Terva
přečtené 1892
Zabiják 4 a 5
2024,
Alexis Nolent
„Já na sliby a přísahy moc nevěřím, ale kdyby mě chtěl zlikvidovat, proč by mě nechával odejít?“ Čtvrtý svazek je rozdělen na dva sešity. Ostatně, to je skoro vždycky. Ten první Krevní pouta jsou zajímavá v tom, jak náš Zabiják uvažuje. Jak žije a co dělá, i když se vlastně schovává. A schovka ve velkoměstě je vlastně pro něj hračka. Až na jednu maličkost, kterou má v bytě. Ale víc neřeknu. Ti, co čtou od začátku vědí a pro ostatní by to bylo vyzrazení děje. A to nikdo nechce, že jo. Kresba je klasika. Už jsem si zvyknul. Temnější barvy, nic výstředního, jednoduchá komiksová okna. Citát: Jednou z nejdůležitějších věcí, kterým jsem se v této branži naučil, je že nemám věřit na náhody. Druhá část nese název Smrt v duši. Její podstatu vystihl právě obrázek na přebalu tohoto svazku. Je to totiž zároveň titulní strana druhé části. Respektive části 5 z celku. Tohle už je brutálnější, než například klidnější předcházející díl. Dokonce se tu ukazuje i agresivní červená barva. A nemusí to být nutně barva krve. Druhá část je akčnější a pozorný čtenář se tu dozví docela dost zajímavostí. Ale i přes tu dodatečnou akčnost a finální výstřel mám stále pocit, že se v tomto příběhu až moc mluví. Citát: Abych si zachránil krk, uzavírám dohodu jen sám se sebou.... celý text
Smrdutý kojot
2022,
Rosana Zvelebilová
„Bezesná noc plná stopování, výstřel do šmejda při východu slunce. Jaká to romantika! Ale vyplatilo se. Svině ráno.“ INFORMACE pro uplakánky: Všechna sprostá slova „piča“ a „posral“ jsou citací z příběhu. Jen slovo „sviňa“ je informativního rázu. „Svět patří těm, co se neposerou.“ (Charles Bukowski) „Jsem ráda, že se Rosana neposrala.“ (Dagmar Digma Čechová) „Já jsem se posral smíchy.“ (Terva) Smrdutý Kokot je – pardón – Kojot, je další z těch perfektně šílených příběhů z pera (klávesnice) paní Rosany. Příběh jak sviňa. Hned mi bylo jasné, že tohle nebude zase nic jednoduchého. Opět tu máme tři linie příběhů, které se v mnohých křižovatkách setkávají, rozcházejí a zase do sebe zašoupávají. V tomto příběhu dojde dokonce na sviňa trojku. Sviňa trojku, kterou možná jen tak někdo nerozdejchá a díky zajímavému konci dokonce ani nerozpíchá. Když se totiž do příběhu pořádně ponoříte, zjistíte, že už je vám úplně fuk, jaký kdo má pohlaví. Prostě jak se praví v anotaci – BDSM a LGBT ve westernové rovině se kloubí s absurditou, překvapením, sexem a píčou Smrdutým kojotem. Malá ochutnávka: „Stačí to odkopnout,“ zašeptal mi. Jasně, odkopnout. Jenom odkopnout tu svini bednu. Bylo mi jasný, že takhle jednoduchým úkonem zabiju člověka. Nebylo to těžký. Naopak – jakmile bedna odlítla a chlápek začal kopat nohama, zalil mě úžasnej pocit. Svině spravedlnost! Vlastně by bylo dobré si na začátku přečíst názvy kapitol, ať víte, do čeho jdete. Mě ty názvy dost rozesmály, ale těšil jsem se, až zjistím, co se za těmi názvy vůbec ukrývá. Například kapitoly „Svině čoklové“ nebo „Redburnův odkaz, pičo“. Ale je jich víc. Vlastně skoro každý název kapitoly je zajímavý. A to nemluvím o obsahu samotném. Byl jsem nadšen, překvapen a kolikrát se mi i . . . sviňa kokot, pičo. Oblíbil jsem si vlastně všechny postavy. Každá má své osobité ego a i když si u některých nejste jistí pohlavím nebo zaměřením, zamiloval jsem se do nich. Paní Zvelebilová se se svýma postavama laská, dopřává jim rozkoše a čtenář si jen říká: Co se pičo v tý Bednořiti tenkrát vlastně dělo?!?! Citát: Kurvafix, nikdy mi nikdo nedal kytky! Při západu slunce, taková romantika, pičo! Jsem z toho úplně na větvi. Jsou v tom pasáže, u kterých jsem brečel smíchy. Byla to sranda a dobrodružství a já jsem si to užíval. Například scéna ze Sisal, Měxiko, středa 10. 6. 1863 v kapitole Námořník, pičo – to jsem řval na celé kolo. Začátky vypalování jsou prostě sviňa. Ale to je jen jedna rozbitá láhev v tomto zapáleném příběhu. Příběhu o láskách jak k lidem, psům nebo zápalným koktejlům. A jako piču na vrcholku dortu jsem paní spisovatelce do profilu v sexy „citáty“ vložil spoustu (asi dvacet) citátů. Jsou sviňa hustý. Nápad psát takto příběhy, vkládat do nich komiksová okna a kresby, nebo pasáže, kdy na jedné půlce stránky mluví jedna osoba a na druhé se do toho vyjadřuje osoba druhá – to je prostě geniální. Doporučuji. Citát: Jsem v poho. Pracuju jako zahradník a sem tam masově vraždím.... celý text
Želvy Ninja: Menu číslo 3: Jedinečný originál
2015,
Kevin Eastman
Panenko skákavá! Zelenej mimozemšťan! Nepamatuju se, že bych tě kdy kreslil. (Kirby a pokřivený krystal) Tuhle knihu jsem dostal jako dárek za objednávku několika knih v nakladatelství Comics Centrum. Nikdy jsem si první ani druhý díl nekoupil. Znal jsem osud této série v České republice. Podle tvůrců v CC se s zahraničním nakladatelstvím Viacom a s tvůrci příběhy strašně špatně domlouvalo. Po několika pokusech to nakonec pan Dort vzdal a série tak skončila své krátké trvání u třetí knihy. A když se na to podíváte objektivně všimnete si, že to je vlastně skoro nejhorší přebal, který kdy nakladatelství CC vytisklo. To proto, že zahraničí si nepřálo udělat Český přebal. Na což je i upozorněno na konci této knihy. A že CC umí dělat nádherné knihy, to snad ví každý. Citát: Je čas nakopat někomu zadek. (Vánoční mimozemšťani) Ale pojďme k obsahu. Kresba je pěkná. Je skoro podobná tomu, čemu já říkám „žvýkačková.“ Jednoduchá komiksová okna, výrazné barvičky – prostě nic složitého. V tomto svazku najdeme čtyři příběhy. Což si ostatně můžete přečíst v menu nabídky, které sestavil šéfkuchař Václav Dort. Jedná se o příběhy „Vánoční mimozemšťani“, „Kirby a pokřivený krystal“, „Odkaz“ a „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. V každé z nich vypráví jednotlivé Želvy Ninja svůj příběh. Ale abych řekl pravdu, pizzu kvůli tomu žrát nezačnu. Citát: Po zbytek dne si můžete dělat, co chcete . . . jen zkuste zůstat potichu. (Odkaz) V prvním příběhu se nám představí Michelangelo. Jeho šílená jízda městem nezůstane bez povšimnutí police. Avšak náš Mike L. Angelo to zvládne Vánočně. Mel Gibson by záviděl. Druhý příběh má na starost Donatello. Jeho cesta za opravou kotle na teplou vodu je skoro až hororová. Shakespeare by asi nechápal. Třetí příběh mě sice bavil, ale nebyla to zábava. Je v něm i dost smrti. Poslední příběh patří Leonardovo nebojácnému úsilí. Příběh je nedokončený, páč měl pokračovat v čísle 4. A čtenář už ví, jak to dopadlo . . . Citát: Ať už Leonardo dělá co chce, jednomu věřte, jakmile ho v tý jeho palici něco napadne, jde za tím nelítostně až do konce. (Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá) Komentáře k povídkám samotným najdete zde: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/zelvy-ninja-zelvy-ninja-menu-cislo-3-jedinecny-original-271366... celý text
Stanice 46
2002,
Jean-Pierre Garen (p)
„Teď bude muset nějakého dementního guvernéra Terranoe XXII uklidňovat, že je všechno v pořádku a že jeho planetě v žádném případě nic nehrozí.“ Tohle je předposlední kniha v sérii Mark Stone kapitán pro dohled na primitivními planetami, kterou napsal Jean-Pierre Garen. Stanice 46 byla napsána v roce 2002. Pak se tu na našem trhu ještě objevila kniha Meč světla. Je to až 67 kniha v sérii. Ještě přijde její čas. Série sice pokračuje, ale tohle je ten mezník, kdy příběhy začínají psát pouze Čeští spisovatelé. Celkem se jedná o 25 knih. Tento příběh už ani nevyšel ve Francii. Pouze u nás. A nutno dodat, že to je velmi povedený příběh. Stanice 46 je jakýmsi dobrodružným, akčním hororem. Malá ochutnávka: Blízkost denebského sektoru a obtížný přístup kvůli takřka neproniknutelné bariéře asteroidů udělaly ze Stanice 46 velice příhodné místo pro nezákonné obchody. Vesmírná policie dělala razie jen málokdy, protože její bitevní křižníky vždycky utrpěly těžké škody od balvanů na oběžné dráze, které se pohybovaly dost nevypočitatelně. Vystupuje zde již známí Tex Harper. Spolu s ním je tu Randal Gardner. který kdysi pracoval ve Službě pro dohled nad primitivními planetami a kdysi se setkal s Markem Stoneem v dobrodružství nazvaném Safari smrti. Tak že si tento příběh opravdu můžete zařadit do Gardnerovo chronologie jako předposlední. I když tu Mark Stone nevystupuje. Rozhodně je to nejhororovější příběh z této série. Vystupuje tu podivná podzemní mimozemská civilizace, které je nestranná, ale dokáže i pěkně pozlobit. Citát: I v sedmdesáti máš jistou ruku. Jako bonus jsou tu nádherné scény, které tak trochu vypadli z příběhu Avatar. Zatím co planeta Pandora má svou Eywu má planetka na které je umístěna Stanice 46 svou Dělohu, která se stará o všechny mimozemské obyvatele. Tohle by chtělo delší propracování. Klidně celovečerní knihu. Byl by to krásný dobrodružný horor. Ale myslím, že i kdyby to Jean-Pierre Garen ještě žil, stejně by na to nepřistoupil. Myslím, že tento spisovatel nechtěl psát dlouhé a složité knihy. Chtěl prostě jen pobavit jednoduchostí, dobrodružstvím a jednoduchou logikou. Stanice 46 řadím mezi ty nejlepší příběhy z pera tohoto velikána. Citát: Klidně ti dají androidku a na ty já nejsem Když si představím, že bych měl v posteli něco jako nafukovací pannu . . . PS – Jean-Pierre Garena jsem si přidal do oblíbených spisovatelů a napsal k němu i malý komentář. PPS – K této knize jsem napsal i recenzi, která se zaobírá chronologickým seřazením všech příběhů v sérii Mark Stone.... celý text
Vetřelec - Odplata
2015,
James A. Moore
Toto stvoření musí zemřít..................Zatím, co Probuzení od Tima Lebbona vyplňuje část času mezi prvním a druhým dílem filmové ságy, je Odplata od Jamese A. Mooreho jakýmsi předvojem pro čtvrtý film, nazvaný Vzkříšení. Celá ta situace v této knize k tomu spěje. Lépe se to čte, než první příběh a je to tak trochu něco jiného. Rychlejší, lepší a svižnější. Malá ochutnávka: Hvězdy si držely svá tajemství a mohutná loď plula mezi nimi, veškeré osazenstvo řádně zajištěno a uvedeno do spánku. Většina spala dobře......a v tom spánku nikdo neuslyší jejich křik.... celý text
