Psychologie souhlasu
Pjér la Šé'z (p)
Před listopadovým politickým převratem, který v naší zemi proběhl v roce 1989, nebylo mnoho důvodů věnovat pozornost fenomenům, spojeným se souhlasem. Většinový nesouhlas se státním zřízením byl zcela zjevný, avšak neoficiální. Oficiální souhlas byl naproti tomu jakousi samozřejmostí, zamlčeným předpokladem. Tato situace se radikálně změnila právě po převratu. Každý najednou mohl souhlasit, ale hlavně nesouhlasit zcela veřejně. Ovšem projevy tohoto nesouhlasu nesly mnoho znaků naprosté nezralosti. Jeden muž například držel hladovku před Hradem, čímž chtěl tehdejšího prezidenta Václava Havla přimět, aby intervenoval u hladovkářovy manželky v jeho prospěch. Zmíněná manželka totiž svého manžela odmítala nadále vpouštět do jejich společného bytu. Jindy se zase bouřlivě protestovalo proti zřízení uprchlického tábora, ačkoli právě během vlády fašismu, který byl posléze vystřídán komunistickou diktaturou, naši zemi opustilo mnoho uprchlíků, takže bychom mohli mít všechny důvody k solidárnímu postoji k jiným uprchlíkům. Tehdy jsem se rozhodl věnovat fenomenům souhlasu a nesouhlasu systematickou pozornost a byl jsem překvapován, s jak mocnou psychickou energií jsou často spojeny. Hlavně jsem ovšem začínal zjišťovat, že na své sociologické úrovni, kde se s ním také nejčasteji setkáváme, není tato energie ani zdaleka tak mocná, jako když začínáme pronikat k duchovním základům souhlasu a nesouhlasu. Sám jsem byl dokonce na přechodnou dobu vtažen touto mocnou silou do onoho zvláštního světa archetypů, díky čemuž jsem málem ztratil svůj zdravý rozum. S vypětím veškeré vůle se mi podařilo vymanit se z fascinující moci archetypového světa, ovšem tato zkušenost naprosto změnila můj dosavadní pohled na naše koncepty reality. A zejména jsem si uvědomil, jak nezbytné je uskutečňování sjednocování s vlastní bytostnou podstatou. Vždyť základní manifestací bytostného souhlasu s existencí je samotný náš příchod na tento svět. Přeju laskavému čtenáři, aby se mu tato studie stala inspirací a snad i jakýmsi průvodcem na cestě ke sjednocování se sebou samým, ačkoli přirozeně pojednává především o překážkách na této cestě. Anebo snad právě proto.... celý text
Přidat komentář
Vždy jsem pochopil, co chce autor říci, ale asi mi nesedí to přehnané hraní se slovy a s jazykem...Jak píše níže vlkcz...nejedná se o jednoduchou četbu a asi mi dělají radost (nejen intelektuální) čtvivější knihy i na stejné téma než tato. Tím nechci říct, že je to vina knihy, ale nemůžu dát víc *.
Rozhodně se nejedná o jednoduchou četbu. Ale zároveň to je čistá intelektuální radost. Z velmi lehce dávkovaného humoru, z poznání, a pro ty, kdo k tomu najdou odvahu, ze zrcadla všem našim nevědomým souhlasům, díky kterým se z nich třeba stanou souhlasy vědomější nebo i třeba vědomé nesouhlasy.
Vím, že Milan Buchta není vydavatel a já jsem možná v zajetí typografických předsudků, ale ty vdovy a sirotci prostě nevypadají dobře a tahají za oči.
Čtením jsem se nesnadno prodírala a přitom jsem spěchala, abych knihu vrátila co nejdříve. S hodnocením si naprosto nevím rady. Zajímavý a zároveň značně frustrující byl například moment, kdy jsem si uvědomila, jaké je (ještě stále) vnitřní nastavení mých buněk.
Štítky knihy
sebepoznání, sebepoznávání spiritualita rozvoj osobnosti, osobní rozvoj názory a postoje hlubinná psychologie archetypyAutorovy další knížky
2008 | Den svatého Ignora aneb Léčivý román |
2011 | Cesta |
2019 | Zmrdztvýchvstání |
2015 | Psychologie souhlasu |
2015 | Indián - Zpráva o archetypu |
Výborná...jen je v ní tolik že to má hlava prostě nedává dočíst.