veronika4001 diskuze u knih
Některé dveře je lepší neotvírat. Jedná se o nového autora, jehož žádná kniha nebyla doposud přeložena do českého jazyka. V zahraničí autor není známý. Na tuhle knihu jsem zvědavá, u Knihy Dobrovský má vyjít 6. listopadu. Třeba se knize začne u nás dařit a autorova tvorba v ČR u několika knih "zakoření". S dveřmi je to přetřásané téma, mohly by se nakonec otevírat samy s jim přiznanou temnou a dusnou atmosférou. Nakonec to může být další Očistec.
Hrůza na šibeničním vrchu snad nemusí být tolik zajímavá jak Pod hladinou, ale ráda si ji přečtu. Nechci posuzovat jen podle slov v názvu, protože knihy mají jinou hodnotu. Každopádně na měsíc říjen se budu těšit, protože i ten je pro mě měsícem knihy.
Darcy Coates překvapuje, zřejmě jsou domy už vyčerpány a od domů k hlubinám oceánů či moří, řek, ale i bažin a močálů je blízko. Kromě toho jsou to další místa, kde je možné očekávat něco temného. Ještě zbývají hluboké a neprostupné lesy, vysoké hory, hluboké jeskyně a propasti. Myslím, že to vzala za dobrý konec a už se na knihu těším.
Ach jo, už zase nový horor. Těším se, moc. Ještě Ghúl od Briana Keeneho a vidím tam ještě od McMahon. A další. Ghúl je spíše četba pro děti nebo Young Adult. Dříve jsem viděla hororů holou pláň, teď jsou hororů lesy. Tak milí čtenáři, v červnu, kdy mají tyto a další hororové novinky vyjít, půjdeme na žně (knihkupectví#knihovny).
Kniha má být vydána v červnu letošního roku. Co k ní napsat? Přestože nemám přečteny hororové knihy, které již vyšly a které mám na stole, na knihu se těším. Může být něčím zajímavá, poutavá a něčím přispět do žánru. Počkám si na ni, stejně jako na ostatní, které budou vydány a o kterých čtenáři moc neví. Líbil by se mi horor, který by měl hloubku a já na něho nezapomněla. Ale to není úděl těchto typů knih.
Nelze hodnotit, až vyjde kniha... Kniha má vyjít 9. listopadu t. r. Měla jsem tu čest, kdy se mi před týdnem kniha dostala do rukou jako reading copy - text před finální úpravou, tzn. před vydáním. Ačkoliv autorka psala příběh na základě skutečných událostí, mám pocit, že samotný je příliš zbeletrizován. Rozhodně se nejedná o reportážní styl pana Krause v knize A přiveď zpět naše roztroušené, kterým nezaměnitelně věcně a s vysokou intenzitou pravděpodobnosti a emocí popsal životní situaci nejen jednoho novináře (tedy svoji situaci), ale důležité bylo jak nezamenitelně si všímal fyzického a psychického utrpení jiných. Jak vláčel bahnem, traumaty, všude číhajícím utrpením a příkořím až na dno fyzických i psychických sil. A nebál se bližších popisných slov a přirovnání. V knize Světlo v temnotách tohle není a nutno dodat, chybí to tam. Vždyť hlavní hrdince skoro všechno procházelo. Je důležité vidět situaci v Čechách a v Polsku, kde to mohlo být jiné. Přesto si myslím, že příběh Světlo v temnotách je méně svérázný, změkčilější, a to zřejmě mimo jiné, že autorka nezažila, že používá skutečné události na základě prožitků jiných a tedy z druhé ruky. Možná z více ruk. Kdybych měla knihu hodnotit tím pomyslným hvězdičkovým měřítkem, dala bych jí 3 hvězdičky. Víc ne. Vždyť příběh byl neustále o tomtéž, nevyvíjel se. Prakticky od začátku neustále totéž, ani závěr nebyl dobře vyveden, nebyl dotažen a popsán např. úlevou, úpadkem depresivních a pochmurných nálad, vzrůstem veselí, sčítáním škod, nacházením přeživších nebo jejich nenacházením, nářky, apod. Ta intenzita, to putování příběhem, to, co bylo skutečné - to mi tam chybělo.
Kniha je krásná, ale jinak. Je příliš skutečná, příliš útrpná, proto nevím, jestli ji dočtu. Snad. Chce to psychickou sílu.
Na první pohled mě upoutala přebálka. Rozbouřené jezero, řeka nebo moře a od nich nebo směrem k nim se táhnoucí mlžný opar mají vždy dobrodružný, někdy temný až snad více sugestivní vliv jdoucí za hranice skutečného. A já jsem zvědavá na další pohledy.