala k závěru, tím více jsem si kladla otázku, jakou roli v tom všem Kelly sehrává?
Zrcadlo, tj. stejné jednání z opačné strany.
Závěr zvrácený a překvapivý.
Doporučuji knihu přečíst.

1 28.10.2024

Pro mě to není úplně typický Preston & Child, na druhou stranu série s Norou Kellyovou neubírá na zajímavosti, jen je jiná, možná méně obratná. Snad je to způsobeno samotným oborem archeologie, který převážně štětečkem odkrývá...
High Lonesome. Město duchů.
Rozkládá se na stolové hoře nad rozsáhlou pouští a je až neuvěřitelně osamělé.
Je město mrtvé?
Kříž ze španělského koloniálního zlata ze 17. až 18. století.
Archeologie, forenzní patologie.
Proč se někdo zajímal o zvíře?
A proč se někdo zajímal právě o tohoto konkrétního člověka?
Kniha je čtivá a jako jedna v sérii si udržuje nevšednost tématu.
Příběh s apačskou kulturou doporučuji k četbě.

2 27.10.2024

Dočetla jsem Štvanici od J. Rollinse, začala Cusslerův Spartský poklad.
Rollins je barvitější, podrobnější; číst Cusslera znamená jít krok vzad - není to tak akční, propátrané, úrovňové.
Je těžké nevracet se k Rollinsovi a nesrovnávat oba autory píšící ve stejném žánru. Cussler je techničtější.
V hlavní roli Napoleon Bonaparte též v současné době.
Napoleonova ztracená vinotéka.
Je to legenda?
Líbí se mi Bondaruk. Konečně nepřítel kalibru, jaký užívá Rollins.
Kvitovala jsem vyjmenované druhy jeskyní a Sama a Remi, kteří systémem hlubinných jeskyní procházeli/sestupovali a proplouvali.
Kniha je lákavá, anotace příběhu ještě více, ale člověk srovnává s jinými autory... James Rollins to prostě umí lépe.

23.10.2024

Na Ábela se často vzpomíná.
Další pokračování Truckera Wayna.
Jak pro Rollinse typické, knihu ovládá nespočet akcí, které mě hnaly v četbě. Bylo mi líto zraněného Kaina, ale ne na dlouho. Naštěstí.
Rollins vypisuje postavy s nasazením všech sil; vždy je vyzbrojí nějakou schopností, která se včas ukáže. A vždy nastane něco nečekaného, co podnítí akci a potom další akci. Tím udržuje čtenáře v bdělosti.
Kain mě vyděsil u Bílých písků, úplně jsem ho viděla před sebou. To ne!
Tucker je pořád ve střehu.
"Bombardování mělo vyvolat zmatek, zatímco skutečná válka zuřila ve skrytu."
Rollins umí překvapit dokonce v místech a s lidmi, kde a u kterých byste to nečekali.
Je to druhý a opět skvělý díl, možná s více vojenskými zásahy, a ačkoliv nejsem na military, tohle mě dost bavilo.
Jednoznačně doporučuji.

19.10.2024

Jemně zpracovaný příběh v útlé knize.
Mayské město Chichén Itzá je pohnuto tajemstvími a na tajemství této oblasti se píší knihy velice pěkně, nejen v souvislosti se studiem materiálů, ale hlavně ze zkušeností. Zkušenosti jsou nevratné a individuální. Jednu chvíli jsem litovala, že se jedná o beletrii. Fotografií místa mohlo být více, zvláště mayské studny, o níž vypovídá název knihy.

13.10.2024

Europa, druhý z Jupiterových měsíců.
Od začátku mě zajímal Jason, který byl knězem a vymítačem.
Někteří jedinci naráželi na evropského démona, pořád jsem se chtěla tomu přiblížit a vyčkávala, až se změní situace z úvodní na obeznámenou.
Styl psaní mě bavil; co ubírá knize, jsou dlouhé kapitoly, oddělované třemi hvězdami. Na větší zaujetí to má negativní dopad.
Něco mi tam chybělo; možná by to mohlo mít větší spád, víc akčnosti, možná rychlejší rozjezd. Příprava na cestu by měla být důkladná, přesto už bych na tomto místě vznesla jisté pochyby nad proveditelností cesty a nad jejím cílem.
Víc už neprozradím.

2 11.10.2024

Z této povídky jsem cítila velkou svobodu.
Od Lucie Konečné jsem četla Houpačky a nyní tuto knihu. Je uzounká a menšího formátu, za to je nabitá životem, svobodou, pocity a vnitřním myšlením.
Knihu jsem přečetla za dva večery.
Povídka je napsána jednoduchým stylem, ale něco z ní vyzařuje, jakýsi neklid, ale současně i pohodu a smířlivost se životem.
Text na to nevypadá, ale je důmyslný.
Nu, o pošťácích si teď myslím své. ;-)
Pasáže o týrání manželky bych nejraději vynechala, ale četla jsem je. Nešlo je obejít.
Kniha je otevřením brány do mužského světa, v některých pasážích mi zaznívá, že to je jenom o jednom. Pod záminkou, pochopitelně.
Krásně je popsána karma (Boží mlýny melou pomalu, ale jistě), která potěší každého v nespravedlnosti. Kniha také v některých pasážích ukazuje, že všechno je dočasné, pomíjivé. Možná i to štěstí, vzhledem k tomu, že konec knihy je pootevřený.
Těšila jsem se na závěr. Ota, Michal nebo někdo jiný? A co Bára? A co život hlavní představitelky?
Víc takových knih, paní Lucie!
Knihu rozhodně doporučuji.

9 09.10.2024

Také James Paul Czajkowski si vybral pro svůj text Prahu.
Trojice z proroctví, o které se psalo v Krvavém evangeliu: Rytíř Kristův, Válečník, Vědma.
Jak najít Lucifera a jak znovu ukovat jeho pouta?
V této sérii nevíte, co bude následovat, nedokážete to odhadnout, ani předestřít, vše je nahodilé a nevíte, kdo nebo co se objeví a koho nebo co objeví.
James Rollins? "Tak to si musím přečíst", říkala jsem si.
Přílišná fantasy a abstraktnost nepatří do mého repertoáru v žánrech a subžánrech, raději sáhnu po hororu, ovšem ne s takovou fantastikou, raději mytologií, šamanství, duchy, nejraději démonismem. Na druhou stranu právě fantasy, do důsledků abstrace, dělá text mnohdy neuchopitelným a hlavně nepředvídatelným, vzhledem k tomu, že nevíte, o jakých silách to je.
Boj s nadpřirozenými silami strigoi otevírá svět, který nikdo nezná, ani ti, kteří s ním mají čtenářské (snad někde autorské) zkušenosti. Asi knihu doporučím, protože s ohledem na jejího autora je velice dobře psaná; autor snad nikdy nezaškobrtl a jeho knihy se čtou jedním dechem. Jen škoda, že někdy na něj není čas, jakýsi zaslouží a jaký si zasloužím i já. Velice krásná literatura.
Jak chutná smrt?
U každého je to jiné.

2 08.10.2024

Rebečiny vzpomínky se vrací, vzpomínky na Afriku, které v sobě vědomě neustále potlačuje. Ozývají se skrze bolesti, jsou živé, něco tím chtějí naznačit, něco, co je nevysvětlitelné a k čemu je třeba se přiblížit, poznat to.
Dětští vojáci.
Rebekka a ALL, akutní lymfoblastická leukémie.
V textu jsou nějaké nepřesnosti ohledně útěku Desmonda a Angel. Angel chtěla utéct podél řeky s tím, že ji při této cestě nebudou pronásledovatelé hledat.
To je samozřejmě hloupost. Držet se podél řeky ano, ale jít dál do džungle. V těsné blízkosti řeky ji naopak hledat budou, řeka je zdrojem vody a potravy. Je tam více takových nepřesností, na druhou stranu chápu instinktivní a prvoplánové myšlení (i přes jejich letité zkušenosti) 17 letých mladistvých.
Zcestovalý příběh navozuje atmosféru na životní podmínky a prostředí Jižního Súdánu, Ugandy a dalších zemí Afriky. Jednoduchá (přízemní, prostá) a současně složitá Afrika; co země, to jiná kultura, a přesto tam vyznívá jisté podobenství.
Příběh na mnoha místech může vyjít nepravděpodobně, někde až naivně, ale za ten nádech Afriky, za přiblížení tamního života, kdy mi připadalo, že jsem tam také, a že se utkávám se všedním životem a kulturou tamního obyvatelstva, dávám jednoznačně 5 hvězd.
Příběh popisující těžkosti, odloučení, cizost, vzpomínky, naplnění, bych poměrně obecným (nepodrobným) stylem psaní hodnotila jako průměr, ale ta vůně Afriky ho dělá a pro ni se vyšplhal výše.

4 05.10.2024

Začátek byl velice čtivý a čím více jsem si čtivost uvědomovala a měla z ní vnitřní radost, tím spíše začala opadat. Kapitoly byly delší, vleklé, příběh začal být zašmodrchaný, a přes moje pochopení pro mládež, jsem začala být znuděná a četbu jsem rovněž začala odkládat.
Přitom to vypadalo tak slibně!
Ponurá atmosféra, rovněž ponurá až temně pojatá silueta bábinky, která předznamenávala cokoliv jen ne normální osobu, spíše přízrak, magii, čarodějnici, osobu, kterou nikdo nebere nebo nebere vážně.
Kniha nebyla po stylistické stránce dobře zvládnutá, byla chaotická, zmatečná, s ubíhajícími stránkami přicházel úpadek textu. Přece cílem autora je čtenáře udržet! Tady jsem se od příběhu bezelstně a přitom zmučeně odplížila, a nebylo mi to jedno. Jen je velká škoda nevyužitého potenciálu (stará žena se zašitýma očima a ústy, spoutaná řetězy, nepřirozená až nadpřirozená, pocházející z jiného světa, s nápadným chováním vzbuzujícím hrůzu), kniha mohla být lépe napsaná. Smíchané páté přes deváté; a hlavně když píši horor, je zapotřebí dodržovat krátké kapitoly. U tohoto žánru/subžánru je to více než žádoucí, je to nutné! Velká škoda, že musím hodnotit tak nízko.

05.10.2024

Je to jiné, než jsem četla knihy od J. Rollinse, Rollins má přitom velmi podobný styl jako například Lincoln Child a Douglas Preston. Rollins jde spíše do divokých krajin.
Jiná série, jiné pojetí. Počátek zkázy je pro mě novum.
Například zvláštní agent FBI Pendergast od L. Childa a D. Prestona je nekončící a já chtěla něco víc, než jen chladného elegána, který je nesmrtelný a roboticky zvládne věci, které si nadto sám zautomatizuje.
Tucker je myšlením více jako my na rozdíl od "galaktického" Pendergasta od Childa a Prestona, který spíše patří do blízké budoucnosti jako výsledek užívání umělé inteligence. Rollins zde na agenta Pendergasta naráží a Tucker má být jeho podřízeným.
Je to velice zajímavé, čtivé, samotný příběh k četbě popohání a hlavně to není tak monotónní, jednotvárné, příliš nadsazené.
Přesto si užíváte plno akcí.
Tuckerovi závidím Kaina.
Se zrádci a domnělými zrádci je příběh vždy pronikavější a mně se líbí cesty jejich poznávání.
Neuvěřitelně napínavé!
Doporučuji těm, co mají rádi dobrodružné až šílené putování po světě.
Budu se těšit na Štvanici.

03.10.2024

Krásná reminiscence.
Dějiny veřejné správy a dějiny českého soudnictví stojí za to si připomenout.
Samotné dějiny soudů sice jsou zajímavé, ale zajímavější je zachycení uvažování té doby, utváření základů pro soudnictví a základů soudnictví, obecného a článkovitého systému.
Zvýrazněn měl být předěl mezi nesoudním a soudním stavem/systémem. Co bylo nesoudní, ale mělo/mohlo (úvahy) být považováno za soudní rozhodování, co bylo soudní (přestože prvky organizovaného soudnictví postrádalo), co bylo soudní (s historickými prvky organizovaného soudnictví) a co bylo soudní (tak, jak známe ze současné doby s prvky organizovaného soudnictví). Nemuselo by se jednat o komparativní analýzu, ale šlo by spíše o upřesnění a hlavně zdůraznění toho, jak se naše soudy vyvíjely, z čeho se vyvíjely, odkud, kam.
Je to tam zčásti popsané, ale jen málo a je to skryté, přitom ten předěl považuji za velice důležitý, a to natolik, až mi připadá, že to tam, na rozdíl od jiného textu (především výčtu až seznamu soudů), chybí. Chci říci, že mi šlo o to vyzvednout ten potenciál ku vzniku a rozvoji, případně dalšímu rozvoji soudnictví, a jak jsem již psala výše, šlo mi o ten předěl, o to, kdy, jak a proč došlo k jinému uvažování, tedy k tomu, že země potřebuje soudy. Tento předěl mohl být více rozepsán, rozpitván a možná mohla být o tom celá kniha. Ale to už bych se dostala někam jinam a snad vyhledala jinou literaturu, která by byla více než skriptová.
Pro toho, kdo hledá ucelený systém soudnictví našich zemí/našeho státu, knihu doporučuji.

27.09.2024

Těžko srovnávat s knihami od jiných, žánrově shodných autorů a se současnou tvorbou, alespoň po roce 2000, když román Dračí zuby byl napsán v roce 1974. Jde o prizma roku 1974, nadto označovaný za prequel k Jurskému parku.
Kniha na mě nemá účinek; přešlapování na místě. Ano, příběh byl nenáročný, a to je pro mě hrob, potřebuji něco náročného na psychiku, něco, co mě stáhne a "nafackuje mi".
Mám ráda, když mě kniha unaví, četba je důrazná, vyčerpávající, téměř nekončící, když ji mám v hlavě a notnou chvíli rezonuje.
Hodnotu knihy Dračí zuby spatřuji v jejím nenadálém objevení v autorově pozůstalosti a v možné (!) návaznosti na Jurský park. Z tohoto důvodu ji musím ocenit, a to třemi hvězdami. Jde tedy o hodnotu sbírkovou, zasazení do reálií tvorby autorovy.
Čtenářský požitek to ale není, s ohledem na literaturu, kterou jsem četla, není tak oslovující a možná příběh není k Jurskému parku tak úplně prequelem (je pouze označován za prequel). Události v něm jsou vágní, jde o plochý, popisný příběh. Postavy nejsou vykresleny, chybí mi tam charaktery, které by vyzněly k příběhu a spolu s příběhem, které by zapadaly a určily by své místo a tímto i příběh.
Nesouzněla jsem s ním. Možná je to tím, že jsem včera dočetla knihu o 450 stranách, krásnou, dobrodružnou, s mystikou, akcemi a teď se mi dostala do rukou kniha o 250 stranách, která spíše potřebuje, než dává.
Těším se na neděli, až zase nějakou knihu otevřu nebo třeba začátkem příštího týdne. A to si nedám vzít. Potřebuji se začíst do 450 a více stránek (a souznít se situací, s hrdiny, s atmosférou).

1 23.09.2024

Tohle je neuvěřitelně strhující veledílo!
Vzácná soška inckého boha, incký idol, Duch inckého lidu, vytesán z meteoritu.
Rukopis: Pravdivé vyprávění mnicha v zemi Inků.
Cuzko.
Výpravné dějství je hutně napsáno.
Autor na nic nezapomíná; fauna a flóra, tolik potřebné pro navození atmosféry, jsou džunglí a autor jim věnuje přiměřený popis a poznatky.
"Umlknutí zvuků lesa a naprosté ticho" a vy jste prožívali každou část; za umlknutí zvuků lesa a naprostému tichu jsem zapomněla dýchat a sledovat svoji tepovou frekvenci vzhledem k tomu, že moje srdce zřejmě vynechalo jeden tep.
Za každým koutem číhající nebezpečí a smrt.
Napětí zesílilo v zápasu o holý život s pumami/rapami, černými kajmany a plazem.
Několik nepřátel; lidských i zvířecích. Nepřátelé mezi přáteli.
Akce střídá akci, napětí střídá napětí.
Nevýhodou pro mě bylo, že se mi akce později slévaly v jeden celek, takže jsem měla zmatek v dohodnutých strategiích, kdo kam šel, za kým, za jakým účelem, kdo s kým bojoval a zda může být/je při bojích účastna další osoba.
To jsem ale za pár okamžiků překlenula a nerušeně v četbě pokračovala dál.
Líbí se mi prokleněné čtení rukopisu s aktuálním příběhem. Rukopis je kusovitý, výprava se k jeho jednotlivým částem postupně dostává. Tužší nažloutlé stránky dávaly knize mohutnost, kratší kapitoly zase čtivost.
Samotný děj vás také nabudí k rychlosti a hlavně neodložitelnosti. V příběhu se vyskytuje mnoho jmen, ale ta není třeba si pamatovat, protože v příběhu rychle zanikají buď tak, že jsou to vedlejší osoby, anebo tak, že ač se jedná o hlavní postavy, záhy umírají.
Je to velice dynamické čtení a tato kniha nebude pro mě poslední od tohoto autora. Je to vzrušující zážitek a já četla vyšponovaná na každé slovo.
Knihu rozhodně doporučuji!

1 22.09.2024

"Na pozemek nesmí vstoupit nikdo cizí.
Nevstupujte do věže.
Neopouštějte domek zahradníka mezi půlnocí a úsvitem.
Zatáhněte si závěsy.
Zamykejte dveře.
Když uslyšíte klepání, neotevírejte."

Krásný popis domu, a na to, z čeho má vzejít horor se klade náležitý důraz.
Havrani přidávají na ponurosti, tísnivosti a dusivé atmosféře.
Opět narychlo opuštěný dům.
Velice temné, tísnivé, těžké, dusivé, chladné, zemité, vlhké.
Strach a bázeň vyvolávající.
To byl můj pocit, začátek knihy si jej vybral až do dna.
U dvě staletí opuštěného městečka ta naráz nabytá tíživost opadala a temnota se už jen trousila.
Tento příběh se strašidelným domem patří mezi Darcyiny TOP. Tohle má sílu opravdového hororu (Bran - Bram Stoker?)
Když jsem se o havranovi dozvěděla více, připadalo mi vyprávění blízké Čarodějovému učni.
Kvůli nebezpečně chytlavému začátku bych klidně dala 10 hvězd z 5 a já knihu hororovým "závislákům" rozhodně doporučuji.

10 18.09.2024