Damatto
komentáře u knih
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Prvotně jsem knihu zvolila proto, že se děj odehrává kolem mé milované Křemelné a od Vydry, aby se pak spojily do Otavy. Už jen cesta podél břehu obou řek vám vypráví příběhy. Už jen příroda tady čaruje a bájí . Když k tomu přidáte ne ledajaký příběh , vznikne z toho naprostý unikát- Ignis Fatuus. V 70 letech se na mnohá místa Šumavy dostali buď jen pohraniční stráž, nebo lidé opouštějící na věky své domovy. A to vše, jejich bol a jejich naděje, si zdejší příroda zapamatovala a vypráví dál....
Do Kašperek jsme jezdívali ještě s dětmi a nechali jsme je různě po lesích pobíhat - no ale teď , pokud se tam podíváme s vnoučaty.... nevím, nevím, jestli je pustím z dohledu...
Život je krátký
Jiří Žáček
Dobrý přítel z internetu
přeposlal mi moudrou větu:
Psychopati vládnou světu.
Prezidenti, rezidenti,
supermani, prominenti,
stratégové korporací,
papaláši splachovací.
Vždycky velí, kráčí v čele
likvidují nepřátele,
hrabou prachy, nejsou skoupí,
nás i svět si hravě koupí.
Netvrďte mi, že se pletu.
Psychopati vládnou světu,
my skončíme někde v ghettu.
Co více dodat.... Žáček, no... bravurní, nostalgický, flegmatický.... úžasný
Řehole
Irena Tatíčková
Rozhodně stálo za to se vrátit do dob minulých a připomenout si, jak jsme se v 70 letech dívali na řádové sestry ( za mě- já se jich bála, přesto, že jsem vyrůstala ve věřící rodině) .
To, že za svou víru bojovali , jsme nejasně pouze tušili, ale nikdy jsme se k nim nepřiblížili. Přesto, že ve většině případů byly jejich záměry čisté a mírumilovné.
Tato kniha mě trochu smířila sama se sebou , nemusela jsem nikdy zažívat žádné útrapy - a přesto si občas stěžuji na život, ač k tomu nemám žádný důvod.
Za mě čtení pro každou ať věřící, či nevěřící duši. Když nic jiného, očistí vás to před svými myšlenkami na nespravedlivý osud- ač nadále platí: " Jaké si to uděláš, takové to máš"...
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Ufff.... filosofický rozbor duše, který se čte nesmírně těžko. Každý vnímáme okolní svět jinak, přesto z něho ( z toho života) máme pocity jak radosti, tak zmaru.
Dějová struktura mě trochu unikala, možná proto, že jsem v prvopočátku až tak zcela nepochopila , co tím vším "chce autor říci".
Rozhodně se kniha nečte snadno, není to čtení na pohodu, ale určitě , alespoň mně, stálo ve finále za to , se Kunderou prokousat a dopřát si ve své dušičce jak vzlety , tak i pády, které k životu patří.
A po překonání prvotních myšlenek nedočíst a zaklapnout nedočteno, jsem ráda, že jsem se dostala na poslední stránku a docela je mi líto, že je konec.... nebo začátek???
Starec a more
Ernest Hemingway
Emočně vypjatý příběh, který popisuje sám život. O naději, beznaději, touze , vytrvalosti ...
Jen nechápu, jak mohl sám autor, který vytvoří tak nadějeplnou knihu , ve finále vlastní rukou ukončit svůj život. Za mě je tohle přesně pád do hlubiny beznaděje , kdy nelze nikterak pomoci. A to mě přivádí do beznaděje. Přesto , přeze všechno, za mě kniha naprosto úchvatná a nedeprimující, jen u konce povzdech nad autorovým koncem...
Dalajlamova kočka
David Michie
Poutavý příběh , který čtenáře seznámí se základními myšlenkami budhismu. Čtení plné myšlenek, které by měly zahřát každou mírumilovnou duši, toužící po poklidném žití . De facto důkaz, že plnohodnotně, v klidu a s přesvědčením, že neubližovat ani myšlenkou, se žít dá a mělo by stát za to takhle žít. Jen je těžké toho dosáhnout, pokud vaše duše není na tyto hodnoty nastavena. Ale mělo by stát každému živému tvoru si hodnoty správně nastavit - žít a nechat žít
Farářova dcera
George Orwell (p)
Za mě - čtení zpočátku vůbec nudné, trochu jsem i chápala sebemrskačství Dorothy, co mě hodně zklamalo, bylo to, že jsem pořád nějak čekala vysvětlení, co se dělo těch osm dnů - nevím jestli to byl až tak prvotní záměr Orwella, za mě se to ale moc nepovedlo. KOnec mě právě proto zklamal- nějak mi chybí logické vyvrcholení příběhu.... nevím, možná jsem zde Orwella nepochopila... škoda.
Co hodně hotnotím je náhled do Anglie do meziválečného období- myslím, že máme všeobecně náhled na idylickou dobu- ale ono to tak zdaleka nebylo.
Coco Chanel: Pohled zblízka
Lisa Chaney
Módní ikona do dnešní doby. Spousty věcí mě na tehdejší společnosti zarazilo, naopak spousta věcí mě s dobou smířilo - nebo lépe řečeno potěšilo, že v tom balastu nežijeme pouze my, že to tady bylo a je pořád...
Sama Coco Chanel neměla s kontraverzností doby žádný problém, to měli ti okolo ní.... a to že žila tak jak žila - právě to z ní udělalo ikonu, přežívající do dnešních dnů.
První republika 1918-1938
Karel Pacner
První republika, ať architektura, móda, vůbec všeobecně kultura duše i těla - to ve mně probouzí neskutečnou pohodu a z té doby je cítit, jak moc chtěli lidé žít, milovat, těšit se ze života. Architektura mě do dnes uvádí do úžasu nad její vzdušností, móda nad její lehkostí a kultura všeobecně nad radostí ze života. Kniha se četla moc hezky, cítila jsem z ní pohodu té doby.... i když pravda, nám se čte hůře, protože víme, jakým směrem se republika ubírala a co ji čekalo. Ale to lidé a ani umělci, co tvořili kulturu všeobecně, nevěděli ...
Tak já teda jdu aneb Moje Svatojakubská pouť
Hans Peter Kerkeling
Také i já se chystám splnit sen o této cestě. Letošní Vánoce se nesly ve znamení plánované cesty a tak mám krom lekcí španělštiny i k prostudování knihy a cestopisy týkající se Santiaga a hledám veškeré informace ke splnění a absolvování této cesty. Možná I proto, že jsem také trochu" gaučák" a přeci jen intuice mě ženě dopředu pro další další informace. Tohle bylo čtení přesně pro mě a rozhodně mě přesvědčilo, že tohle projít chci...
Rodinné štěstí
Lev Nikolajevič Tolstoj
Naprosto úžasné...krátké,výstižné ...život nepočká...pokud někdo nestojí o vaše city a nechápe vaše kroky, nestojí o vaše slzy, protože nemá ponětí o vašich citech.. co řešíte??? Bič a pryč...
Labutě na nádraží nepatří
Michal Bartoš
S autorem jsem se setkala poprvé na facebooku, na rozdíl od jiných rádoby vztahových kaučů, kteří víceméně citově vydírají a dostávají své labilní posluchače do další závislosti , tady jsem pochopila, našla, co jsem potřebovala slyšet a jsem vděčná životu, že jsem tam, kde jsem.... děkuji a jsem velkým fanouškem Bartošových...nemažou med kolem pusy, jsou realističtí a já děkuji za jejich cestu,,, jakmile člověk dostane strach, je na nejlepší cestě prohrát...
Radujme se, veselme se...
Olga Štruncová
V roce 1992 dostal knihu syn
a to v předvánočním čase, k svátku . Pár let jsem s oběma syny zažívala krásný adventní čas ať již u vyrábění,nebo čtení...po letech jsem knihu četla vnučkám, tam jsme hodně využili kreativity u výroby andílků,či později u jednoduchého pečení. Přešlo dalších pár let a opět jsme knihu vzali v adventním čase do rukou, společně s vnoučkem a užili si legrace u výroby nejdelších řetězů a co je nejpůvabnější...jak tehdá moji synové, tak i všechna vnoučata usínala v tomto adventní čase s milym a klidnym povídánim ,které jsem večer četla z této milé knihy, která je v naší rodině symbolem klidných a pokojných Vánoc...
Anna Boleynová - Králova posedlost
Alison Weir
Jindřich VIII a Anna Bolenyová...setkala jsem se s nimi v 10 letech u filmu Tisíc dnů s Annou a od té doby jsem touto dobou trochu posedlá...S Annou opakovaně prožívám její osud , fandím ji...I když vim, že zbytečně.
Kniha přenádherně popisuje středověk, jeho opulentnost i bídu života. Politické machinace, které dokázaly zamávat i s životem šlechty...
Nechtěla bych v té době žít...
Červený trpaslík – Omnibus
Rob Grant
K seriálu jsem se před mnoha a mnoha lety dostala díky synovi, který ve zkouškovém období relaxovat.pravě u tohoto seriálu a já ho sledovala s ním. Po letech jsem.mu knihu v antikvariátu sehnala a letošní předvánoční období jsem prožila s touto knihou. Možná I díky seriálu jsem se dokázala přestěhovat do vesmírné lodi a prosmála adventní čas.
Hlášky " posádky " mě dostávaly do skvělé nálady, kdy i připálene cukroví mě dokázalo rozesmát a na čtení jsem se cely den v praci těsila.
Jako.oddychovka naprosto skvělé , přesto se mi ale seriál líbil o trochu víc.
Nekalé vztahy - Psychické manipulace ve vztazích
Barbara E. Hort
Jsou, existují vztahy, u kterých od začátku víme, že jsou ideální. Jsou vztahy, u kterých vám intuice říká, že tam něco v pořádku není, že ten druhý využívá vaší lásky ke svému prospěchu, ale vy věříte, že to jsou jen vaše divne , nežadouci, pocity, kterým se bránite , protoze milujete celou svou duši a nechcete je přijmout...a jednou přijde čas, kdy člověk prozře a vidí celou skutečnost, že jste milovali někoho, kdo participoval.. a to na vás...přesto, že věděl, že se chystáte obětovat mu vše...třebas i lásku a přízeň rodiny..
Tahle brožura Vám ukáže, že jde, lze jít dál...a zapomenout na faleš , neodpustit, ale zapomenout na to, ze jste ze sebe dělali blbečka. Jediné řešení je totální odstřihnutí někoho, komu jste chtěli dát vše.. ale on o to nestál... smutné, drtivé, ale pravdivé.
Lze žít dál, ...a žít budete...a určitě lépe, bez falše a pokud potkáte někoho takového, dá vám to facku, ale tento člověk nestojí za vaše slzy...a vás to vlastně posune...budete vědět, co v životě nechcete...a že jdete správnou cestou...upřímnosti, lásky, naděje v lepší zítřky...a ono to přijde...
Závislé vztahy
Heinz-Peter Röhr
Ke knize jsem se dostala svou ne až tak ušlapanou životní cestou a musím říct, že napsaná přesně pro mé oči a mou duši. Pokud člověk v dětství zažije emoční vydírání- a nemyslím, si, že by to bylo záměrné, neboť taková byla doba a pokud nechceš být v očích okolí za tu"horší", tak děláš co je v tvých silách, aby ses zavdčil/a. Komukoli, jakkoli- hlavně, ať si o tobě nikdo nemyslí, že nesplňuješ daná kritéria určité dokonalosti.
Až si člověk nabije hubu a to doslova a přijde na to, že nejvíc vyčerpaný a na samém emočním dně je zrovna a jedině on sám a rozdal i to co si měl nechat pro sebe... pak teprve se člověk zvedne a uvědomí si svou hodnotu - a o tom tahle kniha je a dokáže hodně vysvětlit.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Detektivky paní Klevisové jsem postupně dostávala a nějak nebyla doba na čtení. Teď , když se pomalu vracím do svých zajetých kolejí a klidných vod, kde cítím lásku a bezpečí se vracím i ke knihám , které vlastně pro mě vždy byly na piedestalu zájmů.
Detektivky paní Klevisové, obzvláště tahle, z mé milované Šumavy mě přikurtovala do křesla a krásně jsem se bála. Zápletka, kterou jsem s ní řešila a přitom se toulala mou milovanou, krásnou Šumavou - a vedle křesla měla tradiční bylinkový čaj v hrníčku po babičce - těším se na další knihy od paní Klevisové a věřím, že ponurou zimu, která právě nastává a ocelovou oblohu, která vnáší smutek do duše s jejími knihami zvládnu... hravě...
Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
Verne byl moje prázdninové čtení v bezpečí babiččiny půdy a s vůní sena za zády. Tam jsem prožívala zážitky z Vernových knih, žila pobytem na Nautilusu, držela profesorovi Arronaxovi palce, obdivovala zařízení Naitilusu a nutila babičku vařit divutvorné výtvory - ještě, že mě vždycky z kuchyně vyhodila :-)))
Dokonce jsem i probrečela noc, když jsem fakt věřila, že tohle je skutečný příběh ( bylo mi 9 let) a Nemo se chystal i s Nutilusem za Cháronem přes řeku Styx. Tehdy jsem asi Nema obdivovala a svou dětskou duší snad i milovala a bylo mi neskutečně líto, že Nemo a tím i kniha končí.
Boříkovy lapálie
Vojtěch Steklač
Kniha mého dětství na sídlišti s bandou kluků, kteří mě učili lézt na stromy a jakožto holka - pro ně podřadný stupeň té nejpodřadnější rasy, která s nimi lumpačila tak, až jsem se jim vyrovnala a časem jsem začala být rovnocenný partner a tuto knihu mého dětství jsme si užívali společně. Obzvláště, když se Bořík s Mirkem ponořili do Alešova koberce a já, trdlo, pozvala kluky k nám, když nebyli naši doma a na maminčině chloubě, novém koberci s vysokým vláknem jsme se snažili o něco podobného , co Bořík. No- výsledek - Maminka plakala, tatínek byl spokojený, že holka není žádný "ořezávátko"a já se nyní, poslední rok pokouším číst vnoučkovi Boříka a tajně ho nabádám na různé lumpačiny. A dostala mě jeho věta....Ale babi, to neuděláme, maminka by se zlobila.....jestli já neměla být kluk ...něco jako Bořík, kterého jsem od 6 do 13 let milovala .
