Villon
komentáře u knih
Barvy loučení
Bernhard Schlink
Po Předčítači jsem se vrhla na další autorovu knihu a přiznám, že tyto vícevrstvé povídky s patosem deprese a smutku , kde na konci tunelu bliká jakési světélko v podobě úlevy snad i smíření a pravděpodobně i odpuštění. protože ať chceme nebo nechceme, pokud v životě neodpustíme (a neopustíme ) v pravdě se s životem nesmíříme a dál se topíme v nadějích, smutcích, zlobě.....
Moc citáty z knih do komentářů nepoužívám, ale tohle je pro můj závěrečný doslov k mému komentáři asi to pravé...
,Možná se někdy člověk osvobodí jen tím, že zradí ty, kterým dluží věrnost."
České Švýcarsko
Taťána Březinová
České Švýcarsko pro mě voní prázdninami, létem a první láskou. Udělali jsme výjimku a místo léta ho navštívili s tímto průvodcem a to v zimě. A ač je zde , po letech, spoustu věcí jinak, přesto to tady pořád voní- pohodou, klidem a brada nám spadla nad tamní zimní krásou, nepřeháním, když řeknu, že pohádkovou.
Jablko
Michel Faber
Nějak vůbec nevím, co napsat. Rozpačitě jsem knihu před chvílí zavřela a vlastně jsem do jejího dočtení netušila, jak rozporuplné pocity ve mně zůstanou. Snad za snahu, snad za to, že jsem v knihovně záměrně sáhla do police k autorovi, snad za to, že jsem se knihu dočetla... tak 3*
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Svatopluk Čech
Tak nějak prožívám období, kde se vracím ke knihám , které jsem četla v mládí a tuhle jsem četla v "předmaturitní době" a vím, že se mi moc líbila. Tak jsem se znovu ponořila do nadčasové knihy, která ukazuje, jak je člověk pořád stejný. A to ať žije ve středověku, nebo v 19 století o 21 století ani nemluvě.
Tím, že mám teď podstatně víc času a mám prostor knihy v klidu číst a nikam a na nic nespěchat , dokážu i pomocí kamaráda Googla studovat i to co mi ze školních škamen uniklo a tím, že jsem člověk, co nemůže žít bez "centrálního plánování" jeli jsme o víkendu do rodiště p.Čecha- do Ostředku a byl to super výlet po jeho stopách . Takže knihu i výlet do jeho rodiště doporučuji
Na památku černá
Carlene Thompson
Poprvé jsem četla knihu před x lety, -no teď to počítám- před 30 lety...wau.... no a vrátila jsem se k ní , když jsem vybírala narychlo něco, co mi pomůže překonat pobyt v nemocnici. A tohle bylo to , co jsem hledala - napínavé, děsivé, šílené- pokud potřebujete něco, co by vás mohlo na čas odtrhnout o reality , tak doporučuji. Tady, u této knihy , určitě zapomenete na svět okolo
Panna nebo orel
Václav Dušek
Knihu jsem prvně četla někdy v 17 letech a pak viděla film, kde Tadeáše hrál V.Kratina- tehdejší idol všech dívek a žen od 15-100 let ( nebo teda alespoň můj určitě ). Porovnávala bych asi neporovnatelné, kdybych s odstupem hodnotila knihy dnes- a napsala hodnocení ve svých 17 letech. Byla jiná doba, jinak jsem život vnímala. To co jsem na Tadeášovi ve svých 17 letech obdivovala , najednou vidím jinou optikou a na prahu 60 let si říkám- no tak něco takovýho bych doma nechtěla ani zadarmo.
Možná asi prvně lituji toho, že jsem se ke knize po letech vrátila a ztratila své iluze z mládí....
Takže z nostalgie 3* , víc ze mě nevydoluje ani charisma, které si Vladimír Kratina v sobě pořád nese
Sto padesát let železnice v Nymburce
Jan Řehounek
Je pravda, že komentář bude ovlivněn citovou vazbou, neboť jsem na této trati kdysi sloužila a to s červenou čepicí na hlavě a poslouchali mě všichni fírové a signalisti kolem dokola..... a později jsem v Nymburce bydlela a mám k tomu kraji neskutečně silnou citovou smršť- a proto mě fotky i příběhy dojímají , Nymburk a okolí miluji i když jsem již přes 30let sta kilometrů vzdálená- a knihu jsem objevila v zapadlém antikvariátu a je prostě úúúúžasnááááá
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
Nezažila jsem tu dobu, ale kdo ji přežil s čistým štítem, tak klobouk dolů.
Opět autorem naprosto luxusně zpracované a ještě luxusněji napsané- styl pana Javůrka je prostě dokonalý.
Jen tak pro info, jaká to byla doba....Máme v rodině- nebo vlastně měli jsme v rodině pamětníky, jejichž rodinní příslušníci prošli jak gestapem, tak STB - a vyšetřování STB bylo - omlouvám se za použití nespisovné češtiny, ale autentické : "- kurevsky drsné a kam se hrabalo gestapo..."
Moje babička z toho měla po duši akový zmatek a strach o své děti, že po smrti dědy- komunisty a přitom ona sama byla věřící- že chodila v neděli tajně na "ranní" a v pondělí na schůzi KSČ.... a takhle to praktikovala až do své smrti....až tak dokázaly obě strany lidi zblbnout- a my se divíme, že to dokázal Hitler v Německu s davem, který za ním šel...nešel třeba za ním, šel za prosperitou a blahobytem... a co mužíci v Rusku, když přišli k moci- negramotní, vyhladovělí lidé dostali moc a to se pak točilo kolo osudu- a kdo čekal, že lidé v jakžtakž demokratickém státě budou jiní?
Kdo nešel s davem, byl nejen on, ale i jeho následná generace, odsouzen k buď "dobrovolnému odejití", nebo peklo na zemi. A kdo přežil s čistým štítem zdejší peklo na zemi, tak tomu čest a sláva...
A díky panu Javůrkovi za krásně zpracované téma a moc se těším na 3 díl, který mi díky DK už míří do schránky....
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
K panu Javůrkovi a jeho knihám jsem se dostala již před pár lety, přes Chaloupky k Sudetským domům- styl psaní pana Javůrka se mi moc líbí a tím, že jsem se životní cestou dostala z vnitrozemí do Sudet se díky procházkám to kopcích a samotách, které před sto lety zněly dětským smíchem a životem a nyní obrůstají břečťanem a mechem- je mi velice smutno.
Na Sudetských domech je velice čitelně popsán nejen osud naší země ve 20 století, dějiny všichni známe a autor se přesně historické lajny držel, ale co se mi na panu Javůrkovi hodně líbí je popis - duševní pochody- lidí, jejich vnitřní pocity, které autor naprosto famozně zpracovává.
JAk lehce se ze sraba stane svině a jak moc je to jednoduché- lidé se pak mění dějinnými událostmi tak rychle, že večer máte kamaráda, za kterého by jste dýchali a ještě večer byste věřili tomu, že i on za vás- a ráno stojíte proti sobě , každý na své straně barikády a jdete si po krku. Člověk by tomu neuvěřil -vím ale z vyprávění svých dědů, kteří prošli první republikou, Terezínem, Mathausenem , že holt není přítel jako přítel a když je ti nejhůř, pravá tvář se vyklube z každého - a tohle panu Javůrkovi jde- popsat myšlenkové pochody obou stran barikád.
Psychologie souhlasu
Pjér la Šé'z (p)
Tak tohle bylo na dřeň sama sebe. Nesčíslněkrát jsem od knihy odešla, abych se, po nadechnutí, zase vrátila...nejen ke knize, ale i sama k sobě..
Člověk by nikdy neměl ztratit sám sebe, neměl by nikdy zaprodat svoji duši a měl by se umět radovat se ze života, vždyt ať chceme, nebo ne... intuice nám vždy napoví, pokud jdeme špatnou cestou.
A pokud se někdy zbaběle zaprodáme ve jménu nějakých vyšších zájmů, vždy jdeme jen za svým prospěchem, nekoukáme , jestli nenechávame za sebou poušť a vyprahlou zemi.....a tím naše radost ze života končí.
Nejsem pesimista, naučila jsem se v poslední době koukat na svět z té lepší stránky a přesto realisticky. A ač to bude znít jako klišé,...Možná I díky této knize...doba četby...od srpna do prosince...není to o odpočinkovém čtení, je to čteni o mmě, o tobě, o nás, o vás....
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Kniha se mi nedostala do rukou prvně. Jen musel dozrát čas ji znovu přečíst a zpracovávat vjemy, které mi při prvním čtení unikly. Holocaust, válka, vybíjení člověka člověkem...o to je již spoustu napsáno. Co jsem teď vnímala, tak tu neskutečnou tragičnost života, kdy dva tvorové ( jedno jakékoli rasy, ať lidé, či krysáci, myši či třeba orangutani) jsou na počátku života naladění na život v poklidu, v náručí šťastně rodiny...a jak se jim povahy, vlivem okolí a nějakého nesmyslného sváru , který ani sami nezávislí, změní k nepoznání. Z mladých lidí se stanou psycho invalidi, neschopní čisté lásky , protože v ní nevěří. Zažili takové nespochopitelne a bolestné strasti a to díky své rase, že nebyli schopni žít s radostí ze života. Smutné, děsivé, varující...
Doskočiště Protektorát
Jitka Neradová
Dostali jsme se doma k audioknize, takže jsme poslouchali skupinově a také jsme se skupinové hádali. Já nevím, za mě audioknihy prostě okrádaji čtenáře o svůj vlastní názor na věc, i když zrovna zde má historie navrch. Nedá se ošálit interpretací čítatele. Rozhodně tím neznevažuji odvahu parašutistů, vzdyt i ten Čurda musel a určitě měl odvahu...jen prostě selhal..ale to přeci měli ověřit v Londýně a posílat opravdu zocelené , ověřené lidi. Ale kdo z nás, co odsuzuje selhání , by vydržel...a vůbec do tohoto šel? Kdo by nechrání své blizké? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem ...
Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat
Frank Wenig
Kniha mého dětství, jak já ji milovala a životem se mi kniha vrátila zpátky do života a jsem za to nesmírně ráda. Kniha plná dobrodružství a veselých příběhů, které se krásně čtou i po 50 letech spolu s vnoučaty a smějeme se u toho všichni. Doporučuji, krásně se kniha s vnoučaty kolem čte, snějete se hlouposti Spejbla a obdivujete spolu rozvážnost i moudrost Kašpárka.
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
(SPOILER) Povídky Edgar Allana Poa jsou staré pomalu 200 let . Já se k nim prvně dostala před 40 lety o jedné letní dovolené s rodiči a sestrou a četli jsme povidky během dne, kdy slunce na pláži pálilo, kolem spousta kamarádů...legrace. po.letech jsem se ke knize dostala...V zimním čase, kdy jsem dočítala v noci a můžu na plné svědomí říct, že jsem se bála a když jsem po dočteni vzbudila manžela s tím, že se bojim( je mi 60.let a jen tak něčeho se nebojím) a potrebui jít do koupelny...tak po mě málem hodil budík...ale šel a vcera večer si ke knize sedl taky...jako představa, že se proberu v rakvi....a podobně zážitky....z čehož probuzení v rakvi není z nejhorších zážitků...tak jako za mě...jedna z nejlepších hororových povidkovych knih , kterou jsem četla...
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Já prostě Aristokratku miluji...a tím autorovi odpouštím díl o zločinnosti , který jsem nehodnotila. Paní Tichá v tomto díle nezklamala a já se zase upřímně smála nad jejími hláškami. Tohle "aristokratické" čtení mě prostě baví a nesmírně si u čtení odpočinu. Za mě je tento díl velice povedený, já teda alespoň měla pusu od ucha k uchu skoro pořád...
Směšné lásky
Milan Kundera
Svobodné povídky z nesvobodné doby. Trošku návrat do dob minulých, ale Kundera psal tak nadčasově a s takovým přehledem o lidské povaze, duši...prostě o člověku, že jsou jeho knihy aktuální a čtivé. Nehledejte v jeho knhach jen tragiku té doby, tahle
kniha mě bavila a i když se jedná o trochu parodii života, který žijeme vsichni, alespoň se člověk vlastně směje sám sobě...a to si myslím, že takovou pouť do vlastní duše měl přesně Kundera tímto lehko-těžkým povídánim na mysli.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
S knihou jsem se potkala prvně ve svých 15 letech, přiznám se, že jsem ji nějak nerozuměla. Po přestěhování do Nymburka, kdy jsme do Kerska jezdívali pravidelně na úžasné procházky s kočárkem, jsem se seznámila podrobněji s Hrabalem ( nakonec ne nadarmo jsem sloužila jako výpravčí v nedalekých Poděbradech a Kostomlaty jsou coby kamenem dohodil) a začala jsem Hrabala milovat. Jeho skrytý humor, jeho perfektní popis a charakteristika lidských myšlenkových pochodů= prostě luxusní čtení.
Láska online
Penelope Ward
Díky loňské výzvě jsem se do knihy pustila již loni, ale nějak jsem nebyla v rozpoložení dočíst. Až po uzavření starého roku a se slovy DOST , jsem knihu dočetla, On line setkávání je fajn, ale vždycky tam je velké ale ...
Knihu jsem dočetla až letos , zaklapla, vrátím do knihovny a myslím že nemám potřebu se k ní vracet. Člověk by se neměl vracet vlastně nikdy, nebo jsem na tenhle druh knih stará a v happy end v online přenosu nevěřím,
Tiché vody
Brittainy C. Cherry
Au.... tak tohle čtení bolelo. Hodně mě mrzí, že jsem sáhla po knize před tím, než bych si ověřila něco víc. Takže, nyní musím cestou zpět k předchozím dílům.
Opravdu mě tohle čtení hodně vzalo za srdíčko a zase jsem četla s krabicí kapesníčků u nosu.
Co mi ale hodně zůstalo v mém momentálně přecitlivělém srdci a pod co se , bohužel díky svým životním cestám=necestám a zkušenostem, podepíšu krví je asi :
Lidé se vždycky nějakou dobu dokázali přetvařovat, ale postupem času jejich masky pokaždé spadly.
Milovat někoho neznamenalo, že ho budete milovat jen během prosluněných dní. Znamenalo to, že budete stát po jeho boku i během zamračených nocí.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Tak i tím, že se letos na jaře chystám do Santiaga a čtu a nabírám informace a cesta se začíná vybarvovat , nemohla mě minout ani tato kniha. My teda zatím ladíme boty a mapy, určitě nepůjdeme celou trasu, ale vzhledem k našemu "nemládí "pouze část. Zajímalo by mě, jsou-li zde mezi čtenáři poutníci a pokud by předali své rady, budeme moc vděčni za jakékoli info. My se chystáme přes Madrid a Oviedo, do Ovieda busem a pak ... spíše by nás zajímaly záludnosti, krásy už máme načteny z netu.