Kníška Karla Kryla přehled

14.12.2022

Mé radosti a smutky, mou duši, pýchu a protesty, mé mládí.... to vše KK ovlivňoval, toho všeho se dotkl. Mně a generaci mé i dřívější KK dával odvahu i naději. Písně KK jsou jednoduché, a přitom tak hluboké. Dnes takřka nemožné, neb slovo se skutečnou váhou jen obtížně hledá cestu v průtrži twitterových, FBových či novinových článků. Člověk dnes slova neváží, neskrývá významy a myšlenky do metafor, pluje po povrchu a zkracuje do hesel s úderností pokud možno ocelového kladiva. S odchodem KK nastala doba absolutního verbálního expresionismu, a právě proto jeho písně neztrácí své kouzlo a přitažlivost. Člověk dnes, podobně jako dříve, zažívá lidské nespravedlnosti, byť k omezování svobod slova a pohybu už nepotřebuje Ústřední výbor strany (té jediné, co si uzurpovala vládu), ale většinou jen sám sebe. Dříve bylo zřejmé, kdo představuje dobro a kdo zlo. Dnes je důležité, kdo se jak dobře má. A přece právě dnes opět vyvstává duch KK. Jeho písně jsou vybroušené jazykové perly. Nikoho neurážel, nikomu nenadával, jak je dnes zvykem. A přece uměl strhnout lid. Býval to fenomén, býval svůj a jeho odkaz je nesmrtelný.

„Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy,
Poslové noci, která do zad bodá dýku,
Tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi,
Však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků,
Však díky za železné holubičky míru
A díky za polibky s chutí hořkých mandlí,
V krajině přelíbezné zavraždili víru,
Na cestě rudé šípky jako pomník padlých.....“

Dějiny se opakují a my jsme nepoučitelný.