Damatto
komentáře u knih
O letadélku Káněti
Bohumil Říha
S knihami z dětství se společnou četbou s vnukem vracím do dětství. Říhova vyprávění mi voní dětství, pohodou, klidem a všudepřítomniu babičkou, která mi četla všechno, co jsem.na staré půdě vyštrachala.
Chtěla bych být také taková babička., mit čas na společne chvíle čtení ..ale to ukáže čas...
Jak potopit Austrálii
Petr Šabach
Pohodová návštěva dob, kdy bylo v zemi politicky dusno, přesto mně připadá, že měli lidé k sobě blíže. Možná i tím, že bojovali, na rodinných sedáncich tak trochu
s větrnými mlýny.. kdo z nás doma , v tehdejší době , doma neslyšel.. " hlavně to nesmíš nikde ve škole řikat..."
Styl Šabacha je mi velice blízký. Ukazuje s dávkou sobě vlastni ironie, jak je člověk všehoschopný, jak se dříve žilo, jinak vně rodiny, jinak na veřejnosti. Bylo to tragikomické, ale bylo to tak...
Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Po přečtení poslední stránky se mi v hlavně honí tolik myšlenek, že vůbec nevím, kde začít. Takováhle cesta do tehdejší ruské společnosti, kde potkáte tolik různých povah, charakterů, cestu k víře, k lásce, l životu samotnému. První, co mě napadlo, že to bylo hodně hutné a občas mi to hlava nepobrala. De facto na knihu myslím i po dočtení a chvíle pesimismus a marnosti se střídají z nadšení, že Dostojevskij vytvořil něco tak psychologickky náročného, přesto i krutého, nejasavého...
Zpracovávam všechny své myšlenky a strašně moc bych se autora chtěla na spoustu věcí zeptat. Každá postava je jiná, jakési vysvětleni podstaty víry, ať se jedná o pravoslavnou, katolickou, či jinou mě dostávalo do stavu deprese, aby vzápětí odněkud vzlétl láska a radost k životu. Nic podobného jsem nikdy nečetla. Možná i proto mi těch 900 stran zpočátku neubíhalo a měla jsem , nesčislněkrat, obzvláště zpočátku, chuť knihu odložit. Snad jen tím, že mě kdysi, střední škole naše ruštinárka k ruské literatuře přivedla a já měla jakýsi pocit, že tím, že čtení vzdám,ji určitým způsobem zradím ( kdo z dob totality pamatuje Puskinův památník ví, jak nás, co četli a bavila je literatura, byli jakýmsi způsobem vedení k reprezentaci školy a já patřila mezi " vyvolené ", kteří recitovali na každém přiblblém výročí , ač doma tatínek skřípal žulu mezi zuby)
Prostě ruská literatura má a bude mít ve světě velké, to nejvyšši renomé a Dostojevskij, Puškin, Tolstoj...tohle je prostě literatura excelentní
Souostroví Gulag - 1. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Knihu máme doma a po pravdě jsem ji nějak přehlížela. Nedávno jsem se k ní dostala a začetla se. Hrůzný příklad sovětské moci. Opravdu nelehké čtení o tom, co člověk dokáže udělat člověku. Jak moc a možnost ovládnout někoho jen díky tomu, že dostaneš možnost ovládnout okolní svět zrůdnými, mnohdy i sadistickými sklony Úděsné a Bohu žel i pravdivé.
Bylo mi neskutečně líto autora, když jsem se dozvěděla, že sám gulakem prošel. Neustále obdivuji ty, co projít a přežít dokázali a ještě s čistým štítem. Klobouk dolů před těmito lidmi, pro něž jsou zásady zásadními, sliby zavazujícími a čest na prvním místě,
Blaník
Zdeněk Svěrák
-Co bych měl odvolat?
-Co bys měl odvolat?
-Tady toho je: velitelské stanoviště označuje hanlivým slovem Václavák. opakovaně pronáší "já se z toho zvencnu," Blaníku říká Noclehárna...
Co více ke geniálnímu dílu napsat? .... Prostě geniální...
Akt
Zdeněk Svěrák
Nepřestávám obdivovat, jak pánové Svěrák se Smoljakem tvořili a jak ti dva dostávali takové naprosto geniální nápady. Prostě čtete, nebo posloucháte ( já většinou čtu, ale Cimrmana poslouchám nejraději u žehlení) a mám pusu od ucha k uchu.
Jejich humor, nic nevnucující, přitom hodný k zamyšlení , je naprosto obdivuhodný.
Hospoda na mýtince
Zdeněk Svěrák
Rok 1982 a já se, díky Hospodě na mýtince , poprvé setkala s Cimrmanem a dlužno podotknout, že to je láska na celý život. Věřím, že až jednou budu odcházet z tohoto údolí, budu mít na tváři úsměv a z dálky uslyším- Šla do města, pro šafrán a trochu toho zázvoru, děvenka moje starostlivá
Toulky českou minulostí 1
Petr Hora (p)
Jednou, při návštěvě Luxoru na Václaváku jsem měla šílenou touhu objednat a koupit si všechny svazky Toulek. Představa knihovny, kde jsou všechny Toulky mě naprosto uchvátila a postupně si plním sen, i když ne všechny svazky se dají sehnat, Alespoň Ježíšek má inspiraci - zatím tedy alespoň naleštím na Štědrý den poličku , třeba tam přibude další.
Ale zpět k Toulkám, Takhle nesmírně čtivě představit naši minulost od samotného prvopočátku- to je prostě luxusní práce na velkou jedničku s hvězdičkou
Kníška Karla Kryla
Karel Kryl
Naprosto nepřekonatelný textař a hudebník, Jeho nahrávky nás doprovázejí v autě a nedávno mě rozesmál syn, který jel s námi v autě a u písničky Morituri te salutant si s námi zpíval Cesta je tér a prach a udusaná hlína....
Tohle prostě přežije do dalších generací a Krylovi to z celého srdéčka přeji, zaslouží si úctu nejen naší ale i budoucích generací.
Dobytí severního pólu
Zdeněk Svěrák
To je tak moc dobrý, že spousta hlášek u nás doma zdomácněla- u nás obzvláště věta" Ty máš husu, kryso?" a " ...domů, do Podolí, do lékárny- doprdele to je mi smutno". Cimrman prostě žil, žije a bude žít, na rozdíl od určitých politikům kteří se tímto heslem snažili dobýt svět a tím si žádnou slávu neudrželi ( tak maximálně ostudu), to u Cimrmana sedí a sedět bude.
Pokud mě chytá světobol, sáhnu po Cimrmanovi a hned je mi na světě lehčeji.
České nebe
Zdeněk Svěrák
Usmál se a udělal duhu...
naprosto jedinečné a jestli se někdy u něčeho upřímně zasměji, tak u děl pánů Svěráka a Smoljaka.
Souhlas s Aleshgang- jak tohle mohl někdo vymyslet- to byl prostě génius- obzvláště představy Zikmunda, jak v Nebi kolem Husa prochází a významně chřestí sirkami- o mě dostává do kolen doposud.
Vražda v salonním coupé
Zdeněk Svěrák
Poprvé jsem se s Cimrmanem setkala na střední škole, kde mi spolužák půjčil gramofonovou desku. Nutno podotknout, že to bylo za hluboké totality a jí u vytváření rysů ( spíše použitím pauzáku obkreslovala díla spolužáka) poslouchala s smála se, až mi tuž stříkala na sněhobílý papír. Maminka humor nechápala, zatímco tatínek poslouchal se mnou a během poslechu a společného smíchu, padaly i hrubší výrazy ze strany tatínka ( jak ráda bych je teď poslouchala, kdybych ho slyšela) nad mými technickými výtvory. Prostě Cimrman zůstal u nás a v nás. Továrník Bienhanzel, inspektor Trachta i originál Hlaváček- byli prostě naši a když mi kdykoli "teklo do bot" vzpomněla jsem si na poslech a hned bylo lépe. Knižní verze je fajn, ale po poslechu , kdy v tomto případě přejímáte styl a atmosféru a užíváte si poslechu - zatímco kdybych četla jako prvotinu a neznala amosferu, asi bych mnohé nepochopila.
Za mě - Cimrmana na hrad.... a bude vyhráno
Můj obchod se psy a jiné povídky
Jaroslav Hašek
Co dodat k Haškovi? Bravurně dokázal.popsat lidskou duši, kdy se člověk směje sám sobě, svým bolestem i svým radostem. Život není žádná sranda, jde jen o to, nějak ho přežít a nepřekážet svým představám, jak by měl dokonalý život vypadat. Neví to nikdo, nevěděl to ani Hašek. Jeho.povídky jsou na první pohled úsměvné,ale zahloubá-li se člověk do své existence , tady v tom balastu jménem život...co dodat, jak řekl Švejk..." Nestřilejte, vždyť tady jsou lidi"
Při řekách babylónských
Miloš Bič
Objevování minulosti, přes obrázky až ke klínovému pismu, přes postavení ženy ve společnosti k moudrosti Sumerů až k Prorokovi.
Co nás na dějinách tak upoutává? Vždyť i my se, postupujícím životem, stáváme dějinami. A za pár desítek let, stovek či století budou naše současné problémy minulostí. To, co nás dnes děsí,bude budoucimi generacemi zapomenuto, případně jim bude k smíchu. Tak, jak je dnes k smichu nám matriarchální zřízení, či objev pluhu. Právní postavení rodiny však bylo již v těchto dobách určitým způsobem zašťiťovano a ač bylo velmi proměnlivé a bylo zásadně patriarchální, byl to.panovnik, jenž byl zodpovědný za blahobyt země.
Velice poutavě napsaná kniha o expedici do minulosti. Kdo ví,co se o nás bude psát za tisíc let....
České pohádky
Jan Drda
Začetla jsem se, spolu s vnoučkem , do krásných pohádek, které mě vrátily zpátky do dětství, kdy mně je četla maminka a já spokojeně usínala nad tím, že je vše na světě spravedlivé a láska vždy zvítězí. Jak krásná je naivita dětství a je nejvíce vidět právě v dětských očich. Realita života je v pravdě jiná, podstatně smutnější, leč právě ta naivita dětství nám ukazuje,jak jsme sami nedokonalí, jak neumíme s životem bojovat. Smutné, leč pravdivé. A pohádky do života patří. Snění o životě je krásná věc a bez naděje, že vše dopadne dobře, by člověk žil smutně a těžce.
Láska
Stanislav Kostka Neumann
Velice emotivní čtení o všech podobách lásky. O tom z nejroucnějšich citů, kterého je člověk schopen. Střídají se ve vás pocity naprosté beznaděje s pocity vášně a touhy. Bez lásky člověk neumí žít. A umí li to,nepoznal v životě tu pravou , odpouštějíicí, toužebně, spalující lásku. A pokud ji člověk ztratil, těžko hledá smysl žití. Ale naděje je vždy, ta se ztracenou láskou neumírá. Proto člověk žije. Protože věří.
Tanec živlů. Poezie starých Aztéků
* antologie
Knihu, jež se mi dostala do rukou a jejíž čtení jsem.odkládala na dobu " podzimní' , dobu studených dešťů a teplých, bylinkový čajů , jsem si užila. Co hodně kladně hodnotím, jsou jakési vysvětlivky k době i k tématu.
MOTÝL
Nač myslíš
nač myslíš
příteli o čem sníš?
Píseň není ti slastí?
Netoužíš po květech boha?
Potěš se vedle bubnů
Jdi pryč, jak chce tvé srdce
Kvetoucí motýl poletuje;
Saje med z našich květů
propléta se našimi snítkami
a našimi vějíř a našimi dýmkamI
a těší se z života mezi bubny
Ó užívejte
Tak pravil Zarathustra
Friedrich Nietzsche
Pro mne čtení náročné, vyžadující soustředěnost, která mně, jako člověku extrémně netrpělivému dávala prostor pro zklidnění ne až tak momentálně rozjásane duše.
Není to čtení "na neděli" , čtenář se při čtení potýka sám se sebou.
Nelze , ze dne na den, začít žít jinde a jinak...protože ...'Kolika lidem nejsme ústy, pro jejich duši
."jak je zmiňována.
Filozofie a život jsou diametrálně odlišné světy, které spolu po většinou nesouzní...
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Od pana Javůrka jsem čekala , po Sudetských domě 1 i 2 a po Chaloupkach , jakési další WAU...ale trochu mě dostala naivita příběhu, kterak alkoholik ke štěstí přišel. Co mě zaujalo, tak nádherný popis Krušnych hor, kam jsem v mládí tak často a ráda jezdívala na prázdniny. Příběh se četl lehce, co nelze autorovi upřít je čtivost jeho děl. Rozhodně dal budu kupovat další autorovy knihy, protože styl jeho vyjadřování, popisy osob, situací i především krás přírody naší malebné země mě vždy upoutá. Ne každé dílo zaujme tak jako Chaloupky, Sudetské domy, proto mu rozhodně šanci dám. Ale tahle kniha se ke mě dostala jiz v prvopočatku omylem...a tak to v životě prostě chodí.
Oblomov
Ivan Alexandrovič Gončarov
Cesta do života ruské aristokracie, kde pozná možná každy sam sebe. Jsem netrpělivý člověk, který pár svých snů uložil do šuplíku kvůli neschopnosti řešit tady a teď. Prokrastinace a neschopnost...tím jsem se v Oblomovovi hodně našla.
Přesto hodnotím 5*,jedná se jednoznačně o jedno z TOP ruských děl, které rozhodně stojí za to číst.
Možná vás cesta knihou s Oblomovem dovede do vlastní duševní nepohody, budete přes něj vidět nejen své vlastní chyby, ale i chyby ostatních. Člověk je stejný, ať žil.kdykoli, v jakémkoliv století. Možná mi to připomíná trochu i
puškinova Oněgina. Ruská literatura je nadčasová, ukazuje svým způsobem rozmařilost a to, jak člověk dokáže promrhat šanci jménem ŽIVOT.
Ťěšim se na podzimní čas, kdy plánuji vrátit se k ruské literatuře a to i díky Oblomovovi, Olze i Štolcovi
