Hubertus Rufledt

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Hubertus Rufledt

Smrt

„„„Ani smrt nás nerozdělí.“ Ty bláho, ten, kdo tahle rčení vymýšlel, byl vážně úplně mimo. Ohledně smrti rozhodně.“ Tento díl, nazvaný Smrt, je poslední v ucelené sérii o mrtvé Alisik. Zde najdeme vyvrcholení nejen smrti, ale i lásky. Dějově mě to bavilo. Dialogy jednoduché, děj skoro předvídatelný, kresba perfektní. Pokud nehledáte složitost, ale spíš krásu a jednoduchost, je tohle příběh pro vás. Já si potřeboval oddychnout od všech těch Kulhánků, Ptáků a Masochistů a to se mi podařilo. Tento příběh si má své mouchy, ale je to psané a kreslené spíš pro mladší možní i nejmladší pokolení a tak se nad tím člověk moc nezamýšlí. Citát: Smrt je jednosměrka. Není se kde otočit. A nejde zařadit zpátečku. V tomto příběhu udělal Ruben pro Alisik velmi impozantní věc. Totálně mě dostal a já mu celou cestou na hřbitov tleskal. Síla lásky. Avšak si musím povzdechnout. Opravdu jsem to čekal brutálnější, nebo přinejmenším strašidelnější. Byl jsem z toho konce na rozpacích. Ne z toho úplného konce, ten byl povedený a vlastně hodně očekávaný. Byl jsem naštvaný z toho vysvětlení. Ale to se dozvíte, až si to přečtete. Ale jinak dobrý. Citát: Vždyť už mrtvá jsem! Já nechci umírat znovu!“... celý text
— Terva

Jaro

„„Tak dost! Naše hroby nedostanete, vy proklaté ocelové bestie!“ Tohle se fakt strašně rychle čte. Ani ne proto, že dialogy jsou vlastně jednoduché, ale i proto, že je to krátké. Každá knížečka je tenká a má jen 80 stran. Vlastně mě nejvíc zdržovalo prohlížení obrázků. Ta kresba je prostě oku lahodící a já si rád lahodím. A ty postavy – maj fakt grády. „Zapomeňte na všechno, co jste doteďka o zombících nebo všemožných jiných nemrtvých četli nebo viděli. Nic z toho neplatí. Chovají se spíš jako malé děti.“ Přinejmenším ty, které zde, na Starém hřbitově, žijí. Citát: Kdo chvíli plácal, už rozpláclí je opodál. Jisté dramatické vyvrcholení tu předvede Alisik. Začíná si pomalu vzpomínat na důvod své smrti. Jsou to sice jen útržky, ale uvědomění je na dosah. A k tomu všemu vzpomínání se také přidává Generál. Pár zpovědí už bylo v předcházejících dílech. V tomto je to Generálovo provinění. A do toho všeho tu řádí ty bagry a v neposlední řadě i láska. Alisik a Ruben jsou zvláštní dvojkou. A čtenář je strašně zvědav, jak to dopadne, až si oba řeknou pravdu. Žádný klam, ale tu opravdovou pravdu. Citát: Copak všichni nesníme o věcech, které se nikdy nemůžou stát?“... celý text
— Terva

Zima

„„Jsem mrtvá. A i když to možná bude znít trochu divně, vlastně jsem si na to už zvykla.“ Alisik podruhé. První knížka mě docela zaujala, i když obsahově to bylo a je, pro dětské čtenáře. Ovšem kresba a barvy to je prostě jako gotika. Někdo tomu říká emo, ale hřbitov, mrtvoly – gotika. A když jsem Alisik viděl na titulní straně této druhé Zimy, úplně mě zamrazilo. Fuck jí to sekne. A příběh začíná black metalově – hoří kostel. Ale to jen hřbitovní čekatelé na světlo nebo temnotu, vzpomínají na své hříchy. Ale i tak, byl hořící kostel bravůrně nakreslen. Úplně jsem cítil ty plameny. Citát: Všichni zahynuli. Alisik se smířila s tím, že je mrtvá a skoro se jí to líbí. A tvůrcům taky, protože udělali hned na začátku jeden kiks. Ona vzala Rubena za ruku?!? A on to cítí, a prý je studená. Kdežto v prvním díle, kdy jeden kluk šáhnul pro růži své dívce a Alisik stále v cestě, prošla ruka i s růží skrze ní. No, tak, nejsme děti. Hmmmm, vlastně je to psané pro děti, tak je to asi správně. Ty vám to sežerou. Jak se dalo poznat v prvním díle, schyluje se k nějakému průseru. V tomto svazku se vše pomalu odhaluje. Tak že kresba perfektní, barvy úžasný a teď je to u se záhadou a napětím. A málem tu někdo umřel. Hurá na třetí díl. Citát: Co by se mi vlastně mohlo stát? Byla jsem přece už mrtvá. Nebo je snad možný být ještě mrtvější než mrtvý?“... celý text
— Terva

Podzim

„„Takže tedy Alisik: jsi na starém městském hřbitově! A jsi mrtvá!“ Alisik jsem koupil svému mladšímu dítěti. Když jsem to přinesl domů a položil na stůl, rozhodl jsem se, si to prohlídnout. Totálně mě uhranula kresba. Temná a příjemná. A já se začetl. Příběh je to skoro smutný, protože začíná smrtí. Je v tom i láska. Ale co je nejzajímavější, že se schyluje k nějakému velkému průseru. Všechno tomu totiž nasvědčovalo. Ale tohle byl teprve Podzim. Je to pro děti, ale docela to dokáže zaujmout. Přečteno a prohlédnuto asi za patnáct minut. No, nekupte to, i když se to válelo na hřbitově. Citát: Nikdo z vás není bez viny. Nikdo.“... celý text
— Terva

Congo - Abrafaxové v Africe

„Vďaka mladistvým hrdinom a krásnej kresbe (u nás neznámeho nemeckého trojlístka Andreas Schulze/Thorsten Kiecker/Andreas Pasda) mi to pripomenulo staré dobré deväťdesiatkové slovenské klasiky Tajomstvo starého domu a Bratstvo patentného kľúča (vychádzalo na pokračovanie v magazíne Jupííík). Džungľa, nebezpečná výprava, krokodíly, domorodci, pušky, legendy, temné noci... v tomto smere vo mne pri čítaní ožilo dieťa, ktorému rodičia v 9O. rokoch kupovali komiksy od výmyslu sveta. Potešia tiež veľké rozmery, tvrdá väzba, živé a atraktívne farby. Horšie je to so scenárom, kde som sa vôbec nechytal. Netvrdím, že je to práve Meno ruže, to vážne nie, ale faktom je, že som sa cítil ako keby som čítal ôsmy diel série, pričom prvých sedem sa ku mne nedostalo. Žiadny úvod, rovno skočíme do deja. Čo uprostred afrického pralesa pohľadáva trojica detí? Prečo ich chráni obrovský chlap s puškou? Kto je ten obézny pán, ktorý toho veľa nenarozpráva? Kde sa vzala tlupa domorodcov a o čo jej ide? Scenárista Hubertus Rufledt na to šiel teoreticky rafinovane, takže do deja vstupujeme pohľadom postavyv trpiacej dočasnou amnéziou, ktorá tiež nevie, kde, s kým a prečo sa ocitla tam, kde sa ocitla, prakticky sa ale žiaľ nedá povedať, že by to nejakým radikálnym spôsobom vylepšovalo celú, pravdupovediac neveľmi šťastnú situáciu. Inak je to taký mišung Troch pátračov, Tarzana, Doyleovho Strateného sveta... a všeličoho ďalšieho. Výsledkom je chytľavé, nenáročné, bezstarostné, ale nie nudné dobrodružstvo s hravou, peknou kresbou plnou zábavných detailov, ale nič viac. Mimochodom, jednalo sa o ojedinelý (resp. jeden z dvoch) pokus o vydávanie nemeckých komiksov zo strany českého vydavateľstva IRY Ivany Rybákové. IRY koncom 9O. rokov vydalo knihy Feng shui a Byla jsem iránskou princeznou (ehm) a následne popri Congu ešte jedno dobrodružstvo neplnoletých výmyselníkov, ktoré sa však už neodohrávalo v takom lákavom a exotickom prostredí, ako „jednotka“ – Malí detektivové: Abrafaxové na stopě. Oba komiksy boli vydané v rokoch 2001/2002, následne sa po vydavateľstve zľahla zem.“... celý text
— Ivan Kučera

Přejít na knížky autora