Terva
přečtené 1892
Lék
2013,
Warren Ellis
„Už nemusím hrát podle pravidel. Jsem teď zuřivej reportér. Použiju si tvý slova, jak se mi zlíbí.“ „Celý ráno sbíral na zahradě žáby a teď je háže na televizi.“ První sešit, nazvaný „Konečně slunce“ je jen taková příprava na pořádný masakr. Již ve druhém sešitě se to rozjede. Scéna s utrženou nohou od židle je fakt brutus. „Poslyš židlí nohu pravdy,! Ta nelže!“ Chudák Fred. Ale, že bude ze Spidera až takový brutální novinář jsem snad ani nečekal. Inu, když umíráš, nemáš co ztratit. V podpříběhu „Drsňák šéfredaktor“ mě rozesmála úvodní obálka. Holub s cigaretou. Nebo šéfredaktor Mitch Royce na straně 65. Schválně jestli přijdete na to, kolik on má zapálených cigaret.* Vždycky mě potěší nějaké podobné vtipné kresbičky v ději. Je to pro uvolnění. Spider Jerusalem řádí a tak potřebuje čtenář trochu smíchu. Citát: Kurva! V tom sýru je jed! Hlavní část tohoto svazku nazvaná Lék je pak rozdělena na tři díly. A je to mazec. Neberte drogy, protože po tomhle je všechny vyblejete. Jenže, stejně mi v tom něco chybělo. Spíš víc věcí. Málo akce, Spider už jen tak dojíždí a ubylo i humoru. Zdá se mi to dost očesané. Oproti předchozím dílům je tohle jen takový „lehký“ počteníčko. Zvláště, když je to skoro celé o prostitutkách. Finále bylo skoro beznadějné . . avšak, jak to dopadlo zjistíme až příště. Jdu si najít nějakou přerozenou prostitutku. Citát: Když jsem byla děcko já, nepustili nás do školy bez bouchaček. * - šest... celý text
Zefkovo probuzení aneb Splíny (v) budoucnosti
2023,
Marek Müller
„Tak to prostě tady chodí. Prezident má doživotní mandát, ale zřejmě nikdy nezemře.“ „Přemíra svobody otupuje základní lidské pudy.“ K této knize jsem přišel na Světě knihy v Praze v květnu 2024. Nutno dodat, že spíše náhodou, než cílenou koupí. Ale jsem spokojený. Pravda, chvilku vám příběh připadá trochu dětský, některé ty situace a děj, ale když jsem to překonal, začal jsem si příběh užívat a obdivovat. Obdivuju hlavně to, jak se pan spisovatel vypořádal s budoucností. Hlavně ty domy, to je skoro až geniální myšlenka. Ovšem ne vše mě přesvědčilo. Na druhou stranu jsem uvítal delší časové skoky. Když už se zdálo, že se čtenář začne nudit, otočí na druhou stranu a je třeba o padesát dní ve předu. Malá ochutnávka: Dalším důležitým orgánem, jehož vedení vychází z plebiscitu je SkyServ, jakýsi americký ekvivalent k evropskému Skynetu. Obecně je spousta věcí v Americe podobných Federaci. Lidé nemusí chodit do práce, neexistují tu peníze ani školní docházka a také bohužel není v celé zemi dostupný alkohol . . . Překvapilo mně například že se v budoucnosti hraje fotbal (Sparta), ale už nehrají klasické kapely (Pearl Jam) tady jsem trochu posmutněl. Ovšem fotbal v zařízení nazvaném skyroom, to byla bomba. To mít doma, už bych nikdy nevyšel ven. Najdete tu spousty popkulturních odkazů. Hlavně hudba a filmy. Terminátor vede. „V těch Terminátorech je všechno tak jednoduchý.“ Celkový dojem z příběhu je kladný. Trochu to pokazila anabáze v Rusku, ta mi připadala nedodělaná. Ale konec dobrý všechno dobré. Nebo to nebyl dobrý konec? Inu to nechám na vás. Citát: Nadměrné množství informací může způsobit deprese.... celý text
Kouzelná skříňka pro Gwendy
2018,
Stephen King
Holčičko, pojď sem na moment. My dva si musíme popovídat. Je celkem zajímavé sledovat proces vývoje psaní mistra Kinga. Nekorunovaně korunovaný král hororu si k napsání jedné povídky pozve dalšího spisovatele (kdo je to vůbec ten Richard Chizmar?) a pak vydají malou povídečku ve velkém knižním formátu. Mám Kinga rád, ale tyhle experimenty nesnáším. Kouzelná skříňka pro Gwendy je nedodělané dílo se spoustou mezer, se zbytečně dlouhým životním cyklem hlavní hrdinky a se spoustou nedořešených, nedořečených a nedovyužitých věcí i situací. Malá ochutnávka: Začíná lehce poklepávat na vypouklá tlačítka, která jsou seřazena do dvojic. „Světlezelená: Asie. Tmavozelená: Afrika. Oranžová: Evropa. Žlutá: Austrálie. Modrá: Severní Amerika. Fialová: Jižní Amerika“. Vnímáš mě? Zapamatuješ si to? Vezmeme-li v úvahu, kolik tlačítek má skříňka, plus dvě páčky a zamyslíme se nad tím, kolik bylo využito tlačítek v tom daném poměru počet + zmáčknutí, musíme uznat, že jedno, či dvě tlačítka jsou pranic oproti využití všech tlačítek. A to nemluvím o skoro zbytečných páčkách. To by teprve byla jízda hodna tisíce stránek. Černé tlačítko ani neřeším, to je tabu i pro oba spisovatele. Ale bohužel, je v tom cítit jakási neochota nebo, pane Bože chraň mě před Kingem – lenost, něco pořádného napsat, protože už mám takových čtenářů, že mi sežerou každý příběh a všechno si koupí, aniž by bádali o tom, zda je to vůbec dobré. Já jsem King, prostě to koupíte a basta. Citát: Vejdi do mého salonu, řekl pavouk mouše. A pozor, něco pro hnidopichy: King je mistr hororů a rčení v povídce, že – cituji - Když jí necháš na pokoji, může být mocnou silou dobra – s tím ať jde do …. kam chce. Já chci krev, chci mít strach a šílet z možnosti, co bych zmáčknutím jednoho tlačítka dokázal vyvolat za peklo. Ano, takového Kinga já chci a ne nějakou bačkoru, co má svět ve svých rukou a hnije na čokoládě. Citát: To si můžeš říkat „kdyby“ dokud se nezblázníš. Jsem navýsost zklamán. Není to špatný příběh, ba co zřím, je to geniální nápad. Ale špatné provedení. Zpočátku se mi to moc líbilo, ale po několika stránkách už jsem začal tušit nekalotu a zradu. Několik časových skoků, žádné mačkání, jen žraní čokolády mě osobně neuspokojilo. A věřte nevěřte, je to v nemalém časovém odstupu další „kniha“, (pojem kniha v uvozovkách) které jsem chtěl dát odpad. Nakonec mě ale napadlo, zda jsem to na začátku nenapsal špatně. Zda příběh nevymyslel Richard Chizmar a nepoprosil Kinga, aby mu s tím pomohl............. Na podporu své myšlenky jsem se rozhodl, že všech devět citátů vložím do (nedopsaného) profilu pana Chizmara. Citát: Tajemství jsou problém, možná největší problém ze všech. Tíží mysl a zabírají místo ve světě.... celý text
Orbital 7 a 8
2024,
Sylvain Runberg
„Uvědomuješ si, že to, co tu děláme, se ještě nikomu nepodařilo? Zmocnit se Nakruidské placenty! O které se tvrdí, že dokáže prodloužit život . . .“ Podstata příběhu je jasná z úvodního citátu. Kam by toto zjištění vedlo, zjistí čtenář během prvního příběhu v tomto svazku. Ten se zove „Imploze“ Ten podvod od Kristýny byl málem smrtící, ale mohlo by to uprchlíky osvobodit. Tak že emoce na druhou. Strach, Hnus, Napětí a Zvědavost. Tempo čtení příběhu – Rychlé :-) Přímo strhující. Inu, když jde posádce o život a vy ji máte rádi – není co řešit. Ale strach s Neuronomů je na místě. Imploze to dala jasně najevo. Citát: Opravdová kosmická stanice, co se pořád přesunuje, co žije, křičí, smrdí, potí se . . . něco úplně jiného než ten váš blbý Orbital, co? Druhý sešit, (respektive #8) v tomto svazku se jmenuje Kontakty. Po strhujícím konci minulého dobrodružství jsou v očekávání další šílené akce. A nebyl jsem zklamán. Hned na začátku se o napětí postará Angus. Je oslabenej Entitama. Ke konci je to strhující. Co se týče kresby, ta je střídmá. Žádné barevné výbuchy, spíše tmavé prostředí. Někdy mě vadily ty zamlžené obrázky, moc tam toho vidět není. Ale jinak v celku spokojenost. Zatím nejlepší svazek v této sérii. Co se ke konci událo je záhadou. Jisté však je, že tohle nebyl konec jako takový. Citát: Ty nemáš co rozhodovat, jakými mravními zásadami se budeme řídit!... celý text
Šarlatové pláště
2002,
Ivana Kuglerová
„Problémy očekávám vždycky, proto ještě žiju.“ Další v pořadí Českých spisovatelů se v rámci série Mark Stone kapitán pro dohled nad primitivními planetami představila spisovatelka Ivana Kuglerová. Příběh se nese v duchu zakladatele Jean-Pierra Garena. Najdeme tu základní znaky, humor, napětí a dobrodružství. Příběh nikterak nevybočuje ze zajeté koleje daného děje. V hlavní roli Mark Stone a jeho věrný robot Ray. Jen s malou změnou. Oba službu konající muži se na cizí planetě představují ve válečném – což není novinkou – ale oba mají štíty se znakem černého havrana na červeném poli. Kam se poděla modrá hvězda v bílém poli? Tady si paní spisovatelka vymyslela svůj vlastní symbol. Ale je to jen malý přehlédnutelný detail. Četlo se to rychle, děj není nikterak složitý. Měl jsem z toho radost. Chyběla mi paštika :-) Malá ochutnávka: Je to v pořádku, oznámil Ray po chvíli usilovného žvýkání Markovi výsledek analýzy. Maso je sice trochu tuhé, ale jinak myslím docela chutné, chleba má k čerstvému daleko, ale jíst se dá, stejně jako sýr. A to pivo je sice slabé, ale vcelku pitné. Dochucují ho nějakým zvláštním kořením, ale nezdá se, že by ti mohlo uškodit. Citát: Jednou z věcí, které na primitivních planetách miloval nejvíc, byla právě kuchyně.... celý text
Činžák
2024,
Jeff Lemire
„Sedm. Je jich sedm. Aspoň tím jsem si téměř jistý.“ „Brzy to všechno začne.“ Po rozbalení a očuchání (áááách) jsem ustrnul při ohledání. Dave Stewart si hraje. Kam na ty barvy chodí. Samá temnota, černé pozadí, sem tam červená – ponuré prostředí, které se k tomuto hororovému příběhu rozhodně hodí. Jenže jsem tak nějak očekával trochu něco jiného. Například ten systém schodů mi nějak nešel přes nos. Navíc všichni jsou strašně sprostý. Někdy mi to připadalo až uměle vyvolávaný. Samá „kurva“. V této míře tak trošku zklamání. Navíc jsem totálně zabloudil v šesté kapitole. To jsem vůbec nepobral. Citát: Jakmile se dveře otevřou, sestup už nepůjde zastavit. Za to sedmá kapitola mě dostala. Je snad nejlepší v příběhu. Felix a jeho noir vyprávění je prostě boží. Avšak zároveň jsem pocítil strach ze špatného konce. Má příběh uvnitř knihy na mě takto působit. Jsem jen jeden. Ale už vím, že sedm vzniklo z jednoho. Je to jak sedm kruhů pekla, ale všechno je tak zrychlené, že jsem si vlastně ani jedno patro neužil. Furt mám pocit, že události, které se v příběhu Věžák dějí, jsem už někde viděl. Jakoby se tu jen opisovalo, a přidávalo dění od jiných příběhů. A já si nějak nemohl urovnat hladinu příběhu. Měl jsem v tom zmatek. Chvilkama jsem procitnul, ale záhy se ztratil v dalším ději. Čekal jsem od toho větší napětí a ucelenost. Citát: Přísahal bych, že ten pach vycházel ze zdí.... celý text
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
2023,
Karin Novotná
„Kdyby byl tohle seriál, třeba jako Stranger Things, tuhle námu by něco při první příležitosti sežralo.“ „Nemůžeš ty knížky brát tak vážně.“ Já miluju bouřky a blesky. Ale na druhou stranu moc nemusím hmyz. Tak že jsem měl z počátku z tohoto příběhu trochu rozporuplné myšlenky. Navíc je tohle spíše pro mladé čtenáře, kteří si v tom najdou určitě to své. Příběh se četl lehce a rychle. Některých okřídlených tvorů mi bylo líto. Motýl jako bernardýn je fakt zajímavá myšlenka. Co mě troch zarazilo je fakt, že hlavní hrdinka čerpá z knížky Bestiář: Bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry . . . od údajného Víta Procházky. Ovšem, zde na Databázi knih je u knihy uveden autor Luboš Antonín. Asi zde chybí spoluautorství. Jinak lehce strašidelné, napínavé a příjemné čtení. Pokud máte nějakou fóbii, určitě se budete bát. Jako bonus si paní spisovatelka svůj příběh pěkně nepřímo sama okomentovala. Viz úvodní citát. Ona se mi totiž hlavní hrdinka chvilkama moc nepozdávala. Citát: Smutné zjištění – s jednou rukou stojí čtení za prd.... celý text
Žalozpěv
2013,
Warren Ellis
„Sežeňte mi stroj. A kafe. A cigarety. Spoustu cigaret. A někdo vypucujte tu zasranou kočku v umyvadle. Smrdí ještěrama. (To, co vím) První tři díly Žalozpěvu jsou fakt brutální. Všude na chodnících krev. Odstřelovač je odvážný a nevybírá si koho zabije. Prostě zaměří a vystřelí. Čtenář sleduje zpomaleně letící kulku až do momentu styku s hlavou chodce. Plesk, krev, mrtvola. A jako bonus tu Schannon ukáže kozy. Fakt nekecám. Foto do článku najdete na straně 48. A pak přišla superbouře, bylo to dramatické a smrtící. Citát: Paranoici jsou jen lidé se všemi fakty. (Žalozpěv) Další na řadě je článek nazvaný „To, co vím“. Spider Jerusalem je po úderu holobouře v bezvědomí a vzpomíná na to, co ví. Tento díl svazku je z půlky nakreslen černo-bíle. Je to zajímavé řešení a moc se mi to líbilo. Obálku k tomuto článku nakreslil J. G. Jones. Je velmi deprimující a nádherná. Následuje příběh „Chce svůj ksicht na dolarovce“ Je v tom moc politiky a nějak mě moc nebavil. Nejhorší článek ve svazku. Citát: Až se uvidíme příště, tak se uvidíme naposled, pane prezidente. (Chce svůj ksicht na dolarovce) Poslední příběh „Nezbývá moc“ je celkem smutnej. Spider, vědom si své smrtelné nemoci je nějaký divný. Doufal jsem, že se z toho dostane. Což se částečně povedlo. Tady je smůla v tom, že tvůrci již měli v plánu sedmým svazkem příběhy ukončit. Nakonec se nechali překecat a pokračují. Ke vší té smůle však neustále připravují čtenáře na fakt, že Spider Jerusalem prostě jednou umře. Kdy? To je stále tajné. Tohle byl vcelku velmi povedený svazek článků. Doporučuji PS – Komentáře k samostatným článkům najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. Citát: Nebudu moct udržet ani zpracovat informaci. To není nic než umírání. (Nezbývá moc)... celý text
Reparátor
1997,
Ondřej Neff
„Alkohol, to je nejvěrnější přítel člověka. Už hodně dlouho. Je to přítel starší než pes.“ Píše se rok 2227 Reparátor je jakýmsi pokračováním Měsíc mého života ze série Arcádia. Na druhou stranu je to vlastně více ucelený příběh, než jeho předchůdce. Zatím co se v Měsíci mého života vydáváme napříč generacemi žijícími na Měsíci, což trvá přes dvě stě let, je Reparátor kratší, odehrávající se vlastně v jednom okamžiku. Dědek Čuchák a Kuba Nedomý jsou tu jen okrajově zmínění. Není také zapomenuto, jak vlastně Čuchák k novému tělu přišel. Ale jinak se v tomto příběhu neangažují. Citát: Nikdy nejde o vinu. Vždycky jde o vejsledek. Jinak se jedná o sci-fi detektivku. Hlavní postava pan Astonvargo byl mnohdy docela záhadný, ale ve finále vlastně v ničem nepřekvapil. Musím říci, že se mi to těžko četlo, chvilkama jsem se nudil a mnohé technické vymoženosti jsem ani nepochopil. Je to prošpikované dobrodružstvím, terorismem a ke konci je i mírné překvapení. Avšak jako celek i jako pokračování Měsíce je to pro mne jen průměrný a těžký příběh. Bude zajímavé v profilu knihy vyplňovat délku čtení a emoce :-) Citát: Tady jsi na Luně. Tady neznají práva strojů.... celý text